SEKULARIZMUS A MRAVNÍ HODNOTY

 Morální hodnoty, jako je čest, pravdomluvnost, spravedlivost a počestnost jsou původně přirozenými hodnotami, které Alláh uhnízdil v srdcích lidstva, načež sesílal Své proroky, mír s nimi všemi, se systémem života v souladu s těmito přirozenými predispozicemi, aby k nim lidé přilnuli.

فَأَقِمْ وَجْهَكَ لِلدِّينِ حَنِيفًا فِطْرَةَ اللَّهِ الَّتِي فَطَرَ النَّاسَ عَلَيْهَا لا تَبْدِيلَ لِخَلْقِ اللَّهِ ذَلِكَ الدِّينُ الْقَيِّمُ وَلَكِنَّ أَكْثَرَ النَّاسِ لا يَعْلَمُونَ

Obrať tvář svou k náboženství pravému jako haníf podle sklonu přirozeného lidem, v němž Bůh lidi stvořil. Stvoření Boží pak změnit nelze - a toto je náboženství neměnné, však většina lidí to neví. (Rúm:30)

Věřící inklinuje k těmto morálním hodnotám, protože jeho charakter, budovaný vírou, jej k tomu nabádá a protože náboženství, ve které věří, mu tyto hodnoty přikazuje a slibuje mu za ně odměnu na budoucím světě. Sekularizmus je, dokonce i ve své nejméně nakažlivé formě, která se spokojuje s tím, že vystrnadí náboženství z politického života, je odmítá, stejně jako tyto přirozené hodnoty, ve smyslu základu, na kterém jsou budovány zákony. Podkopává dva základy pro morální hodnoty v srdcích lidstva. Co se týče extrémního sekularizmu v podobě ateistické, ten tyto dva základy zcela demoluje a nahrazuje je lidskými tužbami, potažmo tužbami několika vládců v systému diktatury, nebo tužbami většiny v případě demokratických systémů.

أَرَأَيْتَ مَنِ اتَّخَذَ إِلَهَهُ هَوَاهُ أَفَأَنْتَ تَكُونُ عَلَيْهِ وَكِيلا

Myslíš, že tomu, kdo si vzal jako své božstvo vášeň svou, jsi dozorcem (Furkán:43).

Protože tužby a touhy ze své podstaty stále podléhají změně, hodnoty a chování na nich založené se také proměňuje. Co je dnes považováno za zločin, trestaný zákonem těmi nejtvrdšími tresty, zbavuje své pachatele určitých práv zaručených jiným, se zítra stává povoleným, nebo dokonce chvályhodným a ten, který by to káral, se stává „politicky nekorektním.“ Tato změna z jednoho úhlu pohledu do zcela opačných stanovisek, jakožto výsledek úchylky společnosti od přirozených hodnot je často výdaným jevem. Jakkoli ignorantská může tradiční společnost být, udržuje, nebo alespoň někteří její příslušníci udržují, minimálně některé z těchto přirozených hodnot. Čím více se však společnost propadá do sekularizmu, tím méně se podobní jedinci, udržující tyto hodnoty, stávají častými a jejich vliv stále marginálnějším, až proti těmto přirozeným náboženským hodnotám, které společnost pomáhaly budovat, povstane tato společnost celá. Možná, že tu existují ještě i jiné důvody, které pomáhají některým nevědomým kulturám udržovat některé přirozené náboženské hodnoty. Možná že se odvolávají na jejich touhy, nebo prostě jen reprezentují jejich kulturní dědictví, nebo jednoduše nekolidují s jejich touhami.

وَإِذَا دُعُوا إِلَى اللَّهِ وَرَسُولِهِ لِيَحْكُمَ بَيْنَهُمْ إِذَا فَرِيقٌ مِنْهُمْ مُعْرِضُونَ وَإِنْ يَكُنْ لَهُمُ الْحَقُّ يَأْتُوا إِلَيْهِ مُذْعِنِينَ

A když jsou povoláni před Boha a posla Jeho, aby mezi nimi rozsoudil, hle, skupina z nich se zády obrací. Kdyby však byli v právu, pak by k němu věru přišli poslušně. (Núr: 48-49).

Jejich vztah k Pravdě je podobný vztahu šejtána k ní, jak popisuje Prorok صلى الله عليه و سلم Abú Hurejrovi, kterému šejtán poradil recitovat verš Trůnu pokaždé, když uléhá: „Řekl ti pravdu, i když je neskonalý lhář.“ Současná západní sekulární společnost je nejjasnějším příkladem podobné změny a sebe popírající nátury nevědomé civilizace. Z jednoho úhlu pohledu pohlíží na kulturu a na hodnoty, na kterých tato spočívá, jako na relativní, měnící se fenomén. Naproti tomu však některé hodnoty charakterizuje zároveň jako hodnoty lidské a jejich porušování spatřuje šokujícím a jejich porušovatele přísně trestá. Zdrojem tohoto problému jsou dva základní principy, o které se opírá demokratická sekulární společnost. Prvním je vláda většiny jakožto standard pro posuzování dobrého a špatného v mluvě i chování a druhým je princip osobní svobody. Tyto dva principy spolu nevyhnutelně přicházejí do konfliktu, pokud nebudou samy podřízeny jinému principu, který mezi nimi rozhodne. Sekularismus svou samou podstatou odmítá náboženství a jeho západní forma neuznává přirozené hodnoty (arab. fitra) za kritérium toho, co je prospěšné a co je škodlivé pro lidstvo. Nemá jinou možnost, nežli ustavit jako absolutní standard toho, jaké chování je přípustné a náležité a jaké nikoli, tyto kritéria.

