ROZKOL MEZI MUSLIMY A JAK MU ČELIT

Věz, že v dnešním čase se na muslimy valí ze všech stran zkoušky, rozkol, neštěstí a pokušení. Korán, Sunna a praxe zbožných předků této ummy ukazuje cestu, jak se s nimi vyrovnat a jak jim čelit. Ta je dnes aktuálnější, než před 14 stoletími, nakolik jsme Soudnému dni blíže. Umma islámu je obdařena nezměrnou milostí, ale stejně tak je znovu a znovu zkoušena ranami osudu a pokušeními. Tato jsou z povrchního pohledu velmi konspirativní a mámivá, jejich zlo však není skryto žádnému pronikavému intelektu. Jen ti nejrozumnější zůstávají i v převládajícím chaosu neochvějní a přesvědčení o spáse, nalézající se v islámu. Nejlepší, co dnes můžeme udělat, je poznat podstatu těchto nesnází a zachránit tak sebe i svou duši před mámivými, zhoubnými věcmi a pamatovat, že jediné špatně vyřčené slovo může spustit řetězec nesmyslného prolévání krve nevinných.

 
'Abdulláh ibn Mes'úd رضي الله عنه pravil: „Bojím se o vás kvůli pokušení coby hustých mračen, ve kterých srdce člověka zmírá stejně, jako zmírá jeho tělo.
 
Vznešený Alláh pravil:
وَاتَّقُوا فِتْنَةً لَّا تُصِيبَنَّ الَّذِينَ ظَلَمُوا مِنكُمْ خَاصَّةً ۖ وَاعْلَمُوا أَنَّ اللَّهَ شَدِيدُ الْعِقَابِ
A bojte se pokušení, jež nepostihuje výlučně jen ty, kdož z vás jsou nespravedliví! A vězte, že Bůh je strašný ve svém trestání! (Anfál: 25)
 
Toto pokušení, arab. فتنة fitna, zasahuje člověka a jeho duši, společnost i ummu jako takovou. Ohlušuje, zaslepuje a zbavuje rozumu. Abychom mu čelili, musíme být obeznámeni s učením Božího Posla صلى الله عليه و سلم ohledně ní, ještě předtím, než nastoupí ve vší své hrůze. Lékem je získávání šarí'atské nauky, pronikavost a daleké obzory rozumu, dobré činy, snaha o poznání pravdy a příprava sebe samého na Den, kdy se navrátíme Alláhu a budeme Mu sládat své účty. Lékem je být si vědom vlastních hříchů, prorazit zatvrzelost srdce a probudit se z letargie a ignorance. Prosím Alláha, abychom v tom uspěli. Ámín!
 
Usáma ibn Zejd رضي الله عنه slyšel Proroka صلى الله عليه و سلم říci: „Vidíte vy to, co vidím já? Vidím místa pokušení přímo mezi vašimi domy, jako kapky deště.1 Imám an-Newewí vysvětlil, že toto přirovnání ukazuje na veliké množství a rozšíření pokušení, pohlcujícího masy a nikoli jen úzkou skupinu lidí. Toto byla předzvěst vleklých válek a bitev, jako byla Bitva o velblouda, nebo události u Siffínu, či al-Hárra, nebo vražda chalífy Osmána رضي الله عهنه či Prorokova صلى الله عليه و سلم vnuka Husejna رضي الله عنه.2
 
Mikdád ibn Aswed رضي الله عنه pravil: „Při Alláhu, slyšel jsem Božího Posla صلى الله عليه و سلمříci: „Šťasten ten, kdo je před pokušením zachráněn! Šťasten ten, kdo je před pokušením zachráněn! Šťasten ten, kdo je před pokušením zachráněn a ten, na kterého ono dopadne a on bude trpělivý, jak krásná je pak taková trpělivost!3
 
Mu'áwíjja ibn Abí Sufján رضي الله عنه pravil: „Slyšel jsem Božího Posla صلى الله عليه و سلمříci: „Z tohoto světa nezůstalo nic, nežli jen pokušení.4
 
