VERŠE, KTERÉ ROZPLAKALY IMÁMA AHMEDA

 Jednou přišel za imámem Ahmedem ibn Hanbel رحمه الله, který byl v té době nejvýznačnějším učencem ahlu s-sunna we l-džemá'a, nějaký muž a zeptal se ho: „Pověz, imáme, jaký je tvůj názor na poezili?“

A jakou poezii máš na mysli?“ požádal imám Ahmed o upřesnění.
„Třeba takovou,“ pravil dotyčný a začal recitovat následující verše:
 
‫إذا ما قال لي ربي اما استحييت تعصيني‬
‫وتخفي الذنب عن خلقي وبالعصيان تأتيني‬
Otáže-li se mne Pán Můj: Zdaž stydíš vzepřít příkazu Mého?
Leč hřích skrýváš před stvořením Mým a s hříchem jdeš přede Mne Samého!
 
Imám Ahmed zapsal tyto verše a opakoval si je stále znovu a znovu. Plakal tolik moc, až jeho učedníci řekli, že se téměř uplakal k smrti.
 
Báseň dále pokračuje slovy:
 
‫فكيف أجيب يا ويحي ومن ذا سوف يحميني؟‬
Jak odpovím? Běda mi – kdo bude za zachránce mého!
‫أسلي النفس بالمال من حين الى حيني‬
Z času na čas s nadějí neudržím sebe samého
‫وأنسى ما وراء الموت ماذا بعد تكفيني‬
Zapomění, co po smrti, halí do závoje mlženého
‫كأني قد ضمنت العيش ليس الموت يأتيني‬
Jako by nebyla a mi dáno bylo života věčného
‫وجائت سكرة الموت الشديدة من سيحميني‬
Když smrti křeč přijde pak strašná, kde najdu ochránce svého?
‫نظرت الى الوجوه أليـس منهم من سيفدينـــي‬
Pohlížím do tváří – přinese někdo za mne výkupného?
‫سأسأل ما الذي قدمت في دنياي ينجيني‬
Budu tázán, co jsem si ke spáse připravil z života pozemského.
‫فكيف إجابتي من بعد ما فرطت في ديني‬
Jak potom odpovím, když nedbal jsem náboženství svého?
‫ويا ويحي ألــــم أسمع كلام الله يدعوني‬
Běda mi, což jsem neslyšel slova Pána mého?
‫ألــــم أسمع لما قد جاء في قاف ويس‬
Což jsem neslyšel, co přišlo v súrách Káf a Jásín?
‫ألـــم أسمع بيوم الحشر يوم الجمع و الديني‬
O hrůzách Dne sehnání, Dne shromáždění, Dne Soudného?
‫ألـــم أسمع منادي الموت يدعوني يناديني‬
Což jsem neslyšel výzvu, volání smrti na mne smrtelného?
‫فيا ربــــاه عبد تــائب من ذا سيؤويني‬
Tedy, ó Pane můj, služebník jsem kající se, dočkám se úkrytu Tvého?
‫سوى رب غفور واسع للحق يهديني‬
Avšak Pán můj vždy odpouští, k pravdě povede i mne samého.
‫أتيت إليك فارحمني وثقـــل في موازيني‬
Přicházím k Tobě, buď mi Milostiv, přidej na váze skutku mi zbožného!
‫وخفف في جزائي أنت أرجـى من يجازيني‬
Ulehči mi Svou odměnou, Tys největší naděje odměny konání mého!
 
Zdroj: Ibnu l-Džewzí v Menákibu imámi Ahmed, str. 205