PRVNÍCH DESET DNÍ ZU L-HIDŽDŽA PERSPEKTIVOU KORÁNU

Vznešený Alláh pravil:

وَالْفَجْرِ وَلَيَالٍ عَشْرٍ

Při úsvitu a při nocích deseti! (Fedžr: 1-2)

Ibn Kesír uvádí, že „těmito deseti nocemi se myslí prvních deset dní měsíce zu l-hidždža, jak se uvádí od 'Abdulláha ibn 'Abbáse رضي الله عنهما, Ibnu z-Zubejra, Mudžáhida a mnoha dalších zbožných předků a dalších, kteří přišli po nich.[1] Uvádí se i další, slabší názory, podle nichž se má jednat také o posledních deset nocí měsíce ramadánu, které jsou rovněž významným obdobím v islámu.

Mezi oběma názory se pokuší najít soulad šejchu l-islám Ibn Tejmíjja: 

Prvních deset dní zu l-hidžda je lepší než posledních deset dní ramadánu, ale posledních deset nocí ramadánu je lepších, než posledních 10 nocí zu l-hidždža.[2] 

Ibnu l-Kajjim, jeho žák, pravil:

Tedy jen takový čas, který v sobě zahrnuje pobídku k dobrému činu je hoden toho, aby při něm Nejmocnější a Nejvznešenější Pán přísahal.[3]

Toho, že tyto dny byly pro Alláha natolik významné, aby při nich přísahal, si všímá i Ibn Redžeb, který k výše citovanému verši dodává:

Co se úsvitu týče, bylo řečeno, že se tím myslí úsvit jako takový, s cílem poukázat na důležitost úsvitu coby denní doby a modlitby za úsvitu, což je symbolickým otevřením celého dne. A ohledně toho panuje mezi vykladači neshoda. Další smýšlejí, že se myslí jistý specifický úsvit, tedy úsvit prvního z prvních deseti dní zu l-hidždža, jak již bylo řečeno, anebo úsvit posledního z nich, což je první den Svátku oběti (arab. jewmu n-nahr), což je asi pravdě blíže. Na základě všech těchto výroků lze shrnout, že oněch deset v sobě zahrnuje také i onen úsvit, na který se předtím přísahalo. A deset nocí odkazuje na prvních deset dní zu l-hidždža, což je správný názor podle většiny vykladačů z generací zbožných předků a dalších po nich. A také je autenticky doložen vícero cestami od Ibn 'Abbáse.[4]

Toto potvrzuje i řada podání ze Sunny, mezi nimi to od Džábira ibn 'Abdilláha رضي الله عنه, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

أفضل أيام الدنيا أيام العشر

Nejhodnotnějšími dny na tomto světě je dny Desítky.[5]

Al-Menáwí dovysvětlil, že se tím myslí prvních deset dní měsíce zu l-hidždža. [6]

V těchto dnech se nachází také den 'Arefa, ohledně něhož podle podání od 'Áiše رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

مَا مِنْ يَوْمٍ أَكْثَرَ مِنْ أَنْ يُعْتِقَ اللَّهُ فِيهِ عَبْدًا مِنَ النَّارِ مِنْ يَوْمِ عَرَفَةَ وَإِنَّهُ لَيَدْنُو ثُمَّ يُبَاهِي بِهِمُ الْمَلاَئِكَةَ فَيَقُولُ مَا أَرَادَ هَؤُلاَءِ.

Není dne, v němž by Alláh nezachránil z Ohně více Svých služebníků. Sestupuje níže a chlubí se jimi svým andělům: „(Podívejte se) co jen žádají tito![7]

Sálim ibn 'Abdulláh ibn Omar uviděl žebráka, jak v den 'Arefa žebrá od lidí a proto mu řekl: „Žebráku, což si v tento den můžeš dovolit prosit od kohokoli jiného, nežli od Vznešeného a Všemohoucího Alláha?[8]

V tento den je také doporučováno se postit, jak se uvádí v delším hadísu od Abú Katády رضي الله عنه, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم mimo jiné pravil:

صِيَامُ يَوْمِ عَرَفَةَ أَحْتَسِبُ عَلَى اللَّهِ أَنْ يُكَفِّرَ السَّنَةَ الَّتِي قَبْلَهُ وَالسَّنَةَ الَّتِي بَعْدَهُ.

