VYSVĚTLENÍ PROSBY NA KONCI MODLITBY

Je autenticky dochováno od Abú Hurejry رضي الله عنه že Posel Boží صلى الله عليه و سلم poté, co odříkal prosbu salawátu l-ibráhímíja během tešehhudu, prosil Alláha následovně:

اللَّهُمَّ إِنِّي أَعُوذُ بِكَ مِنْ عَذَابِ الْقَبْرِ، وَمِنْ عَذَابِ النَّارِ، وَمِنْ فِتْنَةِ الْمَحْيَا وَالْمَمَاتِ، وَمِنْ فِتْنَةِ الْمَسِيحِ الدَّجَّالِ.

„Alláhumme inní a'úzu bike min 'azábi l-kabri we min 'azábi n-nár we min fitneti l-mahjá we l-memáti we min fitneti mesíhi d-Dedždžál.“ tj. „Ó Bože, utíkám se k Tobě před trestem hrobu i trestem Ohně, před pokušením žití i umírání a před pokušením falešného mesiáše ad-Dedždžála.[1]

Podle Muslimovy verze Posel Božíصلى الله عليه و سلم řekl:

إِذَا تَشَهَّدَ أَحَدُكُمْ فَلْيَسْتَعِذْ بِاللَّهِ مِنْ أَرْبَعٍ يَقُولُ اللَّهُمَّ إِنِّي أَعُوذُ بِكَ مِنْ عَذَابِ جَهَنَّمَ وَمِنْ عَذَابِ الْقَبْرِ وَمِنْ فِتْنَةِ الْمَحْيَا وَالْمَمَاتِ وَمِنْ شَرِّ فِتْنَةِ الْمَسِيحِ الدَّجَّالِ.

Když kdokoli z vás dokončí tešehhud, nechť hledá u Alláha útočiště před čtyřmi a řekne: Alláhumme inní a'úzu bike min 'azábi džehenneme we min 'azábi l-kabri we min fitneti l-mahjá we l-memáti we min šerri fitneti mesíhi d-Dedždžál.“ tj. „Ó Bože, utíkám se k Tobě před trestem Pekla i trestem hrobu, před pokušením žití i umírání a před zlem pokušení falešného mesiáše ad-Dedždžála.[2]

Podle an-Nesáího verze Posel Božíصلى الله عليه و سلم přikázal:

‏عُوذُوا بِاللَّهِ عَزَّ وَجَلَّ مِنْ عَذَابِ اللَّهِ عُوذُوا بِاللَّهِ مِنْ فِتْنَةِ الْمَحْيَا وَالْمَمَاتِ وَمِنْ عَذَابِ الْقَبْرِ وَمِنْ فِتْنَةِ الْمَسِيحِ الدَّجَّالِ.

Utíkejte se k Alláhu Vznešenému, Mocnému, před trestem Božím, utíkejte se k Alláhu před pokušením žití i umírání, před utrpením v hrobě a před pokušeními falešného mesiáše ad-Dedždžála.[3]

Podobnou prosbu s poněkud odlišným pořadím jednotlivých položek dochoval i 'Abdulláh ibn 'Abbás رضي الله عنهما s poznámkou, že „Posel Božíصلى الله عليه و سلم je (tj. své následovníky) vyučoval tuto prosbu zrovna tak, jako je vyučoval i súrám z Koránu.[4]

Existují i další prosby určené k recitaci před samým ukončení modlitby pozdravem na obě strany, jako je například tato, dochovaná od Proroka صلى الله عليه و سلم 'Ammárem ibn Jásirem رضي الله عنه:

اللَّهُمَّ بِعِلْمِكَ الْغَيْبَ وَقُدْرَتِكَ عَلَى الْخَلْقِ أَحْيِنِي مَا عَلِمْتَ الْحَيَاةَ خَيْراً لِي وَتَوَفَّنِي إِذَا عَلِمْتَ الْوَفَاةَ خَيْراً لِي، اللَّهُمَّ إِنِّي أَسْأَلُكَ خَشْيَتَكَ فِي الْغَيْبِ وَالشَّهَادَةِ، وَأَسْأَلُكَ كَلِمَةَ الْحَقِّ فِي الرِّضَا وَالْغَضَبِ، وَأَسْأَلُكَ الْقَصْدَ فِي الْغِنَى وَالْفَقْرِ، وَأَسْأَلُكَ نَعِيماً لَا يَنْفَذُ، وَأَسْأَلُكَ قُرَّةَ عَيْنٍ لَا تَنْقَطِعُ، وَأَسْأَلُكَ الرِّضِا بَعْدَ الْقَضَاءِ، وَأَسْأَلُكَ بَرْدَ الْعَيْشِ بَعْدَ الْمَوْتِ، وَأَسْأَلُكَ لَذَّةَ النَّظَرِ إِلَى وَجْهِكَ وَالشَّوْقَ إِلَى لِقَائِكَ فِي غَيْرِ ضَرَّاءَ مُضِرَّةٍ وَلَا فِتْنَةٍ مُضِلَّةٍ، اللَّهُمَّ زَيِّنَّا بِزِينَةِ الْإِيمَانِ وِاجْعَلْنَا هُدَاةً مُهْتَدِينَ.

Alláhumme bi'ilmike l-ghajbi we kudretike 'ale l-chalki má 'alimte l-hajáte chajren lí we teweffení izá 'alimte l-weffáte chajren lí, Alláhumme inní as´eluke chašijeteke fi l-ghajbi we š-šeháda we as´eluke kelimete l-hakki fi r-ridá we l-ghadabi we as´eluke l-kasde fi l-ghiná we l-fakri we as´eluke na'ímen lá jenfedu we as´eluke kurrata 'ajnin lá tenkati' we as´eluke r-ridá ba'da l-kadá´i we as´eluke berde l-'ajši ba'de l-mewti we as´eluke lezzete n-nazari ilá wedžhike we š-šewke ilá liká´ike fí ghajri darrá´a mudirratin we lá fitneti mudilletin, Alláhumme zejjiná bizáneti l-ímáni we dž'alná hudátu l-muhtedín,“ tj. „Ó Bože, při Tvé Znalosti nepoznatelného a Moci nad Tvými stvořeními, ponech mne naživu tak dlouho, dokud budeš vědět, že je pro mne dobré žít a usmrť mne, když budeš vědět, že smrt je pro mne lepší. Ó Bože, prosím Tě o bázeň vůči Tobě ve skrytu i veřejně, prosím Tě o pravdomluvnost svých slov v dobách snadných i v dobách hněvu. Prosím tě o uměřenost v dobách dostatku i chudoby. Prosím tě o nekončící potěšení a štěstí, které nepomíjí. Prosím tě o spokojenost s tím, co jsi Ty rozhodl a o pohodlný život po smrti. Prosím tě o sladkost uzření Tvé Tváře a touhy po setkání s Tebou, nezahrnujícím žádnou pohromu přinášející škodu, či zkoušku s následným odchýlením. Ó Bože, okrášli nás ozdobou víry a učiň nás těmi, kdož vedou jiné a sami jsou správně vedeni.[5]

Šejch 'Abdurrezzák al-Bedr k této prosbě poznamenal:

To je nádherná prosba spojená s mnoha záležistmi věrouky, uctívání i mravů.[6]

Dalším způsobem je recitace koránské prosby:

رَبَّنَا آتِنَا فِي الدُّنْيَا حَسَنَةً وَفِي الْآخِرَةِ حَسَنَةً وَقِنَا عَذَابَ النَّارِ

Pane náš, daruj nám dobré na tomto světě i dobré v životě budoucím a ušetří nás muk trestu ohnivého! (Bekara: 201) [7]

'Abdulláh ibn Mes'úd رضي الله عنه uvádí, že seděl s dalšími saháby a s Poslem Božím صلى الله عليه و سلم a poté, co by se Posel Boží domodlil tešehhud, recitoval prosbu, jakou chtěl. [8]

Tato prosba či situace, ve které má být vykonávána, patří do kategorie okamžiků během celého procesu modlitby, ve kterých je obzvláště doporučeno prosit Alláha. Těch je v průběhu modlitby několik:

1.    Na samém začátku modlitby.

Když Posel Boží صلى الله عليه و سلم začínal modlitbu, podle Abú Sa'ída al-Chudrího رضي الله عنه říkával:

سُبْحَانَكَ اللَّهُمَّ وَبِحَمْدِكَ، وَتَبَارَكَ اسْمُكَ، وَتَعَالَى جَدُّكَ، وَلَا إِلَهَ غَيْرُكَ.

