PROSBA PRO LEPŠÍ ZAPAMATOVÁNÍ SI KORÁNU

'Ikrima, propuštěnec Ibn 'Abbáse رضي الله عنهما vypráví, že Ibn 'Abbás pravil:

„Byli jsme s Poslem Božím صلى الله عليه و سلم, když za ním přišel 'Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه a posteskl si: „Otce i matku bych dal za tebe! Tento Korán náhle opustil mou hruď a shledávám, že je nad mé síly.

Posel Boží صلى الله عليه و سلم mu odvětil:
‏ يَا أَبَا الْحَسَنِ أَفَلاَ أُعَلِّمُكَ كَلِمَاتٍ يَنْفَعُكَ اللَّهُ بِهِنَّ وَيَنْفَعُ بِهِنَّ مَنْ عَلَّمْتَهُ وَيُثَبِّتُ مَا تَعَلَّمْتَ فِي صَدْرِكَ 
Ó Abú l-Hasane, což tě nemám naučit slovům, kterými ti Alláh dá užitek jak tobě, tak i komukoli, koho je ty naučíš, a která učiní cokoli, co jsi se doposud naučil, ve tvé hrudi pevným?
Ovšemže, Posle Boží,“ souhlasil 'Alí, „nauč mne je.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
إِذَا كَانَ لَيْلَةُ الْجُمُعَةِ فَإِنِ اسْتَطَعْتَ أَنْ تَقُومَ فِي ثُلُثِ اللَّيْلِ الآخِرِ فَإِنَّهَا سَاعَةٌ مَشْهُودَةٌ وَالدُّعَاءُ فِيهَا مُسْتَجَابٌ وَقَدْ قَالَ أَخِي يَعْقُوبُ لِبَنِيهِ: "سَوفَ أَستَغفِرُ لَكُم رَبِّي.“ يَقُولُ حَتَّى تَأْتِيَ لَيْلَةُ الْجُمُعَةِ فَإِنْ لَمْ تَسْتَطِعْ فَقُمْ فِي وَسَطِهَا فَإِنْ لَمْ تَسْتَطِعْ فَقُمْ فِي أَوَّلِهَا فَصَلِّ أَرْبَعَ رَكَعَاتٍ تَقْرَأُ فِي الرَّكْعَةِ الأُولَى بِفَاتِحَةِ الْكِتَابِ وَسُورَةِ يس وَفِي الرَّكْعَةِ الثَّانِيَةِ بِفَاتِحَةِ الْكِتَابِ وَ‏‏ الدُّخَانَ وَفِي الرَّكْعَةِ الثَّالِثَةِ بِفَاتِحَةِ الْكِتَابِ وَالم تَنْزِيلُ السَّجْدَةَ وَفِي الرَّكْعَةِ الرَّابِعَةِ بِفَاتِحَةِ الْكِتَابِ وَتَبَارَكَ الْمُفَصَّلَ فَإِذَا فَرَغْتَ مِنَ التَّشَهُّدِ فَاحْمَدِ اللَّهَ وَأَحْسِنِ الثَّنَاءَ عَلَى اللَّهِ وَصَلِّ عَلَىَّ وَأَحْسِنْ وَعَلَى سَائِرِ النَّبِيِّينَ وَاسْتَغْفِرْ لِلْمُؤْمِنِينَ وَالْمُؤْمِنَاتِ وَلإِخْوَانِكَ الَّذِينَ سَبَقُوكَ بِالإِيمَانِ ثُمَّ قُلْ فِي آخِرِ ذَلِكَ :
Když nastane noc na pátek, potom, pokud jsi schopen vstát k modlitbě v poslední třetině noci, potom věru toto bude před svědky vykonáno a prosba v tuto dobu je vyslyšena. A můj bratr Ja'kúb svým synům říkal: „Měl bych žádat svého Pána o odpuštění.“ Říkal: „Dokud nenastane páteční noc.“ Tedy pokud toho schopen nejsi, vstaň k modlitbě vprostřed noci. Pokud nejsi schopen ani toho, potom vstaň k modlitbě na jejím začátku. A pomodli se čtyři rak'át. V prvním rak'átu recituj Fátihatu l-Kitáb a súru Já Sín, potom Fátihatu l-Kitáb a Há Mím …, tedy súru ad-Duchán ve druhém rak'átu, potom Fátihatu l-Kitáb a Alif Lám Mím Tenzíl …, tedy súru as-Sedžda ve třetím rak'átu a Fátihatu l-Kitáb a Tabárak …, tedy súru al-Mufassal ve čtvrtém rak'átu. Potom, když skončíš tešehhud, chval Alláha a veleb ho nejvybrannějším způsobem a pros o požehnání pro mne, tím nejvybrannějším způsobem, jakož i pro ostatní proroky. Pros o odpuštění pro věřící muže i věřící ženy i pro své bratry, kteří tě ve víře předešli. A potom úplně nakonec řekni:
اللَّهُمَّ ارْحَمْنِي بِتَرْكِ الْمَعَاصِي أَبَدًا مَا أَبْقَيْتَنِي وَارْحَمْنِي أَنْ أَتَكَلَّفَ مَا لاَ يَعْنِينِي وَارْزُقْنِي حُسْنَ النَّظَرِ فِيمَا يُرْضِيكَ عَنِّي اللَّهُمَّ بَدِيعَ السَّمَوَاتِ وَالأَرْضِ ذَا الْجَلاَلِ وَالإِكْرَامِ وَالْعِزَّةِ الَّتِي لاَ تُرَامُ أَسْأَلُكَ يَا اللَّهُ يَا رَحْمَنُ بِجَلاَلِكَ وَنُورِ وَجْهِكَ أَنْ تُلْزِمَ قَلْبِي حِفْظَ كِتَابِكَ كَمَا عَلَّمْتَنِي وَارْزُقْنِي أَنْ أَتْلُوَهُ عَلَى النَّحْوِ الَّذِي يُرْضِيكَ عَنِّي اللَّهُمَّ بَدِيعَ السَّمَوَاتِ وَالأَرْضِ ذَا الْجَلاَلِ وَالإِكْرَامِ وَالْعِزَّةِ الَّتِي لاَ تُرَامُ أَسْأَلُكَ يَا اللَّهُ يَا رَحْمَنُ بِجَلاَلِكَ وَنُورِ وَجْهِكَ أَنْ تُنَوِّرَ بِكِتَابِكَ بَصَرِي وَأَنْ تُطْلِقَ بِهِ لِسَانِي وَأَنْ تُفَرِّجَ بِهِ عَنْ قَلْبِي وَأَنْ تَشْرَحَ بِهِ صَدْرِي وَأَنْ تَغْسِلَ بِهِ بَدَنِي لأَنَّهُ لاَ يُعِينُنِي عَلَى الْحَقِّ غَيْرُكَ وَلاَ يُؤْتِيهِ إِلاَّ أَنْتَ وَلاَ حَوْلَ وَلاَ قُوَّةَ إِلاَّ بِاللَّهِ الْعَلِيِّ الْعَظِيمِ
Alláhumme rhamní bi terki l-ma'ásí abeden má abkajtení, we rhamní an atekellefe má lá ja'níní, we rzukní husnan nazari fí má jurdíka 'anní. Alláhumme badí'a s-semáwáti we l-ardi za l-dželáli we l-ikrámi we l-'izzeti lletí lá turámu, as´aluke já Alláhu já Rahmánu bi dželálike we núri wedžhike an tulzime kalbí hifza kitábike kemá 'allemtení, we rzukní an atluwehu 'ala n-nahwi llezí jurdíke 'anní. Alláhumme bedí'a s-semáwáti we l-ardi za l-dželáli we l-ikrámi we l-'izzeti lletí lá turámu, as´aluke já Alláhu já Rahmánu bi dželálike we núri wedžhike an tunewwire bi kitábike basarí we an tutlike bihi lisání we an tufedždžire bihi 'an kalbí we an tešraha bihi sadrí we an taghsile bihi bedení fe innehu lá ju'ínuní 'ale l-hakki ghajruka we lá ju'tíhi illá ante we lá hawle we lá kúwwete illá bi ´lláhi 'alíji l-'azím.
(Tj. Ó Alháhu, omilostni mne tím, že navždy zanechám hříchu, po tak dlouho, nakolik mne necháš naživu. Omilostni mne tím, že zanechám toho, co se mne netýká, obdař mne dobrým pohledem na to, co Tě učiní se mnou spokojeným. Ó Alláhu, Stvořiteli nebes i země z ničeho, Držiteli majestátu, velkodušnosti a moci, nad kterou ničeho není, prosím Tě, Ó Alláhu, ó Milostivý, při Tvém majestátu a světlu Tváře Tvé, učiň mé srdce setrvalým v učení se Tvé Knize tak, jak jsi mne ji naučil, učiň, abych ji recitoval způsobem, se kterým jsi spokojen, jak ji recituji. Ó Allíáhu, ó Milostivý, při Tvém Majestátu a světlu Tváře Tvé, prosvětli můj zrak Knihou Tvou, uvolni můj jazyk pro ni, ulev mému srdci pro ni a rozšiř mi mou hruď pro ni a omyj s ní mé tělo. Neboť věru nikdo nedopomůže k Pravdě, kromě Tebe a nikdo toto neposkytuje, kromě Těbě. A není ani moci, ani síly, kromě u Alláha, Vyvýšeného, Ohromného).
Poté Prorok صلى الله عليه و سلم řekl:
يَا أَبَا الْحَسَنِ تَفْعَلُ ذَلِكَ ثَلاَثَ جُمَعٍ أَوْ خَمْسَ أَوْ سَبْعَ تُجَابُ بِإِذْنِ اللَّهِ وَالَّذِي بَعَثَنِي بِالْحَقِّ مَا أَخْطَأَ مُؤْمِنًا قَطُّ.
Ó Abu l-Hasane! Učiň toto tři pátky, nebo pět, nebo sedm, budeš vyslyšen. Při vůli Boží, při Tom, Který mne s Pravdou seslal, toto pro věřícího ani jednou neselhalo.
 
