NĚKTERÉ KORÁNSKÉ ROZUMOVÉ DŮKAZY PRO EXISTENCI BOŽÍ

Korán nás taktéž navádí na některé lehké, prosté rozumové důkazy, které potvrzují existenci Vznešeného. Tyto důkazy, se od těch filozofických liší tím, že nejsou dlouhé, komplikované a pro běžného člověka nepochopitelné.
 
 
I.       nic nemůže stvořit něco, stvoření nutně potřebuje Stvořitele.
 
 
Vysvětlení:
 
-         nic, tedy neexistence ničeho, nemůže v žádném případě stvořit něco, protože v základu to neexistuje, protože jak by mohlo něco, co neexistuje, stvořit něco, co existuje.
-         Vše, co je stvořeno, co existuje, je nemyslitelné a nepředstavitelné, že vzniklo bez stvořitele.
-         Tento vesmír s hvězdami, planetami, lidmi, stromy, rostlinami a vším ostatním, co je v něm, rozum vybavený mnoha vědeckými, rozumovými a jinými důkazy, přijímá pouze jako stvoření, které předtím neexistovalo. Rozumem je nepřijatelné, že tento vesmír stvořil sám sebe s ohledem na to, že on předtím nebyl ničím. Proto musí existovat stvořitel, který jej stvořil. Tímto stvořitelem je Alláh. Tento důkaz je vrcholem jasnosti, výřečnosti a lehkosti objasněn dvěma koránskými verši:
أَمْ خُلِقُوا مِنْ غَيْرِ شَيْءٍ أَمْ هُمُ الْخَالِقُونَ أَمْ خَلَقُوا السَّمَاوَاتِ وَالأرْضَ بَل لا يُوقِنُونَ
Cožpak z ničeho byli stvořeni, či sami jsou stvořiteli,anebo stvořili nebesa i zemi? Ne, oni nejsou přesvědčeni!
(Túr:35-36)
Říká Džubejr ibn Mu’tám: „Předtím, než jsem přijal islám, slyšel jsem Posla Božího صل الله عليه و سلم recitovat tuto súru při večerní modlitbě. Srdce mi chtělo vzlétnout" posvátné bázně. A to byl též začátek jeho přijetí islámu. Tyto dva verše objasňujeme následovně: Bůh vznáší důkaz proti těm, kteří jej popírají, říkaje jim: „Vy exiatujete, je-li potom možno, aby jste vznikli z něčeho, neboli že jste stvořeni beze stvořitele?“ a pak pokračuje: „Pokud jste zapřeli Boha, můžete tvrdit, že jste stvořili sami sebe?“ Pokud tedy tato dvě tvrzení padnou, pak je vznesen důkaz proti nim a jsou povinni věřit, že mají stvořitele.
-         Tento jasný důkaz může pochopit každý člověk, protože je velmi jednoduchý, dokonce i pastevec na poušti, který říká: „Hrb ukazuje na velblouda, stopa ukazuje na procházejícího a nebesa plná hvězd, Země plná kopci a údolími, což neukazuje na Všeznajícího a o všem Zpraveného?!“ To islámští učenci, stejně jako přírodovědci nazývají „zákonem příčiny“ – tedy nic co existuje, nemůže samo sebe učinit existujícím, nýbrž musí existovat něco, co to zapříčiní. Je zcela logické že se tak nemůže stvořit ani nic jiného. Před několika lety odvály větry na Arabském poloostrově písek z jednoho dávného města, načež došli archeologové a historici a začali s výzkumy, co se v dávném městě stalo. Ani jednoho jediného z nich nenapadlo, že tyto ruiny jsou vlastně počátkem vzniku jednoho nového města, které tvoří vítr, déšť atd. Kdyby teprve někdo tvrdil, že toto město vzniklo z ničeho, před miliony let někde na nebi, pak se spustilo na zem, byl by to opravdu velký hlupák.
 
 
II.          Cokoli co se děje, musí mít nějakou příčinu, aby se to dělo. Cokoli je stvořeno, vede k Tvůrci, neboli vše stvořené má svého Tvůrce.  
 
To objasníme ve dvou bodech:
- To je logický důkaz hovořící sám o sobě.
- Pro druhý máme tři příklady. Stvořené vede ke stvořiteli a objasňuje některé jeho vlastnosti.
 Vidíš-li dveře ze dřeva, které jsou kvalitně vyrobené, je ti jasné, že ten, který je vyrobil má sílu je vyrobit, má vědomost a zkušenost, aby je vyrobil kvalitně, slyší, vidí, je živý - a podle této věci též hodnotíme toho, který je vyrobil.
Podle stop vidíme, že to udělali lidé, kteří disponují nějakou znalostí, nějakým majetkem, aby vytvořili tyto stavbu. Skrze tuto stavbu hledíme na vlastnosti a kvality těchto lidí, teří vybudovali to město.
Všechny proměny, odehrávající se na této planetě mají všechny svá zvláštní pravidla a každá tato novina, každá změna, jasně s sebou nese někoho, kdo je její příčinou. Někoho, kdo je moudrý, silný, stavu vyrobit něco. Tento tvůrce nemůže být nikdo jiný než Alláh, s vlastnostmi, které jsme vzpomenuli.
 

III.      Ten, kdo něco nevlastní, nemůže to ani někomu dát.
 
Objasněním tohoto pravidla je:
Ten, kdo nedisponuje penězi, od toho ani žádné peníze nepožadujeme, stejně jako nežádáme vědění od neznalého. Proč? Protože ten, kdo nic nemá, ani nemůže něco dát.
Při pohledu na vesmír jsme spatřili, že Ten, Který jej stvořil, má nějaké vlastnosti, vidíme existenci síly, vědění, moci, moudrosti atd.
Ateisté, když říkají, že vše tohle je stvořeno z materie, což znamená, že tohle vše stvořila příroda, nebo to vše povstalo z náhody, zastávají myšlenku protivící se jak víře, tak i rozumu a vědění. Proč? Tato příroda je němá, nemá rozum, znalost, moudrost, nemá přání. Jak tedy mohli přijít k závěru, že příroda může stvořit vše to, co jsme uvedli?
K tomu všemu je potřeba někoho, kdo disponuje kvalitami moudrosti, síly, moci atd. A to je Bůh.