SVÁTEČNÍ KÁZÁNÍ K 'ÍDU L-ADHÁ 1441 HIDŽRY

الله أكبر الله أكبر الله أكبر لا إله إلا الله الله أكبر الله أكبر و لله الحمد

Alláhu akbar, Alláhu akbar, Alláhu akbar, lá iláhe ille lláh, Alláhu akbar, Alláhu akbar we lilláhi l-hamd

Jménem Alláha Milostiplného, Smilovného. Všechna chvála Alláhu Jedinému, který nemá společníka, Pánu světů, Největšímu a nejvznešenějšímu, požehnání a mír Jeho milovanému Poslu Božímu Muhammedovi, všem ostatním prorokům, jeho společníkům a všem jejich následovníkům až do soudného dne.

Vznešený Alláh poručil v těchto dnech pronášet tekbír, když o nich řekl:

وَيَذْكُرُوا اسْمَ اللَّهِ فِي أَيَّامٍ مَّعْلُومَاتٍ

A vzpomínají jména Božího ve dnech známých (Hadždž: 28)

Podle Ibn Kesíra, al-Beghawího a dalších jde o dny, které právě prožíváme. O sezónu pouti v měsíci zu l-hidždža. [1] Ibn Redžeb toto dokládá jako názor většiny učenců, včetně Ibn Omara, Ibn 'Abbáse رضي الله عنهم, al-Hasana al-Basrího, 'Atá ibn Abí Rebbáha, Mudžáhida, 'Ikrimy, Katády, an-Nach'ího, Abú Hanífy, aš-Šáfi'ího a Ahmeda ibn Hanbel. [2]

Tyto dny spojil Posel Boží صلى الله عليه وسلم s tekbírem ve svých slovech:

أَيَّامُ أَكْلٍ وَشُرْبٍ, وَذِكْرٍ لِلَّهِ عَزَّ وَجَلَّ.

... jsou to dni jídla, pití a vzpomínání Alláha Vznešeného.[3]

Charakteristickým vzpomínáním Alláha v těchto dnech je tekbír. A proto opět znějí tekbíry po celém světě, navzdory nepřízni osudu, válkám, tyraniím, nouzi a epidemiím.

Bratři a sestry v islámu, vězte, že Alláhu akbar - slova tekbíru - mají rozměr individuální i kolektivní, dějepisný i zeměpisný. Velebme proto našeho Pána slovy Alláhu akbar a děkujme mu za to, že nás vede po správné a přímé cestě k tomu, co je dobré na tomto světě a co přináší blahobyt a spásu na světě onom.

Jsou to slova, která od šerého dávnověku obnovovala prorocké poselství tewhídu od Adama, přes Núha/Noeho, Músá/Mojžíše, Ísá/Ježíše až po Muhammeda, mír s nimi všemi, a potom v nám známé, psané historii zazářila z Mekky, matky měst, do celého světa, aby světlem tewhídu – tedy víry v jedinost Boží - prosvětlila temnoty širku - neboli přidružování jiných k Jedinému Bohu - a vyhnala všechny lživé a falešné modly, pověry a kulty. Jimi zvítězilo jediné pravdivé náboženství – islám, nad falešnými náboženstvími, vírami a sektami. Toto vítězství se s konečnou platností jednou provždy naplnilo triumfálním vstupem Posla Božího صلى الله عليه وسلم a jeho věrných do Mekky. Pravda a dobro zahanbily a zašlapaly do země lež a zlo. Toto vítězství, byť - na rozdíl od jiných dobytí ostatními dobyvateli - neznamenalo v historii obvyklé masakry a plenění, vyvolává i přesto v srdcích nepřátel islámu zášť a hořkou pachuť.

I dnes vedou slova Alláhu akbar šiky ummy Muhammedovy k vítězství a úspěchu na tomto i onom světě. Od Mekky a Medíny přes dvorce Šámu i Iráku až k palácům perského kisry, přes Kuds/Jeruzalém až do Istanbulu, někdejšího sídla byzantského císaře. Dobývají nejen města, mění nikoli pouze stavby a monumenty, ale přetvářejí a osvobozují i lidská srdce od tyranie nevíry a nespravedlivých zákonů jiných, nežli těch Božích.