'Abdurrahmán ibn 'Abdi r-Rabbi l-Ka'ba vypráví, že přišel za 'Abdulláhem ibn 'Amrem ibn Ás رضي الله عنه, sedícím ve stínu Ka'by ve společnosti nějakých lidí a slyšel jej říci: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم vstal a pronesl kázání, kde řekl: „Žádný z proroků přede mnou nebyl poslán, aniž by neměl za povinnost vybídnout své lidi k tomu, co je pro ně dobré a varovat je před tím, co je pro ně zlé. Vězte, že dobro této ummy je s prvními jejími generacemi a její poslední generace budou vystaveny pokušení, které budou nenávidět. Pokušení budou následovat jedno za druhým, když je zasáhne jedno, tu věřící zvolá: „Toto mne zničí!“ Kdo si přeje zachránit se před Ohněm a vejít do Ráje, nechť jej smrt nezastihne jinak, nežli jako věřícího v Alláha a v Den Soudu.5
 
Abú Burda vypráví, že pobýval v kraji Zijáda a z údivu spráskl rukama. Člověk z Ansár, kterého otec byl společníkem Prorokovým, se jej zeptal: „Čemu se divíš, Abú Burdo?“ „Divím se národu, jehož náboženství je jedno a též, jehož Prorok je jeden a týž, jehož výzva je jedna a táž, jehož důkaz (tj. Korán) je jeden a týž, jejichž boj je jeden a týž, ale oni se opět nezdráhají zabíjet jedni druhé!“ Dotyčný odvětil: „Nediv se. Můj otec slyšel Božího Posla صلى الله عليه و سلمříci: „Nad mou ummou je milost, na onom světě nebudou trestáni. Jejich trest je na tomto světě, v podobě pokušení, zemětřesení a vraždění.6
 
Imám Abú Bekr al-Ádžurrí řekl: „Co soudíš o cestě, která je skryta mnoha neřestmi a zlem, avšak lidé po ní musí nutně projít za temné noci? Pokud je osvětlena, kráčejí lidé rovně, pokud je zahalena tmou, zabloudí a jsou smeteni. Avšak Alláh pro ně učinil svítilny, osvětlující jim cestu tak, aby jí mohli projít v bezpečí a chráněni před zlem. Po nich přišla ohromná skupina lidí, kteří touto cestou také museli projít. Vydali se po ní, ale během ní jim tato světla zhasla a oni zůstali ve tmě. Co o nich soudíš? Takový je i příklad lidstva a těmi svítilnami jsou učenci. Mnoho lidí bez učenců ani neví, jak vykonat povinné skutky, jak se vyhnout zakázanému a jak uctívat Alláha. Když učenci zemřou, masy jsou zmateny, nauka se ztrácí a neznalost se šíří.7
 
Důležitost učenců a jejich pronikavého intelektu ve společnosti roste tím více, když se objeví pokušení. Tehdy se stávají vůdci lidu. O tom hovoří následující básnické verše:
Předvídá daleké následky svou znalostí
Jakoby dnes viděl zítřejší události
Proto al-Hasan al-Basrí pravil: „Když se již objeví pokušení, každý učenec je ihned rozpozná. Když pak pomine, pozná jej již každý ignorant.
 
Vznešený Alláh pravil:
قُلْ هَٰذِهِ سَبِيلِي أَدْعُو إِلَى اللَّهِ ۚ عَلَىٰ بَصِيرَةٍ أَنَا وَمَنِ اتَّبَعَنِي ۖ وَسُبْحَانَ اللَّهِ وَمَا أَنَا مِنَ الْمُشْرِكِينَ
Rci: "Toto je cesta má. Volám vás k Bohu viditelným důkazem, já i ti, kdož mne následují. Sláva Bohu, že nejsem jedním z modloslužebníků!"(Júsuf: 108)
 
Následovat učence je nejjistější cestou, jak se ubránit pokušení, bludu a chyb.
 
Věru Alláh podpořil toto náboženství Abú Bekrem as-Siddíkem رضي الله عنه v době odpadlictví a Ahmedem ibn Hanbelem v době mu'tazilovského rozkolu, či Ibn Tejmíjjou v době mongolského vpádu, když vlil odvahu do srdcí lidí, vůdců i mas, aby se jim postavili na odpor. Ale poté lidé upadli do stavu zmatků, mají-li proti nim bojovat, dokud šejchu l-islám neřekl: „I kdyby jste viděli mne samého, bojovat v jejich řadách s mushafem nad hlavou, zabte mne.
 
