SVĚTLO JEDINOSTI BOŽÍ ZAZÁŘÍ DO TEMNOT

Vznešený Alláh hovoříc o Soudném Dni říká:

يَوْمَ تَرَى ٱلْمُؤْمِنِينَ وَٱلْمُؤْمِنَـٰتِ يَسْعَىٰ نُورُهُم بَيْنَ أَيْدِيهِمْ وَبِأَيْمَـٰنِهِم بُشْرَىٰ كُمُ ٱلْيَوْمَ جَنَّـٰتٌ تَجْرِى مِن تَحْتِهَا ٱلْأَنْهَـٰرُ خَـٰلِدِينَ فِيهَا ۚذَٰلِكَ هُوَ ٱلْفَوْزُ ٱلْعَظِيمُ

V den, kdy spatříš, jak před věřícími muži i ženami a po pravici jejich poběží světlo jejich, bude jim řečeno: „Radostná zpráva pro vás: dnes vstoupíte do zahrad, pod nimiž řeky tekou av nichž nesmrtelní budete!“ A to věru bude úspěch nesmírný. (Hadíd: 12)

Toto světlo je světlem التوحيد at-tewhídu, tedy přesvědčení o Jedinosti a Jedinečnosti Alláha coby jediného pravého Boha, jehož je nutno uctívat. Bude to tewhíd, absolutní monoteizmus islámu, který toto světlo zažehne a svítit bude tak silně, jak dobře dokázali jednotliví věřící v souladu s ním žít ve všech ohledech.

Al-Beghawí uvádí od 'Abdulláha ibn Mes'úda رضيالله عنه slova: „Bude jim dáno světla tolik, kolik odpovídá jejich činům. Někdo z nich dostane světla do výše datlové palmy, další z nich do výše stojícího muže a ti nejslabší z nich dostanou světla jen na délku svého palce, které tu zhasne a tu se rozsvítí.[1]

Toto světlo je světlo skutečného uvěření v Jedinost a Jedinečnost Boží, dodržení závazku uctívat pouze a jen Alláha Jediného,který nemá společníka a popření a zavržení falešného božstva (arab. الطاغوت at-tághút)- čehokoli a kohokoli, co nebo kdo bývá uctíván vedle Něj či namísto Něho, jak je řečeno na jiném místě:

فَمَن يَكْفُرْ بِٱلطَّـٰغُوتِ وَيُؤْمِنۢ بِٱللَّـهِ فَقَدِ ٱسْتَمْسَكَ بِٱلْعُرْوَةِ ٱلْوُثْقَىٰ لَا ٱنفِصَامَ لَهَا ۗ وَٱللَّـهُ سَمِيعٌ عَلِيمٌٱ للَّـهُ وَلِىُّ ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ يُخْرِجُهُم مِّنَ ٱلظُّلُمَـٰتِ إِلَى ٱلنُّورِ ۖ وَٱلَّذِينَ كَفَرُوٓا۟ أَوْلِيَآؤُهُمُ ٱلطَّـٰغُوتُ يُخْرِجُونَهُم مِّنَ ٱلنُّورِ إِلَى ٱلظُّلُمَـٰتِ

Ten, kdo nevěří v Tághúta a věří v Boha, ten uchopil se rukojeti spolehlivé, jež nikdy se neutrhne. A Bůh je slyšící,vševědoucí. Bůh je ochráncem těch, kdož uvěřili, a dal jim vyjít z temnot ke světlu. Avšak ochráncem těch, kdož neuvěřili,jsou Tághútové, kteří je vyvedou ze světla do temnot. (Bekara: 256-257) 

Al-Kurtubí pravil: 

Popření Táhgúta a uvěření v Alláha se děje na jazyku, který opakuje slova tohoto vyznání, na srdci, které bije pro toto přesvědčení.Proto jsou také zmíněny odpovídající atributy – Všeslyšící ve vztahu k jazyku pronášejícímu slova a Vševědoucí ve vztahu k myšlenkám hluboko v lidském srdci.[2]

Ibn Kesír si všímá, že slovo světlo je použito v jednotném čísle,zatímco slovo temnoty v čísle množném, kvůli tomu, že pravda je jen jedna, zatímco podob falši je nepřeberné množství. [3]