Počítám, že mi Alláh za půst v den 'Arefa smaže hříchy za předcházející i následující rok.[9]

Posel Božíصلى الله عليه و سلم samotný se postil dohromady všech prvních devět dní měsíce zu l-hidždža, tedy počínaje prvním dnem, přes den 'Arefa, až do samotného prvního dne Svátku oběti, kdy se již nepostí. Hadís o tom uvádí Hunejda ibn Cháid od své ženy a ta od jedné z Prorokových صلى الله عليه و سلم manželek. [10]

Šejch 'Abdurrahmán as-Sa'dí ohledně dne 'Arefa a ostatních těchto dní pravil:

„Během prvních deseti dní zu l-hidždža se také stojí na planině 'Arefa. V ten den Alláh odpouští svým služebníkům a toto působí šejtánu smutek, neboť šejtán není viděn více zneuctěn a odvržen, nežli v den 'Arefa, neboť vidí, kolik andělů a milosti Boží sestupuje k Božím služebníkům. Kromě toho se v těchto dnech provádí velké množství dalších úkonů zbožnosti, mezi nimi všechny rituály spojené s velkou (arab. حج hadždž) a malou poutí (arab. عمرة 'umra) – toto jsou velkolepé záležitosti, které si zasluhují, aby při nich Alláh přísahal.[11]

Na jiném místě Vznešený Alláh praví:

وَاذْكُرُوا اللَّـهَ فِي أَيَّامٍ مَّعْدُودَاتٍ

Vzpomínejte Boha ve stanovených dnech! (Bekara: 203)

A také:

وَأَذِّن فِي النَّاسِ بِالْحَجِّ يَأْتُوكَ رِجَالًا وَعَلَىٰ كُلِّ ضَامِرٍ يَأْتِينَ مِن كُلِّ فَجٍّ عَمِيقٍ لِّيَشْهَدُوا مَنَافِعَ لَهُمْ وَيَذْكُرُوا اسْمَ اللَّـهِ فِي أَيَّامٍ مَّعْلُومَاتٍ

A vyzývej lidi ke konání pouti, a nechť k tobě přijdou pěšky anebo jedouce na všelikých velbloudech rychlých, přicházejíce ze všech rozsedlin hlubokých, aby podali svědectví o užitečných darech jim uštědřených a aby vzpomínali jména Božího ve dnech známých ... (Hadždž: 27-28)

Ibn Kesír uvádí od Ibn 'Abbáse رضي الله عنهما, že „dny známé“ odkazují právě „na těchto deset dní.[12] Imám an-Newewí uvádí, že toto je názor také aš-Šáfi'ího a většiny učenců. [13]

Al-Beghawí říká:

Tedy v prvních deseti dnech zu l-hidždža, což je vysvětlení většiny vykladačů. Jsou označovány jako známé proto, že všichni spěchají, aby se dozvěděli, kdy nastanou, protože na jejich sklonku vrcholí poutní sezóna.[14]

Ibn Redžeb pravil:

Většina učenců smýšlí, že tyto „známé dny“ odkazují na prvních deset dní měsíce zu l-hidždža. Mezi stoupenci tohoto názoru jsou Ibn Omar a Ibn 'Abbás رضي الله عنهم أجمعين al-Hasan al-Basrí, 'Atá, Mudžáhid, 'Ikrima, Katáda a an-Nacha'í. Stejné tvrdili i Abú Hanífa, aš-Šáfi'í a Ahmed podle toho, co je od nich dobře známo.[15]

Ibn Redžeb také s odvoláním na al-Buchárího uvádí od Ibn 'Abbáse رضي الله عنهما, že podle Posla Božího صلى الله عليه و سلم není žádného činu lepšího, nežli je dobrý čin, vykonaný v těchto dnech, dokonce ani džihád na cestě Boží, kromě toho, kdo bojuje svou osobou i svým majetkem zároveň a nic z toho se z bitvy nevrátí. [16]

