SEDM KRÁTKÝCH PŘÍBĚHŮ ZE ŽIVOTA SELEF

 MATČINA RADA SYNOVI

 
Al-Džáhiz své knize al-Bejánu we t-tebjín uvádí, že Abán ibn Teghallub jednou prošel okolo nějaké ženy, která vyprovázela svého syna na cestu.
Na odchodu matka synovi poradila: „Vyvaruj se přenášení cizích slov, protože ona v duši zasévají zlobu! Nedovol druhým, aby na tebe namířili své šípy, protože žádný terč, do kterého se strefují, nezůstane nepoškozen. Vždy si ber jako příklad sebe, v tom, že druhým čiň jen to, co bys chtěl, aby i oni činili tobě a co bys nechtěl, aby ti činili, toho se vystříhej a tomu se vyhýbej. Kdo bude uhranut láskou vůči zlu, keré v sobě nese, je jako vichr přinášející nečas. Pokud někomu radíš, raď jen ctnostnému, neboť jen ctnostný tvou radu přijme. Měj se na pozoru před zkaženými, protože oni jsou zatvrzelí, jako skály, které nepukají. A vyvaruj se zrady, neboť ta je nejzkaženějším činem, kterého se člověk vůbec může dopustit. Plň závazky, které jsi převzal, protože v tom tkví pokrok. Hojně rozdávej svůj majetek, ale svou víru nedej nikdy za nic na světě. Komu je dáno štědrosti a jemnosti, ten nalezl bezpečné útočiště a oblékl se do nejlepšího šatu."
 
 

IMÁM IBN HADŽER AL-'ASKALÁNÍ A CHUDÝ ŽID

 
Jednou přišel jeden chudý žid ke známému znalci hadísů, háfizu Ibn Hadžeru al-Askalánímu. Zastavil ho, aby mu položil nějakou otázku.
Zeptal se ho: „Počkej tedy, háfize, když jsi tak moudrý a učený, vylož mi hadís od Proroka, kde říká:
 الدُّنْيَا سِجْنُ الْمُؤْمِنِ وَجَنَّةُ الْكَافِرِ.
Tento svět je jako vězení pro věřícího a jako ráj pro nevěřícího.1
Podívej se na sebe, jakožto věřícího, ty jsi pěkně oblečený, navoněný, okoupaný a vyfintěný – a to má být pro tebe vězení? A podívej se na mne, jakožto na nevěřícího – jsem v otrhaných hadrech, smrdím, nemám kde se okoupat a jsem i škaredý – tohle má být pro mne ráj?!“
 
Moudrý Ibn Hadžer mu odpověděl následovně: „Tato nádhera, ve které dnes dlím je jako opravdové vězení ve srovnání s tím, co by mne čekalo, dá-li Alláh, v Ráji a ta hrůza, ve které nyní žiješ ty, je jako skutečný Ráj oproti tomu, co by tě čekalo v Pekle!
 
Když žid uslyšel tak hlubokou odpověď, přímo na místě vyřkl šahádu a přijal islám.
 
 
 

MÁLIK IBN DÍNÁR A LUPIČ

 
Vypráví se, že k Máliku ibn Dínárovi se vloupal zloděj. Nenašel však nic, co by mohl ukrást.
 
V tom okamžiku se Málik vrátil domů, všiml si, že doma někdo je a zavolal na něj: „Že jsi nenašel nic z tohoto světa? A chtěl bys tedy třeba něco ze světa onoho?
Lupič zmateně odpověděl: „Ano ...“
Málik mu řekl: „Vezmi abdest a pomodli se dva rek'át.
 
Lupič udělal, co mu Málik poradil a potom odkráčel do mešity, kde se posadil.
 
Lidé se pak tázali Málika: „Kdo je to?“ A Málik jim odpověděl: „Člověk, který nás přišel vykrást, ale my jsme ukradli jeho!
 
 
 

PROČ ALLÁH STVOŘIL MOUCHY

 

Uvádí se, že jeden z chalífů, rozhněvaný mouchou, která ho obtěžovala, se zeptal imáma aš-Šáfi'ího, s cílem, aby mu ukázal svou převahu: „A proč Alláh stvořil mouchy?!“ Myslel si totiž, že mu aš-Šáfi'í nebude schopen odpovědět.

Aš-Šáfi'í však pohotově odvětil: „To aby ponižovaly krále a vladaře!

