RUŠÍ DOTYK S OPAČNÝM POHLAVÍM RITUÁLNÍ OČISTU?

OTÁZKA: Ruší se rituální očista muže, když se dotkne ženy? A ruší se rituální očista ženy, když se dotkne muže? Ruší se rituální očista někoho, koho se dotkne někdo opačného pohlaví? A ruší se rituální očista osoby, které se dotkne osoba opačného pohlaví?

ODPOVĚĎ:

Dotek osoby opačného pohlaví může být záměrný či nezáměrný, lze při něm pocítit tužbu po opačném pohlaví, ale nemusí tomu tak být. A může jít o povolený dotyk mezi manžely, anebo zakázaný dotyk mezi šarí'atsky nesezdanými. Na základě těchto faktorů zaujali islámští učenci v otázce, zda takový dotyk ruší rituální očistu, neboli abdest (arab. الوضوء al-wudú´) tři odlišná stanoviska:

  1. 1. Žádný takový dotyk neruší rituální očistu.

  2. 2. Každý takový dotyk ruší rituální očistu.

  3. 3. Takový dotyk ruší rituální očistu pouze je-li provázen touhou.

Nejsprávnějším názorem je pohled těch učenců, kteří smýšlejí, že rituální očista není zrušena tím, když se dotkneme osoby opačného pohlaví, bez ohledu na to, zda jsme tak učinili úmyslně nebo neúmyslně, či zda jsme přitom pocítili tužbu či nikoli.

Argumenty názoru, že dotyk opačného pohlaví rituální očistu neruší

Tento názor zastávají 'Abdulláh ibn 'Abbás, Táwús ibn Kajsán, Hasan al-Basrí, Mesrúk, 'Atá ibn Abí Rebbáh, Sufján as-Sewrí, Abú Hanífa a jeho mezheb, [1] Ahmed ibn Hanbel podle jednoho podání a jako správný názor ho vybírá i Ibn Tejmíja. [2]

Jejich argumentace se opírá předně o dvojici koránských veršů:

يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَا تَقْرَبُوا الصَّلَاةَ وَأَنتُمْ سُكَارَىٰ حَتَّىٰ تَعْلَمُوا مَا تَقُولُونَ وَلَا جُنُبًا إِلَّا عَابِرِي سَبِيلٍ حَتَّىٰ تَغْتَسِلُوا ۚ وَإِن كُنتُم مَّرْضَىٰ أَوْ عَلَىٰ سَفَرٍ أَوْ جَاءَ أَحَدٌ مِّنكُم مِّنَ الْغَائِطِ أَوْ لَامَسْتُمُ النِّسَاءَ فَلَمْ تَجِدُوا مَاءً فَتَيَمَّمُوا صَعِيدًا طَيِّبًا فَامْسَحُوا بِوُجُوهِكُمْ وَأَيْدِيكُمْ ۗ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَفُوًّا غَفُورًا

Vy, kteří věříte! Nepřibližujte se k modlitbě, jste-li opilí, dokud nebudete vědět, co říkáte; a nekonejte ji, jste-li znečištěni polucí - leda jste-li na cestě - dokud jste se neumyli! A jste-li nemocní nebo na cestách či někdo z vás přišel ze záchodu či měl styk se ženami, a nenaleznete-li vodu, omývejte se čistým pískem a otřete si jim obličeje i ruce své! A Bůh je věru promíjející a odpouštějící. (Nisá: 43)

يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُواْ إِذَا قُمْتُمْ إِلَى الصَّلاةِ فاغْسِلُواْ وُجُوهَكُمْ وَأَيْدِيَكُمْ إِلَى الْمَرَافِقِ وَامْسَحُواْ بِرُؤُوسِكُمْ وَأَرْجُلَكُمْ إِلَى الْكَعْبَينِ وَإِن كُنتُمْ جُنُباً فَاطَّهَّرُواْ وَإِن كُنتُم مَّرْضَى أَوْ عَلَى سَفَرٍ أَوْ جَاء أَحَدٌ مَّنكُم مِّنَ الْغَائِطِ أَوْ لاَمَسْتُمُ النِّسَاء فَلَمْ تَجِدُواْ مَاء فَتَيَمَّمُواْ صَعِيداً طَيِّباً فَامْسَحُواْ بِوُجُوهِكُمْ وَأَيْدِيكُم مِّنْهُ مَا يُرِيدُ اللّهُ لِيَجْعَلَ عَلَيْكُم مِّنْ حَرَجٍ وَلَـكِن يُرِيدُ لِيُطَهَّرَكُمْ وَلِيُتِمَّ نِعْمَتَهُ عَلَيْكُمْ لَعَلَّكُمْ تَشْكُرُونَ

Vy, kteří věříte! Když se chystáte k modlitbě, umyjte si obličeje své i ruce své až k loktům a otřete si hlavy své a nohy své až ke kotníkům! A jste-li potřísněni, očistěte se! Jste-li nemocní nebo na cestách či přišel-li někdo z vás ze záchodu anebo jste měli styk s ženami - a nenaleznete-li vodu - omývejte se dobrým jemným pískem a otřete si jím obličeje své i ruce své; Bůh vám nechce působit žádné nesnáze, nýbrž vás chce očistit a dovršit tak dobrodiní Své vůči vám - snad budete vděční! (Máida: 6)

‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما, imám této ummy ve výkladu Koránu, zvaný tlumočník Koránu a mudrc ummy, za kterého samotný Prorok صلى الله عليه و سلم prosil, aby jej Alláh obdařil darem správné interpretace slov Božích, vysvětlil styk se ženami, o kterém se v těchto verších hovoří, jako pohlavní styk. Tuto interpretaci vybírá jako nejlepší i největší vykladač Koránu a encyklopedista Ibn Džerír at-Taberí. [3]

Pro tento výklad svědčí i užití metonymie dotyku pro pohlavní styk ve verších:

لَّا جُنَاحَ عَلَيْكُمْ إِن طَلَّقْتُمُ ٱلنِّسَآءَ مَا لَمْ تَمَسُّوهُنَّ أَوْ تَفْرِضُوا۟ لَهُنَّ فَرِيضَةً ۚ وَمَتِّعُوهُنَّ عَلَى ٱلْمُوسِعِ قَدَرُهُۥ وَعَلَى ٱلْمُقْتِرِ قَدَرُهُۥ مَتَـٰعًۢا بِٱلْمَعْرُوفِ ۖ حَقًّا عَلَى ٱلْمُحْسِنِينَ وَإِن طَلَّقْتُمُوهُنَّ مِن قَبْلِ أَن تَمَسُّوهُنَّ وَقَدْ فَرَضْتُمْ لَهُنَّ فَرِيضَةً فَنِصْفُ مَا فَرَضْتُمْ إِلَّآ أَن يَعْفُونَ أَوْ يَعْفُوَا۟ ٱلَّذِى بِيَدِهِۦ عُقْدَةُ ٱلنِّكَاحِ وَأَن تَعْفُوٓا۟ أَقْرَبُ لِلتَّقْوَىٰ ۚ

Není pro vás hříchem, rozvedete-li se s ženami svými, dříve než jste se jich dotkli anebo dříve než jste jim určili obvěnění. Dejte jim však zaopatření - zámožný podle prostředků svých a chudý podle prostředků svých - podle zvyklosti uznaných. A to je povinností pro ty, kdož dobré konají. Jestliže se s nimi rozvedete dříve, než jste se jich dotkli, ale již jste jim určili obvěnění - pak jim patří polovina toho, k čemu jste se zavázali, pokud se toho nevzdají nebo se toho nevzdá ten, v jehož rukou je uzavření manželské smlouvy. A vzdát se toho je blíže k bohabojnosti. (Bekara: 236 - 237)

يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوٓا۟ إِذَا نَكَحْتُمُ ٱلْمُؤْمِنَـٰتِ ثُمَّ طَلَّقْتُمُوهُنَّ مِن قَبْلِ أَن تَمَسُّوهُنَّ فَمَا لَكُمْ عَلَيْهِنَّ مِنْ عِدَّةٍ تَعْتَدُّونَهَا ۖ فَمَتِّعُوهُنَّ وَسَرِّحُوهُنَّ سَرَاحًا جَمِيلًا