Subháneke ´lláhumme we bihamdike we tabárek ismuke we te'álá džadduke we lá iláhe ghajruk,“ tj. „Sláva Tobě, ó Bože, s chválou, požehnáno budiž Tvé jméno, vyvýšen budiž Tvůj majestát, není božstva jiného, než Tebe.

Během nočních modliteb pak dodával:

لا إلهَ إلاَّ الله، الله أكبرُ كبيرا.

Lá iláhe ille ´lláh, Alláhu akbaru kabíren,“ tj. „Není božstva kromě Alláha, Alláh je největší“ a to třikrát opakoval. [9]

2.    Během padnutí na tvář při modlitbě.

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

أقْرَبُ مَا يَكُونُ الْعَبْدُ مِنْ رَبِّهِ وَهُوَ سَاجِدٌ فَأَكْثِرُوا الدُّعَاءَ.

Nejblíže se služebník ke svému Pánu dostane tehdy, když padne na tvář. Proto tehdy hojně proste.[10]

'Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه uvádí, že při této příležitosti Posel Boží صلى الله عليه و سلم recitoval:

اللَّهُمَّ إِنِّي أَعُوذُ بِرِضَاكَ مِنْ سَخَطِكَ، وَبِمُعَافَاتِكَ مِنْ عُقُوبَتِكَ، وأَعُوذُ بِكَ مِنْكَ، لَا أُحْصِي ثَنَاءً عَلَيْكَ، أَنْتَ كَمَا أَثْنَيْتَ عَلَى نَفْسِكَ.

Alláhumme inní a’úzu bi-ridáke min sachatike we bi-mu’áfátike min ‘ukúbetike wa a’úzu bike minke, lá uhsí sená´a ‘alejke, ante kemá asnejte ‘alá nefsik,“ tj. „Ó Bože, utíkám se k Tvé spokojenosti před Tvým hněvem, ke Tvému prominutí před Tvým potrestáním, utíkám se k Tobě před Tebou, Tvou výjimečnost já pojmout nemohu, Ty jsi tak přeslavný, jak vychválil jsi Sebe.[11]

Tu samou prosbu Posel Boží صلى الله عليه و سلم používal někdy i na konci modlitby witr. [12]

3.  Mezi oběma padnutími na tvář. Podle Huzejfy رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه و سلم v této situaci opakoval:

رَبِّ اغْفِرْ لِي رَبِّ اغْفِرْ لِي.

Rabbi ghfirlÍ, Rabbi ghfirlí,“ tj. „Pane, odpusť mi, Pane, odpusť mi.[13]

Ibn 'Abbás رضي الله عنه vyprávěl, že mezi oběma sedždami Posel Boží صلى الله عليه و سلم prosil takto:

اللَّهُمَّ اغْفِرْ لِي وَارْحَمْنِي وَاجْبُرْنِي وَاهْدِنِي وَارْزُقْنِي

Alláhumme ghfir lí we rhamní we džburní we hdiní we rzukní,“ tj. „Ó Bože, odpusť mi, smiluj se nade mnou, podpoř mne, veď mne a obdař mi obživu.[14]

Imám an-Newewí smýšlí, že nejblíže Sunně je v modlitbách střídat různé varianty proseb a jejich různá znění lze i spojovat. [15] Důvodem toho je starost o to, aby modlitba vždy měla svůj vnitřní rozměr komunikace se Stvořitelem, který je na ní to nejdůležitější, a aby se nikdy nestala mechanickým, automatizovaným a stereotypním sledem pohybů.

Učenci ohledně čtyř věcí, před kterými se k Alláhu v závěrečné fázi svých modliteb Posel Boží صلى الله عليه و سلم utíkal, poskytli následující vysvětlení:

    Trest utrpení hrobu (arab. عذاب القبر 'azábu l-kabr) 

Je potvrzen v Koránu i Sunně. 

Alláh praví:

وَلَوْ تَرَىٰ إِذِ الظَّالِمُونَ فِي غَمَرَاتِ الْمَوْتِ وَالْمَلَائِكَةُ بَاسِطُو أَيْدِيهِمْ أَخْرِجُوا أَنفُسَكُمُ ۖ الْيَوْمَ تُجْزَوْنَ عَذَابَ الْهُونِ بِمَا كُنتُمْ تَقُولُونَ عَلَى اللَّـهِ غَيْرَ الْحَقِّ وَكُنتُمْ عَنْ آيَاتِهِ تَسْتَكْبِرُونَ