Al-Beghawí pravil: 

Nevíra je zde připodobněna k temnotě díky nejasnosti a mlhavosti jejích cest, zatímco islám je připodobněn ke světlu díky očividné jasnosti jeho cesty.[4]

Ti, kteří obdrží Boží světlo

O ryzích zbožných věřících je pak v podobném kontextu dále řečeno:

نُورُهُمْ يَسْعَىٰ بَيْنَ أَيْدِيهِمْ وَبِأَيْمَـٰنِهِمْ يَقُولُونَ رَبَّنَآ أَتْمِمْ لَنَا نُورَنَا وَٱغْفِرْ لَنَآۖ إِنَّكَ عَلَىٰ كُلِّ شَىْءٍ قَدِيرٌ

A světlo jejich poběží před nimi a po pravici jejich a budou volat: „Pane náš, učiň dokonalým světlo naše a odpusť nám, vždyť Tys všech věcí mocen!“ (Tahrím: 8)

Alláh jim světlo dá, díky jejich přesvědčení o Jedinosti Boží, jak uvádí al-Beghawí od al-Hasana al-Basrího. Také bylo řečeno, že ho dostanou díky Jeho lásce. A také, že budou tímto světlem odměněni díky svým vlastním činům. [5] 

Ibn 'Ášúr pravil: 

Ty, kteří se ubírali správnou cestou, Alláh ještě navíc podpoří ve správném vedení, odměnou za jejich následování snadné a jasné cesty islámu, jediné cesty k jistojistému přesvědčení. Na onom světě se jim proto dostane světla, díky kterému se budou moci vydat vpřed. Naopak ti, kteří si svévolně namísto islámu zvolili nevíru, budou čelit následku v podobě uhašení tohoto světla a zatemnění jejich mysli. A v Den Zmrtvýchvstání budou bloudit ještě o to více.[6]

Ti, kteří zůstanou temnotě napospas

Naproti tomu o pokrytcích a malověrných je řečeno:

يَوْمَ يَقُولُ ٱلْمُنَـٰفِقُونَ وَٱلْمُنَـٰفِقَـٰتُ لِلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱنظُرُونَا نَقْتَبِسْ مِن نُّورِكُمْ قِيلَ أرْجِعُوا۟ وَرَآءَكُمْ فَٱلْتَمِسُوا۟ نُورًا فَضُرِبَ بَيْنَهُم بِسُورٍ لَّهُۥ بَابٌۢ بَاطِنُهُۥ فِيهِ ٱلرَّحْمَةُ وَ ظَـٰهِرُهُۥ مِن قِبَلِهِ ٱلْعَذَابُ يُنَادُونَهُمْ أَلَمْ نَكُن مَّعَكُمْۖ قَالُوا۟ بَلَىٰ وَلَـٰكِنَّكُمْ فَتَنتُمْ أَنفُسَكُمْ وَتَرَبَّصْتُمْ وَٱرْتَبْتُمْ وَغَرَّتْكُمُ ٱلْأَمَانِىُّ حَتَّىٰ جَآءَ أَمْرُ ٱللَّـهِ وَغَرَّكُم بِٱللَّـهِ ٱلْغَرُورُ 

V ten den řeknou pokrytci, muži i ženy, těm, kdož uvěřili: ,,Počkejte na nás, abychom si mohli vzít něco ze světla vašeho!" A bude jim řečeno: "Vraťte se nazpět a hledejte světlo jinde!" A bude mezi nimi postavena zeď, v níž bude brána:uvnitř bude milosrdenství a zvnějška, naproti nim, bude trest. A zavolají na ně pokrytci: "Cožpak jsme nebyli s vámi?" Odpovědí: "Ano, avšak vy sami sebe jste v pokušení uvedli, číhali jste, pochybovali jste a zmámily vás vaše tužby pozemské, až přišel rozkaz Boží a byli jste oklamáni ohledně Boha tím, kdo mámí. (Hadíd: 13-14)

Ibnu l-Kajjim pravil:

Toto je nejotřesnější obraz zoufalství a nesnází, do kterých upadnou – člověku se otevře cesta ke spáse a úspěchu, dokonce si na chvíli i pomyslí, že spásy dosáhne a spatří světlo na konci tunelu, avšak ihned poté je k němu cesta přehrazena a namísto toho upadne v naprosté zoufalství. A utíkáme se před Božím Hněvem a trestem.[7]