Alláh přislíbil odměnu tomu, kdo vydrží a přečká pokušení:
إِنَّهُ كَانَ فَرِيقٌ مِّنْ عِبَادِي يَقُولُونَ رَبَّنَا آمَنَّا فَاغْفِرْ لَنَا وَارْحَمْنَا وَأَنتَ خَيْرُ الرَّاحِمِينَ فَاتَّخَذْتُمُوهُمْ سِخْرِيًّا حَتَّىٰ أَنسَوْكُمْ ذِكْرِي وَكُنتُم مِّنْهُمْ تَضْحَكُونَ إِنِّي جَزَيْتُهُمُ الْيَوْمَ بِمَا صَبَرُوا أَنَّهُمْ هُمُ الْفَائِزُونَ
Vždyť věru jedna část služebníků Mých hovořila: ,Pane náš, uvěřili jsme, odpusť nám a slituj se nad námi, neboť Tys nejlepší ze slitovníků!? A vy jste si z nich posměšky tropili, takže jste na Mé připomenutí zapomněli a ještě jste se jim smáli. Dnes však Já odměňuji věřící za to, co vytrpěli, a oni dnes úspěchu dosáhli."(Mu´minún: 109-111)
 
Na jiném místě přikázal:
وَمَا أَرْسَلْنَا قَبْلَكَ مِنَ الْمُرْسَلِينَ إِلَّا إِنَّهُمْ لَيَأْكُلُونَ الطَّعَامَ وَيَمْشُونَ فِي الْأَسْوَاقِ ۗ وَجَعَلْنَا بَعْضَكُمْ لِبَعْضٍ فِتْنَةً أَتَصْبِرُونَ ۗ وَكَانَ رَبُّكَ بَصِيرًا
A neposlali jsme před tebou posly žádné, kteří by nebyli pokrmy pojídali a po trzích chodili. A učinili jsme jedny z vás pokušením pro jiné, abychom zjistili, zda neochvějní budete. A Pán tvůj vše bystře pozoruje. (Furkán: 20)
 
Usejd ibn Hudejr رضي الله عنه vypráví, že jistý muž přišel k Božímu Poslu صلى الله عليه و سلم a řekl: „Posle Boží! Ustavil si do funkce toho a toho, ale mne nikoli!“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم odpověděl: „Vy zajisté, až odejdu, uvidíte mnoho těžkostí, proto buďte trpěliví, dokud se se mnou u al-Hawdu8 nesetkáte.9
 
Abú Sa'íd al-Chudrí رضي الله عنه také uvádí, že podle Proroka صلى الله عليه و سلم je trpělivost největším darem, neboť z ní vyvěrá ulehčení a nadhled.
 
Vznešený Alláh praví:
فَإِنَّ مَعَ الْعُسْرِ يُسْرًا إِنَّ مَعَ الْعُسْرِ يُسْرًا
Vždyť se strastmi i úleva přichází, věru že se strastmi i úleva přichází! (Inširáh: 5-6)
Proto Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه říkával: „Trpělivostí jsme v životě dosáhli toho nejlepšího.
 
Abú Zerr رضي الله عنه uvádí, že na něj Prorok صلى الله عليه و سلم zavolal jménem a on mu odpověděl: „Tu jsem, Posle Boží.“ Řekl mu: „Co ty uděláš, až lidi stihne smrt tak, že jejich domovy se stanou jejich hroby?“ Abú Zerr odvětil: „Alláh a Posel Jeho vědí nejlépe,“ nebo „Co pro mne Alláh a Jeho Posel určí.“ Prorok صلى الله عليه و سلم řekl: „Na tobě je být trpělivý.10
Abú Zerr رضي الله عنه podle jiné verze vyprávěl: „Posel Boží صلى الله عليه و سلمjel na oslu a posadil mne za sebe. Řekl: „Abú Zerre! Když lidi stihne krutý hlad, tak, že ani nebudeš moci vstát z postele a dojít do mešity, co uděláš?“ „Alláh a Posel Jeho vědí nejlépe,“ odpověděl Abú Zerr. „Uskrovni se a buď skromný,“ odvětil Prorokصلى الله عليه و سلم. Potom se zeptal: „Abú Zerre, pokud nastoupí kruté vraždění, tak že se dům člověka stane jeho hrobem, so uděláš?“ „Alláh a Posel Jeho nejlépe vědí,“ odpověděl Abú Zerr. Prorok صلى الله عليه و سلم řekl: „Pak buď trpělivý.11
 