'Abdulláh ibn 'Abbás dodává: „'Alí tedy neotálel a za pět či sedm týdnů přišel na další podobné sezení k Prorokovi صلى الله عليه و سلم a řekl: „Posle Boží, předtím jsem nemohl vzít více než čtyři verše či obdobně tomu, cokoli jsem pro sebe více recitoval, to se mi ihned vytratilo z paměti. Ale dnes jsem schopen se naučit čtyřicet veršů nebo obdobně tomu a když si je v duchu recituji, je to, jako kdyby kniha Boží byla před mýma očima. Předtím, když jsem slyšel hadís a zopakoval jsem ho, náíhle opustil mou paměť. Dnes, když slyším hadísy a předávám je dále, nedopustím se chyby ani v jediném písmenu.
Na to Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
‏ مُؤْمِنٌ وَرَبِّ الْكَعْبَةِ يَا أَبَا الْحَسَنِ ‏"
„Jsi věřící, při Pánu Ka'by, ó Abú Hasane.1
 
 
Isnád a hodnocení hadísu:
 
Imám Abú 'Ísá at-Tirmizí, který tento hadís uvádí ve svém Sunenu, jej oceňuje jako hasan gharíb. Jiní autoři, zejména moderní jako Zubejr 'Alí Záí jej ocenili jako da'íf. Okolo isnádu tedy panuje jistá kontroverze.
 
Tento hadís není znám jinými cestami, nežli přes al-Welída ibn Muslima (žil 119-194 nebo 195 hidžry), tj. Abu l-'Abbáse al-Kurešího ad-Dimaškího, propuštěnce kmene Benú Umejja, který je spolehlivým vypravěčem (arab. ثقة sikka), vypráví např. i od imámů al-Awzá'ího, as-Sawrího nebo Málika a od něho vypráví např. imám Ahmed.2
 
