TREST KŘIVDÍCÍCH A VAROVÁNÍ PŘED NÍM

Trest křivdících bude krutý, nebude jim zmírněn a nikdy nepomine, což se týká zejména pachatelů křivd proti Alláhu a Jeho výlučnému právu na uctívání. Ti, kteří se dopouštějí menších druhů křivdy, mají jednu z vlastností takových lidí.
 
Proto Boží Posel  صلى الله عليه و سلم, jak vzpomíná Abú Hurejra رضي الله عنه, často prosil Alláha o ochranu slovy: „Pane můj, utíkám se k Tobě před chudobou, nedostatkem peněz, ponížením a před tím, aby mi bylo ukřivděno, či abych sám ukřivdil.[1]
 
Alláh slibuje trest křivdícím, slovy rozhodného služebníka Božího, Zú l-Karnejna:
أَمَّا مَنْ ظَلَمَ فَسَوْفَ نُعَذِّبُهُ ثُمَّ يُرَدُّ إِلَى رَبِّهِ فَيُعَذِّبُهُ عَذَابًا نُكْرًا
Toho, kdo z nich je nespravedlivý, potrestám a potom bude navrácen k Pánu svému, jenž potrestá jej trestem odporným. (Kehf:87)
 
Na jiném místě Alláh praví:
وَلَوْ يَرَى الَّذِينَ ظَلَمُوا إِذْ يَرَوْنَ الْعَذَابَ أَنَّ الْقُوَّةَ لِلَّهِ جَمِيعًا وَأَنَّ اللَّهَ شَدِيدُ الْعَذَابِ
Kéž by viděli ti, kdož jsou nespravedliví, až spatří trest, že síla je jedině u Boha a že Bůh strašný je ve svém trestání!  (Bekara:165)
 
Snad žádný jiný přečin proti Božímu zákonu, než je křivda, není trestán tak rozmanitými způsoby a cestami, s takovou rozhodností a takovou naléhavostí.
O tom existuje též mnoho podání v Sunně:
Abú Hára ar-Rakaší رضي الله عنه  uvádí, že Boží Posel صل الله عليه وسلم pravil: „Poslouchejte mne a budete spaseni, nekřivděte nikomu! Nekřivděte nikomu! Nekřivděte nikomu!"[2]
Na autoritu Ibn Hišáma, budiž mu Alláh milostiv, stojí, že Prorok صل الله عليه وسلم pravil: „Alláh potrestá ty, kteří utlačují lidi.[3]
 
Tento trest křivdících přichází na tomto i na onom světě v mnoha podobách. Zmíníme ty nejdůležitější.
 
Pozemský trest
 
Na tomto světě se křivdící utlačovatel dožije následujících podob trestu:
 
1. Svou křivdou stvoří křivdící nárok a pravomoc nad sebou samými a vloží ji do rukou těch, kterým ukřivdili:
إِنَّمَا السَّبِيلُ عَلَى الَّذِينَ يَظْلِمُونَ النَّاسَ وَيَبْغُونَ فِي الأرْضِ بِغَيْرِ الْحَقِّ أُولَئِكَ لَهُمْ عَذَابٌ أَلِيمٌ
však důvod k zakročení je pouze proti těm, kdož na lidech křivdu a na zemi svévoli neprávem páchali. Pro takové pak určen je trest bolestný. (Šúrá:42)
 
2.       Díky svému bezpráví ztratí správné vedení od Alláha:
وَمَنْ أَظْلَمُ مِمَّنِ افْتَرَى عَلَى اللَّهِ الْكَذِبَ وَهُوَ يُدْعَى إِلَى الإسْلامِ وَاللَّهُ لا يَهْدِي الْقَوْمَ الظَّالِمِينَ
Kdo je nespravedlivější než ten, kdo si proti Bohu lži vymýšlí, zatímco je vyzýván k přijetí islámu? Bůh věru nevede cestou správnou lid nespravedlivý. (Saff: 7)
 
