TEKBÍR PŘI SVÁTKU PŘERUŠENÍ PŮSTU

Ibn Mes'úd رضي الله عنه vyprávěl, že v době Posla Božího صلى الله عليه و سلم opakovali v tekbíru ve sváteční den po přerušení půstu (arab. عيد الفطر 'ídu l-fitr) tato slova:

الله أكبر الله أكبر الله اكبر لا اله إلا الله الله اكبر الله اكبر و لله الحمد

Alláhu Akbar, Alláhu Akbar, Alláhu Akbar, lá iláhe ille ´lláh, we ´lláhu Akbar, Alláhu Akbar we li´lláhi l-hamd,“ tj. „Alláh je Největší, Alláh je Největší, Alláh je Největší, není božstva kromě Alláha, a Alláh je Největší, Alláh je Největší a Alláhu (všechna) chvála.[1]

Jakékoli další dodatky k této verzi nejsou dochovány autentickou cestou od Posla Božího صلى الله عليه و سلم.

Abú 'Abdirrahmán as-Sulemí uvádí, že Prorokovi společníci رضي الله عنهم أجمعين pronášeli tekbíry v den svátku přerušení půstu hojněji, nežli v den svátku pouti. [2]

Od Omara ibnu l-Chattába رضي الله عنه se uvádí, že pronášel tekbíry od momentu, kdy opustil svůj dům a zamířil na sváteční modlitbu. [3]

Ibn Tejmíjja proto uvádí:

Je předepsáno, že každý, kdo vyrazí na páteční modlitbu, má individuálně tato slova tekbíru slyšitelně pronášet. Na tomto se shodují imámové čtyř mezhebů.[4]

Od Ibn Omara رضي الله عنهما a dalších se uvádí, že v tekbírech pokračovali i poté, co přišli do mešity, až do chvíle, kdy se objevil imám. [5]

Ibn Hadžer dodává:

Tekbír samozřejmě mohou pronášet i ženy a ohledně toho není žádné neshody v názorech. Ale musí ho pronášet potichu, nenápadně.[6]

______________________________________________

[1] Zaznamenal různými cestami Ibn Abí Šejba v al-Musannefu, 1/488-490; a další. Jako sahíh jej dokládá i Ibn 'Usejmín, viz Fetáwá ramadán, 2/948, fetwa č. 936. Viz také Fikhu l-'ibádát, str. 216, kde uvádí i verzi se třemi tekbíry.

[2] Viz ad-Dárekutní v Sunenu, 2/44; a al-Ferjábí v Musnedu, str. 64.

[3] Zaznamenal al-Ferjábí v Musnedu, str. 39.

[4] Viz Medžmú'u l-fetáwá, 24/220.

[5] Zaznamenal al-Ferjábí v Musnedu, str. 46-48.

[6] Viz Fethu l-Bárí, 6/130.