VYSVĚTLENÍ HADÍSU: HLEĎTE RADŠI NA TY, CO JSOU NA TOM HŮŘ

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

انْظُرُوا إِلَى مَنْ هُوَ أَسْفَلَ مِنْكُمْ, وَلَا تَنْظُرُوا إِلَى مَنْ هُوَ فَوْقَكُمْ, فَهُوَ أَجْدَرُ أَنْ لَا تَزْدَرُوا نِعْمَةَ اَللَّهِ عَلَيْكُمْ .

Hleďte raději na ty, kdo jsou na tom hůře a nevzhlížejte k těm, kdo jsou na tom lépe než vy, protože to je vhodnější k tomu, abyste nezačali přehlížet Boží dary vám poskytnuté.[1]

Člověk by neměl být ani poživačný, co se týče tohoto života, ani úzkostný kvůli tomu, co ho v něm postihne. Naopak by si měl zachovat naději a trpělivost (že za to získá Boží odměnu), ať už je třeba chudobný nebo nemocný či cokoli jiného. Tento vezdejší svět je místem zkoušky a pokušení, proto by člověk neměl podléhat úzkosti z kalamit a ran osudu. Usnadňuje mu to také vedení Proroka صلى الله عليه و سلم v hadísu, kde radí hledět raději na ty, kteří jsou na tom hůře, nežli na ty, kteří jsou na tom lépe, aby člověk nezačal přehlížet to, čím ho Alláh obdařil a aby neopovrhoval Božím požehnáním, jehož se mu dostalo.

Chudobný nechť se dívá na ty, kteří jsou ještě chudší a ne na ty, kteří jsou bohatší, kdyby totiž Alláh chtěl, umístil by ho do téže situace, jako chudobného, který vůbec nic nemá. Dotyčný má aspoň něco, má obživu, jídlo na každý den, ale ten, kdo je ještě chudší, nemá vůbec nic, dokonce ani denní porci jídla. Pakliže jsme v této situaci, jsme na tom lépe a je na nás, abychom chválili Alláha za to, co máme. Nevzhlížejme proto k bohatším, protože to v nás vyvolá jen vztek a hořekování nad osudem, který nám Alláh předurčil a nespokojenost s Jeho rozhodnutím a vůlí, takže si pak snadno můžeme říci: „Proč nemohu být na místě toho a toho, proč nejsem také já na tom stejně, jako ti bohatí?!“ A právě v tomto tkví to přehlížení Božích darů, jichž se nám dostalo. Pokud se ovšem budeme dívat na lidi, kteří jsou na tom ještě hůře, budeme cítit vděk, protože se ve skutečnosti nacházíme v situaci, která je ještě mnohem lepší, než situace mnoha jiných lidí.

Podobně i člověk, který je zdráv, se má dívat na člověka, jenž je nemocen a děkovat Alláhu, že ho obdařil pevným zdravím. A kdo trpí chorobou, má si vzít ponaučení z někoho, kdo trpí chorobou ještě těžší. Proto tento hadís ustavuje velkolepý princip – vždy se radši dívej na ty, kteří jsou na tom ještě hůře, než ty sám, z hlediska majetku, zdraví atd.

Nicméně toto by se nikdy nemělo týkat ničeho, co je spojeno s náboženstvím, uctíváním a dobrými skutky. Tam se na ty, kdo jsou na tom ještě hůře, odvolávat nelze! Nelze se dívat a brát si příklad z lidí línějších a ještě více nedbalých předpisů své víry, či těch, kteří jsou v pohledu islámu ještě více neznalými. Naopak, je třeba vzhlížet k lidem zbožnějším a bohabojnějším, nechat se jimi inspirovat a přidat se k nim v konání dobra, až se jim člověk sám stane podobným.

Tedy, ve věcech náboženských se nedívejme na ty, kteří jsou na tom hůře, ale naopak vzhlížejme k těm, kteří jsou na tom lépe a překonávají nás. Proč nechtít být jako oni? Proč nechtít být také zbožným a dobro konajícím člověkem? Proč nenapodobovat bohabojné učence? A pokud jsme hledači nauky, neměli bychom se spokojit jen s náboženským věděním, které jsme získali, ale snažit se rozšiřovat si vlastní obzory tak dlouho, dokud jsme naživu.

Autor: šejch Sálih al-Fewzán

Zdroj: kniha Teshílu l-ilhámi bi fikhi l-ahádísi min bulúghi l-merám, str. 168-169, k hadísu uvedenému Ibn Hadžerem v díle Bulúghu l-merám, pod č. 1438.

Mírně upraveno redakcí.

_____________________________________________________

[1] Hadís je muttefakun 'alejhi, zaznamenali jej al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6490; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2963 a toto je jeho znění.