JAK AHL SUNNA WE L-DŽEMÁ'A PŘIJÍMAJÍ SVOU VĚROUKU

بسم الله الرحمن الرحيم

Pro to, aby se člověk stal obyvatelem ráje, musí přijmout věrouku ahl sunna we l-džemá'a takovou, jaká je. Musí splňovat charakteristiky ahl sunna we l-džemá'a a musí se připisovat k ahl sunna we l-džemá'a.

Tuto věrouku musí přijmout způsobem, který má těchto sedm základních zásad:

 
1.      Boží Kniha je pramenem pramenů, pilíř pilířů. A autentická sunna ji následuje a objasňuje, vykládá její celek. Dokonce i áhád[1] podání jsou přijatelné jako šarí’atský důkaz a nikdo je nemůže popřít[2].
 
2.      Vše, co souhlasí s Koránem a Sunnou, ahl sunna we l-džema‘a přijímají a vše, co nesouhlasí, nepřijímají a odmítají bez ohledu na to, kdo to řekl. Ahl sunna we l-džema’a se tedy nejvíce bojí vyjít a dát přednost něčemu před Bohem a Jeho Poslem صل الله عليه و سلم, protože jsou si vědomi toho, že odporování Bohu a Poslu Jeho صل الله عليه و سلم znamená buď pokrytectví, nebo nevíru.
 
3.      Není člověka prostého hříchu, kromě Posla صل الله عليه و سلم. Imámové, učenci, od časů ashábů až do dní dnešních, nejsou bez hříchu. Jak říká imám Málik: „Slova kohokoli se přijímají a odvrhují, kromě slov toho, kdo leží v tomto hrobě,“ ukazujíce na hrob Posla صل الله عليه و سلم. Názory, stanoviska, idžtihády učenců nemohou totiž nikdy v žádném případě být před Koránem a Sunnou, nýbrž jim musejí podléhat.
 
4.      Idžmá‘[3] selefu s-sálih je u nich šarí’atským důkazem závazným i pro druhé, protože oni byli nejvíce obeznámeni s Boží vírou a byli nejbohabojnější, po Proroku Božím صل الله عليه و سلم. Z tohoto důvodu to, na čem se shodli v otázkách víry, akídy atd. je bez chyby a nikdo jim nemůže odporovat.
 
5.      Objasnění věroučných skutečností v celistvosti, které vylučuje komplikace a nejasnosti a také možnost pokřiveného výkladu. Proto v mnoha situacích se objasnění akídy svede k jednomu verši, či hadísu. Jejich slov nebývá mnoho. Verše v Koránu jsou jednoduché a výstižné.
 
6.      V akídě ahl sunna we l-džema’a se vše svádí k šarí’atským termínům vzpomenutým v Koránu a Sunně. Odmítají se veškeré druhy termínů, které mohou mít více významů. Vyhýbá se používání vymyšlených filozofických termínů[4], např. Boží jméno al-Awwel, znamená První. V jednom verši se říká:
هُوَ الأوَّلُ وَالآخِرُ وَالظَّاهِرُ وَالْبَاطِنُ وَهُوَ بِكُلِّ شَيْءٍ عَلِيمٌ
 „On Prvním je i Konečný, Zjevný i Skrytý; On o každé věci je Vševědoucí“ (Hadíd:3)
a v Sunně se říká: „On je První a po Něm není nic!“ a následovníci ‘ilmu l-kelámu namísto slova al-Awwel - „První“ vložili slovo al-Kadím – „Starý“ a neužili termínu šarí’atského, nýbrž filozofického, protože říká-li se al-Awwel, znamená to, že On je odjakživa První, nebo absolutně První, dodá-li se však al-Kadím, neznamená to, že je On První.
 
7.      Ahl sunna we l-džema’a bere jen sahíh[5] důkazy[6] pro otázky akídy. Začínají Boží Knihou, potom jasnou Sunnou, dále konsenzem selefu s-sálih, potom podáními od ashábů a imámů, velikánů ummy, potom zdravých rozumových důkazů (existují totiž i rozumové pochybnosti o kterých se člověk jen domnívá, že jsou důkazy. V globále filozofové právě tyto pochybnosti přijali za základ a s nimi odporovali Koránu a Sunně). Poté následuje zdravá přirozenost, která není změněna a potom hmatatelné reálné důkazy. Zde vidíme, že základem je Korán a Sunna.


[1] vyprávění, v jejichž řetězcích tradentů se vyskytuje v každé generační vrstvě menší počet lidí, než je potřeba pro dosažení stupně mutewátir. Nejmenší možný počet je jeden tradent, takové podání pak označujeme jako gharíb.
[2] Ahl sunna wa ´l-džamá'a bere áhád vyprávění jako důkaz jak pro akídu tak i pro fikh. Imám Šáfi'í nejvíce psal, hovořil a odpovídal na tato témata. Uvedl množství důkazů ukazujících na povinnost přijímání áhád vyprávění i v akídě, jedním z důkazů pro to je i fakt, že Posel Boží, mír a požehnání s ním, poslal Mus'aba ibn Umejra a některé další sahába, nechť je Bůh s nimi všemi spokojen, různým kmenům, kteří jim pak předali znalosti jak akídy, tak i fikhu a všeho ostatního
[3] shoda, konsenzus
[4] jak označujících cizí, byť zdánlivě podobné skutečnosti v ostatních filozofických a náboženských systémech, tak i zcela nově vytvořené neologismy
[5] správné, autentické, potvrzené
[6] Na rozdíl od inovátorů a nejrůznějších sekt, které používají „důkazy“ nejisté, sporné a apokryfní