A trpělivost je opakem zbrklosti a bezohledné unáhlenosti.
 
'Áiša رضي الله عنها, matka věřících, vyprávěla, že Prorok صلى الله عليه و سلم řekl: „V čemkoli se najde jemnost, ona to zkrášlí. A v čemkoli jemnost chybí, to bude zohyzděno.12
 
Posel Boží صلى الله عليه و سلم rovněž pochválil Ašedždže ibn 'Abdulkajse رضي الله عنه: „Máš dvě vlastnosti, které Alláh miluje. Jemnost a rozvahu.13
 
Anas ibn Málik رضي الله عنه uvedl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Trpělivost je od Alláha a spěch je od šejtána. Nikdo více nemiluje omluvy, nežli Alláh a nikomu není odpuštění více drahé, nežli Alláhu.14 Spěch znamená učinit něco ještě předtím, než pro to uzraje čas.
 
Vládce věřících 'Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه řekl: „První věcí, která je dána člověku za jeho omluvu je, že lidé se stanou jeho pomocníky proti ignorantům a hlupákům.15
 
Mu'áwíjja ibn Abí Sufján رضي الله عنه pravil: „Služebník nepronikne do podstaty nalézání nejsprávnějšího, dokud odpuštění a omluva nepřevládne nad jeho neznalostí a dokud trpělivost nepřevládne nad jeho přáními. A toto vše může dosáhnout jen díky fundované znalosti.16
 
Amr ibnu l-Ahtem byl tázán, kdo je nejstatečnější a odvětil: „Ten, kdo se své neznalosti zbaví omluvou.“ Byl tázán, kdo je nejvelkodušnějším a odpověděl: „Kdo obětuje vše, co na tomto světě má, jen aby napravil svou víru.17
 
Al-Awzá'í pravil: „Když Omar ibn 'Abdul'azíz chtěl někoho potrestat, nejprve jej na tři dny uvěznil a potrestal jej až potom, neboť se bál, aby netrestal ve zlosti a spěchu.18
 
Mutarrif pravil: „Lidem nadejde čas, kdy ve své víře nejlepšími z nich budou ti, kteří spěchají (činit dobré skutky), ale také lidem nadejde čas, kdy mezi nimi bude nejlepší ten, kdo si dá na čas.19
 
'Alí ibn Ahtam ve svém tefsíru řekl: „Když těm, kteří žili s Božím Prorokem صلى الله عليه و سلم a jeho společníky, bylo nařízeno něco vykonat, pospíchali to vykonat. Ale dnes musí mít věřící jasno a nemůže se unáhlit, kromě ve věcech, ve kterých je učený.
Muhammed ibn Bášir recitoval:
Vytyč si značku pro své chodidlo předtím, než vykročíš
Vždy, když pro nevědomost zavrávoráš, zajisté se zřítíš.
Tedy, přemýšlej o každém následku svého kroku a o jeho konečném výsledku a zařiď se podle toho, vykroč, nebo zůstaň stát.
 