Ibn 'Ášúr v souvislosti s tím hovoří o čtyřech příčinách věčného zatracení: sebeklamu, číhání na cestě pravdy se zlými úmysly vůči těm, co se po ní ubírají, váhavé pochybovačnosti o pravdivosti mise Božího Posla صلى الله عليه وسلم a podléhání vlastní vytvořené klamné představě o Bohu. [8]

Jak se vymanit z temnoty a dospět ke světlu

Imám Ibnu l-Kajjím al-Džewzíjja pravil: 

Tewhíd je tou nejvíce se skvoucí, nejčistější a nejprůzračnější věcí v tomto náboženství, natolik, že se na ní dají zpozorovat i ty nejmenší nečistoty. Tewhíd je jako bílý čistý šat na kterém je hned vidět i ta nejmenší částečka špíny, anebo jako křišťálově čiré sklo, na kterém se okamžitě vidí jakýkoli nedostatek.[9]

Přínos světla tewhídu na tomto i onom světě pak popisuje as-Si'dí takto: 

Vyvádí z temnot bezvěrectví, hříchu a ignorace ke světlu víry,poslušnosti a nauky. Člověk se odměnou za jeho následování spasí temnot záhrobí, hrůz vzkříšení a zmrtvýchvstání, načež bude oživen do největší blaženosti a pohodlí, v němž bude věčně dlít.[10] 

Moudrý ten, kdo pravil: „Nebuď otrokem jinému nežli Alláhu, vždyť Alláhtě stvořil svobodného!“ To proto, že kdokoli se podrobí čemukoli či komukoli mimo Alláha, přichází o svou svobodu a o své světlo, upadaje v otroctví falešných božstev, věcí a idejí, jiných lidí či zla uvnitř sebe samého, klopýtá v nejčernějších temnotách vstříc sebezničení v bažině falešných utkvělých představ, směšných pověr a hrozivých samonaplňujících se věšteb. A jediným lékem na to je navrátit se upřímně, s ryzím pokáním,na cestu světla a svobody, ke které nás vyzývá Vznešený Alláh Svou knihou a ústy Svého milovaného Proroka صلى الله عليه و سلم. A taková byla mise jeho společníků vedoucích své armády na všechny světa strany až na samý konec tehdy známého světa, aby vyvedli toho, kdo o to stál, z otročení stvořeným věcem k uctívání Stvořitele. 

Ibn Tejmíja v této souvislosti pravil: 

Upřímný člověk okusí slast toho, že slouží pouze Alláhu, což muzabrání, aby upadl v otročení jiným.[11]

Podstata toho, co Stvořitel vyžaduje od Svých stvoření

Význam pravého přesvědčení o Jedinosti a Jedinečnosti Boží a s tím neodlučně spjaté služby pouze Jemu vysvětluje 'Abdurrahmán ibn Násir as-Si'dí takto: 

Srozumitelná definice doktríny tewhídu zahrnuje tři aspekty: 

1. Znalosti a víru služebníka, její uznání a jeho přesvědčení o tom, že jeho Pánu jakožto Jedinému náleží každičký atribut dokonalosti a jedinečnosti. 

2. Přesvědčení, že neexistuje žádný, kdo by vedle Alláha byl spoluvlastníkem (arab. شريك šerík) či kdo by Mu byl podoben (arab. مثيل mesíl) v něčem z této Jeho dokonalosti a jedinečnosti.

3. Přesvědčení, že pouze Alláh Jediný je držitelem výsadního nároku na zbožňování (arab. ألوهية ulúhíja) a uctívání (arab. عبودية 'ubúdíja) a tento nárok má na všech Svých stvořeních, tedy vydělovat jako příjemce svého uctívání pouze Jeho Jediného bez jakéhokoli společníka. 

Na základě toho spadají do tohoto definičního rámce tři oblasti realizace tewhídu: 

A. Jedinost Boha jakožto Pána (arab. توحيد الربوبية tewhídu r-rubúbíja), tedy uznání, že Alláh je Jediným Pánem ve stvoření (arab. خلق chalk), udělování obživy (arab. رزق rizk), určování běhu věcí (arab. تدبير tedbír) a péči o celý stvořený svět (arab. تربية terbíja).

