VYSVĚTLENÍ HADÍSU: „KOMUKOLI BYLO DÁNO DOŽÍT SE ŠEDESÁTI LET ...“

Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že Boží Posel صلى الله عليه وسلم pravil:

من أتت عليه ستون سنة ، فقد أعذر الله إليه في العمر

Komukoli bylo dáno dožít se šedesáti let, tomu Alláh kvůli jeho věku prominul.[1]

Alláh سبحانه و تعالى promíjí mladým, kteří nedosáhli věku puberty a promíjí také zestárlým jedincům v rámci této ummy.

Výraz a’zera أعذر překládaný jako prominul, znamená prominutí, přejití prohřešku, omluvu tohoto prohřešku. To proto, že je to Sám Alláh, kdo ze Své moci střídá člověku etapy jeho života, činí z dětí dospělé a z dospělých starce, až se starý člověk stane velmi podobným dítěti, co do duševních schopností i fyzických sil. 

To je také smysl slov Božích سبحانه و تعالى:

وَمَن نُّعَمِّرْهُ نُنَكِّسْهُ فِي الْخَلْقِ ۖ أَفَلَا يَعْقِلُونَ

Komu dlouhý věk dáme, toho ohneme v jeho postavě, - což nepochopí to oni? (JáSín: 68)

Alláh سبحانه و تعالى o životních obdobích také hovoří:

وَنُقِرُّ فِي الْأَرْحَامِ مَا نَشَاءُ إِلَىٰ أَجَلٍ مُّسَمًّى ثُمَّ نُخْرِجُكُمْ طِفْلًا ثُمَّ لِتَبْلُغُوا أَشُدَّكُمْ ۖ وَمِنكُم مَّن يُتَوَفَّىٰ وَمِنكُم مَّن يُرَدُّ إِلَىٰ أَرْذَلِ الْعُمُرِ لِكَيْلَا يَعْلَمَ مِن بَعْدِ عِلْمٍ شَيْئًا

A umisťujeme do lůna to, co chceme, až do lhůty stanovené, potom vás z něho vyvedeme jako kojence, až posléze dosáhnete dospělosti své. A některý z vás je povolán k Pánu dříve a některý z vás je vržen do věku sešlosti, takže neví nic z toho, co dříve již věděl. (Hadždž: 5)

Proto kdokoli o své duševní síly po dosažení šedesáti let věku začne přicházet, tomu jsou kvůli jeho vetchosti a senilitě, kvůli slabosti jeho po stránce duševní i tělesné, odpuštěny jeho prohřešky, kterých se v takovém stavu dopustí. [2]

Ibnu l-Kajjim pravil:

Znakem blahobytu a úspěchu je i to, že člověk s rostoucím věkem stále méně touží po vezdejším světě.[3]

________________________________________________________

[1] Zaznamenáno v Tefsíru t-Taberí, 12/1, hadís č. 173; al-Bejhekím v Šu'abu l-Ímán, 7/3320, který uvádí, že podání cituje i al-Buchárí; viz také Hiljetu l-awlijá', 3/296. Jako sahíh ocenil al-Albání v Sahíhu l-džámi', č. 5945.

[2] Viz též Fethu l-Bárí, k hadísu č. 6056.

[3] Viz al-Fewá'id, str. 228.