PRVNÍCH DESET DNÍ MĚSÍCE ZÚ L-HIDŽDŽA A DOBRÝ SKUTEK V NICH

Právě jsme přivítali vznešený měsíc zú l-hidždža, který je nazván podle pouti a který je jedním ze zakázaných měsíců.
Alláh Nejvyšší pravil:
لْحَجُّ أَشْهُرٌ مَعْلُومَاتٌ
 Pouť budiž konána v měsících známých. (Bekara: 197)
Desátého dne tohoto měsíce je svátek oběti, největší svátek islámu, a oběť je sunnou datovanou až k proroku Ibráhímovi, mír s ním, a Alláh přikázal muslimům Ibráhímovu, mír s ním, sunnu následovat:
 
Rci: „Pán můj uvedl mne na stezku přímou, k náboženství nezměnitelnému, k víře Abrahamově, jenž hanífem byl a k modloslužebníkům nepatřil.“ (An’ám:161)
Tyto dny jsou zahrnuty v oněch dnech, které Alláh vyznačil Proroku Músáovi, mír s ním:
وَوَاعَدْنَا مُوسَىٰ ثَلَاثِينَ لَيْلَةً وَأَتْمَمْنَاهَا بِعَشْرٍ فَتَمَّ مِيقَاتُ رَبِّهِ أَرْبَعِينَ لَيْلَةً
A uzavřeli jsme úmluvu s Mojžíšem během třiceti nocí, k nimž jsme přidali dalších deset, takže doba setkání s Pánem jeho trvala čtyřicet nocí. (A’ráf: 142)
Alláh tyto dny zdůrazňuje tím, že při nich přísahá:
وَالْفَجْرِوَلَيَالٍ عَشْروَالشَّفْعِ وَالْوَتْرٍ
Při úsvitu a při nocích deseti a při spárovaném a nepárovém (Fadžr: 1-3)
Prorok صلى الله عليه وسلم též vysvětlil, že deset nocí odkazuje na deset dní zú l-hidždža, nepárovým dnem je 9., tedy ‘Arefat a spárovaným je 10., čili sváteční den. [1]
Devátého dne tohoto měsíce je den ‘Arefat, kdy Alláh zachrání z ohně více Svých služebníků, nežli v kterýkoli jiný den, jak pravil Boží Posel صلى الله عليه وسلم:
مَا مِنْ يَوْمٍ أَكْثَرَ مِنْ أَنْ يُعْتِقَ اللَّهُ عَزَّ وَجَلَّ فِيهِ عَبْدًا أَوْأَمَةً مِنْ النَّارِ مِنْ يَوْمِ ‏ ‏عَرَفَةَ ‏ ‏وَإِنَّهُ ‏ ‏لَيَدْنُو ثُمَّ ‏ ‏ يُبَاهِي بِهِمْ الْمَلَائِكَةَ وَيَقُولُ مَا أَرَادَ هَؤُلَاءِ
Není žádný jiný den, kdy by Alláh Nejvznešenější osvobodil z Ohně větší skupinu Svých služebníků, nežli den ‘Arefat. Věru, On sestupuje a před Svými anděly říká: „Co tamti žádají?[2] 
Během poslední poutě Proroka Muhammeda صلى الله عليه وسلم, poutě na rozloučenou, v den stání na ‘Arefátu, dovršil Alláh zjevování Pravého Náboženství lidstvu:
الْيَوْمَ أَكْمَلْتُ لَكُمْ دِينَكُمْ وَأَتْمَمْتُ عَلَيْكُمْ نِعْمَتِي وَرَضِيتُ لَكُمُ الْإِسْلَامَ دِينًا
Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství a naplnil nad vámi Své dobrodiní a zlíbilo se mi dát vám islám jako náboženství.  (Má´ida: 3)
Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه řekl: "Při Alláhu, vím, kdy byl tento verš zjeven Božímu Poslu صلى الله عليه وسلم . Bylo to navečer v den ‘Arefátu a byl pátek."[3]
Tyto okamžiky jsou další příležitostí, kterou nám Alláh dává, abychom činili co nejvíce dobra a snažili se největší možnou měrou vyhýbat zlu.
Dobrý čin v těchto dnech je Alláhu nejmilejší. Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
‏ ‏ ‏مَا الْعَمَلُ فِي أَيَّامٍ أَفْضَلَ مِنْهَا فِي هَذِهِ قَالُوا وَلَا الْجِهَادُ قَالَ وَلَا الْجِهَادُ إِلَّا رَجُلٌ خَرَجَ يُخَاطِرُ بِنَفْسِهِ وَمَالِهِ فَلَمْ يَرْجِعْ بِشَيْءٍ ‏