B. Jedinečnost Boha jakožto Jediného popisovaného čímkoli, čím Alláh Sama Sebe popíše přímo v Koránu anebo prostřednictvím Svého Posla Muhammeda, z překrásných přívlastků a vznešených atributů (arab. توحيد الأسماء و الصفات tewhídu l-asmái we s-sifát), aniž by to implikovalo připodobnění těchto ke stvořením, překroucení jejich významu či jejich popírání. 

C. Jedinečnost Boha jakožto uctívaného božstva (arab. توحيد العبادة tewhídul-'ibáda), kterému jakožto Jedinému upřímně náleží veškeré uctívání ve všech svých druzích a kategoriích, aniž by v tom byl k Alláhu kdokoli či cokoli přidružen. 

Toto jsou tři nezbytné kategorie tewhídu a nikdo nemůže být skutečným věřícím v Jediného Pravého Boha (arab. موحد muwahhid), dokud se jich pevně nedrží, neřídí se jimi a nejedná podle nich.“ [12]

Sedm koránských pilířů úplného naplnění tohoto výlučného Božího nároku

Jedinost a Jedinečnost Boží přímo volá po tom, aby byl naplněn Boží nárok výlučného uctívání tím skutečným způsobem a nikoli jen pouhopouhou slovní deklarací. Toto skutečné naplnění se odráží v sedmi ohledech:

1. Znalost (arab. العلم al-'ilm) v opozici k neznalosti a ignoranci. 

Vznešený Alláh pravil:

 فَٱعْلَمْ أَنَّهُۥ لَآ إِلَـٰهَ إِلَّا ٱللَّـهُ

Věz tedy, že není božstva kromě Boha (Muhammed: 19)

2. Jistota přesvědčení (arab. اليقين al-jakín) v opozici k pochybnostem. 

Vznešený Alláh pravil:

إِنَّمَا ٱلْمُؤْمِنُونَ ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ بِٱللَّـهِ وَرَسُولِهِۦ ثُمَّ لَمْ يَرْتَابُوا۟ وَجَـٰهَدُوا۟ بِأَمْوَٰلِهِمْ وَأَنفُسِهِمْ فِى سَبِيلِ ٱللَّـهِ ۚ أُو۟لَـٰٓئِكَ هُمُ ٱلصَّـٰدِقُونَ

Věřícími jsou pouze ti, kdož uvěřili v Boha a posla Jeho a poté nepodlehli pochybnostem, nýbrž bojovali majetky i osobami svými na cestě Boží - a tito jsou věru upřímní. (Hudžurát: 15)

3. Přijetí následků tohoto přesvědčení (arab. القبول al-kubúl) v opozici k jeho zpochybňování.

Vznešený Alláh pravil:

وَكَذَٰلِكَ مَآ أَرْسَلْنَا مِن قَبْلِكَ فِى قَرْيَةٍ مِّن نَّذِيرٍ إِلَّا قَالَ مُتْرَفُوهَآ إِنَّا وَجَدْنَآ ءَابَآءَنَا عَلَىٰٓ أُمَّةٍ وَإِنَّا عَلَىٰٓ ءَاثَـٰرِهِم مُّقْتَدُونَ قَـٰلَ أَوَلَوْ جِئْتُكُم بِأَهْدَىٰ مِمَّا وَجَدتُّمْ عَلَيْهِ ءَابَآءَكُمْ ۖ  قَالُوٓا۟ إِنَّا بِمَآ أُرْسِلْتُم بِهِۦ كَـٰفِرُونَ فَٱنتَقَمْنَا مِنْهُمْ ۖ فَٱنظُرْ كَيْفَ كَانَ عَـٰقِبَةُ ٱلْمُكَذِّبِينَ

A podobně jsme před tebou nevyslali do měst varovatele, aby tamní boháči neprohlásili: „Nalezli jsme otce své v jistém učení a jdeme ve stopách jejich!“ I řekl jim: "A což když vám přinesu něco, co lepší je vedení než to, jež u otců svých jste nalezli?" Odpověděli: "My vskutku nevěříme v to, s čím posláni jste byli!" A pomstu svou jsme nad nimi vykonali, a pohleď, jaký byl konec těch, kdož za lež to prohlásili. (Zuchruf: 23-25)

4. Pokornost vůči všemu, co z tohoto přesvědčení pramení (arab. الانقياض al-inkijád) v opozici ke vzpurnosti a odbojnosti vůči tomu.

