ZÁKAZ SŇATKU MUSLIMKY S NEMUSLIMEM

OTÁZKA: Je zakázáno, aby se muslimka provdala za křesťana? I když křesťané také uznávají proroky Ježíše a Abraháma? Proč?

ODPOVĚĎ:

Chvála Alláhu, požehnání a mír Jeho Poslu, jeho rodině, jeho společníkům a všem, kteří je následují.


Muslimka se může provdat jen za toho, kdo jí odpovídá nábožensky, tj. je muslimem. Sňatek s mužem jiného vyznání je jí zakázán. [1]  Ohledně tohoto zákazu panuje mezi muslimy a jejich učenci všeobecný a všemi přijímaný konsensus. [2]  

Co se týče sňatku křesťana a muslimky, něco takového je jednoznačně zakázáno a to přímo samotným Koránem:

وَلا تُنكِحُوا المُشرِكينَ حَتّىٰ يُؤمِنوا ۚ وَلَعَبدٌ مُؤمِنٌ خَيرٌ مِن مُشرِكٍ وَلَو أَعجَبَكُم ۗ أُولٰئِكَ يَدعونَ إِلَى النّارِ ۖ وَاللَّهُ يَدعو إِلَى الجَنَّةِ وَالمَغفِرَةِ بِإِذنِهِ ۖ وَيُبَيِّنُ آياتِهِ لِلنّاسِ لَعَلَّهُم يَتَذَكَّرونَ

Neprovdávejte dcery své za modloslužebníky, pokud tito neuvěří; a věřící otrok je věru lepší než modloslužebník, i když se vám tento více líbí. Takoví lidé vás zvou do ohně pekelného, zatímco Bůh vás zve do ráje a k odpuštění, s dovolením Svým, a objasňuje znamení Svá lidem - snad si to připomenou! (Bekara:221)

فَإِن عَلِمتُموهُنَّ مُؤمِناتٍ فَلا تَرجِعوهُنَّ إِلَى الكُفّارِ ۖ لا هُنَّ حِلٌّ لَهُم وَلا هُم يَحِلّونَ لَهُنَّ

když zjistíte, že jsou věřící, neposílejte je nazpět k nevěřícím, neboť jim nejsou dovoleny a ani oni nejsou dovoleni jim (Mumtehenna:10)

Citované verše se sice týkají jen obecně sňatku s modloslužebníkem a nikoli konkrétně s křesťanem či židem, avšak víme, že spása před Peklem je podle islámu spojena s přijetím a následováním poselství Proroka Muhammeda, které ani judaizmus, ani křesťanství neuznává.[3]

Důvodem zákazu je, že v manželství tahá za silnější konec provazu muž. On je ten, který rodinu vede, stará se o ni a řídí ji, usměrňujíce její kroky. Pokud by se nemuslim oženil s muslimkou, vytvářel by na ni a na její víru nátlak a došlo by ke konfliktu zájmu muže, aby jej jeho žena respektovala, na straně jedné, a ženy, aby byla zachována její víra a náboženská svoboda, na straně druhé. Žena bývá ta, která se přizpůsobuje, která následuje a přijímá pravidla a zvyklosti rodiny svého manžela. Proto je opodstatněná obava, že by takovým sňatkem byla náboženská identita takové muslimky v ohrožení.

Vznešený Alláh však pravil:

وَلَن يَجعَلَ اللَّهُ لِلكافِرينَ عَلَى المُؤمِنينَ سَبيلًا

Bůh nikdy nedá nevěřícím možnosti nad věřícími. (Nisá´:141)

Ibn Tejmíjja tento zákaz vysvětlil právě tímto faktem a také poukazem na to, že manželství je typem vazby, shodně slovům Omara ibnu l-Chattába رضي الله عنه: „Manželství je svazkem, nechť si proto každý dobře prohlédne toho, komu svěřuje svou milovanou dceru pro tento svazek."

Zejd Ibn Sábit رضي الله عنه v souvislosti s vůdčí úlohou muže v manželském vztahu uvedl, že manžel byl v Koránu pojmenován také jako سيد sejjid, tedy pán, ve verši:

وَأَلْفَيَا سَيِّدَهَا لَدَى الْبَابِ

u dveří pak potkali jejího manžela (Júsuf: 25) [4]

Stejným slovem označovali tehdejší Arabové vůdce nebo náčelníka kmene, tedy osobu s autoritou, kterou následovali, poslouchali jeho rozhodnutí a jehož rozkazy se řídili.

Děti dále přijímají rodovou linii a příjmení po otci, tedy sňatkem s nemuslimem by byla rodová linie muslimky přerušena. Islám uznává křesťanství a judaizmus jako zjevená náboženství se základem v dřívějších proroctvích a zjeveních a přikládá jim proto mezi ostatními náboženstvími zvláštní a výsadní místo. Muslimský manžel má povinnost zajistit židovské či křesťanské manželce svobodné praktikování její víry. Opačně nic takového neexistuje a vše záleží na dobré vůli konkrétního jedince.

Zákaz podobných typů smíšených manželství v islámu není jen islámským specifikem, ale má svou obdobu i u jiných vyznání. 

Podle klasického halachického práva není uznán sňatek židovky s nežidem za odpovídající manželské instituci a proto nemá žádné právní následky a je posuzován jako neexistující. 

V klasickém kanonickém právu katolickém jsou rozlišena manželství mixta religio, tj. s rozdílnou denominací a dispartas cultus, tj. s odlišnou následovanou náboženskou tradicí, např. sňatek katoličky s muslimem. Něco takového je sice možné, ale katolická strana musí přísahat, že víru neopustí a že děti bude vychovávat výlučně jako křesťany. 

Podle pravoslavných interpretací (např. srbské) je dispartas cultus trvalou překážkou, tj. nelze se vdát či oženit za někoho, kdo nebyl pokřtěn. Pravoslavná se za jinověrce vdát může, ten se ale musí nechat pokřtít a obřad musí uzavřít pravoslavný kněz v pravoslavném kostele. Manžel se musí písemně zavázat, že děti budou vychovávány jako pravoslavní a budou pokřtěny a manželka, že se bude snažit obrátit svého manžela na pravoslaví.

A Alláh ví nejlépe.

_____________________________________

[1] Viz al-Marghinání v al-Hidája, 1/236.

[2] Viz Wehba az-Zuhejlí v al-Fikhu l-islámí we adilletuh, 6/151-152.

[3] Viz 'Alázuddín Abú Bekr ibn Mes'úd al-Kásání al-Hanefí v Kitábu Bedái'u s-senái' fí tertíbi š-šarái', 2/271-72.

[4] Viz Hukmu š-šarí'ati fi z-zewádži mine š-ší'a, str. 27.