Problémem tohoto isnádu ovšem je, že od al-Welída vypráví Sulejmán ibn 'Abdirrahmán (žil v letech 153-233 hidžry), známý jako Abú Ajjúb Sulejmán ibn 'Abdurrahmán ibn 'Ísá ibn Mejmún at-Temímí ad-Dimaškí, který je pravdomluvným tradentem (arab. صدوق sadúk), jenže chybuje.3 Nicméně od tohoto vypravěče uvádějí hadísy také i takoví experti oboru jako al-Buchárí (nikoli v Sahíhu, ale v jiných pracech) a Abú Dawúd. Ibn Hibbán uvádí, že jeho podání od spolehlivých a známých osob lze přijímat a řídit se jimi, ale pokud se on sám odchyluje s vyprávěním od osoby neznámé nebo nedostatečně spolehlivé, často jde o odvrhovaná podání, která se neberou v potaz.4 'Abú Zur'a ar-Rází uvádí od Ibn Ma'ína, že Sulejmán nepředstavuje problém. Abú Hátim uvádí, že je sice spolehlivý, nicméně uváděl i od neznámých nebo slabých vypravěčů věci, které někteří studenti dále nepochopili. Za předávání od slabých vypravěčů jej kritizoval i Jahjá ibn Ma'ín. Za pravdomluvného jej považoval i an-Nesáí. Al-Hákim se na něj dotazoval ad-Dárekutního, který vysvětlil, že jeho odvržené hadísy jsou výsledkem jeho vyprávění od slabých vypravěčů.5
 
 
Poznámky a vysvětlení k hadísu:
 
Ohledně autenticity tohoto hadísu tedy možno diskutovat, nicméně imám Abú 'Ísá at-Tirmizí uvádí tento hadís ve svém Sunenu v Kitábu da'wát 'ani rasúli ´lláh (Tj. Kniha o prosbách od Posla Božího - 48. kniha v Sunenu) v Bábu du'ái l-hifz (Tj. Kapitole o prosbách pro zapamatování si Koránu - 115. kapitola této knihy). Toto at-Tirmizího zařazení je dostatečným odůvodněním, že tuto prosbu lze ke vzpomenutému účelu použít. Je to také jediná prosba, kterou alespoň někteří učenci hadísů přijímají. A Alláh ví nejlépe.
 
Hadís hovoří o činech uctívání, které jsou dokázány i naprosto autentickými podáními, o noční modlitbě a prosbě v poslední noci, která je vyslyšena. Proto se jím v tomto ohledu lze řídit, neboť hovoří jen o přednostech nějakého činu, arab. فضائل الأعمال fadáilu l-a'mál.
 
Někteří sice zavrhují modlitbu zvláště v páteční noc na úkor jiných nocí a mají pravdu, neboť nebylo nic řečeno o zvláštní hodnotě této noci oproti jiným nocem. Hodnota noční dobrovolné modlitby jako nejlepší modlitby po povinných a hodnota prosby v poslední třetinu noci je ovšem jasně stanovena a je muslimům dobře známa, stejně jako obrovské přednosti recitace Koránu jako takové. A toto se týká všech nocí všeobecně, včetně té páteční.
 
Páteční noc je vlasně nocí na pátek, protože šarí'atský den začíná západem slunce, tj. modlitbou maghrib. Tedy páteční noc trvá od čtvrtečního maghribu do pátečního fedžru a poslední třetina této noci je poslední ze tří stejných částí, na které je možno tento časový úsek rozdělit.
 
فاتحة الكتاب Fátihatu l-Kitáb tj. Otvíratelka Knihy, je známa i jako al-Fátiha, 1. súra z Koránu. المفصل al-Mufassal je jiné jméno pro súru al-Mulk, která je v pořadí 67. súrou v Koránu. Některé súry v Koránu jsou známy pod vícerými jmény a není na tom nic špatného. Súra ad-Duchán je 44. súra v pořadí, Já Sín je 36. v pořadí, as-Sedžda je 32. v pořadí. Jde o celkově ne příliš dlouhé súry a jejich recitování není nikterak úmorné.
 
Posel Boží صلى الله عليه و سلم zmiňuje súry nikoli podle nám známých jejich názvů, ale podle jejich začátků, v čemž je důkaz, že je možno tak činit.
 
