OVLÁDEJ SVŮJ HNĚV

بسم الله الرحمان الرحيم

Ve jménu Alláha Milostiplného, Milosrdného, chvála Alláhu, požehnání a mír Poslu Jeho.

Čím více studujeme naše vznešené náboženství, tím více nabýváme přesvědčení, že neexistuje žádné jiné náboženství, ani ideologie, ani způsob vládnutí, srovnatelný s islámským systémem co do logičnosti, praktičnosti, obsažnosti a úsilí o všeobecné blaho. Božská inspirace a původ islámu se zračí v jeho věrouce, v předpisech islámské společnosti a samozřejmě také v islámské etice.

Budeme hovořit o jedné z takových kapitol etiky a ukážeme si příklad Božího vedení a moudrosti v jejích předpisech. Alláh dž.š. popisuje bohabojné slovy (ve významu) jako ty,

kteří rozdávají almužny ve štěstí i v neštěstí a kteří krotí hněv svůj a odpouštějí lidem“ (Álu ‘Imrán:134)

Ibn Abbás vysvětluje slova krotí hněv svůj: „To jsou ti, kteří ovládají svou zlobu a dusí běs v sobě samých.“ Ibn Kasír je vysvětluje následovně: „Když upadnou v hněv, oni jej i přemohou, tedy skryjí a neukazují; a vedle toho odpouštějí tomu, kdo jim zlé učinil.

Posel صل الله عليه و سلم poukázal na význam sebeovládání ve zlosti. Abú Hurejra uvádí, že jednou přišel nějaký člověk k Poslu صل الله عليه و سلم a řekl: „Nauč mne něčemu, ale ne moc, jinak bych si to nezapamatoval!“ „Nehněvej se!“ řekl Posel صل الله عليه و سلم, a několikrát to opakoval. Zaznamenal Tirmízí jako hasan sahíh.

Zároveň ocenil každého, kdo se snaží mírnit, když se rozzlobí. Od Abú Hurejry se také traduje hadís: „Silný není ten, kdo přemůže jiné lidi svou silou, nýbrž silný je ten, kdo se ovládne při hněvu.“ Obecně přijímaný, zde je Buchárího verze.

Imám Muslim zaznamenal od Abdulláha ibn Mes’úda následující slova Posla صل الله عليه و سلم: „Koho vy mezi sebou považujete za neplodného?“ „To je ten, kterému se nerodí děti,“ řekli jsme.Ten není neplodný,“ řekl. „nýbrž ten, který nic nedal ze svých dětí.Poté se zeptal: „Koho pokládáte za reka?“ „Toho, koho nikdo nemůže přemoci,“ odpověděli jsme. „To není rek,“ řekl. „Nýbrž rekem je ten, který ovládne svůj hněv.

Ze Sunny Posla صل الله عليه و سلم jsou známy také někrteré prostředky, jimiž lze mírnit hněv.

Sulejmán ibn Sured vypráví, že se u Posla صل الله عليه و سلم pohádali dva lidé a jeden z nich se natolik rozlítil, až mu tváře zrudly. Posel صل الله عليه و سلم se na něj podíval a řekl: „Znám jedno slovo, kdyby je on vyřkl, hněv by jej opustil. To slovo je a’úzu bi lláhi mine š-šejtáni r-radžím (utíkám se k Bohu před prokletým satanem)!“ Jeden z lidí, kteří to zaslechli od Posla صل الله عليه و سلم, vstal, přišel k dotyčnému a řekl mu: „Víš co před chvílí říkal Posel? Řekl: a’úzu bi lláhi mine š-šejtáni r-radžím!“ „Což snad podle tebe vypadám jako blázen?“ opáčil mu onen muž. Podle Muslima.

‘Átí ibn Se’ád řekl, že Posel صل الله عليه و سلم pravil: „Hněv je od šejtána a šejtán je z ohně. A oheň se hasí vodou. Proto, když se někdo z vás rozzlobí, nechť vykoná abdest.“ Zaznamenali Ahmed a Abú Daúd.

Sebeovládání při hněvu je jedním z velkolepých činů bohabojnosti a jednou z nejvznešenějších podob úsilí o sebenápravu a zdokonalení se. Vzhledem k tomu, že nejde o nic lehkého, je i odměna přiměřená. Bude jí Boží láska a smířenost, která vstoupí do nitra každého takového člověka, a také to, že Bůh

uzdraví hrudě věřících a odstraní hněv ze srdcí jejich“ (Tawba:14-15)

Mu’áz ibn Anas vyprávěl, že Posel صل الله عليه و سلم řekl: „Člověk, který potlačí zlost, přestože má tu moc, aby dal volný průběh své zlosti, bude povolán Bohem vznešeným před všechna stvoření v Den zmrtvýchvstání a bude si moci vybrat pannu s jasnýma očima, kterou bude chtít.“ Zaznamenal Tirmízí.

Posel Boží صل الله عليه و سلم doporučil vystříhat se hádek, i když je v otázce pravda stojící proti lži, když řekl: „Kdo se vyhne hádce a je na vině, tomu Bůh postaví dům v dolním dílu ráje. A kdo se vyhne hádce a na pravdě je, tomu Bůh postaví dům v nejvyšší části ráje.“ zaznamenali Ibn Mádža a Tirmizí, který jej ohodnotil jako hasan.

Ibn Abí Hátim zaznamenal následující hadís kudsí: „Vznešený Alláh říká: Synu Adamův, vzpoměň Mne, když se rozhněváš a já pak vzpomenu tebe, když se rozhněvám. A nezničím tě s těmi, které ničím.
 

A k Alláhu se navrátí naše činy i slova v klidu i ve hněvu.