SŇATEK S KŘESŤANKOU A VÝCHOVA DĚTÍ JAKO MUSLIMŮ

OTÁZKA: Jsem muslim, ženatý s Češkou, křesťankou, máme společně 2 děti. Manželství bylo uzavřeno civilním způsobem, na radnici. Chtěl bych se zeptat, zda v islámské šaria je někdy uvedeno že, dětí jsou automatický islámského vyznání, pokud je otec muslim, bez ohledu na to, zda manželka (matka) konvertuje k islámu. Jedná se o to, zda mám začít nějaký proces, na jehož konci budou dětí uznány jako muslimové, či bude stačit jen fakt, že otec je muslim a tím pádem potomci jsou muslimové také. Nechci nutit manželku, aby konvenovala k islámu.
 
ODPOVĚĎ:
Ve jménu Alláha Milostiplného, Smilovného, požehnání a mír Jeho Poslu.
Předně, šarí’a povoluje sňatek muslima toliko s muslimkou, křesťankou anebo židovkou, ve shodě se slovy Božími:
وَالْمُحْصَنَاتُ مِنَ الْمُؤْمِنَاتِ وَالْمُحْصَنَاتُ مِنَ الَّذِينَ أُوتُوا الْكِتَابَ مِنْ قَبْلِكُمْ إِذَا آتَيْتُمُوهُنَّ أُجُورَهُنَّ مُحْصِنِينَ غَيْرَ مُسَافِحِينَ وَلا مُتَّخِذِي أَخْدَانٍ
A dovoleny jsou vám muhsany z věřících žen a muhsany z těch, jimž dostalo se Písma před vámi, jestliže jste jim dali jejich odměnu a chováte-li se jako muži spořádaní, nikoliv jako cizoložníci nebo ti, kdož si berou milenky. (Máida:5)
Tento verš přichází jako specifikace jiného koránského verše, který zakazuje veškeré ostatní kombinace smíšených manželství:
وَلا تَنْكِحُوا الْمُشْرِكَاتِ حَتَّى يُؤْمِنَّ وَلأمَةٌ مُؤْمِنَةٌ خَيْرٌ مِنْ مُشْرِكَةٍ وَلَوْ أَعْجَبَتْكُمْ وَلا تُنْكِحُوا الْمُشْرِكِينَ حَتَّى يُؤْمِنُوا وَلَعَبْدٌ مُؤْمِنٌ خَيْرٌ مِنْ مُشْرِكٍ وَلَوْ أَعْجَبَكُمْ أُولَئِكَ يَدْعُونَ إِلَى النَّارِ وَاللَّهُ يَدْعُو إِلَى الْجَنَّةِ وَالْمَغْفِرَةِ بِإِذْنِهِ وَيُبَيِّنُ آيَاتِهِ لِلنَّاسِ لَعَلَّهُمْ يَتَذَكَّرُونَ
Nevstupujte ve sňatek s modloslužebnicemi,A pokud neuvěří; a věřící otrokyně je věru lepší než modloslužebnice, i když se vám tato více líbí. Neprovdávejte dcery své za modloslužebníky, pokud tito neuvěří; a věřící otrok je věru lepší než modloslužebník, i když se vám tento více líbí. Takoví lidé vás zvou do ohně pekelného, zatímco Bůh vás zve do ráje a k odpuštění, s dovolením Svým, a objasňuje znamení Svá lidem - snad si to připomenou! (Bekara:221)
Manželství s jinými vyznáními, jako zoroastrovci, modloslužebníci a další je zakázáno podáním od Ibn Omara.[1] Podmínkou přijetí takového svazku jako validního je uzavření šarí’atského sňatku, kde je jasně dáno:
1.       Věno
2.       Zástupce ženy
3.       Dva svědkové.
Toto platí i pro manželství muslima a nemuslimsky-křesťanky. Muslim má povinnost řídit se tam, kde je mu to místem jeho pobytu umožněno, šarí’atskými zákony. Ustálenou praxí v České republice je šarí’atský sňatek v mešitě, za splnění všech jmenovaných podmínek, následující po sňatku civilním. Civilní sňatek sám o sobě není šarí’atsky platný. Korán stanovuje:
وَمَنْ لَمْ يَحْكُمْ بِمَا أَنْزَلَ اللَّهُ فَأُولَئِكَ هُمُ الظَّالِمُونَ
Ti pak, kdo nesoudí podle toho, co seslal Bůh, ti věru jsou nespravedliví. (Máida:45)
Zákaz, aby se muslimka provdala za nemuslima je potvrzen idžmá’em. Idžmá‘ také potvrzuje nutnost výchovy dětí jako muslimů, tj. že dítě dědí víru svého otce. Toto platí jak v situaci, kdy je člověk muslim již při vstupu do manželství, tak i když přijme islám později, třeba když je už dítě narozeno. Ohledně tohoto není mezi učenci jiného názoru, což zaznamenává i al-Mawerdí.[2] Dítě ze smíšeného manželství vždy ve víře následuje otce muslima.[3]
Toto potvrzuje i všeobecný koránský příkaz:
أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا قُوا أَنْفُسَكُمْ وَأَهْلِيكُمْ نَارًا وَقُودُهَا النَّاسُ وَالْحِجَارَةُ عَلَيْهَا مَلائِكَةٌ غِلاظٌ شِدَادٌ لا يَعْصُونَ اللَّهَ مَا أَمَرَهُمْ وَيَفْعَلُونَ مَا يُؤْمَرُونَ
Vy, kteří věříte! Střezte sebe i rodiny své před ohněm, jehož palivem budou lidé a kamení. Na něj dohlížejí andělé přísní a silní, kteří se neodváží neuposlechnout Boha v ničem, co jim přikázal, a vykonají vše, co jim bylo poručeno. (Tehrím:6)
V podobném duchu je i hadís, kde Posel Boží, mír a požehnání s ním, řekl: Každý z vás je pastýř a každý z vás má odpovědnost za své stádo. Vládce je pastýř, odpovědný za své stádo. Muž je pastýřem své rodiny, odpovědným za své stádo, a žena je pastýřka, odpovědná v domě svého manžela. Sluha je pastýřem majetku svého pána, odpovědným za své stádo, a muž je také pastýřem majetku svého otce, odpovědným za své stádo. A tak je každý z vás odpovědným pastýřem.[4]
Potvrzuje to i praxe zbožných předků. Ibn ‘Abbás pravil: „Zaveďte poslušnost vůči Alláhu, držte se pryč od neposlušnosti vůči němu a přikažte svým rodinám vzpomínat Alláha, možná vás to vyvede z ohně…“ Katáda pravil: „Přikažte jim poslušnost k Alláhu a zakažte jim neposlušnost k Alláhu. Veďte je Božím příkazem a pomáhejte jim v jeho naplnění. Když je uvidíte v neposlušnosti vůči Alláhu, pokárejte je a držte je na uzdě.
A Alláh ví nejlépe.


[1] Uvádí ho málikovské kompendium Ibn Abí Zejda al-Kajruwáního ar-Risála.
[2] Viz Al-Hewílu l-kebír, 17/406.
[3] Viz al-Mugní, 9/26.

[4] Na autoritu Ibn Omara zaznamenali Buchárí a Muslim.