PROSBA IMÁMA AHMEDA

'Abbás ibnu d-Dúrí vyprávěl od svého souseda 'Alího ibn Abí Fezáry následující příběh:

„Má matka byla dvacet let chromá. Jednoho dne mne poprosila: „Běž za imámem Ahmedem a popros ho, aby za mne prosil Alláha, Pána všech světů o odpuštění. Možná Alláh přijme jeho prosbu a vyléčí mne z choroby, kterou mne postihl.“

Odešel jsem tedy k němu, zaklepal na dveře a on se zrovna modlil v předísni hned za dveřmi. Když skončil modlitbu, řekl: „Kdo je?

Ozval jsem se: „Tady ten a ten. Posílá mne má matka, je už dvacet let chromá a prosí, zda bys za ni nemohl prosit Alláha.

Ahmed odpověděl nahněvaně: „To spíš mám já žádat ji, aby za mne prosila. Spíše já potřebuji její prosbu než ona moji. Požádej ji, aby za mne prosila Alláha.

Obrátil jsem se, abych pomalu odešel pryč, když v tom vyšla ze dveří Ahmedova domu postarší žena a řekla: „Když jsem odcházela, prosil Alláha za ni.“

Když jsem se vrátil domů, zaklepal jsem na dveře. Má matka mi přišla ke dveřím otevřít. Už mohla chodit.“

Zdroj: Uvádí imám az-Zehebí v Sijeru a'lámi n-nubelá´, 11/211.