Vznešený Alláh pravil:

وَأَنِيبُوٓا۟ إِلَىٰ رَبِّكُمْ وَأَسْلِمُوا۟ لَهُۥ مِن قَبْلِ أَن يَأْتِيَكُمُ ٱلْعَذَابُ ثُمَّ لَا تُنصَرُونَ

Obracejte se kajícně k Pánu svému a odevzdejte se do vůle Jeho, dříve než vás trest zasáhne, neboť pak vám už pomoženo nebude. (Zumer: 54)

5. Opravdovost (arab. الصدق as-sidk) v opozici k falešnosti v tomto. 

Vznešený Alláh pravil:

وَمِنَ ٱلنَّاسِ مَن يَقُولُ ءَامَنَّا بِٱللَّـهِ وَبِٱلْيَوْمِ ٱلْـَٔاخِرِ وَمَا هُم بِمُؤْمِنِينَ يُخَـٰدِعُونَ ٱللَّـهَ وَٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ وَمَا يَخْدَعُونَ إِلَّآ أَنفُسَهُمْ وَمَا يَشْعُرُونَ فِى قُلُوبِهِم مَّرَضٌ فَزَادَهُمُ ٱللَّـهُ مَرَضًا ۖ وَلَهُمْ عَذَابٌ أَلِيمٌۢ بِمَا كَانُوا۟ يَكْذِبُونَ

Jsou mezi lidmi někteří, kdož říkají: "Věříme v Boha i v den soudný," zatím však jsou nevěřící. Snaží se oklamat Boha a ty, kdož uvěřili, avšak klamou jen sami sebe, aniž o tom mají tušení.V srdcích jejich jest choroba a Bůh tuto chorobu rozmnožil; jim dostane se trestu bolestného za to, že lhali. (Bekara: 8-11)

6. Upřímnost a ryzost úmyslu (arab. الإخلاص al-ichlás) v opozici k jeho poskvrnění postranními úmysly.

Vznešený Alláh pravil:

إِنَّآ أَنزَلْنَآ إِلَيْكَ ٱلْكِتَـٰبَ بِٱلْحَقِّ فَٱعْبُدِ ٱللَّـهَ مُخْلِصًا لَّهُ ٱلدِّينَ أَلَا لِلَّـهِ ٱلدِّينُ ٱلْخَالِصُ ۚ وَٱلَّذِينَ ٱتَّخَذُوا۟ مِن دُونِهِۦٓ أَوْلِيَآءَ مَا نَعْبُدُهُمْ إِلَّا لِيُقَرِّبُونَآ إِلَى ٱللَّـهِ زُلْفَىٰٓ إِنَّ ٱللَّـهَ يَحْكُمُ بَيْنَهُمْ فِى مَا هُمْ فِيهِ يَخْتَلِفُونَ ۗ إِنَّ ٱللَّـهَ لَا يَهْدِى مَنْ هُوَ كَـٰذِبٌ كَفَّارٌ

Věru jsme ti seslali Písmo v pravdě, uctívej tedy Boha a zasvěcuj Mu svou víru upřímnou! Což Bohu víra upřímná nepatří? Ti, kdož si berou jako ochránce jiné než Jeho, hovoří: "My je uctíváme jen proto, aby nás co nejvíce k Bohu přiblížili." Bůh věru pak mezi nimi rozsoudí to, o čem ve sporu byli. A Bůh zajisté nepovede správně ty, kdož lháři jsou a nevěřící zarputilí. (Zumer: 2-3)

7. Láska (arab. المحبة al-mahabba) ke všemu, co z tohoto přesvědčení vyplývá, v opozici k nevoli vůči tomu.

Vznešený Alláh pravil:

قُلْ إِن كُنتُمْ تُحِبُّونَ ٱللَّـهَ فَٱتَّبِعُونِى يُحْبِبْكُمُ ٱللَّـهُ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَٱللَّـهُ غَفُورٌ رَّحِيمٌ