Vy, kteří věříte! Když se oženíte s věřícími ženami a pak se s nimi rozvedete, dříve než jste se jich dotkli, nemusíte jim ukládat čekací dobu, již byste jim počítali. Zaopatřete je dary a propusťte je pěkným propuštěním. (Ahzáb: 49)

Důkazem je též, že matka věřících 'Áiša bint Abí Bekr رضي الله عنها explicitně říká: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم políbil jednu ze svých manželek a potom odešel na modlitbu, aniž by se rituálně očišťoval.[4]

Neshoda názorů pramení z toho, že učenci nejsou zajedno v otázce autenticity tohoto hadísu, správný je názor Ibn Džeríra, Ibn 'Abdilberra a az-Zejle'ího, že jde o přijatelné podání, vyhovující jako důkaz. [5] Tohoto názoru je i al-Albání. [6] Tento hadís jako slabý naopak oceňují Sufján as-Sewrí, Jahjá ibn Se'íd al-Kattán, Ahmed ibn Hanbel, ad-Dárekutní, al-Bejhekí a an-Newewí.

'Áiša ovšem také v jiném, nade vší pochybnost autentickém podání, kde popisuje skromnou velikost příbytku, v němž s Prorokem صلى الله عليه و سلم žila, říká, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم se modlil a přitom se při padnutí na tvář dotkl jejích nohou a ona je skrčila, aby mu bylo pohodlněji a poté, co se znovu postavil, nohy zase natáhla. [7]

Nakonec od ní máme další autentické podání, dle nějž si jednou v noci všimla, že Prorokصلى الله عليه و سلم neleží v posteli vedle ní. Když se ho potmě snažila nahmatat, její ruka dopadla na jeho chodidlo, jak stál a modlil se. [8]

Očividným smyslem těchto podání je, že Prorok صلى الله عليه و سلم poté, co se ho jeho manželka dotkla, svou modlitbu nepřerušil. Pokud by byla jeho rituální očista tímto dotykem zrušena, musel by tak učinit, neboť rituální čistota je nutným předpokladem vykonání modlitby a bez ní se modlit nelze, neboť modlitba by byla neplatná.

Neexistuje navíc žádný jiný důkaz, jenž by naznačoval, že by se Posel Boží صلى الله عليه و سلم sám znovu rituálně očišťoval, pakliže se dotkl některé ze svých manželek.

Někteří zastánci hanefíjského mezhebu připouštějí, že ač muž neztrácí rituální očistu, dotkne-li se své ženy, ať už úmyslně nebo neúmyslně, s tužbou nebo bez tužby, pokud je tento dotyk součástí milostných hrátek, je lepší rituální očistu obnovit, i když to není povinností. [9]

V neposlední řadě muž neztrácí očistu ani tehdy, dotkne-li se úmyslně ženy, se kterou není šarí'atsky sezdán, dokonce i kdyby při tom pocítil tužbu po ní. Při takovém jednání se dopouští očividného hříchu, avšak neexistuje žádný důkaz, že by jeho abdest byl zrušen.

Argumenty pro názor, že dotyk mezi opačnými pohlavími ruší rituální očistu

Názor, že dotyk s opačným pohlavím ruší očistu v každém případě, zastávají Omar ibnu l-Chattáb a jeho syn 'Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما, 'Abdulláh ibn Mes'úd رضي الله عنه, Muhammed ibn Idrís aš-Šáfi'í a jeho mezheb.