3. Kdo křivdí, přijde o blízké přátele, ochránce, spojence a záštitníky, protože všem těm, kteří se Mu nevzpouzejí, Alláh přikázal:
وَيَوْمَ يَعَضُّ الظَّالِمُ عَلَى يَدَيْهِ يَقُولُ يَا لَيْتَنِي اتَّخَذْتُ مَعَ الرَّسُولِ سَبِيلا يَا وَيْلَتَى لَيْتَنِي لَمْ أَتَّخِذْ فُلانًا خَلِيلا
V ten den si bude křivdící ruce své hryzat a říkat: „Ó kéž bych se byl ubíral cestou stejnou s poslem! Běda mi, kéž jsem toho a toho za přítele nebral, (Furkán:27-28)
 
4. Přijdou lidé, kteří s nimi nebudou souhlasit a začnou mluvit proti nim, burcovat proti nim jiné a vytvářet proti nim ovzduší nepřátelství:
لا يُحِبُّ اللَّهُ الْجَهْرَ بِالسُّوءِ مِنَ الْقَوْلِ إِلا مَنْ ظُلِمَ وَكَانَ اللَّهُ سَمِيعًا عَلِيمًا
Bůh nemiluje rozšiřování zlých řečí, leda u toho, jemuž bylo ukřivděno. A Bůh věru je slyšící, vševědoucí.
(Nisá´:148)
 
5. Přijdou o všechny, kteří by se za ně přimluvili, postavili, nebo kteří by je vyslechli:
مَا لِلظَّالِمِينَ مِنْ حَمِيمٍ وَلا شَفِيعٍ يُطَاعُ
Nespravedliví nebudou mít přítele vřelého ani přímluvce, jemuž sluchu by bylo popřáno. (Gháfir:18)
 
6. Věřící, dobří lidé a zbožní se stanou nesmiřitelnými nepřáteli křivdících, proti kterým budou neochvějně bojovat, budou je pronásledovat, vítězit nad nimi a pobíjet je:
وَقَاتِلُوهُمْ حَتَّى لا تَكُونَ فِتْنَةٌ وَيَكُونَ الدِّينُ لِلَّهِ فَإِنِ انْتَهَوْا فَلا عُدْوَانَ إِلا عَلَى الظَّالِمِينَ
A bojujte proti nim, dokud nebude konec svádění od víry a dokud nebude všechno náboženství patřit Bohu. Jestliže však přestanou, pak skončete nepřátelství, ale ne proti nespravedlivým. (Bekara:193)
 
7. Alláh jim odloží jejich trest, leč jen proto, aby je nechal zcela propadnout a ztratit možnost kát a napravit se, přičemž je o to tvrději a nečekaněji znenadání uchvátí. Abú Músá al-Aš’arí رضي الله عنه uvedl: „Prorok Boží صل الله عليه وسلم pravil:Alláh odkládá trest křivdícímu, ale když jej pak potrestá, pak Mu nikdy neunikne.Poté Prorok صل الله عليه وسلم recitoval koránský verš:
إِنَّ فِي ذَلِكَ لآيَةً لِمَنْ خَافَ عَذَابَ الآخِرَةِ ذَلِكَ يَوْمٌ مَجْمُوعٌ لَهُ النَّاسُ وَذَلِكَ يَوْمٌ مَشْهُودٌ
A zajisté je v tom znamení pro toho, kdo bojí se trestu dne posledního; a to bude den, v němž lidé budou shromážděni, a bude to den, v němž všichni budou přítomni (Húd:103)“[4]
 
Záhuba jako trest
 
Ti, kteří se dopouštějí křivd a bezpráví překračují hranice Boží a jsou jasně varováni před trestem, který Alláh v Koránu barvitě popisuje. Tím bude jejich záhuba sama o sobě, jak je připomínáno v mnoha příbězích o předešlých národech, které byly za spáchané bezpráví Bohem vyhlazeny.
 