Kéž bys jen viděl hříšné v náručí smrti, až andělé rozprostřou ruce své řkouce: "Vypusťte duše své, dnes odměněni budete trestem zahanbujícím za to, že mluvili jste nepravdu o Bohu, a za to, že pyšně jste se odvraceli od znamení Jeho! (An'ám: 93)

Tento trest bude probíhat:

النَّارُ يُعْرَضُونَ عَلَيْهَا غُدُوًّا وَعَشِيًّا

ohněm, jemuž budou vystaveni za jitra i za večera. (Gháfir: 46)

Šejch Muhammed ibn Sálih al-'Usejmín uvádí, že je především duchovní podstaty, ale zasahuje také tělo, zejména v době, kdy se zesnulého po odchodu pohřebního průvodu dotazují andělé Munker a Nekír na to, kdo je jeho Pánem, co je jeho náboženstvím a kdo je jeho prorokem. Duše se vrací do těla, ale je s ním propojena jiným způsobem, než za života, přičemž čeká v záhrobí (arab البرزخ. Al-berzech). [16] Pokrytci a nevěřící nebudou schopni na tyto otázky zodpovědět a odpoví podle toho, co říkali lidé okolo nich. Posel Boží صلى الله عليه و سلم v hadísu od Anase رضي الله عنه říká:

فَيَضْرِبُهُ بِمِطْرَاقٍ مِنْ حَدِيدٍ بَيْنَ أُذُنَيْهِ فَيَصِيحُ صَيْحَةً يَسْمَعُهَا الْخَلْقُ غَيْرَ الثَّقَلَيْنِ.

Potom budou udeřeni palicí z železa do zátylku a zasténají řevem takovým, že jej slyší všechna stvoření, vyjma obou pokolení.[17]

Abú Dáwúd tento hadís uvádí v kapitole nazvané Dotazování v hrobě a trest v hrobě. Podobných hadísů je bezpočet, al-Ádžurrí ve své knize aš-Šarí'a je sesbíral tak, jak je uvádí i al-Buchárí a Muslim s tím, že kdokoli je popírá „odchýlil se velmi daleko a spěje k ohromné zrátě.[18] Al-Berbehárí velký počet důkazů o trestu v hrobě shromáždil ve své knize Šerhu s-sunna v kapitole O víře v trest v hrobě a dotazování Munkera a Nekíra. [19] Abu l-Hasan al-Aš'arí konstatoval, že i když je trest v hrobě vytrvale popírán mu'tazilou, traduje se coby skutečnost podáními přímo od Posla Božího صلى الله عليه و سلم a jeho společníků رضي الله عنهم أجمعين, z nichž nikdo nikdy trest v hrobě nepopřel či nenegoval, do té míry, že lze konstatovat v tomto bodě úplný konsenzus (arab. إجماع idžmá') Prorokových společníků, budiž se všemi Alláh spokojen. [20]

Ibn Abí Zemenín pravil, že „ahlu s-sunna věří v trest v hrobu, nechť nás i vás před ním Alláh ochrání.[21]

Abú Dža'fer at-Taháwí uvádí potvrzení víry v záhrobní život od Abú Hanífy, Abú Júsufa, Muhammeda aš-Šejbáního a dalších raných učenců. [22]

Imám aš-Šáfi'í pravil: „Věru předurčení dobrého a zlého je od Alláha Vznešeného. Věru trest v hrobě je skutečností, dotazování těch v hrobě anděly je skutečností, vzkříšení je skutečností, zúčtování je skutečností, Ráj a Peklo je skutečností. Cokoli dalšího se nachází v Sunně a je zmíněno učenci a jejich následovníky v zemích muslimů je také pravdou.[23]

Imám Ahmed jmenoval mezi přesvědčeními následovníků Sunny, bez kterých nelze být následovníkem Sunny, také víru v trest v hrobu. [24] Také řekl: Trest v hrobě je holou skutečností. Služebník bude dotazován na své náboženství a svého Pána anděly Munkerem a Nekírem. Ráj a Pekelný oheň jsou taktéž skutečností.[25]

    Trest v Ohni pekelném  (arab. عذاب النار 'azábu n-nár)

Tedy to, co bylo řečeno o trestu v hrobě, platí tím spíše pro druhou položku naší prosby, pro trest Ohně pekelného, o němž existuje bezpočet důkazů v podobě jak koránských veršů, tak i sahíh hadísů a který potvrzují jako holou skutečnost a nezpochybnitelnou pravdu všichni muslimové.