Poté doplňuje:

Tento hadís dokazuje, že čin vykonaný v tyto dny je u Alláha milovanější, nežli čin vykonaný v libovolném jiné dni na tomto světě, bez výjimky. A protože jsou takové činy Alláhem nejmilovanější, jsou také nejlepšími.[17]

Háfiz Ibn Hadžer dodává:

Je zjevné, že důvodem této významné hodnoty prvních deseti dní zu l-hidždža je to, že se během nich zároveň provádí četné skutky uctívání: modlitby, půst, almužny a pouť, což se nestává během žádných jiných dní.[18]

O významu a hodnotě pouti samotné svědčí hadís od Abú Hurejry رضي الله عنه, dle nějž Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

مَنْ حَجَّ هَذَا الْبَيْتَ، فَلَمْ يَرْفُثْ، وَلَمْ يَفْسُقْ، رَجَعَ كَيَوْمِ وَلَدَتْهُ أُمُّهُ

Kdokoli se vydá na pouť k tomuto Domu (tj. Ka'bě v Mekce), nevykoná pohlavní styk a nedopustí se hanebnosti, ten se vrátí tak, jako v den, kdy jej porodila jeho matka (tj. čist, bez hříchů).[19]

Pro ty, kteří zůstali doma, je doporučeno obětovat zvíře – kozu, ovci, krávu či velblouda a darovat část z něj chudobným a o zbývající maso se rozdělit se svými příbuznými, sousedy, přáteli a známými. Abú Ajjúb al-Ansárí رضي الله عنه dosvědčuje, že v době Posla Božího صلى الله عليه و سلم každý za sebe a svou domácnost porazil aspoň ovci. Část masa snědli a část rozdali ostatním. [20]

Posel Boží صلى الله عليه و سلم podle podání od 'Áiše رضي الله عنها sám vlastnoručně obětoval velkého černobílého berana s černými nohami, břichem a fleky okolo očí. Při jeho obětování pronesl:

بِاسْمِ اللَّهِ اللَّهُمَّ تَقَبَّلْ مِنْ مُحَمَّدٍ وَآلِ مُحَمَّدٍ وَمِنْ أُمَّةِ مُحَمَّدٍ ‏.

Jménem Božím. Ó Bože, přijmi toto od Muhammeda, od Muhammedovy rodiny a od Muhammedovy ummy.[21]

Ibnu l-Kajjim dodává, že v těchto dnech je také na základě četných důkazů ze Sunny silně doporučeno velebit a chválit Alláha pronášením tzv. تكبير tekbíru a تحميد tehmídu, v Sunnou autenticky dochovaném znění:

الله أكبر, الله أكبر, الله أكبر, ﻻ اله إﻻ الله, و الله أكبر, الله أكبر و لله الحمد.

Alláhu akbar, Alláhu akbar, Alláhu akbar, lá iláha ille ´Lláh, we ´Lláhu akbar, Alláhu akbar we li-Lláhi l-hamd,“ tj. „Alláh je největší, Alláh je největší, Alláh je největší, není božstva kromě Alláha, Alláh je největší, Alláh je největší a Alláhu budiž chvála.[22]

Imám al-Buchárí uvádí od 'Abdulláha ibn Omara a Abú Hurejry رضي الله عنهم أجمعين, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم v těchto dnech procházel tržištěm a nahlas pronášel tento tekbír, načež se k němu přidávali ostatní lidé se svým tekbírem. [23]

Ibn Redžeb uvádí [24], že toto podle většiny učenců je podloženo Božím doporučením:

وَيَذْكُرُوا اسْمَ اللَّـهِ فِي أَيَّامٍ مَّعْلُومَاتٍ

a aby vzpomínali jména Božího ve dnech známých. (Hadždž: 28)

Imám an-Newewí ohledně vzpomínání Alláha (arab. ذكرالله zikru lláh) v těchto dnech říká:

Během těchto dní se má vzpomínat Alláha daleko více, nežli v jiných dnech. A je také doporučeno vzpomínat Alláha v den 'Arefa ještě daleko více, nežli ve zbytku těchto dní.[25]

Al-Albání smýšlí, že sváteční tekbír nemá svůj určený čas, ale má být pronášen libovolně kdykoli po páteční modlitbě, po běžných zikrech následujících po modlitbách. [26]

Toto dosvědčuje i praxe zbožných předků.