Omar ibnu l-Chattáb shrnuje jejich pohled ve slovech: „Polibek je také forma dotyku, takže i po něm je povinností znovu se rituálně očistit.[10]

An-Newewí vysvětluje, že dotyk kůže na kůži mezi dvěma osobami opačného pohlaví, které nejsou kvůli pokrevnímu příbuzenství zakázány ke sňatku, ruší rituální očistu. V této otázce je předpis toho, kdo se dotkl, stejný jako toho, koho se dotkl. Očistu podle správější pozice uvnitř samotného šáfi'ovského mezhebu neruší dotyk dítěte, či dotyk nikoli na kůži, ale na šaty, vlasy, zuby apod. [11]

Jejich důkazem je specifické čtení koránských konstatací:

لَامَسْتُمُ النِّسَاءَ فَلَمْ تَجِدُوا مَاءً فَتَيَمَّمُوا

či měl styk se ženami, a nenaleznete-li vodu, omývejte se … (Nisá: 43)

أَوْ لاَمَسْتُمُ النِّسَاء

anebo jste měli styk s ženami ... (Máida: 6)

Namísto výrazu لاَمَسْتُمُ lámestum s významem pohlavního styku, který užívá většina imámů recitace Koránu, užívají šáfi'ovci jiné možné čtení لمَسْتُمُ lemestum, uváděné od imámů Hamzy a al-Kisáího, s významem dotyku rukou. [12]

'Abdulláh ibn Mes'úd رضي الله عنه toto slovo vysvětlil jako cokoli, co je menší, nežli samotný pohlavní styk, tj. např. polibek, dotyk rukou apod. [13]

Toto slovo je ve stejném smyslu užito také v hadísu, kde Prorok صلى الله عليه و سلم říká Má'izovi رضي الله عنه kajícímu se z cizoložství:

لعلكَ قبَّلتَ أو لَمستَ أو غَمزتَ.

Možná jsi ji jen políbil či se jí dotkl rukou anebo na ni sáhl.[14]

Jiným příkladem jsou jeho slova:

اليد زناها اللمس.

Smilstvem ruky je dotyk.[15]

'Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما poskytl tento komentář: „Polibek ženy mužem či jeho dotyk rukou je součástí pohlavního styku. Pro kteréhokoli z mužů, který políbí ženu, nebo se jí dotkne, je pak povinností rituálně se očistit,[16] či „rituální očista stává se jeho povinností.[17]

Pro dotek je zde užito výrazu جس džess znamenajícího i letmý dotek, tento výraz je synonymní k výrazu لمس lems, ale jeho význam je širší. [18]

Výraz لمس lems bez prodlužujícího elifu vystupuje ve smyslu dotyku také v tomto koránském verši:

وَلَوْ نَزَّلْنَا عَلَيْكَ كِتَابًا فِي قِرْطَاسٍ فَلَمَسُوهُ بِأَيْدِيهِمْ لَقَالَ الَّذِينَ كَفَرُوا إِنْ هَٰذَا إِلَّا سِحْرٌ مُّبِينٌ

I kdybychom ti poslali Knihu na pergamenu psanou a oni si ji ohmatali vlastníma rukama, přece by řekli ti, kdož neuvěřili: "To kouzelnictví je jen zjevné!" (Anfál: 6)

Hadísy uvádějící, že Prorok صلى الله عليه و سلم žádnou rituální očistu poté, co se dotkl či políbil některou ze svých žen, proponenti tohoto názoru vysvětlují z několika hledisek:

Tato podání oslabují, např. 'Áišino رضي الله عنها podání o neobnovování abdestu po polibku se uvádí přes Ibráhíma at-Tejmího, který není jejím přímým žákem. Tuto nespojitost řetězce vypravěčů přiznávají i Abú Dáwúd a an-Nesáí a al-Buchárí proto toto podání nepovažuje za autentické.

Autentické al-Buchárího podání o 'Áiši uvolňující Prorokovi صلى الله عليه و سلم místo na modlení pak šáfi'ovci považují za zrušené explicitním koránským textem. Podle Ibn Hadžerova vysvětlení se jí Prorok صلى الله عليه و سلم navíc možná nedotkl holou rukou přímo na holou kůži, anebo se jedná o úlevu platnou jen pro něho, přičemž první vysvětlení se dle něj zdá pravděpodobnější. [19]

Argumenty pro názor, že dotyk opačného pohlaví ruší rituální očistu jen při pocítění touhy

