TATO ZNALOST NESLOUŽÍ ANI KE SLÁVĚ, ANI K VÍTĚZSTVÍ V DEBATÁCH

Džábir ibn 'Abdilláh رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

 لاَ تَعَلَّمُوا الْعِلْمَ لِتُبَاهُوا بِهِ الْعُلَمَاءَ وَلاَ لِتُمَارُوا بِهِ السُّفَهَاءَ وَلاَ تَخَيَّرُوا بِهِ الْمَجَالِسَ فَمَنْ فَعَلَ ذَلِكَ فَالنَّارُ النَّارُ !

Nezískávejte znalosti, abyste se předháněli s učenci, ani abyste se hádali s bláhovými lidmi, ani abyste získali navrch na sezeních, protože pro toho, kdo tak učiní je (určen) Oheň! Oheň![1]

Sezeními se myslí ta nejlepší a nejhodnotnější sezení, tj. kroužky, kde je vyučována šarí'atská nauka.

V podobném duchu se také od Ka'ba ibn Málika رضي الله عنه uvádí hadís, v němž Posel Boží صلى الله عليه وسلم praví:

مَنْ طَلَبَ الْعِلْمَ لِيُجَارِيَ بِهِ الْعُلَمَاءَ أَوْ لِيُمَارِيَ بِهِ السُّفَهَاءَ أَوْ يَصْرِفَ بِهِ وُجُوهَ النَّاسِ إِلَيْهِ أَدْخَلَهُ اللَّهُ النَّارَ ‏.

Kdokoli získává tuto nauku, aby se s ní snažil předehnat učence, nebo debatovat s pošetilci či přitáhnout pozornost lidí na sebe, toho Alláh uvrhne do Ohně.[2]

Abú Umáma رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

مَا ضَلَّ قَوْمٌ بَعْدَ هُدًى كَانُوا عَلَيْهِ إِلاَّ أُوتُوا الْجَدَلَ .

„Žádný lid nezbloudil poté, co byl uveden na správnou cestu, aniž by se předtím oddal rozpravám.” Potom recitoval verš:

مَا ضَرَبُوهُ لَكَ إِلَّا جَدَلًۢا ۚ بَلْ هُمْ قَوْمٌ خَصِمُونَ

A uvádějí ten příklad jen proto, aby hádat se mohli, vždyť věru oni jsou lid hádky milující. (Zuchruf: 58) [3]

A také od matky věřících 'Áiše رضي الله عنها, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

‏ إِنَّ أَبْغَضَ الرِّجَالِ إِلَى اللَّهِ الأَلَدُّ الْخَصِمُ.

Věru tím nejvíce nenáviděným člověkem je u Alláha ten, který nejvíce tíhne k disputování.[4]

Existuje mnoho podobných podání dokladujících, že cílem této šarí'atské nauky je zušlechtění lidského nitra a její praktické uplatnění ve skutcích Božího služebníka a nikoli vystavování vzdělanosti a umu na odiv ostatních.

Ve stejném duchu se nese i smysl slov Božích:

وَمِنَ النَّاسِ مَنْ يُجَادِلُ فِي اللَّهِ بِغَيْرِ عِلْمٍ وَيَتَّبِعُ كُلَّ شَيْطَانٍ مَرِيدٍ

Jsou pak mezi lidmi někteří, kdož hádají se o Bohu, aniž něco vědí, a následují každého satana vzpurného. (Hadždž: 3)

مَا يُجَـٰدِلُ فِىٓ ءَايَـٰتِ ٱللَّـهِ إِلَّا ٱلَّذِينَ كَفَرُوا۟

A hádají se o znamení Boží jenom ti, kdož je popírají (Gháfir:4)

ذَٰلِكَ بِأَنَّ ٱللَّـهَ نَزَّلَ ٱلْكِتَـٰبَ بِٱلْحَقِّ ۗ وَإِنَّ ٱلَّذِينَ ٱخْتَلَفُوا۟ فِى ٱلْكِتَـٰبِ لَفِى شِقَاقٍۭ بَعِيدٍ

