VYSVĚTLENÍ HADÍSU "SLUŽEBNÍCI MOJI, SÁM SOBĚ JSEM ZAKÁZAL KŘIVDU"

 Abú Zerr al-Giffarí رضي الله عنهtraduje od Posla Božího صلى الله عليه و سلم: „Alláh praví: „Služebníci moji, Sám jsem Sobě Samému zakázal křivdu a zakázal jsem křivdu, tak ani vy nekřivděte jeden druhému. Služebníci Moji, vy všichni jste zbloudilI, kromě toho, koho Já na správnou cestu uvedu, proste tedy o správné vedení ode Mne a Já vás správnou cestou povedu. Služebníci Moji, vy všichni jste hladoví, krom toho, koho Já nasytím, proste Mne tedy, abych vás nasytil, Já vás nasytím. Služebníci Moji, vy všichni jste neoblečení, krom toho, koho Já obleču, proste Mne tedy, abych vás oblékl, Já vás obléknu. Služebníci Moji, vy dnem i nocí hřešte a Já jsem Ten, který všechny hříchy odpouští, proste Mne, abych vám odpustil a Já vám odpustím. Služebníci Moji, nikdy nemůžete dospět k tomu, co by Mi uškodilo, abyste Mi uškodili. Též nikdy nemůžete dospět k tomu, co by Mi prospělo, abyste Mi prospěli. Služebníci Moji, kdybyste vy, první i poslední, džinové i lidé, měli srdce toho nejzbožnějšího člověka, nijak by to nezvětšilo Mé jmění. Služebníci Moji, kdybyste vy, první i poslední, i lidé i džinové, měli srdce nejhoršího hříšníka, nijak by to Mé jmění nezmenšilo. Služebníci Moji, kdybyste se vy, první i poslední, i lidé i džinové, postavili všichni na jedno místo a směřovali ke Mně svá všechna přání a prosby a Já bych uspokojil prosbu i přání každého z vás, to by nezmenšilo to vše, co mám, ani to, co se vezme z moře, když se do něj jehla smočí. Služebníci Moji, vše závisí na vašich činech, které jsou u Mne ochráněny a spočítány, za která vám Já dám odměnu. Kdo nalezne odměnu a dobro, nechť je vděčen Alláhu a kdo najde cokoli jiného mimo to, nechť nevyčítá nikomu, nežli sám sobě.“ Zaznamenal Muslim.[1]

 
Tento hadís spadá mezi tzv. ahádísu l-kudsíjja, nebo ahádísu r-rabbáníjja. Jsou to hadísy, kde Posel Boží popisuje slova Alláha, která se ovšem nenacházejí v Koránu. Každý hadís Božího Posla صلى الله عليه و سلم je od Alláha, neboť Vznešený Alláh praví:
وَمَايَنطِقُعَنِالهْوََىٰإِنْهُوَإِلَّاوَحْيٌيُوحَىٰ
… ani nehovoří z vlastního popudu svého. Je to vnuknutí pouze, jež bylo mu vnuknuto (Nedžm: 3-4)
Proto se i ahádísu l-kudsíjja od ostatních hadísů odlišují tím, že se jejich slova přímo připisují Alláhu.
Uvedený hadís obsahuje mnoho pravidel této víry, stejně jako jejích základů.
 
Abú Idrís al-Hawlání, když o tomto hadísu hovořil, klekl z úcty na kolena. Imám Ahmed o tomto hadísu pravil: „Toto je nejcennější hadís obyvatel Šámu.“ ¨
An-Newewí v díle al-Azkár pravil: „Tento hadís v sobě obsahuje mnohé užitky, z nichž jsou zejména: 1. Věrohodnost řetězce jeho vypravěčů (arab. sened), věrohodnost jeho textu (arab. metn) a v neposlední řadě také jeho výsostné postavení jakožto konečné ocenění jeho velikosti a důležitosti. 2. Objasnění o pilířích této víry. Též obsahuje mnoho mravních poučení, změkčuje srdce atd. Chvála za to Alláhu Nejvznešenějšímu.
 
Termín „zulm“ – křivda, který se v hadísu objevuje je definován jako „postavit (upotřebit) určitou věc tam, kde to není určeno (kde není její místo).“
 