"Žádný čin v žádné jiné dny není Alláhu milejší, nežli v těchto dnech." Zeptali se: „Ani džihád?" On صلى الله عليه وسلم odpověděl: „Dokonce ani džihád. Kromě muže, který vyšel v boj, svou osobou i svým majetkem a nic z toho se nevrátilo."[4] 
Ibn Redžeb al-Hanbelí, nechť je mu Alláh milostiv, tento hadís komentoval slovy: „Zdá se, a Alláh ví nejlépe, že dobré činy vykonané v těchto deseti dnech jsou nadřazeny činům v jakýchkoli deseti dnech jiného měsíce."[5]
O půstu ve vznešený den ‘Arefátu pravil Boží Posel صلى الله عليه وسلم:
أحتسب على الله أن يكفر السنة التي قبله والسنة التي بعده
"Čítám, že mi Alláh smaže (malé hříchy) za dva roky – za rok předcházející i následující."[6] 
V tyto dny se doporučuje zvýšit vzpomínání Alláha (arab. zikr), ve shodě se slovy Božími:
وَيَذْكُرُوا اسْمَ اللَّهِ فِي أَيَّامٍ مَعْلُومَاتٍ
aby vzpomínali jména Božího ve dnech známých (Hadždž:28)
Ibn Redžeb praví: „Většina učenců je toho názoru, že „dny známé“ odkazují na dny v zú l-hidždža." Ibn ‘Abbásرضي الله عنه vyprávěl, že Boží Posel صلى الله عليه وسلم řekl:
ما من أيام أعظم عند الله ولا أحب إلى الله العمل فيهن من أيام العشر فأكثروا فيهن من التسبيح والتهليل والتحميد والتكبير
"Pro Alláha nejsou velkolepější dny, kdy by v nich učiněný skutek Alláhu milejší, nežli ve dnech deseti(tedy prvních deseti dnech zú l-hidždža). Proto v nich více pronášejte tesbíh, tehlíl, tehmíd a tekbír."[7] 
Šejch Abdulláh ibnu l-Fewzán dodává: „Připomínat si Alláha během deseti dní zú l-hidždža se počítá ve vznešené skutky, které mohou být učiněny, stejně jako hojné prosby k Alláhu za odpuštění. Věru jsou tyto praktiky pro tento čas předepsány. Vzpomínání Alláha může být dosaženo např. pronášením „lá iláhe ille lláh,“ „Alláhu akbar“, „al-hamdu lilláh“ a „subhána lláh."[8]
Imám at-Taháwí pravil, že podle ‘Áiše رضّى الله عنها je modlitba, zikr a čtení Koránu v těchto dnech dokonce ještě hodnotnější, nežli sám půst. Také Ibn Mes'úd رضي الله عنه pravil: „Modlitbu mám ještě raději, nežli půst." Půst v těchto dnech je nesmírně hodnotným a správným činem uctívání, ale existují, jak vidíme, i jiné, dokonce ještě hodnotnější. A pokud má někdo možnost postit se a navíc se k Alláhu přibližovat i všemi ostatními vzpomenutými prostředky, pak není nic lepšího, než to."[9]


[1] Musned Ahmed, 3/ 327; zaznamenává jej též Bezzár, hadís č. 2286. Uvádí jej i Ibn Kesír ve svém tefsíru tohoto verše. Ibn Redžeb jej v al-Letáifu l-Me’árif oceňuje jako hasan.
[2] Sahíh Muslim, hadís č. 1348.
[3] Viz Sahíh Buchárí. Uvádí ho v komentáři tohoto verše i Ibn Kesír.
[4] Sahíhu l-Buchárí, hadís č. 969.
[5] Viz La‘táifu l-Ma’árif.
[6] Sahíh Muslim, hadís č. 1162
[7] Viz al-Mu'džem al-Kebír, 3/110; Musned Ahmed, na autoritu Abú Uwány a dalších. Al-Hajsemí, al-Munzirí a Šu‘ajb Arna'út jej oceňují jako sahíh.
[8] Viz Medžálisu l-‘ašri zú l-hidždža.

[9] Viz imám at-Taháwí v Šerhu muškili l-ásár.