A to je proto, že Bůh seslal Písmo pravdu obsahující; ti, kdož se o Písmo hádají, ti věru jsou v rozkolu hlubokém. (Bekara: 176)

Abu l-Muzaffer as-Sem'ání řekl:

Následovníci Sunny tvrdí, že základem víry je následování Proroka صلى الله عليه و سلم (arab. لإتبلع al-ittibá') a pouhý rozumový úsudek (arab. العقل al-'akl) je podřízen tomuto. Pokud by byl základem víry jen pouhý lidský rozumový úsudek, stvoření by nemělo potřebu zjevovení, ani proroků a zákazy a příkazy by neměly žádný význam. Každý, kdo by chtěl, by mohl říkat, co by chtěl.[5]

Tím se chce říci, že ratio (arab. العقل al-'akl) je jen nástrojem k poznávání reality tohoto světa i reality zjeveného textu (arab. النقل an-nakl) a náboženské skutečnosti, nikoli pramenem, ze kterého tato vyvěrá.

Vznešený Alláh také pravil:

يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ لَا تَرْفَعُوٓا۟ أَصْوَٰتَكُمْ فَوْقَ صَوْتِ ٱلنَّبِىِّ وَلَا تَجْهَرُوا۟ لَهُۥ بِٱلْقَوْلِ كَجَهْرِ بَعْضِكُمْ لِبَعْضٍ أَن تَحْبَطَ أَعْمَـٰلُكُمْ وَأَنتُمْ لَا تَشْعُرُونَ

Vy, kteří věříte! Nezvedejte hlas svůj nad hlas prorokův a neobracejte se k němu s řečí hlučnou, tak jak to děláte mezi sebou, aby se skutky vaše nestaly marnými, aniž o tom budete mít tušení. (Hudžurát:2)

Ibnu l-Kajjim pravil:

Pokud mělo být důvodem zneplatnění jejich skutků už jen to, že jen zvedli své hlasy v přítomnosti Božího Posla صلى الله عليه و سلم, co potom ti, kteří preferují své názory, svůj úsudek a intelekt, své choutky, své politikaření a své kulturní praktiky nad tím, co přinesl Posel Boží صلى الله عليه و سلم? Nemají být jejich činy zneplatněny tím spíše?[6]

Ibn Tejmíja proto pravil:

Kořenem všeho zla je upřednostňování vlastního názoru nad dikcí textu a vlastních tužeb nad Šarí'ou.[7]


Zbožní předkové odsuzovali nepotřebné debatování o víře

Existuje bezpočet podání zbožných předků odsuzujících debaty ve víře.

Prorokův صلى الله عليه و سلم zeť a bratranec a čtvrtý pravověrný chalífa této ummy, 'Alí ibn Abí Tálíb رضي الله عنه pravil: „Střezte se debatování, protože to věru ničí víru![8] Také řekl: „Kdyby bylo náboženství postaveno na názorech a logice, potom by bylo přednější potírat spodní část ponožek a nikoli svrchní, nicméně viděl jsem Posla Božího صلى الله عليه و سلم potírat pouze svrchní část.[9]

Az-Zuhrí uvádí, že Abú Selema míval ve zvyku debatovat s Prorokovým صلى الله عليه و سلم bratrancem a imámem vykladačů Koránu 'Abdulláhem ibn 'Abbásem رضي الله عنهما a díky tomu, že mu neustále oponoval, přišel o možnost získat od něho mnoho důležitých znalostí. [10]

Al-Awzá'í pravil: „Pokud Alláh přeje nějakému lidu zlo, otevře jim brány debatování a zabrání jim konat skutky zbožnosti.[11]