Kontradikce a konflikt mezi těmito dvěma principy lze ukázat na „horkém tématu“ těchto společností. Ti, kteří volají po akceptaci homosexuality a požadují pro homosexuály rovná práva a příležitosti v každém aspektu života, včetně vojenských služeb, zakládají své argumenty na principu osobní svobody. Smýšlejí, že nikomu nic není do jejich „sexuální orientace.“ Stejné argumenty používají i zastánci interrupcí. Můžeme je stále slyšet nedůvěřivě prohlašovat: „Jak mi někdo může zakázat svobodně se rozhodovat v mých osobních záležitostech, ohledně vlastního těla? Jaké právo mají právní autority na to, aby se zapojili do tolik soukromých záležitostí?“ Jediný argument, který mohou předložit jejich odpůrci, je ten, že jejich chování odporuje hodnotám většinové společnosti. Dokonce i přesto, že základ opozice mnoha lidí vůči např. interrupcí , je morální, resp. náboženský, nemohou jen tak přijít a vyjádřit to otevřeně, ani nemohou použít náboženské, potažmo morální argumenty na svou podporu, neboť sekulární společnost ani jedno, ani druhé jako argument neakceptuje. Pokud akceptujeme, že hodnoty nemají jiný základ, nežli individuální, nebo většinový názor a že je tedy možné, aby se kterékoli z nich měnily v závislosti na době a na společnosti, pak to nutně znamená, že mezi těmito hodnotami neexistuje vazba k reálnému užitku/hrozbě pro materiální a spirituální život lidí a v konečném důsledku to také znamená, že všechny hodnoty jsou navzájem stejně platné a je lhostejno, které z nich daná společnost akceptuje, nebo odmítá.

Nicméně to znamená, že veškeré chování, které je sekulární společností bráno jako nepřístojné dnes, jako je např. pohlavní zneužívání dětí, znásilnění žen apod. jednání, za která existují přísné tresty, je považováno za zvrácené jen na základě nynější sklonnosti, která se mlže zítra změnit, takže se určité vážné zločiny mohou stát přijatelnými na základě osobní svobody. Důvodem toho, proč je sekularista zmaten, jsou-li mu položeny takové otázky je, že jeho odpor vůči podobným zločinům, není ve skutečnosti založen na těchto dvou principech, které se pouze staly jediným základem pro argumentaci ve společnostech, kde dominuje sekularizmus, nýbrž je založen na stále přetrvávajících zbytcích morálního cítění, které u něj ještě zůstávají z původní lidské přirozenosti, kterou mu vdechl Alláh a které jsou kdesi hluboko v jeho nitru ukryty, navzdory jeho sekularizmu. Možná zmatenost sekularisty ještě vzroste, zeptáte-li se jej, z jakého důvodu dává přednost a precedens těmto demokratickým hodnotám, dokud z nich neutvoří standard, kterým jsou souzeny veškeré další hodnoty a vzorce chování. Pokud řekne, že pocta, kterou jim přikládá, se zakládá zejména na nynější osobní preferenci a sklonu, nebo na kulturním šovinizmu, nebude mít na základě vlastního rozporuplného přesvědčení, proti tomu, kdo mu oponuje, žádnou odpověď, neboť normy se mění z jedné společnosti do druhé. Chabý základ hodnot v sekulárních společnostech je činí sklonné k tomu, aby se neustále měnily a kdykoli se stavěli proti těm, které byly zastávány doposud. Také to dláždí cestu k tomu, aby navazovali na své někdejší praktiky okupace a kolonizace slabších národů. Není nic, co by jim bránilo v tom, aby tak činili. Jednou jeden z nich vystoupí a prohlásí, že národní zisk by mohl být získán právě touto cestou a značná část jeho spoluobčanů mu uvěří Jeho politický návrh se stane oficiální politikou na základě schválení většiny společnosti. To je, jak jsme viděli, schválení, které není založeno na ničem jiném, než na pouhopouhém chtíči. Takto lze následně omluvit jakoukoli další křivdu v dějinách. Jinak je to i základ toho, proč jedno zvíře útočí na jiné. Osobní svoboda a vláda většiny pak není nic jiného, nežli základní hodnoty, na kterých stojí sekulární kultura. To proto, že svoboda zahrnuje výběr, ale není kritériem tohoto výběru. Myslím tím to, že komukoli je dána svoboda výběru, potřebuje standard, podle kterého si bude vybírat. Podobně většinový názor není sám o sobě standardem, spíše je výsledkem mnoha individuálních výběrů na základě nějakého standardu. Co je tedy základem pro svobodného jedince a svobodnou společnost v sekulárním systému? Bez nejmenších pochyb to jsou právě tyto touhy, tužby a chtíče, které zaujaly místo pravého Boha.

 

Autor: Dža’fer Šejch Idrís

Zdroj: Manáru s-Sebíl, sv. 4, č. 3/4

http://www.jaafaridris.com/English/Articles/secularism.htm (k 13.5.2011)