Dle zastánců tohoto názoru dotyk mezi osobami opačného pohlaví neruší rituální očistu, není-li provázen pohlavní tužbou a ruší ji, pokud tuto tužbu probudí. Toto je pohled imáma Málika a jeho mezhebu [20] a Ahmeda ibn Hanbela a jeho mezhebu podle druhého podání. [21]

Z jejich strany se jedná o pokus usmíření obou výše nastíněných názorových pozic, vedený principem, že snaha o sladění (arab. الجمع al-džem') mezi protichůdnými argumenty má z hlediska islámsko-právní metodologie (arab. أصول الفقه usúlu l-fikh) přednost před prioritním následováním (arab. الترجيح at-terdžíh) kteréhokoli z nich. Spojují tak argumentaci oběma specifickými čteními předmětných koránských veršů, podáními, kde se zmiňuje nutnost obnovení rituální očisty a těmi, která dokládají, že Prorok صلى الله عليه و سلم nepřerušil modlitbu a neobnovil rituální očistu poté, co se ho dotkla jeho manželka. Touto metodou dosahují svého cíle postupovat zároveň podle všech z nich.

Ibn Tejmíja k tomu dodává:

Pokud se muž dotkne ženy a necítí po ní touhu, pak je dobře známým principem, že Zákonodárce mu nestanovuje povinnost obnovit rituální očistu a její obnovení mu ani není předepsáno jako oblíbený akt.[22]

Odpověď na námitky vznesené stoupenci druhého názoru

Nutno je nicméně poznamenat, že hadísy, citované stoupenci názoru, dle nějž dotyk osoby opačného pohlaví ruší abdest, pouze vysvětlují specifické koránské čtení operující s pojmem dotyk. Tento dotyk je pak podle nich cokoli menšího než pohlavní styk a o tom není sporu. Ten ovšem panuje v otázce, zda je pojem dotyk v konkrétních citovaných koránských verších jen metonymií pro pohlavní styk, anebo přímo odkazuje k jakémukoli dotyku. Citované hadísy k tomu přímý klíč nepodávají, tím spíše pokud se jedná o dotyk, který neprovází tužba. Proto se taková konstrukce nezdá příliš věrohodná.

Co se týče sporného hadísu, jeho autenticita či neautenticita nebude mít na výsledný předpis žádný větší vliv, neboť k dispozici máme jako důkazy další, nade vší pochybnost autentická podání. Kontradikce s těmito autentickými podáními názorem, že se jedná o zrušené předpisy, předpisy specifické pro Prorokaصلى الله عليه و سلم či o situaci, kdy nedošlo k přímému dotyku kůže na kůži, jde podle aš-Šewkáního přímo proti očividnému smyslu těchto podání a bylo by s podivem, že by se od nikoho nedochovalo nic, co by je mohlo potvrdit.

Co se týče výkladu výraziva koránských veršů, jimiž se v této debatě argumentuje, nejsprávnější je výklad dotyku coby pohlavního styku, čehož důkazem je podrobnější rozbor verše ze súry al-Máida:

يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُواْ إِذَا قُمْتُمْ إِلَى الصَّلاةِ فاغْسِلُواْ وُجُوهَكُمْ وَأَيْدِيَكُمْ إِلَى الْمَرَافِقِ وَامْسَحُواْ بِرُؤُوسِكُمْ وَأَرْجُلَكُمْ إِلَى الْكَعْبَينِ

Vy, kteří věříte! Když se chystáte k modlitbě, umyjte si obličeje své i ruce své až k loktům a otřete si hlavy své a nohy své až ke kotníkům! (Máida: 6)

Tato Boží slova odkazují na tzv. abdest, neboli malou rituální očistu (arab. الوضوء al-wudú´) opráním uvedených částí těla čistou vodou. Následně druhá polovina verše zmiňuje alternativní řešení v případě, není-li voda k dispozici:

وَإِن كُنتُمْ جُنُباً فَاطَّهَّرُواْ وَإِن كُنتُم مَّرْضَى أَوْ عَلَى سَفَرٍ أَوْ جَاء أَحَدٌ مَّنكُم مِّنَ الْغَائِطِ أَوْ لاَمَسْتُمُ النِّسَاء فَلَمْ تَجِدُواْ مَاء فَتَيَمَّمُواْ صَعِيداً طَيِّباً فَامْسَحُواْ بِوُجُوهِكُمْ وَأَيْدِيكُم مِّنْهُ مَا يُرِيدُ اللّهُ لِيَجْعَلَ عَلَيْكُم مِّنْ حَرَجٍ وَلَـكِن يُرِيدُ لِيُطَهَّرَكُمْ وَلِيُتِمَّ نِعْمَتَهُ عَلَيْكُمْ لَعَلَّكُمْ تَشْكُرُونَ

A jste-li potřísněni velkou nečistotou, očistěte se! Jste-li nemocní nebo na cestách či přišel-li někdo z vás ze záchodu anebo jste měli styk s ženami - a nenaleznete-li vodu - omývejte se dobrým jemným pískem a otřete si jím obličeje své i ruce své; Bůh vám nechce působit žádné nesnáze, nýbrž vás chce očistit a dovršit tak dobrodiní Své vůči vám - snad budete vděční! (Máida: 6)

Alternativní očista čistým pískem (arab. التيمم at-tejemmum) je náhradou jak za malou, tak i za velkou rituální očistu celkovou koupelí (arab. الغسل al-ghusl). Příkladem, kdy je nutná malá očista, je vykonání potřeby. Velká rituální očista koupelí je nutná v případě poluce nebo pohlavního styku. Pokud bychom interpretovali dotyk zmíněný v tomto verši nikoli jako pohlavní styk, ale jako jakýkoli dotyk, třeba rukou, potom by to znamenalo, že Alláh uvedl v příkladech užití alternativy dva různé důvody pro malou rituální očistu a žádný důvod pro velkou rituální očistu, byť říká:

وَإِن كُنتُمْ جُنُباً فَاطَّهَّرُو

A jste-li potřísněni velkou nečistotou, očistěte se! (Máida: 6)

Tj. celkovou koupelí. Něco takového je nespojitelné s dokonalostí stylistiky Koránu. Proto musí dotyk odkazovat na samotný styk, po němž je nutno se okoupat celý, anebo se v případě nedostatku vody očistit alternativním postupem. [23]

Rituální očista ženy, která se dotkla muže a obecně osoby, které se dotkl někdo opačného pohlaví

Předpis rituální očisty muže, který se dotkne ženy, analogicky platí i obráceně pro ženu dotýkající se muže, protože muži i ženy se rituálně očišťují v principu stejným způsobem a jejich abdest je rušen tímtéž, čím i abdest mužů, dokud není vzhledem ke specifičnosti obou pohlaví stanoveno jinak. Učenci v této otázce zaujímají jednomyslně shodná stanoviska. Konsenzus v této otázce uvádí i Ibn 'Abdilberr [24] a Ibn Ferhún. [25]

Co se týče zrušení rituální očisty toho, koho se dotkla osoba opačného pohlaví, opět platí, že nejsilnějším názorem je, že abdest takovým dotykem zrušen není, s jakkoli malou, leč existující možností, že správnější jsou oba alternativní pohledy. U nich bude předpis záviset na tom, zda se tomuto dotyku mohl vyhnout, potom půjde o úmyslný dotyk, anebo se mu vyhnout nemohl, přičemž pak půjde o neúmyslný dotyk. Dále bude záviset na tom, zda dotyčná osoba dotykem jiné pocítila touhu či nikoli. Výsledný předpis pak závisí na zvolení toho kterého z nich.

Shrnutí

Lze konstatovat, že muž neztrácí rituální očistu, pokud se dotkne či pokud se ho dotkne žena, která mu není zakázána pro sňatek. To samé platí pro ženu. Základním pravidlem v otázkách zrušení či nezrušení rituální očisty totiž je, že pochybnost o zrušení rituální očisty nemá navrch nad jistotou, že tato trvá.