'Amed ibn Júnus vyprávěl, že kdosi přišel za Sufjánem as-Sewrím a požádal ho o radu. Sufján řekl: „Pozor na sekty inovátorů a na debaty o víře.[12]

Málik ibn Anas pravil: „Když je málo znalosti, rozšíří se neznalost, když je málo pravdy, objevují se tužby. Tedy pokud nějaké slovo není potvrzeno přes text, ani jeho význam není znám přes intelekt, to je to slovo bez užitku, vzbuzující pouze nepotřebné otázky.[13] Také řekl: „Pokud bychom pokaždé, kdy k nám přijde někdo, kdo se umí lépe dohadovat, než my, měli podle něho a jeho argumentů přizpůsobovat svou víru, skončili bychom popíráním toho, co Džibríl Muhammedovi صلى الله عليه و سلم přinesl.[14]

Hammád ibn Zejd as-Sidžistání uvádí, že Ajjúba as-Sichtijáního se zeptali, zda je znalosti dnes více, anebo méně, než kdysi. Odpověděl: „Dnes je více řečí, ale znalosti bývalo dříve více, než je tomu dnes.[15]

Mejmún ibn Mihrán pravil: „Nedohaduj se s někým, kdo je znalejší, nežli ty, protože pokud tak učiníš, přehradíš si cestu k jeho znalostem a jemu to v ničem neublíží.[16]

Ibráhím at-Tejmí pravil: „Ó Bože chraň mne Svým náboženstvím a Sunnou Svého Prorokaصلى الله عليه و سلم před tím, že budu v rozporu s pravdou, následovat tužby a cesty bludu, chraň mne před vším, co vzbuzuje pochybnosti, před odchýlením se a před disputacemi.[17]

'Abdul'azíz ibn Wakí' vyprávěl, že 'Atáa se zeptali na nějakou záležitost a on odpověděl: „Nevím, nemám o tom znalosti.“ Poté se jej otázali: „A neřekneš k tomu něco na základě svého úsudku?“ Odpověděl: „Věru se stydím před Všemohoucím Alláhem praktikovat svou víru na základě vlastního názoru![18]

Imám al-Awzá'í řekl: „Drž se pravdy a cesty zbožných předků, i kdyby ti lidé odporovali a vyvaruj se názorům lidí i kdyby jejich slova byla lákavá.[19] Také řekl: „Trpělivě se ubírej cestou Sunny a buď vždy na tom, na čem byli i zbožní předkové. Říkej to, co oni říkali a vzdal se od toho, od čeho se oni vzdalovali. Následuj cestu svých zbožných předků, vždyť tobě postačí, co postačilo i jim.[20]

'Abdulkerím al-Džezerí pravil: „Zbožný muž nikdy nepolemizuje.[21]

Málik bin Dínár proto pravil: „Vyhni se všem sezením, na kterých nemůžeš pro sebe získat žádný přínos![22]

Sálih al-Fewzán pravil:

Člověk nemůže být pravým následovíkem Sunny, dokud nezanechá zavrženíhodných diskusí o víře, dokonce i kdyby jejich prostřednictvím zamýšlel ustavit Sunnu.[23]

Cílem islámské nauky není předhánět se navzájem v učené rozpravě

Abú Osmán an-Nejsábúrí pravil: „Kdokoli sám sobě přikáže následovat Sunnu ve svých slovech i činech, promluví moudře. A kdokoli se rozhodne následovat ve svých slovech i činech vlastní tužby, přijde s inovacemi.[24]

Siddík Hasan Chán pravil:

Cílem náboženských nauk není být prostředkem k získávání slávy, věhlasu a bohatství, naopak jejich cílem je poznávání náboženských skutečností a zušlechtění vlastního chování. Kdokoli získává náboženskou znalost za účelem kupčení s ní, se nikdy nemůže stát opravdovým učencem, bude učence vždy jen povrchně napodobovat. Věru učenci odhalili, co žene takové lidi a promluvili proti nim, když se v Bagdádu otvíraly první školy. Shromáždili kroužky svých učedníků a řekli jim: „Touto naukou se zaměstnávali ti s nejvyššími ambicemi, kteří mají ty nejčistější duše. Jejich cílem byla vznešenost a dokonalost, kterou s sebou tato nauka nese. Proto přicházeli k učencům a obohacovali se jimi a jejich naukou. Avšak když k tomu přibyl i peněžní zisk, chopili se nauky i ti nejnižší a nejlínější z lidí a tím přispěli k tomu, že se vytratila. Ve výsledku věru tato islámská nauka a moudrost byla opuštěna, navzdory tomu, že mnozí se oděli hávem její vznešenosti.[25]

Bekr Abú Zejd pravil:

Student nauky by měl pokorně svěsit hlavu a odhodit svou aroganci a pýchu za sebe!

Proto – a Alláh ti se smiluj – se drž při zemi a lituj sebe sama, polkni svou pýchu a drž ji na uzdě, když tě vede ke chvástavosti a zpupnosti, anebo k lásce po tom, abys byl spatřen.

Jsou i další zlé vlastnosti spojené s cestou získávání nauky, které tuto nauku ničí, odnímají její úctyhodnost, kvality a zatemňují její jas.

Proto čím více znalostí získáš, tím více se staneš uznávaným. Tím více bys měl být na sebe přísný v tomto ohledu. Jen tak dosáhneš opravdového štěstí a postavení, jaké ti ostatní budou jen závidět.[26]


Kdy je nutné debatovat a kdy je zakázáno tak činit

Muhammed Sálih al-'Usejmín pravil:

Jedním z nároků Božího Poslaصلى الله عليه و سلم na nás je také bránit jeho Sunnu před útoky následovníků inovace podobným protiútokem. Když na Sunnu zaútočí verbálně, vedeme verbální protiútok. A když na ni zaútočí činy, my také odpovíme činem.[27]

Nutná mez debaty je stanovena tím, kolik je potřebné k vysvětlení a pochopení určitého pravidla víry či náboženské skutečnosti a ustavení důkazu proti následovníkům vášně a inovace, aby byli odhaleni a rozpoznáni a minimalizovala se tak míra škody, kterou působí na Božím náboženství svým šarlatánstvím.

Málik pravil: „Pokud za tebou přijde někdo, kdo chce debatovat, ty mu vysvětli Sunnu, ale do debaty s ním se nepouštěj.

Al-'Usejmín k tomuto citátu dodal:

Proto, že svým vysvětlením Sunny tomuto dotyčnému jsi před něj postavil důkaz. Pokud chce debatovat i nadále, pak touží argumentovat proti Alláhu a nikoli proti tobě. Proto mu pečlivě vysvětli Sunnu a zdrž se debaty s ním ohledně dané věci, protože povinností někoho, komu byla právě vysvětlena Sunna, je tuto Sunnu přijmout a nediskutovat o ní.[28]

Ibn Tejmíja pravil:

Kdokoli odporuje Knize, autentické Sunně anebo tomu, na čem se shodovali zbožní předkové této ummy, aniž k tomu má jasný a přijatelný důvod, potom se k takovému přistupuje jako k následovníkovi inovace.[29]  

Sálih al-Fewzán pravil:

Není každý, kdo to tvrdí, následovníkem Sunny a zbožných předků. Tvrzení tohoto druhu je nutno každému, kdo to tvrdí, také dokázat tím, zda následuje metodologii Sunny a zbožných předků. Pokud se dokáže, že ano, pak dotyčný hovoří pravdu. Pokud nikoli, pak ji nenásleduje, byť by i tvrdil opak.[30]

Nicméně toto dokazování není práce pro každého. Ibn Tejmíja pravil:

Ne každý, kdo má znalost, má také schopnost ustavit důkaz. Něco znát je jedna věc, ale umět to také dokázat, je věc druhá. Podobně i umět agumentovat ve prospěch pravdy, bránit tuto pravdu a usvědčit její oponenty z falši je třetí věc. A odhalit argumenty odpůrců, vydávané za důkaz, jako falešné a lživé, to je čtvrtá věc.[31]

Navíc toto není možno činit v případě jakéhokoli následovníka inovace. S těmi nejzavilejšími a nejzatvrzelejšími to jednak nemá smysl a jednak bychom upadli do jejich vlastních tenat. Všichni totiž dobře vědí, co jsou tito lidé zač a oni právě proto touží získat svou legitimitu a šířit své zvrácené teze právě skrze debatu s učenými zastánci Sunny. Takovým je třeba obloukem se vyhnout. Takový zlovolník následně jen využije tuto debatu k dalšímu šíření svého jedu a k plivání na Sunnu a ty, kteří ji brání.

Abú Hátim ar-Rází řekl:

Znakem následovníků inovace je jejich nenávist k následovníkům podání (arab. أهل الآثار ahlu l-ásár). Znakem heretiků (arab. الزنادقة az-zenádika) jest, že nazývají následovníky Sunny jako bukvalisty a doslovníky, toužíce tak poškodit pravdu. Znakem džehmíjů [32] je, že nazývají následovníky Sunny jako antropomorfisty. [33] Znakem popíračů Božího předurčení [34] je, že nazývají následovníky pravdy jako mudžbira. [35] Znakem murdžíjů [36] je, že vzývají následovníky Sunny svými odchýlenými, uvnitř prázdnými oponenty. Znakem ráfidovců [37] je, že obviňují následovníky Sunny z nenávisti vůči 'Alímu رضي الله عنه a Prorokovu صلى الله عليه و سلم rodu. Avšak následovníci Sunny si nezaslouží žádný z těchto názvů. A je absurditou je takto nazývat.[38]

Podobně také není možno debatovat se zaslepenými fanatiky a ignoranty, u kterých takřka neexistuje naděje, že naše argumenty vyslyší.

Ibnu l-Kajjim pravil:

Co se týče ignoranta, který jen slepě následuje, tomu nevěnuj žádnou pozornost. Nenechej se urazit jeho nadávkami, ani tím, že tě bude prohlašovat za nevěřícího či za bludaře. Jeho výkřiky jsou zcela jistě podobny pouhému štěkání psa. Proto nenechej, aby pro tebe byl pes důležitým natolik, že budeš odpovídat na každý jeho štěk. Jen ho nechej, ať si své štěkání užije. A ty se raduj z pocty, kterou ti on svým štěkáním věnoval, díky tvé znalosti, víře a správnému vedení. To, že se od něj odvrátíš, ber jako přízeň od Alláha, kterou ti dal a kterou tě zahrnul.[39]

S heretiky se nedebatuje, heretici se odsuzují

Al-Hasan al-Basrí pravil: „Nevysedávej s následovníky inovátorských věrouk, nedebatuj s nimi a neposlouchej je.[40] Za al-Hasanem al-Basrím přišel nějaký muž a řekl: „Abú Sa'íde, pojď se mnou chvíli debatovat o náboženství!“ „Co se mne týče, já své náboženství znám. Pokud jsi ty své náboženství ztratil, běž a koukej ho najít.[41]

Al-Beghawí pravil:

Prorok صلى الله عليه و سلم nás zpravil o tom, že jeho umma se rozdělí a objeví se v jejích řadách následování tužeb a inovace. On sám rozhodl, že je nutno dát přednost jeho Sunně a zvyklostem jeho společníků رضي الله عنهم. Proto je nezbytné, aby muslim, pokud uvidí někoho, jak se zapojuje do něčeho z tužeb a inovací, pokud jim věří, nebo cokoli ze Sunny haní, aby od něj utíkal, zříkal se ho a opustil ho, živého či mrtvého. Ani ho nezdraví, ani mu neodpoví na pozdrav, dokud se dotyčný své inovace nezřekne a nezačne následovat pravdu.[42]