Hadís obsahuje mnohá poučení, z nichž jsou:
1.       Alláh Vznešený tímto hadísem od sebe odklání každou nedokonalost, ať už se jedná o nedostatky týkající se Jeho Bytí, Jeho Vznešenosti, nebo čehokoli jiného, neboť podle definice ahlu s-sunna we l-džema‘a je křivda to, když nějakou věc postavíme na neodpovídající místo. To by byl nedostatek i v očích lidí - co potom, týkalo-li by se to Tvůrce a Pána všehomíra?
2.       Alláh zakázal křivdu Sám Sobě, jak stojí ve slovech Vznešeného:
وَإِنتَكُحَسَنَةًيُضَاعِفْهَاوَيؤُْتِمِنلَّدُنْهُأَجْرًاعَظِيمًاإِنَّاللَّهَلَايَظْلِمُمِثْقَالَذَرَّةٍ
Bůh věru neošidí nikoho ani o váhu prášku jediného, a jde-li o skutek dobrý, oplatí jej dvojnásobně a sám od Sebe dá odměnu nesmírnou (Nisá´:40)
3.       Alláh Sám sebe povinoval spravedlivost:
وَمَنيعَْمَلْمِنَالصَّالحَِاتِوَهُوَمُؤْمِنٌفَلَايَخَافُظُلْمًاوَلَاهَضْمًا
A kdo zbožné skutky činil a přitom věřící byl, ten nemusí se obávat ani křivdy, ani poškození. (TáHá:112)
4.       Alláh křivdy mezi Svými služebníky učinil velikými a zničujícími hříchy.
5.       Křivdy je několik druhů:
- přidružování k Bohu Jedinému, což je největší možná křivda
وَإِذْقَالَلُقْمَانُلِابْنِهِوَهُوَيَعِظُهُيَابنَُيَّلَاتُشْرِكْبِاللَّإِنَّالشِّرْكَلَظُلْمٌعَظِيمٌ
Pravil Luqmán synu svému napomínaje jej: „Synáčku, nepřidružuj nic k Bohu, vždyť přidružování je věru křivda nesmírná.“ (Lukmán:13)
-           křivda vůči sobě samému:
            إِنَّاللَّهَلَايَظْلِمُالنَّاسَشَيْئًاوَلَٰكِنَّالنَّاسَأَنفُسَهُمْيَظْلِمُونَ
Bůh v ničem neukřivdí lidem, leč lidé věru sami sobě křivdí (Júnus:44)
وَمَاظَلَمْنَاهُمْوَلَٰكِنكَانُواهُمُالظَّالِمِينَ
My jim neukřivdili, leč oni sami sobě ukřivdili (Zuchruf:76)
6.       Všichni služebníci, ať již lidé, nebo džinové, jsou slaboučcí a zcela závislí na Alláhu, ve všech sférách jejich vezdejšího i budoucího života.
7.       Hadís povzbuzuje k prosbě pouze a výhradně k Alláhu, aby se získal užitek a zamezilo škodě.
8.       Od služebníka je chvályhodné, žádá-li svého Pána o vše. O to, co potřebuje na tomto světě, jako je živobytí, správné vedení, majetek, děti… a také, prosí-li dobra světa onoho, jako ráj, odpuštění hříchů, vysoké stupně v ráji, mučednictví, společnost proroků, mučedníků a bohabojných v ráji …
9.       Každý ze synů Adamových, mír s ním, je chybující ze samé své lidské podstaty. Někdy tedy hřeší, jindy se kaje, jindy odporuje, přesně jak řekl Boží Prorok صلى الله عليه و سلم: „Každý syn Adamův je hříšník – a nejlepší z nich jsou kajícníci.[2]
10.   Alláh je nezávislý, bohatší nežli všechna stvoření. Jeho služebníci nejsou s to jakkoli Mu přinést užitek, nebo jakkoli Mu uškodit. Nic Mu nepřidává dobročinnost Jeho služebníků a jejich hříšnost Mu nic neubírá.
11.   Činy lidí Alláh nic nezískává navíc oproti tomu, co má. On jen požaduje bohabojnost a poslušnost. Proto miluje dobro konající a k neposlušným má odpor a přehlíží je.Vznešený praví:
وَمَارَبُّكَبِظَلَّامٍلِّلْعَبِيدِوَمَنْأَسَاءَفَعَلَيْهَ مَّنْعَمِلَصَالحًِافَلِنَفْسِهِ
Kdo zbožné skutky koná, sám pro sebe tak činí, však kdo zlé koná, sám proti sobě samému tak činí. Pán tvůj pak věru služebníkům svým nekřivdí (Fussilet:46)
12.   Pokladnice Alláhovy jsou nevyčerpatelné, což bez dvojsmyslu ukazuje na velikost a majestát Alláha, jakož i na Jeho nedosažitelnou dobrotu a štědrost. Kdyby všem synům Adamovým dal zcela vše, co chtějí, nijak by to nezmenšilo Jeho bohatství.
13.   Činy jsou souzeny podle jejich konce a podle jejich úmyslu. Odměna je shodně vykonanému činu a odměna za zlý čin je rovněž podle jeho míry, neboť Alláh Sám Sobě předepsal spravedlivost, leda že by Alláh ze své přízně některé špatné činy odpustil a přešel přes ně.
14.   Vše dobré je od Alláha a nic zlého se Mu nepřipisuje. Kdo shledá u sebe dobrý čin a odměnu za něj, nechť děkuje Alláhu a kdo najde cokoli mimo to, nechť to nevyčítá nikomu, nežli sobě samému.
 
Autor: Safet Suljić, Islámská univerzita, Fakulta šarí’atských věd, Rijád, KSA
www.ansarassunnah.blogspot.com (18.6.2011)
Překlad: Alí Větrovec

[1] Sahíh Muslim, č. 2577.
[2] Zaznamenal Tirmízí jako hasan.