Obzvláště varováni jsou všichni, kteří se rozštěpili na sekty, skupiny a názorové proudy, ze kterých se již nikdo trestu neobával:
فَاخْتَلَفَ الأحْزَابُ مِنْ بَيْنِهِمْ فَوَيْلٌ لِلَّذِينَ ظَلَمُوا مِنْ عَذَابِ يَوْمٍ أَلِيمٍ
A byly strany mezi nimi názorů různých o něm; a běda těm, kdož křivdili, před trestem dne bolestného. (Zuchruf:65)
 
Každý takový trest za křivdu vždy předchází její ozřejmění varovatelem (arab. nezír), obyčejně z řad proroků, mír s nimi všemi, který vysvětlí nespravedlivost a podobu útlaku, ke které dochází, snaží se jí vymýtit a poté, co uplyne čas určený pro nápravu, zvěstuje od Alláha trest:
وَمِنْ قَبْلِهِ كِتَابُ مُوسَى إِمَامًا وَرَحْمَةً وَهَذَا كِتَابٌ مُصَدِّقٌ لِسَانًا عَرَبِيًّا لِيُنْذِرَ الَّذِينَ ظَلَمُوا وَبُشْرَى لِلْمُحْسِنِينَ
A již před ním byla Kniha Mojžíšova vůdcem i milosrdenstvím a toto Písmo potvrzuje pravdivost její v jazyce arabském, aby byli varováni nespravedliví a aby bylo zvěstí radostnou pro ty, kdož dobro konají. (Ahkáf: 12)
 
Alláh takto varuje křivdící před sesláním ponižujícího trestu z nebes:
فَأَنْزَلْنَا عَلَى الَّذِينَ ظَلَمُوا رِجْزًا مِنَ السَّمَاءِ بِمَا كَانُوا يَفْسُقُونَ
A seslali jsme na ty, kdož nespravedliví byli, trest z nebes za to, že byli zkažení. (Bekara:59)
 
Na jiném místě varuje před běsněním tohoto trestu:
فَلَمَّا نَسُوا مَا ذُكِّرُوا بِهِ أَنْجَيْنَا الَّذِينَ يَنْهَوْنَ عَنِ السُّوءِ وَأَخَذْنَا الَّذِينَ ظَلَمُوا بِعَذَابٍ بَئِيسٍ بِمَا كَانُوا يَفْسُقُونَ
Když pak zapomněli to, co jim bylo připomenuto, zachránili jsme ty, kdož zabraňovali zlému, a uložili jsme těm, kdož nespravedliví byli, trest krutý za to, že hříšníky byli. (A’ráf: 165)
 
Jinde připomíná jeho zničující následky:
وَأَخَذَ الَّذِينَ ظَلَمُوا الصَّيْحَةُ فَأَصْبَحُوا فِي دِيَارِهِمْ جَاثِمِينَ
A postihlo ty, kdož nespravedliví byli, vzkřiknutí jediné a jitro nalezlo je v domech jejich tvářemi k zemi ležící (Húd: 67)
 
V jiném verši téže súry Alláh praví o lidech Midjenu:
وَأَخَذَتِ الَّذِينَ ظَلَمُوا الصَّيْحَةُ فَأَصْبَحُوا فِي دِيَارِهِمْ جَاثِمِينَ
A postihlo ty, kdož nespravedliví byli, vzkřiknutí jediné a jitro nalezlo je v domech jejich ležící tvářemi k zemi (Húd:94)
Dalšími uváděnými podobami tohoto druhu trestu jsou:
 
1.       Utopení bylo notoricky známým trestem křivdících, ať už v příběhu o faraonovi nebo právě v příběhu o potopě, jako zde, když Alláh zjevuje Núhovi:
وَلا تُخَاطِبْنِي فِي الَّذِينَ ظَلَمُوا إِنَّهُمْ مُغْرَقُونَ
A nepřimlouvej se u Mne za ty, kdož nespravedliví byli, neboť ti budou utopeni! (Mu´minún: 27)
 
2.       Zničení domů křivdících:
فَتِلْكَ بُيُوتُهُمْ خَاوِيَةً بِمَا ظَلَمُوا إِنَّ فِي ذَلِكَ لآيَةً لِقَوْمٍ يَعْلَمُونَ
A to zde jsou obydlí jejich zpustošená za to, že nespravedliví byli, a věru je v tom znamení lidem vědoucím. (Neml:52)
 
3.       Trest, který je zbaví slov:
وَوَقَعَ الْقَوْلُ عَلَيْهِمْ بِمَا ظَلَمُوا فَهُمْ لا يَنْطِقُونَ
A dopadne na ně slovo rozhodné za to, že nespravedliví byli, a nebudou s to promluvit ani.  (Neml:85)
 
Trest na onom světě
 
Tento je konečný, trvalý a ze všech nejstrašnější.
 