Muhammed ibn Nedr al-Hárisí řekl: „Kdokoli bude naslouchat následovníku inovace a zároveň si je vědom toho, že jde o následovníka inovace, ten je přenechán sám sobě a přichází o Boží ochranu.[43] Júsuf ibnu l-Asbát slyšel Muhammeda ibnu n-Nedra al-Hárisího říci: „Kdokoli nakloní své ucho inovátorovi a je si vědom, že se jedná o inovátora, ten pozbývá Boží ochrany a je přenechán napospas sám sobě.[44]

Sufján as-Sewrí pravil: „Kdokoli naslouchá následovníku inovace, opouští Boží ochranu a je ponechán napospas sám sobě.[45]

Abú Kulába řekl: „Nesedejte s nimi, nevyhledávejte jejich společnost, protože si nejsem jist, zda vás náhodou nestáhnou do svého bludu a nezpůsobí ve vás zmatek ohledem toho, co jste předtím znávali.[46] Ajjúb as-Sichtijání vzpomíná, že mu Abú Kulába řekl: „Ajjúbe, nauč se ode mne čtyři věci: Nehovoř o Koránu jen tak na základě svého názoru. Dávej pozor na víru v předurčení Boží. Pokud někdo vzpomíná Prorokovy společníky, zdrž se komentáře. A nenechej následovníky inovace, aby měli přístup do tvých uší.[47]

Ismá'íl at-Túsí uvádí, že 'Abdulláh ibnu l-Mubárek pravil: „Seď s chudobnými, ale vyvaruj se vysedávání s následovníky inovace.[48]

Fudajl ibn 'Ijád pravil: „Pokud k tobě někdo přijde žádat o radu a ty ho nasměruješ k inovátorovi, potom jsi ho oklamal v pohledu islámu. A vyvaruj se toho, abys k následovníkovi inovace chodil sám, protože takoví brání přístupu k pravdě.[49] Také řekl: „Neseď s inovátorem, bojím se, aby na tebe také nesestoupilo prokletí.[50] A také řekl: „Alláh má anděly, kteří pátrají po sezeních, kde je vzpomínáno jména Božího. Proto hleďte, ke komu sedáte – nechť to nebude následovník inovace, protože Alláh se na takové ani nepodívá. A znakem pokrytectví je, že člověk odchází na sezení k inovátorům.[51]

Ibráhím ibn Mejsera pravil: „Kdokoli poctí inovátora, přispěje tím k ničení islámu.[52]

Jahjá ibn Abí Kesír pravil: „Pokud uvidíš následovníka inovace jít jednou cestou, ty se vydej jinou.[53]

Tento princip naplňovali naši selef i ve svém životě v konkrétních situacích.

Mudžáhid uvádí, že 'Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما odmítl poslouchat, co říká jistý inovátor, z obavy aby něco z toho nevniklo do jeho srdce. [54]

Dva muži z následovníků inovace přišli k Muhammedu ibn Sírínovi a řekli mu: „Abú Bekre, chtěli bychom ti něco vyprávět.“ „Ne,“ odpověděl on. Řekli: „Tak ti budeme recitovat verše z Knihy Boží.“ Odvětil: „Ne,“ a dodal: „Buď se oba zvednete a odejdete, nebo se zvednu a odejdu já.“ Tak se tedy zvedli a odešli. Poté kdosi z přítomných poznamenal: „A čím by uškodili, pokud by jen recitovali nějaký verš?“ Ibn Sírín odpověděl: „Nenávidím, aby někdo z nich recitoval nějaký verš a potom pokroutil jeho význam a takto vešel do mého srdce.[55]

