VOJSKA ISLÁMU POŽEHNÁNÍM CELÉMU LIDSTVU

Když se Omar ibnu l-‘Abdul’azíz stal chalífou, dorazila k němu delegace ze Samarkandu a stěžovala si, že Kutajba, muslimský vojevůdce, vstoupil do jejich města lstí, bez předchozího upozornění.

Omar nařídil guvernérovi dané oblasti, aby ustavil soudce, který určí, je-li to, co tito lidé tvrdí, skutečně pravda. Pokud by seznal, že je to pravda, měl nařídit muslimským vojskům, aby se z toho města stáhla.

Guvernér Džumej‘ ibn Hádir al-Bádží ustavil tedy soudce, který měl projednat stížnost Samarkandských, což také učinil, a - ač muslim, rozsoudil, aby se muslimská vojska stáhla z města Samarkand! Taktéž, v případě nového útoku jim musel velitel muslimské armády vyhlásit válku shodně se zásadami islámského válečnictví, aby se obyvatelé Samarkandu připravili k obraně a nebyli válkou připraveni.

Když se obyvatelé Samarkandu dozvěděli o rozsudku nad vlastním vojskem a vlastními vojevůdci, viděli v tom spravedlnost, která nemá historického srovnání. Řekli sami sobě: „Tento národ nepřišel válčit, jejich moc je požehnání a milost.“ Potom požádali, aby muslimové v jejich městě zůstali a zvolili si také, aby též žili mezi nimi.

Zdroj: Mustafa as-Sibá'í v knize Min Džewáhiri Hadáretiná (Z klenotů naší civilizace)