V Soudný Den se jim nedostane žádné podpory ani přímluvy:
وَإِذَا رَأَى الَّذِينَ ظَلَمُوا الْعَذَابَ فَلا يُخَفَّفُ عَنْهُمْ وَلا هُمْ يُنْظَرُونَ
a tehdy spatří ti, kdož byli nespravedliví, trest svůj a nebude jim v něm ulehčeno a nebude jim povolen odklad žádný. (Nahl: 85)
Umáma رضي الله عنه  slyšel Posla Božího صل الله عليه وسلم říci: „Má přímluva nikdy neobsáhne dva druhy lidí z mé ummy: křivdícího, utiskujícího vládce a člověka, který lže o Zákonu Božím, leč svými výmysly neuškodí nikomu, kromě sebe sama.”[5]
 
Konečným trestem křivdících utlačovatelů je Oheň Pekelný:
وَنَقُولُ لِلَّذِينَ ظَلَمُوا ذُوقُوا عَذَابَ النَّارِ الَّتِي كُنْتُمْ بِهَا تُكَذِّبُونَ
 A řekneme těm, kdož nespravedliví byli: „Ochutnejte trestu ohně, jejž za lež jste pokládali!“ (Sabá´:42)
 
Spolu s nimi budou potrestáni i členové jejich nejbližší rodiny:
احْشُرُوا الَّذِينَ ظَلَمُوا وَأَزْوَاجَهُمْ وَمَا كَانُوا يَعْبُدُونَ
Shromážděte ty, kdož křivdili, manželky jejich i to, co uctívali (Sáffát:22)
 
Nebude od nich přijato žádné vykoupení ani náhrada:
وَلَوْ أَنَّ لِلَّذِينَ ظَلَمُوا مَا فِي الأرْضِ جَمِيعًا وَمِثْلَهُ مَعَهُ لافْتَدَوْا بِهِ مِنْ سُوءِ الْعَذَابِ يَوْمَ الْقِيَامَةِ وَبَدَا لَهُمْ مِنَ اللَّهِ مَا لَمْ يَكُونُوا يَحْتَسِبُونَ
I kdyby nespravedlivým patřilo vše, co na zemi je, a ještě jednou tolik k tomu, vykoupili by se tím z muk trestu v den zmrtvýchvstání? Tehdy se jim objeví od Boha to, s čím vůbec nepočítali. (Zumer:47)
 
Nedostane se jim žádné milosti:
لا يَنَالُ عَهْدِي الظَّالِمِينَ
Úmluva Má je pro nespravedlivé neplatná. (Bekara:124)
‘Abbás ibn Mirdás رضي الله عنه uvádí, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم v Den 'Arefát prosil Alláha o odpuštění pro svou ummu. Dostalo se mu od Alláha odpovědi: „Zaručil jsem se, že tvé ummě odpustím, kromě těch, kteří utlačují druhé.“[6]
 
V Ohni pekelném pak zůstanou navěky věků:
وَمَأْوَاهُمُ النَّارُ وَبِئْسَ مَثْوَى الظَّالِمِينَ

A útulkem jejich bude oheň pekelný - a jak hnusný bude příbytek nespravedlivých! (Álu ‘Imrán:151)



[1] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 2/305.
[2] Musned Ahmed, 5/72.
[3] Zaznamenal Muslim v Sahíhu jako mewkúf.
[4] Sahíhu l-Buchárí.
[5] Zaznamenal at-Taberání v Mu’džemu l-kebír.

[6] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 4/14.