Ma'mer vypráví, že k sedícímu Ibn Táwúsovi přišel jistý následovník sekty mu'tezila [56] a začal na něho mluvit. Ibn Táwús si strčil prsty do uší a svému synovi řekl: „Synku dej si prsty do uší a pevně zatlač, abys neslyšel nic z toho, co říká.“ Ma'mer uvádí, že Ibn Táwús tak učinili proto, že srdce je slabé. [57]

Mu'tezilita Ibráhím ibn Abí Jahjá přišel za 'Abdurrezzákem a řekl mu: „Myslím, že v tvém kraji je mnoho mu'tezilitů. Je to tak?“ 'Abdurrezzák řekl: „Ano. A říkají, že i ty jsi jedním z nich.“ Ibráhím řekl: „A nepůjdeš za mnou dál do tohoto obchodu, abychom si o tom spolu popovídali?“ „Nepůjdu,“ odpověděl 'Abdurrezzák. „Proč?“ zeptal se Ibráhím. 'Abdurrezzák mu odpověděl: „Protože srdce je slabé a náboženství se nepřebírá podle toho, kdo zvítězí v debatě.[58]

Sellám uvádí, že na Ajjúba as-Sichtijáního naléhal jeden z následovníků inovace: „Chtěl bych s tebou mluvit, aspoň na slovíčko.“ Ajjúb se otočil a odvětil: „Ne. Ani na půl slovíčka.“ Toto ještě jednou zopakoval a důrazně při tom vztyčil svůj ukazovák. [59]

______________________________________________________

[1] Zaznamenali Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 263; a al-Hákim v al-Mustedreku, 1/86. V některých podáních vypráví Ibn Džurejdž od svého šejcha Abu z-Zubejra, který je dle některých mudellis, tj. zmatečný vypravěč, nicméně existují i podpůrná podání bez této vady. Jako sahíh li ghajihi jej doložil al-Albání v Sahíhu t-terghíb, hadís č. 107.

[2] Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2654, al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, hadís č. 1635. Jako sahíh ocenil as-Sujútí v al-Mirkát, 1/278.

[3] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3253 jako hasan sahíh.

[4] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2668.

[5] Viz Ibnu l-Fadl v al-Hudždža, 1/85.

[6] Viz I'lámu l-muwekki'ín, 1/51.

[7] Viz al-Minhádž, 8/411.

[8] Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu usúli l-i'tikád, 1/143, podání č. 211.

[9] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 162.

[10] Zaznamenal Ibn Redžeb v Džámi'u l-'ulúmi we l-hikem, 1/518.

[11] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a'lámi n-nubelá, 7/121.

[12] Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu l-i'tikád, podání č. 254.

[13] Uvádí Ibn Tejmíja v Dar'u te'árudi l-'akli we n-nakl, 1/271.

[14] Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu usúli l-i'tikád, podání č. 293.

[15] Zaznamenal al-Fesewí v al-Ma'rifetu we t-tárích, 2/232.

[16] Uvádí 'Abdulláh al-Buchárí v Šerhu 'Umdeti l-ahkám, lekce 14.

[17] Zaznamenal aš-Šátibí v al-I'tisám, 1/116.

[18] Zaznamenal ad-Dárimí v Sunenu, 1/235.

[19] Zaznamenal al-Bejhekí v al-Medchal, podání č. 233.

[20] Zaznamenal Ismá'íl ibnu l-Fadl v al-Huddždža, 6/1-2.

[21] Zaznamenal al-Bejhekí v Šu'abu l-ímán, podání č. 8129.

[22] Zaznamenal Ibn Abí 'Ásim v az-Zuhd, str. 86.

[23] Viz an-Nehdžu l-akwá´, str. 126.

[24] Zaznamenal Abú Nu'ajm v Hiljetu l-awlijá, 1/244.

[25] Viz Abdžedu l-'ulúm, 1/77-78.

[26] Viz Hiljetu t-tálibi l-'ilm, str. 26.