Vznešený Alláh pravil:

إِنَّ الَّذِينَ كَفَرُوا بِآيَاتِنَا سَوْفَ نُصْلِيهِمْ نَارًا كُلَّمَا نَضِجَتْ جُلُودُهُم بَدَّلْنَاهُمْ جُلُودًا غَيْرَهَا لِيَذُوقُوا الْعَذَابَ ۗ إِنَّ اللَّـهَ كَانَ عَزِيزًا حَكِيمًا

Věru ty, kdož neuvěřili v Naše znamení, My v ohni sežehneme, a kdykoliv vyschnou kůže jejich, vyměníme je za jiné, aby tak trestu okusili. A Bůh zajisté je mocný, moudrý. (Nisá´: 56)

إِنَّ جَهَنَّمَ كَانَتْ مِرْصَادًا لِّلطَّاغِينَ مَآبًا لَّابِثِينَ فِيهَا أَحْقَابًا لَّا يَذُوقُونَ فِيهَا بَرْدًا وَلَا شَرَابًا إِلَّا حَمِيمًا وَغَسَّاقًا جَزَاءً وِفَاقًا إِنَّهُمْ كَانُوا لَا يَرْجُونَ حِسَابًا وَكَذَّبُوا بِآيَاتِنَا كِذَّابًا وَكُلَّ شَيْءٍ أَحْصَيْنَاهُ كِتَابًا فَذُوقُوا فَلَن نَّزِيدَكُمْ إِلَّا عَذَابًا

A peklo bude věru na číhané, útulek pro vzpurné, a v něm zůstanou věky celé a chládku tam neokusí ani nápoje kromě vody vroucí a hnijící, což odměnou bude odpovídající. Vždyť oni v zúčtování nedoufali a za výmysl Naše znamení lživě prohlašovali, však spočítali jsme věc každou a pořídili záznam. " Ochutnejte! Nic než trest dnes nepřidáme vám!" (Nabá´:21-30)

    Pokušení žití a umírání (arab. فتنة المحيا و الممات fitnetu l-mahjá we l-memát)

Muhammed ibn Sálih al-'Usejmín poskytl i následující objasnění pokušení žití a umírání:

Slovem pokušení se myslí zkouška víry dotyčné osoby v jeho životě i v okamžiku jeho smrti. Životní zkoušky jsou obtížné a kruté a jen málo lidí jim unikne, kromě těch, kterým to Alláh dopřeje. Zkoušky žití jsou v podstatě dvojího druhu: pochybnosti a tužby. Co se týče pochybností, ty zasahují člověka v pohledu jeho vědění, pravda se v takovém okamžiku zahalí do mlhy pochybností a stane se nejednoznačnou. Člověk pak vidí pravdu jako lež a lež jako pravdu. Pokud vidí pravdu jako lež, odmítá ji a pokud vidí lež jako pravdu, chopí se jí. Co se týče tužeb, ty zasahují člověka co do jeho úmyslu, takže on začne toužit po něčem, co je zakázané, čímž upadne v pokušení. Například, kolik jen je těch, kteří spatřili v úroku zisk a proto do něj zabředli? Kolik je jen těch, kteří spatřili v podvádění lidí při koupi a prodeji zisk a proto začali podnikat nečestně? Kolik je jen těch, kteří spatřili potěšení v pohledu na krásu cizích žen a toto označili za svobodu, díky níž mohou na ženy zcela bez omezení chlípně zírat?[26]

Ahmed an-Nedžmí poskytl následující objasnění:

Pokušení žití je takové, kterým je služebník zkoušen, aby se prokázala pevnost jeho víry či naopak jeho odchýlení následkem tohoto pokušení, do kterého se dostal. Pokušeními žití jsou ta, kterými je služebník zkoušen během života, následkem čehož upadá do hříchu či nevíry nebo přidružování k Alláhu. Těmito pokušeními může být jak bohatství, tak i chudoba, potřeba či choroba, politické zvraty, nátlak společnosti, může jím být i láska k rodině a potomstvu, touha po hmotném blahobytu a honba za ním. Může jím být i strach před nepřáteli či něčím jiným, co se odrazí na životě služebníka.[27]

Sálih al-Fewzán vysvětlil pokušení žití takto:

Pokušení znamená zkoušku, rozkol, pokud je někdo podroben pokušení, je podroben zatěžkávací zkoušce v životě na tomto světě, při umírání, v hrobě apod. Proto má služebník prosit Alláha, aby o tohoto uchránil. Existují zkoušky pochybnostmi a žádostivostí, dokud člověk žije. Díky nim se může odchýlit od pravé víry, může se dopustit morálních poklesků, zachovat se nemorálně. Kolik jsme jen viděli odchýlit se, zakolísat či zbloudit poté, co byli zkoušeni! Prosíme Alláha, aby nás toho uchránil, zaručil nám setrvalost a blahobyt.[28]

Ohledně zkoušek umírání al-'Usejmín praví:

Co se týče zkoušek umírání, učenci poskytli dvě základní vysvětlení. Podle prvního názoru odkazují na otázky obou andělů, kteří se dotazují zemřelého kdo je jeho Pánem, co je jeho náboženstvím a kdo je jeho prorokem. Těm, jejichž víra je čistá, bude umožněno odpovědět snadno. Když se ho dotáží, kdo je jeho Pánem, odpoví: „Mým Pánem je Alláh.“ Když se ho dotáží, kdo je jeho prorokem, odpoví: „Mým prorokem je Muhammed.“ Když se ho dotáží, co je jeho náboženstvím, odpoví: „Mým náboženstvím je islám.“ S lehkostí. Nicméně ostatní, utíkáme se k Alláhu před tím, když budou dotazováni, nebudou moci promluvit, budou se zajíkat, jako kdyby chtěli říct něco a zapoměli, co chtěli říci a řeknou: „Nevím, slyšel jsem lidi něco říkat, tak jsem to říkal také.“ A toto je ohromná zkouška, prosím Alláha, aby mne i vás před ní ochránil, protože se ve skutečnosti se točí okolo toho, co je opravdu v srdci. Pokud je srdce skutečně věřící, potom vnímá záležitosti nepoznatelného tak, jakoby šly vidět na vlastní oči. A takový jedinec určitě odpoví správně, na rozdíl od těch jiných.

Podle druhého názoru jde o zkoušku přímo během umírání, tedy ještě před samotnou smrtí, na samém sklonku života. V tomto okamžiku se šejtán nejvíce snaží odvrátit syny Adamovy od pravé víry a dostat je z ochrany, kterou jim Alláh zaručil. Šejtán k nim v této kritické situaci, jejíž závažnost nedokáže pochopit nikdo, kdo ji nezažil, přichází. 

Alláh praví:

كَلاَّ إِذَا بَلَغَتْ التَّرَاقِيَ ، وَقِيلَ مَنْ رَاقٍ ، وَظَنَّ أَنَّهُ الْفِرَاقُ ، وَالْتَفَّتِ السَّاقُ بِالسَّاقِ ، إِلَى رَبِّكَ يَوْمَئِذٍ الْمَسَاقُ

Však pozor! Až duše vystoupí ke klíční kosti a bude řečeno: "Kdo je zaklínatel?" a ona si pomyslí, že toto je se světem rozluka, a proplete se s nohou noha, v ten den k tvému Pánu všichni hnáni budou. (Kijáma: 26-30)

Je to velmi krizová situace, dotyčný je sláb na duši, sláb silou své vůle, sláb tělesně, cítí tíseň v hrudi a právě tehdy k němu přichází šejtán, aby ho svedl na zcestí, protože je to moment, ze kterého on profituje.

Uvádí se, že když se imám Ahmed ocitl ve spárech smrti, zvolal: „Ještě ne, ještě ne!“ Když se probral, dotazovali se na to, Ahmed odpověděl: „Věru šejtán si hryzal prsty smutkem se slovy: „Utekls mi, Ahmede.“ Na to řekl imám Ahmed „ještě ne,“ protože si byl vědom, že dokud člověk žije, není před pokušením v bezpečí.