Když nadešlo prvních deset dní, Sa'íd ibn Džubejr vynakládal takové úsilí pro uctívání, že sotva stál na nohou. [27] Také říkal: „Na noc ani nezhasínejte svítilny.“ Sám celou noc vytrvale uctíval a také doporučoval: „Buďte i své služebnictvo, aby se mohli ještě před úsvitem najíst, než se v den 'Arefa začnou postit.[28]

Jednou během prvních deseti dní zu l-hidždža přišel Abú Hátim ar-Rází ke svému šejchovi Jahjá ibn Ma'ínovi se seznamem jmen vypravěčů hadísů, na které se ho chtěl v soukromí tázat a ohledně kterých se chtěl dozvědět nějaké údaje. Když celé sezení trvalo příliš dlouho, Jahjá řekl: „To máš všechno napsané? I jména těch lidí?“ Poté Abú Hátimovi odmítl dále odpovídat: „Pokud by ses mne ptal jen tak z paměti, potom bych ti odpověděl, ale takto dlouze sedět nad zápisky zrovna v těchto dnech, to se mi nelíbí.[29]

A Mejmún ibn Mihrán uvádí, že jak sahábové, tak i tábi'ín během všech těchto dní často velebíli Alláha slovy dochovanými ze Sunny. Dodal: „Věru dnešní lidé v tom mají nedostatky." [30]

__________________________________________________

[1] Viz Tefsíru l-Kur´áni l-'azím, 4/459.

[2] Viz Medžmú'u l-fetáwá, 25/154.

[3] Viz at-Tibjánu fí aksámi l-Kur´án, str. 18.

[4] Viz Latáifu l-me'árif, str. 360.

[5] Zaznamenal al-Hajsemí v Kešfu l-astár, 2/28, hadís č. 1128; jako sahíh jej doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’i s-saghír, hadís č. 1133.

[6] Viz Fejdu l-kadír, 2/51.

[7] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1348.

[8] Zaznamenal an-Newewí v al-Azkár, str. 210.

[9] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1162 .

[10] Zaznamenal ho an-Nesáí v Sunenu, 4/205; jako sahíh jej doložil al-Albání v Sahíhu Abí Dáwúd, 2/462.

[11] Viz Tejsíru l-Kerími r-Rahmán, str. 923.

[12] Viz Tefsíru l-Kur´ánu l-‘azím, 3/205.

[13] Viz al-Azkár, str. 209.

[14] Viz Me’álimu t-tenzíl, 3/284.

[15] Viz Latáifu l-me’árif, str. 361.

[16] Hadís zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 969, ale v lehce odlišném znění, proto je zde uveden jen jako parafráze.

[17] Viz Latáifu l-me'áírif, str. 351.

[18] Viz Fethu l-Bárí, 2/534.

[19] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 1819 a 1820.

[20] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3147; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1505 jako hasan sahíh, jako sahíh jej doložil al-Albání v Sahíhu t-Tirmizí, hadís č. 1216.

[21] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1967.

[22] Viz Zádu l-me'ád, 1/56.

[23] Viz Sahíhu l-Buchárí, 2/457.

[24] Viz Latáifu l-me’árif, str. 354.

[25] Viz al-Azkár, str. 209.

[26] Viz Silsileti l-hudá we n-núr, páska č. 392, čas 00:46:27.

[27] Zaznamenal al-Bejhekí v Šu'abu l-ímán, 3/354, podání č. 3752.

[28] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a'lámi n-nubelá´, 4/326.

[29] Uvádí 'Abdurrahmán ibn Abí Hátim v al-Džerhu we t-ta’díl, 1/317.

[30] Zaznamenal Ibn Hadžer ve Fethu l-Bárí, 9/9.