REVIDOVÁNÍ OTÁZEK O NESTVOŘENOSTI A NEOMYLNOSTI KORÁNU

OTÁZKA: Jaký je váš názor na tezi některých novodobých muslimských filozofů, např. Hassana Radwana z londýnské skupiny Agnostických muslimů, nebo Abdul Karima Souroushe z Íránu, Sayyed Ahmad al-Qabbanji z Iráku a Saeed Nasheed z Maroka, že autorem Koránu není Bůh a že Korán a Sunna nejsou neomylné?  Tito myslitelé se snaží bojovat s radikalizem ISIS a jiných skupin podporou a prosazováním názorů typu: "Korán není řečí Boha, stejně tak jako bochník chleba není dílem farmáře. Bůh vytvořil surovinu, pšenici. Ale je to pekař, který pšenici nebo mouku proměňuje v chléb svým vlastním jedinečným způsobem, svým vlastním uměleckým nadáním a tvůrčími schopnostmi. Tak byl za interpretaci boží inspirace odpovědný Prorok. Ten ji proměnil v konkrétní výrazivo a slova, podle svého vlastního, jedinečného osobního názoru." Nemyslíte si, že by islámu pomohlo, kdyby v tomto směru prošel stejným vývojem jako křesťanství?


ODPOVĚĎ:

Chvála Alláhu, požehnání a mír Poslu Jeho, jeho rodině, jeho společníkům a všem jejich následovníkům v dobru

Nesouhlasíme s touto tezí a hájíme klasické islámské stanovisko o Koránu jakožto přímém nestvořeném a neomylném slovu Božím. Domníváme se, že vyhlášení Koránu za stvořený a omylný vůbec nic neřeší. Jen by se objevily diskuze co je a co není od Boha a co je a co není omylem. Ty by si vyžádaly zavedení monopolního dohledu nad výkladem písma. To by způsobilo více škody, než užitku. V historii se to již stalo v podobě sekty zvané mu'tazila a jejího institutu mihna, ne nepodobného inkvizici. Jejich obětí se stal např. obhájce tradičních islámských stanovisek imám Ahmed ibn Hanbal.

Jádro sporu netkví v tom, zda Korán je/není Boží a neomylný, ale v míře sebereflexe v našem osobním výkladu. Tedy v míře toho, nakolik jsem schopen připustit, že se ve své interpretaci mohu mýlit já osobně jako člověk a naopak nakolik jsem ochoten uznat, že pravdivé interpretace Božího slova se dopídil můj názorový oponent. Tedy jedna věc je posvátný text a druhá věc je jeho lidský výklad. 

Např. Mezi vědeckým poznatkem a poznatkem z textu nemůže být nesoulad. Zdánlivý rozpor znamená buď to, že jsem text nepochopil správně a vykládám něco, co je alegorické, jako doslovné či naopak, anebo není správná má interpretace aktuálních vědeckých faktů. Ty se mohou v dalším bádání nahromadit a poskytnout úplně odlišný obrázek reality, než se ze začátku zdálo, ze samé podstaty vědy jako otevřené a neukončené lidské rozumové činnosti. 

A podobné je to se vším.  

Islám má odlišnou historii a odlišné reálie než křesťanství a proto nelze křesťanská schémata uplatňovat na islám.

A Alláh ví nejlépe.