[27] Viz Šerhu Rijádi s-sálihín, 2/390.

[28] Viz Tefsíru súreti n-Nisá, str. 63.

[29] Viz Medžmú'u l-fetáwá, 35/414.

[30] Viz Šerhu Mesáili l-džáhilíja, str. 303.

[31] Viz Džewábu l-i'tirádáti l-misríja, str. 44.

[32] Sekta جحمية džehmíja jsou popírači Božích atributů. Prvním z nich byl Džehm ibn Safwán, učedník Dže'da ibn Dirhema

[33] Arab. مشبهة mušebbiha, zastánci bludného učení, že Boží atributy je možno připodobnit k příslušným atributům stvoření.

[34] Arab. قدرية kaderíja, pocházejí také od Džehma ibn Safwána a popírají jakýkoli Boží vliv na lidské činy s tím, že lidská svobodná vůle je absolutní.

[35] Arab. مجبرة mudžbira, zastánci extrémní antiteze kaderíje. Tvrdí, že člověk nemá absolutně žádnou svobodnou vůli a je Bohem přinucen konat tak, jak koná. Tím popírají Boží spravedlivost vůči služebníkům, podobně jako kaderíja popírá Boží znalost budoucího. Nicméně následovníci Sunny i jedno i druhé potvrzují.

[36] Následovníci učení إرجاء irdžá´, popírají vliv hříchu na stav víry, tj. víra dle nich je čistě záležitostí vnitřního potvrzení náboženských skutečností a vnější činy pokornosti nepůsobí její zvětšení, ani hříchy nepůsobí její pokles. Prvním proponentem tohoto bludu byl Ghílán ibn Abí Ghílán al-Kaderí.

[37] Příslušníci sekty رافضة ráfida jsou také známi jako ší'ité dvanácti imámů (arab. إثنى عشرية isná 'ašeríja) a jejich původ bývá odvozován k 'Abdulláhu ibn Saba', který se stavěl do role obránce Prorokova صلى الله عليه و سلم rodu a potomků chalífy 'Alího رضي الله عنه. Sekta považuje Abú Bekra, Omara, Osmána a matky věřících رضي الله عنهم أجمعين za nevěřící a proklíná je. Také věří, že dnešní Korán není kompletní.

[38] Viz Ibnu t-Taberí v as-Sunna, 1/189.

[39] Viz Sewáiku l-mursela, 3/1158.

[40] Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu i'tikádi ahli s-sunna, podání č.240.

[41] Zaznamenal al-Ádžurrí v Kitábu š-šar'íja, podání č. 2048.

[42] Viz Šerhu s-Sunna, 1/224.

[43] Zaznamenal Ibn Batta v al-Ibánetu l-kubrá, podání č. 443.

[44] Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu usúli l-i'tikád, podání č. 252.

[45] Zaznamenal Ibn Batta v al-Ibánetu l-kubrá, podání č. 444.

[46] Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu l-i'tikádi ahli s-sunneti we l-džemá'a, podání č. 244.

[47] Viz Ibid., podání č. 246.

[48] Viz Ibid., podání č. 260.

[49] Viz Ibid., podání č. 261.

[50] Viz Ibid., podání č. 262.

[51] Viz Ibid., podání č. 265.

[52] Viz Ibid., podání č. 273.

[53] Viz Ibid., podání č. 259.

[54] Viz Ibid., podání č. 199.

[55] Viz Ibid., str. 242.

[56] Sekta nadřazující ratio nad dikci textu, která zkombinovala popírání Božích atributů, Božího předurčení, učení o mezistavu mezi vírou a nevírou, tezi o stvořenosti Koránu a odsudek všech účastníků sporů mezi saháby.

[57] Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu i'tikádi ahli s-sunneti we l-džemá'a, podání č. 248.

[58] Viz Ibid., podání č. 249.

[59] Viz Ibid., podání č. 291.