Prorokova صلى الله عليه و سلم souhlasná konstatace ohledně 'Alího víry na konci tohoto hadísu dokládá, že 'Alí upřímně následoval Prorokovu صلى الله عليه و سلم radu a prosba, se kterou se ke svému Pánu obrátil, byla vyslyšena.
 
'Alí ibn Abí Tálib se nakonec skutečně naučil celý Korán zpaměti a to tak dobře, že figuruje v řetězci tradentů přes imáma Hafse a imáma 'Ásima až k Prorokovi صلى الله عليه و سلم. Hafsovo podání (arab. رواية riwája) 'Ásimova způsobu recitace (arab. قرءة kirá´a) je dodnes používáno drtivou většinou všech muslimů na světě, kromě několika oblastí v Africe a v Jemenu, kde se recituje podle imámů Náfi'a a Abú 'Amra. Imám Hafs ibn Sulejmán ibn Mughíra al-Asedí, podle něhož se riwája zvykne označovat, se naučil tento konkrétní způsob recitace Koránu od imáma 'Ásima ibn Abi n-Nudžúd al-Kúfího, ten od Abú 'Abdirrahmána 'Abdulláha ibn Habíba as-Sulemího, a ten od Osmána ibn 'Affána, Zejda ibn Sábita, Ubejje ibn Ka'b a právě od 'Alího ibn Abí Táliba رضي الله عنهم أجمعين, kteří tento dodnes nejužívanější způsob recitace dokládají k Prorokoviصلى الله عليه و سلم, kterému jej zjevil anděl Džibríl عليه السلام od Vznešeného Stvořitele.
 
'Alí ibn Abí Tálib také figuruje jako vypravěč obrovského množství podání v tefsíru, které vykládají jednotlivé pasáže v Koránu. Vedle Ibn 'Abbáse, Ibn Mes'úda či Ubejje ibn Ka'ba رضي الله عنهم أجمعين patří k sahábům, kteří se této islámskonaučné disciplíně věnovali nejvíce. Uvádí se, že 'Alí jednou řekl: „Ptejte se mne, ó lidé, při Alláhu, nezeptáte se mne na nic, aniž bych vám neodpověděl. Ptejte se mne na Knihu Boží. Při Alláhu, není jediného verše v ní, aniž bych nevěděl, zda byl seslán za noci či za dne, v dolinách nebo v horách.“ Ibn 'Abbás, považovaný za nejznalejšího vykladače Koránu ze všech, pravil: „Pokud existuje nějaké vysvětlení od 'Alího, neměli bychom ho opomenout.“ Jindy podotkl: „Jakýkoli výklad Koránu jsem zvolil, vždy pocházel i od 'Alího ibn Abí Táliba.6
 
Patřil také k bravurním znalcům gramatiky arabského jazyka a tato nauka mu v řešení zapeklitých otázek Koránu rovněž v mnohém byla nápomocna.
 
Imám Dželáluddín as-Sujútí poznamenal:
„Existuje desítka společníků Prorokaصلى الله عليه و سلم, kteří byli známi pro svou znalost výkladu Koránu: čtyři pravověrní chalífové, dále 'Abdulláh ibn Mes'úd, 'Abdulláh ibn 'Abbás, Ubejj ibn Ka'b, Zejd ibn Sábit, Abú Músá al-Aš'arí a 'Abdulláh ibn Zubejr رضي الله عنهم أجمعين. Co se chalífů týče, nejvíce podání mezi nimi má 'Alí ibn Abí Tálib.“7

 
1 Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3570.
2 Viz Ibn Hibbán v as-Sikkát, 3/9; al-Buchárí v at-Tárích, k vypravěči č. 11870.
3 Uvádí Ibn Hadžer v Takríbu t-tehzíb, str. 253.
4 Viz Ibn Hibbán v op. cit., 3/8.
5 Viz Ibn Hadžer v Tehzíbu t-tehzíb, vypravěč č. 3354.
6 Všechna podání viz šejch al-'Usejmín v Usúlu t-Tefsír, str. 50.
7 Viz Tefsíru l-Dželálejn, str 239.