Hafs ibn Ghajjás řekl Sufjánu as-Sewrímu: „Abú 'Abdulláhu! Lidé se stále dotazují na mehdího, co jim o něm řekneš?“ „Pokud by prošel okolo tvých vrat, nepřipoj se k němu, dokud se ohledně něj celý lid neshromáždí.20
 
Huzejfa رضي الله عنهpokušení a rozkol popsal tehdy: „Je nejasné, když přichází, ale jasné, když odchází.21 To proto, že pokušení lidi zmate, dá jim pocit, že jsou v právu, přinutí je páchat zakázané. Když pak odejde, lidé si své chyby uvědomí a pochopí, že pravda na jejich straně nebyla.
Šamr básnil:
Proto se první viděnou věcí nedej oklamat
Vždyť během svítání, svítá falešně, nejprve
Tím, co objeví se první, budeš v pokušení jat
Pochopíš vše, až odcházet to bude, teprve
 
Jiný básník kritizoval lidské masy a nevzdělané davy slovy:
Nechrání se před zly, dokud je nepostihnou
A nevědí nic o věcech, dokud nepominou
 
Abú Hátim Muhammed ibn Hibbán al-Bústí pravil: „Kdo pospíchá, svého cíle nedosáhne, jakož i dobrý a jemný nikdy nebude předehnán. Kdo mlčí, je jen zřídka plísněn a kdo mnoho hovoří, jen zřídka je v bezpečí. Kdo pospíchá,promluví dříve, než pochopí a odpovídá dříve, než čemukoli porozumí. Chválí lidi, aniž je zná a kritizuje je poté, co je vychvaloval! Řeší věci, aniž o nich předtím přemýšlí a pouští se vpřed, aniž cokoli vyřešil. Spěch vždy provází žal.22
 
Hasan al-Basrí pravil: „Jen věřící s nadějí a pozorný neznalý stojí za tvou promluvu. Co se týče toho, kdo mlátí svým mečem či práská svým bičem, řka: „Bojte se mne, bojte“ - co ti je po něm?23
 
Ša'bí uvádí, že kdosi se vydal k Mu'áwíjovi رضي الله عنه a říkal: „Dej pozor na vládce, protože se hněvá hněvem dítěte a uchvacuje uchvácením lva!24
 
Al-Mustawrid al-Kureší رضي الله عنه v přítomnosti 'Amra ibnu l-Áse رضي الله عنه řekl: „Slyšel jsem Posla Božího صلى الله عليه و سلمříci: „Soudný Den nenastane, dokud nebude většina lidí Římany.“ 'Amr mu opáčil: „Opatrně na to, co říkáš!“ On odpověděl: „Já jen říkám, co jsem slyšel od Božího Posla.“ 'Amr řekl: „Pokud je tomu skutečně tak, pak jen kvůli čtyřem vlastnostem, které mají. Nejuvážlivější jsou mezi lidmi, když se objeví pokušení, nejrychleji se vzpamatují po pohromách, nejrychleji se zmohou k protiútoku poté, co byli poraženi a chovají se dobře ke chudobným, sirotám a ke slabým. A jejich pátou vlastností je, že odporují tyranii svých vládců.“ Povšimněme si, jak 'Amr spozoroval dobrou vlastnost byzantských křesťanů, jak postupují při pokušení – neunáhlují se a promyšleně postupují, aby pomohli svým ohroženým souvěrcům a spojencům.
Leč muslimové nepřijali rad svých zbožných předků, dokonce ani tehdy, když jim dávali za vzor nevěřící národy.
 
 
1Zaznamenal Muslim v Sahíhu.
2Šerhu Sahíhi Muslim, 18/7-8.
3Zaznamenal Abú Daúd v Sunenu.
4Zaznamenal Abú Daúd v Sunenu.
5Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu.
6Zaznamenal al-Hákim v Mustedreku jako sahíh.
7Viz Achláku l-'ulemá.
8Al-Hawd je jezírko, ze kterého Prorok v Den Zmrtvýchvstání napojí své následovníky.
9Zaznamenal jej al-Buchárí v Sahíhu.
10Zaznamenal Abú Daúd v Sunenu.
11Zaznamenal Ahmed v Musnedu.
12Zaznamenal Muslim v Sahíhu.
13Zaznamenal Muslim v Sahíhu.
14Viz Medžmá'u z-zewáid.
15Viz al-Isába.
16Ibid.
17Ibid.
18Viz Rewdatu l-'ukalá.
19Viz Hiljetu l-awlijá.
20Hiljetu l-awlijá.
21Zaznamenal Ibn Abí Šejba v Musennefu.
22Rewdatu l-'ukalá.
23Zaznamenal Ibn 'Abdulberr v at-Temhídu.
24Sijeru a'lámi n-nubelá.