Rci (Proroku): „Milujete-li Boha, pak mne následujte a Bůh vás za to bude milovat a odpustí vám viny vaše, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný.“ (Áli 'Imrán: 31)

يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ مَن يَرْتَدَّ مِنكُمْ عَن دِينِهِۦ فَسَوْفَ يَأْتِى ٱللَّـهُ بِقَوْمٍ يُحِبُّهُمْ وَيُحِبُّونَهُۥٓ أَذِلَّةٍ عَلَى ٱلْمُؤْمِنِينَ أَعِزَّةٍ عَلَى ٱلْكَـٰفِرِينَ يُجَـٰهِدُونَ فِى سَبِيلِ ٱللَّـهِ وَلَا يَخَافُونَ لَوْمَةَ لَآئِمٍ ۚ ذَٰلِكَ فَضْلُ ٱللَّـهِ يُؤْتِيهِ مَن يَشَآءُ ۚ وَٱللَّـهُ وَٰسِعٌ عَلِيمٌ

Vy, kteří věříte! Kdo z vás se odřekne náboženství svého... A Bůh přivede lidi, které bude milovat a kteří budou milovat Jeho a kteří budou pokorní vůči věřícím a přísní vůči nevěřícím, budou bojovat na cestě Boží a nebudou se bát výčitek nikoho. A toto je laskavost Boží a On ji uštědřuje, komu chce, a Bůh je velkorysý, vševědoucí. (Máida: 54)

Odměna za plnění tohoto Božího výlučného nároku

O tom, co se stane, když je tento nárok naplněn ve všech těchto bodech, hovoří Ibnu l-Kajjim takto:

Věz, že pak paprsky jasu přesvědčení, že není pravého božstva kromě Boha proniknou skrze temnotu a mlhu hříchů, která odpovídá síle či slabosti těchto paprsků a tohoto jasu. Tedy prohlášení, že nic kromě Alláha nemá právo na uctívání v sobě obsahuje jisté své světlo. Následovníci tohoto přesvědčení obdrží světlo, jehož síla a jas kolísá v závislosti na slabosti či síle jejich víry, o čemž má znalost pouze Alláh Jediný a která se může navzájem velmi lišit od člověka k člověku. Jsou tedy lidé, jejichž světlo v jejich srdcích bude díky tomuto přesvědčení zářit tak jasně, jako slunce. Jsou další, jejichž světlo bude v jejich srdcích zářit tak jasně,jako jasná zářící hvězda. Jsou mezi nimi i další, jejichž světlo bude v jejich srdcích zářit tak jasně, jako veliká hořící louč. Světlo dalších pak září jako jasná, blýskavá lampa, zatímco světlo jiných se jen mihotá jako skomírající světlo svítilny. Proto v Den Soudný poběží světlo po pravicích lidí a přímo před nimi a to v těchto množstvích, shodně stavu těchto lidí, podle toho, nakolik dokázali svými rozumy pochopit a do svých srdcí obsáhnout světla tohoto životního kréda – že nic kromě Jediného Pravého Boha nemá právo na uctívání – a nakolik je realizovali ve svých životech svými činy.[13]

Prosím Alláha, aby nás všechny vyvedl z temnoty ke světlu a učinil naše světlo dokonalým. Ámín.

___________________________________________________________________

[1] Viz Tefsíru l-Beghawí, 4/324.

[2] Viz al-Džámi'u li-ahkámi l-Kur´án, 4/285.

[3] Viz Tefsíru l-Kur´áni l-'Azím, 1/295.

[4] Viz Tefsíru l-Beghawí, 1/273.

[5] Viz Ibid., 1/273.

[6] Viz Tefsír Ibn 'Ášúr, 3/30.

[7] Viz Amsálu l-Kur´án, 3/129.

[8] Viz Tefsír Ibn 'Ášúr, 27/385.

[9] Viz al-Fewáid, 1/184.

[10] Viz Tejsíru r-Rahmán, str. 111.

[11] Viz Medžmú'u l-fetáwá, 10/215.

[12] Viz „Suálun we džewábun fí ahemmi l-muhimmát“ in al-Medžmú'atu l-kámila, 3/61.

[13] Viz Medáridžu s-sálikín, 1/328.