ZÁKAZ ZABÍJET NEVINNÉ UPLATNĚNÝ V KORÁNSKÉM PŘÍBĚHU

Vznešený Alláh pravil explicitně hned na dvou místech:

وَلَا تَقْتُلُوا۟ ٱلنَّفْسَ ٱلَّتِى حَرَّمَ ٱللَّـهُ

A nezabíjejte nikoho, koho Bůh zakázal zabíjet. (An'ám: 151; Isrá: 33)

Na jiném místě je srovnáno zabití jediného nevinného s vyvražděním celého lidstva:

مَن قَتَلَ نَفْسًۢا بِغَيْرِ نَفْسٍ أَوْ فَسَادٍ فِى ٱلْأَرْضِ فَكَأَنَّمَا قَتَلَ ٱلنَّاسَ جَمِيعًا

A kvůli tomuto jsme předepsali dítkám Izraele, aby ten, jenž zabije jednoho člověka - nikoliv pro odplatu za někoho anebo za to, že šířil pohoršení na zemi - byl souzen, jako by zabil lidstvo veškeré. (Máida: 32)

Na dalším místě popsal Milostiplný Své služebníky takto:

ٱلَّذِينَ لَا يَدْعُونَ مَعَ ٱللَّـهِ إِلَـٰهًا ءَاخَرَ وَلَا يَقْتُلُونَ ٱلنَّفْسَ ٱلَّتِى حَرَّمَ ٱللَّـهُ

ti, kdož nevzývají spolu s Bohem žádná božstva jiná a nezabíjejí duši žádnou, jejíž zabití Bůh zakázal (Furkán: 68)

Naopak tomu, kdo se hříchu vraždy nevinného dopustí, Alláh Všemohoucí vyhrožuje takto:

فَجَزَآؤُهُۥ جَهَنَّمُ خَـٰلِدًا فِيهَا وَغَضِبَ ٱللَّـهُ عَلَيْهِ وَلَعَنَهُۥ وَأَعَدَّ لَهُۥ عَذَابًا عَظِيمًا

jeho odměnou bude peklo a bude v něm nesmrtelný. A Bůh se naň rozhněvá a prokleje ho a připraví mu trest strašlivý. (Nisá´: 93)

Tento zákaz se vztahuje obecně na jakéhokoli nevinného člověka bez ohledu na jeho vyznání a jakékoli zabití mimo eventuální spravedlivý soudní proces potenciálně končící verdiktem trestu smrti, anebo na případ války, jak ho upravují příslušné předpisy.

Toto bylo explicitně stanoveno i Poslem Božím صلى الله عليه و سلم v hadísu 'Abdulláha ibn 'Amra رضي الله عنهما:

مَنْ قَتَلَ نَفْسًا مُعَاهَدًا لَمْ يَرَحْ رَائِحَةَ الْجَنَّةِ، وَإِنَّ رِيحَهَا يُوجَدُ مِنْ مَسِيرَةِ أَرْبَعِينَ عَامًا‏!

Kdokoli zabije nemuslima pod dohodou, ten ani neucítí vůni Ráje, byť lze jeho vůni cítit na čtyřicet let daleko![1]

V koránském příběhu o Proroku Músá/Mojžíšovi عليه السلام čteme, jak se nešťastně zapletl do půtky mezi dvěma muži:

وَدَخَلَ ٱلْمَدِينَةَ عَلَىٰ حِينِ غَفْلَةٍ مِّنْ أَهْلِهَا فَوَجَدَ فِيهَا رَجُلَيْنِ يَقْتَتِلَانِ هَـٰذَا مِن شِيعَتِهِۦ وَهَـٰذَا مِنْ عَدُوِّهِۦ ۖ فَٱسْتَغَـٰثَهُ ٱلَّذِى مِن شِيعَتِهِۦ عَلَى ٱلَّذِى مِنْ عَدُوِّهِۦ فَوَكَزَهُۥ مُوسَىٰ فَقَضَىٰ عَلَيْهِ ۖ قَالَ هَـٰذَا مِنْ عَمَلِ ٱلشَّيْطَـٰنِ ۖ إِنَّهُۥ عَدُوٌّ مُّضِلٌّ مُّبِينٌ قَالَ رَبِّ إِنِّى ظَلَمْتُ نَفْسِى فَٱغْفِرْ لِى فَغَفَرَ لَهُۥٓ ۚ إِنَّهُۥ هُوَ ٱلْغَفُورُ ٱلرَّحِيمُ قَالَ رَبِّ بِمَآ أَنْعَمْتَ عَلَىَّ فَلَنْ أَكُونَ ظَهِيرًا لِّلْمُجْرِمِينَ فَأَصْبَحَ فِى ٱلْمَدِينَةِ خَآئِفًا يَتَرَقَّبُ فَإِذَا ٱلَّذِى ٱسْتَنصَرَهُۥ بِٱلْأَمْسِ يَسْتَصْرِخُهُۥ ۚ قَالَ لَهُۥ مُوسَىٰٓ إِنَّكَ لَغَوِىٌّ مُّبِينٌ فَلَمَّآ أَنْ أَرَادَ أَن يَبْطِشَ بِٱلَّذِى هُوَ عَدُوٌّ لَّهُمَا قَالَ يَـٰمُوسَىٰٓ أَتُرِيدُ أَن تَقْتُلَنِى كَمَا قَتَلْتَ نَفْسًۢا بِٱلْأَمْسِ ۖ إِن تُرِيدُ إِلَّآ أَن تَكُونَ جَبَّارًا فِى ٱلْأَرْضِ وَمَا تُرِيدُ أَن تَكُونَ مِنَ ٱلْمُصْلِحِينَ

I vešel Mojžíš jednou do města ve chvíli, kdy obyvatelé to nepozorovali, a nalezl v něm dva muže, kteří spolu bojovali; jeden z nich patřil k jeho straně, zatímco druhý byl z jeho nepřátel. A ten, jenž patřil k jeho straně, požádal Mojžíše o pomoc proti nepříteli svému. I udeřil jej Mojžíš a ukončil život jeho; pak zvolal: "Toto je dílo satanovo, jenž nepřítelem je i svůdcem zjevným!" A pokračoval: "Pane můj, sám sobě jsem ukřivdil, odpusť mi!" A odpustil mu, vždyť On věru je odpouštějící, slitovný. A řekl dále: "Pane můj, pro dobrodiní, jímž jsi mne zahrnul, nebudu již nikdy hříšníků pomocníkem!" A nazítří se zdržoval ve městě pln strachu a ve střehu. A hle, ten, jemuž včera přispěchal na pomoc, opět na něj volal. I řekl Mojžíš: "Tys věru zjevným rozkolníkem!" Když pak chtěl napadnout toho, jenž oběma byl nepřítelem, ten zvolal: "Mojžíši, chceš mne zabít, tak jako jsi zabil včera onoho člověka? Ty zřejmě chceš být jen násilníkem v této zemi a nechceš být vůbec jedním z těch, kdož o nápravu usilují?" (Kasas:15-19)

Ve svém výkladu těchto veršů 'Abdurrahmán ibn Násir as-Sa'dí uvedl:

Poučením z nich tkví také v tom, že zabití nemuslima, který uzavřel s muslimy dohodu, či vedle muslimů žije na základě zvyku či zákona dané země, není dovoleno. Důkazem je, že sám Músá považoval zabití nevěřícího Egypťana za hřích a prosil, aby mu to Alláh odpustil.

Dalším ponaučením je, že kdokoli zbaví někoho jiného života, je považován za utlačovatele, násilníka, rozkolníka a někoho, kdo šíří po zemi zkázu a pohoršení.

A je jím také to, že kdokoli jiného bezprávně zbaví života tvrdíce, že jeho záměrem je napravit zemi a nahnat strach hříšníkům, v tomto svém tvrzení lže. Namísto toho je on sám někým, kdo šíří rozkol a zkázu, jak Alláh promlouvá ústy onoho muže: „Ty zřejmě chceš být jen násilníkem v této zemi a nechceš být vůbec jedním z těch, kdož o nápravu usilují?“ což je Koránem uvedeno v kontextu potvrzení a nikoli negace.[2]

___________________________________________________________

[1] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 2929 a 6524.

[2] Viz Tejsíru l-Kerími r-Rahmán, 1/678.