ZBOŽNÍ PŘEDKOVÉ V PAMĚTI LIDÍ: VZPOMÍNKA NA HASANA AL-BASRÍHO

Chálid ibn Safwán potkal emíra Meslemu ibn 'Abdulmelika. Meslema byl rozčarovaný z lidí okolo sebe a tak se Chálida zeptal: „Chálide, zprav mne, jaký byl Hasan al-Basrí? Domnívám se totiž, že právě ty jsi ho poznal tak, jako nikdo jiný.“

Chálid odpověděl: „Alláh ať napraví záležitosti našeho emíra, já jsem věru ten nejpovolanější, abych o něm, shodně své znalosti, hovořil. Býval jsem jeho soused. Sedával jsem s ním a navštěvoval ho. A sedával jsem s ním také během jeho naučných sezení, která jsem navštěvoval rovněž.

„Řekni mi víc, jaké to bylo?“ tázal se Meslema blíže.

Chálid odpověděl: „Věru on byl člověkem, který byl v soukromí zrovna tak dobrý a zbožný, jako i na veřejnosti. To, v co věřil, co hlásal a co konal ve svém soukromí bylo přesně to, v co věřil, co hlásal a co konal i veřejně. Jeho slova odpovídala jeho skutkům. Kdykoli přikázal dobro, sám se tohoto svého příkazu nejdůsledněji držel, a kdykoli zakázal zlo, sám se od tohoto zla držel nejdále. Věru neviděl jsem u něho, že by kdy cokoli žádal či prosil od lidí. Zdržoval se všeho, co bylo ve vlastnictví jiných lidí. Nicméně lidé prahli po tom co měl a cítili, jak moc to potřebují.

„To stačí, Chálide,“ pravil spokojeně Meslema a povzdechl si: „Jak mohli lidé sejít ze správné cesty a upadnout v blud, když mezi nimi byli takové osobnosti, jako byl on.“

Zdroj: Suweru min hajáti t-tábi'íne lis-saffi s-sálisi l-mutewessit, str. 14.