Vznešený Alláh zachoval z tohoto důvodu prosbu učených věřících:

رَبَّنَا لَا تُزِغْ قُلُوبَنَا بَعْدَ إِذْ هَدَيْتَنَا

Pane náš, nedej odchýlit se srdcím našim poté, cos uvedl nás na cestu správnou, daruj nám milost, jež od Tebe vychází, vždyť Tys věru dárce největší. (Áli ‘Imrán: 8)[29]

Ahmed an-Nedžmí poskytl stejné vysvětlení – buď jde o šejtánův pokus odvrátit člověka od víry v okamžiku jeho smrti, nebo o otázky obou andělů. [30]

Al-Fewzán poznamenává, že někteří uvádí, že v okamžiku smrti se šejtán pokusí odvrátit člověka od víry tím, že mu nabídne jiná náboženství, aby ho člověk poslechl a zemřel na něčem jiném, nežli islámu. [31]

Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja uvádí, že něco takového nutně nemusí proběhnout u každého jednoho člověka, naopak, jedná se o individuální záležitost, nicméně bez ohledu na to, zda se tak v případě smrti konkrétního jedince stane, je třeba před tím prosit o ochranu v modlitbě. Jednoduše platí, že v okamžiku umírání se šejtán o to aktivněji snaží člověka svést, než dříve během života, protože je to pro něj poslední okamžik. [32]

Vznešený Alláh praví:

يُثَبِّتُ اللَّهُ الَّذِينَ آمَنُوا بِالْقَوْلِ الثَّابِتِ فِي الْحَيَاةِ الدُّنْيَا وَفِي الْآخِرَةِ وَيُضِلُّ اللَّهُ الظَّالِمِينَ

Bůh povzbuzuje ty, kdož uvěřili, slovem pevným v životě pozemském i budoucím, zatímco nespravedlivé nechává bloudit. (Ibráhím: 27)

    Falešný mesiáš ad-Dedždžál (arab. المسيح الدجال mesíhu d-Dedždžál)

Co se týče ad-Dedždžála, jeho pokušení je dobře známé. Objeví se před koncem věků a bude nakonec při bráně al-Ludd [33] zabit prorokem 'Ísá (Ježíšem), mír s ním, který se vrátí a sestoupí z nebes na zemi, aby na ní znovu nastolil spravedlnost. Ještě než se tak stane, přijde s mnoha pokušeními v podobě klamů, které se nepoučeným budou jevit jako zázraky a proto mu nespočet lidí uvěří.

Huzejfa رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

لأَنَا أَعْلَمُ بِمَا مَعَ الدَّجَّالِ مِنْهُ مَعَهُ نَهْرَانِ يَجْرِيَانِ أَحَدُهُمَا رَأْىَ الْعَيْنِ مَاءٌ أَبْيَضُ وَالآخَرُ رَأْىَ الْعَيْنِ نَارٌ تَأَجَّجُ فَإِمَّا أَدْرَكَنَّ أَحَدٌ فَلْيَأْتِ النَّهْرَ الَّذِي يَرَاهُ نَارًا وَلْيُغَمِّضْ ثُمَّ لْيُطَأْطِئْ رَأْسَهُ فَيَشْرَبَ مِنْهُ فَإِنَّهُ مَاءٌ بَارِدٌ وَإِنَّ الدَّجَّالَ مَمْسُوحُ الْعَيْنِ عَلَيْهَا ظَفَرَةٌ غَلِيظَةٌ مَكْتُوبٌ بَيْنَ عَيْنَيْهِ كَافِرٌ يَقْرَؤُهُ كُلُّ مُؤْمِنٍ كَاتِبٍ وَغَيْرِ كَاتِبٍ.

Vskutku vím, co bude mít ad-Dedždžál s sebou. Bude mít dvě proudící řeky. Jedna se bude pouhému oku jevit jako řeka chladné vody, zatímco druhá se bude pouhému oku jevit jako řeka plápolajícího ohně. Pokud to někdo uvidí, nechť vejde do řeky, která se mu bude jevit jako řeka ohně, nechť zavře oči, skloní hlavu a napije se z ní, neboť to je chladivá voda. Ad-Dedždžál má jedno oko slepé, s tlustou kožní řasou přes ně. Mezi očima má napsáno „nevěřící,“ což bude moci přečíst každý pravý věřící, gramotný i negramotný.[34]

Abú Sa'íd رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم vyprávěl, že nedaleko od Medíny zastihne ad-Dedždžála a jeho věrné pravověrný mladý muž, nejlepší z nejlepších, odmítne ho a vmete mu, že v něm vpravdě rozpoznává ad-Dedždžála přesně tak, jak ho popisoval Prorokصلى الله عليه و سلم. Hadís pak pokračuje slovy:

فَيَقُولُ الدَّجَّالُ أَرَأَيْتُمْ إِنْ قَتَلْتُ هَذَا ثُمَّ أَحْيَيْتُهُ، هَلْ تَشُكُّونَ فِي الأَمْرِ فَيَقُولُونَ لاَ‏.‏ فَيَقْتُلُهُ ثُمَّ يُحْيِيهِ فَيَقُولُ وَاللَّهِ مَا كُنْتُ فِيكَ أَشَدَّ بَصِيرَةً مِنِّي الْيَوْمَ‏.‏ فَيُرِيدُ الدَّجَّالُ أَنْ يَقْتُلَهُ فَلاَ يُسَلَّطُ عَلَيْهِ.