Pod slovy Alláhu akbar se tehdy i dnes hroutí říše i národy, modly i falešné ideje. Jako se zhroutil sásánovský Írán i Byzantská říše, zhroutí se pod slovy tekbíru i dnešní světovládné velmoci. Kdokoli bude chtít, bude zas a znovu vyváděn z tmy nevíry a hříchu na světlo víry a dobrého činu a zbaven otročení stvořeným lidem a věcem, neboť jeho Stvořitel přece i jeho stvořil svobodného.

Individuálně provázejí slova tekbíru každého muslima po jeho životní cestě, od okamžiku, kdy je mu po narození tekbír pošeptán do ucha, až po moment, kdy je nad jeho mrtvým tělem pronesen tekbír dženázy – pohřební modlitby. Protože Alláh je v životě každého věřícího větší než jeho ego, názory lidí, peníze, moc, původ, kmen, politická strana, národ, třída a rasa. Tím každého jednoho člověka mohou slova tekbíru přetvořit ve skutečného muslima, který se sám  pokorně a poslušně odevzdává Alláhu, následujíce neochvějně a bez pochybností vše, co mu Alláh nařizuje, ve smyslu slov Božích:

وَأَنَّ هَذَا صِرَاطِي مُسْتَقِيمًا فَاتَّبِعُوهُ وَلا تَتَّبِعُوا السُّبُلَ فَتَفَرَّقَ بِكُمْ عَنْ سَبِيلِهِ

A toto je vskutku stezka Má, jež vede přímo. Kráčejte po ní a nenásledujte cesty jiné, jež by vás vzdálily od cesty Jeho. (An'ám:153)

Slova tekbíru a to, co mají za následek, tvoří pro kolektiv provaz Boží, jehož se všichni společně držíme. Vznešený Alláh pravil:

وَاعْتَصِمُوا بِحَبْلِ اللَّهِ جَمِيعًا وَلا تَفَرَّقُوا

A přidržujte se provazu Božího všichni společně a nerozdělujte se. (Álu ’Imrán: 103)

Naplňujeme tím koránský příkaz:

أَقِيمُوا الدِّينَ وَلا تَتَفَرَّقُوا فِيهِ

Dodržujte náboženské úkony a nerozštěpujte se ohledně jich! (Šúrá:13)

Poutníci jsou sjednoceni účelem své cesty, svým oděvem i rituálními úkony, které společně na svatých místech ve stejný čas provádějí.

Slova tekbíru, jsou po celou historii kolektivně sjednocující zrovna tak, jako jednotlivě osvobozující. Jsou jemným předivem spojujícím nás všechny na celé zeměkouli i přes moře, pouště a pohoří v jedinou ummu od Maroka na Západě do Indonésie na východě a od východních břehů Afriky a ostrovů v Indickém oceánu na jihu až daleko na sever do Povolží, hor a údolí Kavkazu a na Balkán. I my v ČR, daleko od vzpomenutých odvěkých sídel rozmanitých muslimských národů, jsme poctěni světlem tewhídu, zářícím ze slov tekbíru. Radujme se a veselme, také naše republika, naše matka vlast - rodná či adoptivní - má rovněž místo na mapě islámu, která nezná hranic a na které může své místo nalézt každý bez ohledu na svůj původ, barvu pleti či jazyk, kterým hovoří.

Přeji vám požehnaný svátek.

Ať Alláh přijme vaše modlitby, obětiny, tekbíry i ostatní uctívání a dopřeje vám v tento den i po celý roce hojnost z pokladů dobra, která nedokáže poznat a spočítat nikdo, kromě Něho. Ámín!

_____________________________________________

[1] Viz Tefsíru l-Kuráni l-'azím, 3/205; Me'álimu t-tenzíl, 3/284.

[2] Viz Latáifu l-Me'árif, str. 361.

[3] Od Abú l-Melíha رضي الله عنه uvádí Muslim v Sahíhu, hadís č. 1141.