Pohled, že žádný dotyk s opačným pohlavím neruší rituální očistu, je nejjistější názor, který můžeme s čistým svědomím preferovat nad opačným názorem, připustíme-li možnost omylu, tedy názor hanefíjského mezhebu a Ibn Tejmíji. [26] Jako nejsprávnější tento názor vybírá i Stálá komise pro fetwy v KSA [27] a dále šejchové 'Abdul'azíz ibn Báz [28] a Muhammed al-'Usejmín. [29]

Nikomu však není dovoleno představovat tento názor jako jediný správný a kdo se bude držet názoru opačného, ten se, dá-li Bůh, nedopouští chyby a nelze ho za to obviňovat z čehokoli špatného.

A Alláh ví nejlépe.

Odpověď sestavil: Alí Větrovec


_________________________________________________________________________________

[1] Viz al-Merwezí v Ichtiláfu l-fukahá, str. 183; al-Awsat, 1/122; a az-Zerkeší ve svém Šerhu, 1/267.

[2] Viz al-Mebsút, 1/67-68; a al-Ichtijár, 1/18.

[3] Viz al-Kásímí v Mahásinu t-te´wíl, 5/172.

[4] Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 179; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 86; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 502; Ahmed v Musnedu, 6/210; al-Bejhekí v al-Chiláfíját, hadís č. 435; al-Beghawí v Šerhu s-Sunna, hadís č. 168. Jako hasan doložil al-Albání ve svém tahkíku Abú Dáwúdova Sunenu.

[5] Uvádí Ahmed v Musnedu s tahkíkem Šu'ajba al-Arnáúta, 42/497-499; viz též Šerhu l-'Umda, 1/315; al-Džewheru n-nakí, 1/201-202.

[6] Viz Sahíhu Suneni Ibn Mádža, 1/160.

[7] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1209.

[8] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, jako součást delšího hadísu č. 486. Podobné uvádí i an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 169.

[9] Viz Bedái'u s-sená'íja, 1/130-131.

[10] Zaznamenal al-Bejhekí v as-Sunenu l-Kubrá, 1/123.

[11] Viz As-Sirádžu l-wehhádžu Šerhu l-Minhádž, 1/13.

[12] Viz al-Máwerdího komentář k verši Nisá´: 43 v jeho tefsíru an-Nukatu we l-'ujún, 1/490. Totéž ve svých komentářích k příslušným veršům uvádějí al-Bejdáwí v Anwáru t-tenzíli we isráru t-te´wíl a Fachruddín ar-Rází v Mefátíhu l-ghajb.

[13] Tak uvádí al-Bejhekí v as-Sunenu l-kubrá, 1/124.

[14] Zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 2130; a al-Bejhekí v as-Sunenu l-kubrá, 1/123-124. Jako sahíh doložil Ibn Dakík al-'Íd v al-Iftiráh, str. 109.

[15] Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 8392. al-Albání ocenil jako sahíh v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 8204.

[16] Zaznamenali Málik v Muwetta´u, podání č. 96; al-Bejhekí v al-Chiláfíját, 2/157; a další. Podání je na základě podpůrných verzí autentické podle an-Newewího v al-Medžmú'u, 2/31.

[17] Tak uvádí al-Bejhekí v as-Sunenu l-kubrá, 1/124.

[18] Viz aš-Šáfi'í v al-Umm, 1/15.

[19] Viz komentář k citovanému al-Buchárího podání ve Fethu l-Bárí.

[20] Viz al-Fikhu l-málikí, 1/89.

[21] Viz al-Bedái’u we s-senái’, 1/132.

[22] Viz al-Ichtijárát, str. 18.

[23] Viz Šerhu l-Mumti', 1/240. Viz také al-Medžmú', 2/21.

[24] Viz at-Temhíd, 20/129.

[25] Viz Mewáhibu l-dželíl, 1/302.

[26] Viz Ibn Tejmíja v Medžmú'u l-fetáwá, 12/222.

[27] Viz Fetáwe l-ledžneti d-dáima, 5/266.

[28] Viz Medžmú'atu l-fetáwá we l-makálát, 10/134.

[29] Viz Šerhu l-'Umda, 1/286.