Ad-Dedždžál řekne: „Podívejte, tohoto muže zabiji a znovu ho oživím, budete potom o mě pochybovat?“ Odpovědí: „Nebudeme.“ Potom ad-Dedždžál dotyčného zabije a znovu ho oživí. Dotyčný pak řekne: „Při Alláhu, nyní tě rozpoznávám ještě více, nežli kdy předtím!“ Potom se ho ad-Dedždžál pokusí znovu zabít, ale nenajde k tomu sil.[35]

__________________________________________________________________

[1] Hadís je muttefekun 'alejhi. Toto je verze podle al-Buchárího v Sahíhu, hadís č. 1377.

[2] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 588.

[3] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 5513 jako sahíh.

[4] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3494, jako hasan sahíh gharíb.

[5] Zaznamenal an-Nasáí v Sunanu, hadís č. 1305. Jako hasan doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1301.

[6] Viz Fikhu l-ad’íjeti we l-azkár, str. 165-166.

[7] V přepise: „Rabbená átiná fi d-dunjá haseneten we fi l-áchireti haseneten we kiná 'azábe n-nár.

[8] Tak uvádí Muslim v Sahíhu, hadís č. 402.

[9] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 775 s hasan isnádem; a at-Taháwí v Sifetu s-salát, str. 93.

[10] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 482.

[11] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1427; an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1747; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3566 jako hasan gharíb; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1109; od 'Áiše رضي الله عنها jej zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 486; Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 879; a an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1130, jako sahíh doložil al-Albání v Sahíhu t-Tirmizí, 3/180, v Sahíh Ibn Mádža, 1/194 a v ‘Irwá´u l-ghalíl, 2/175.

[12] Viz Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1235.

[13] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1145. Sahíh dle al-Albáního, viz Sifetu s-salát, 3/811.

[14] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 284 jako gharíb. Sahíh dle al-Albáního. Viz též Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 850; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 888.

[15] Viz al-Medžmú', 3/437.

[16] Viz Fetáwá islámíja, 1/220.

[17] Tj. džinů a lidí. Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadísy č. 4751 a 4753 s dodatkem, že tělo pak ztrouchniví na prach a duše se do něj navrátí až pak, při vzkříšení. Uvádí také Tirmizí v podrobnější verzi v Sunenu, hadís č. 1071 jako hasan gharíb.

[18] Viz aš-Šarí'a, str. 358-364.

[19] Viz Šerhu s-sunna, bod č. 18.

[20] Viz al-Ibánetu 'an usúli d-dijána, str. 201. Viz také Risáletu ilá ahli s-Seghr, str. 279.

[21] Viz Usúlu s-sunna, bod. č. 7.

[22] Viz 'Akídetu t-taháwíja, body č. 79-80.

[23] Viz Šerhu usúli l-i'tikádi ahli s-sunneti we l-džemá'a, podání č. 312; Viz také al-Bejhekí v al-I'tikád, str. 107; a Menákibu š-Šáfi'í, 1/415.

[24] Viz Usúlu s-sunna, bod č. 8.

[25] Viz Risáletu s-Sunna, str. 72.

[26] Viz Šerhu l-mumti'i 'álá Zádi l-mustakni', 3/185.

[27] Viz Te´sísu al-ahkám, 2/232-233.

[28] Viz Teshílu l-imámi bi fikhi l-ahádísi min Bulúghi l-merám, 2/282.

[29] Viz Šerhu l-mumti'i 'alá Zádi l-mustakni’, 3/185-188.

[30] Viz Te´sísu l-ahkám, 2/233.

[31] Viz Teshílu l-imámi bi fikhi l-ahádísi min Bulúghi l-merám, 2/282.

[32] Více viz Medžmú'u l-fetáwá, 4/255.

[33] Jedna z bran Damašku. Toto se opírá o hadís zaznamenaný at-Tirmizím v Sunenu, hadís č. 2244 jako hasan sahíh.

[34] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2934.

[35] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7132.