Potom se obrátil ke svým učedníkům a řekl jim: „Ptal se mně, odpověď jsem však neznal, a tak jsem mu odpověděl podle situace, v jaké se nalézal.2


NEDÍVEJ SE NA DÉLKU MÉHO PLNOVOUSU

 
Jednou přišel jistý muž za učencem Kásimem, vnukem Abú Bekra as-Siddíka رضي الله عنه. Zeptal se ho na něco, ale Kásim mu odvětil, že odpověď na jeho otázku nezná.
 
Člověk mu podrážděně řekl: „Přišel jsem za tebou, o nikom jiném, kdo by mi mohl odpovědět, nevím!“
 
Kásim mu však pokorně odpověděl: „Nedívej se na délku mého plnovousu, ani na množství lidí okolo mne. Vznešený Alláh je mým svědkem, že opravdu nevím.“ Potom dodal: „Radši bych byl, kdyby mi vytrhli jazyk, než abych hovořil o něčem, co neznám!
 
Ibn 'Abdilberr pravil:
„Od Abú Dardá رضي الله عنه se autenticky uvádí, že „já nevím“ je polovinou znalosti.“3

Imám Málik pravil: „Já nevím“ je štítem učence. Kdykoli jej učenec odloží, jeho protivník na něj zaútočí!4
 
'Abdulláh ibn Jezíd ibn Hurmuz řekl: „Pro učence se sluší, aby svým učedníkům předával slova „já nevím“ tak dlouho, dokud se nestanou základem, ke kterému se budou uchylovat.
 
 
 

TY JSI KRÁL!

 
Abú 'Abdurrahmán al-Hubullí vypráví: „Slyšel jsem, jak se nějaký muž zeptal 'Abdulláha ibn 'Amra ibnu l-'Áse رضي الله عنهما : „Což my nejsme chudobnými mezi vysídlenci?“
'Abdulláh se ho zeptal: „Máš manželku, za kterou chodíš?
„Ano,“ odpověděl dotyčný.
A máš dům, ve kterém přebýváš?“ pokračoval 'Abdulláh s otázkami.
„Ano, mám,“ odpověděl muž.
'Abdulláh mu na to řekl: „Tak to si potom jedním z boháčů!
„Mám dokonce i sluhu,“ dodal muž.
Tak to jsi potom král!“ řekl mu 'Abdulláh.“5
 
Imám Ibnu l-Kajjím pravil
„Kdybys prodal jediný okamžik, ve kterém jsi byl zcela odevzdán Alláhu výměnou za to, že bys žil tak dlouho jako Núh, mír s ním (Prorok Noe, jenž žil 950 let) a byl pořád tak bohatý, jako byl Kárún, i tak bys na takovém obchodu prodělal.“ 6
 
 

Ó TY, KTERÝ ŽÁDÁŠ O HÚRISKY

 
Muhammed ibnu l-Welíd pravil: „Omar ibn 'Abdul'azíz jednou jednou prošel okolo muže prosícího Alláha, v jehož ruce byly kaménky, se kterými si přitom pohrával. Muž recitoval prosbu: „Ó Alláhu, dovol mi oženit se s jednou z húrisek!“
Chalífa se otočil a okřikl ho: „Jak špatný jsi snoubenec! Nejprve odhoď kaméky a pros upřímně a soustředěně, zasvěcujíc prosbu pouze Alláhu!7
 
Ibnu l-Kajjím pravil:
„Ó ty, který žádáš o rajské panny a přeješ si setkat se s nimi ve Věčném Ráji, kdybys jen věděl, s kým se zasnubuješ a o koho žádáš, dal bys všechno své bohatství. A kdybys věděl, kde žijí, pospíšil bys hned za nimi i víčky svých očí. Cesta k nim je již popsána, nebuď tedy slabochem! Pospěš a zrychli svůj krok, protože vše věru uplyne, jako by to byla jen jediná hodina ...“8
 
 
 
1 Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenali Muslim v Sahíhu, hadís č. 2956; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2324 jako sahíh; a Ibn Mádža v Sunenu, 4113, jako sahíh.
2 Uvádí Ibn Hadžer ve Fethu l-Bárí, 10/308.
3 Viz Džámi'u l-bejáni l-'ilmi we fadlih, 1/54.
4 Viz al-Intiká´, str. 37
5 Zaznamenal Muslim v Sahíhu, k hadísuč. 2979.
6 Viz Bedái'u l-fewáid, 3/237.
7 Zaznamenal Abú Nu'ajm v Hiljetu l-awlijá´, 5/287.
8 Viz al-Káffíjetu š-šáfíjja, str. 307.