ŠEJCH AL-ALBÁNÍ O DŽEMÁ'ATU T-TEBLÍGH

Imám a obnovitel víry, jeden z největších expertů na hadísy ve 20.století, Muhammed Násiruddín al-Albání v jedné diskuzi na téma džemá'atu t-teblígh, když byl tázán na jejich omyly a nápravu situace, prohlásil:

 

Nápravou je vědění, jak jsme jim ostatně vždy radili. Namísto "churúdž"[1], který ani nemá žádný základ v Sunně, ač z toho oni činí zvyklost hodnou následování. Raději by měli sedět v mešitách a učit se hadísu a fikhu a způsobu, jak číst Korán správně tak, jak byl seslán. To proto, že mnozí z nich, kteří přednášejí - a toto je hříšná praktika, kterou ustanovili pro lidi, aby je lidé povzbuzovali k přednášení – přičemž nejsou schopni správně přečíst jediný koránský verš, nebo uvést hadís od Posla صل الله عليه و سلم. Vysvětlují verše křivým způsobem, na nějž se vztahuje poučka znalosti vědy základů hadísu (‘ilmu l-usúli l-hadís), že student se musí učit arabskému jazyku, takže když čte hadís, nevtáhne do něj chyby, ale čte jej tak, jak jej Posel صل الله عليه و سلم vyřkl. Pokud činí opak, vztahuje se na něj autentický výrok Posla صل الله عليه و سلم : „Ten, kdo vypravuje, co jsem neřekl, tomu je připraveno místo v Ohni."
Dokonce i když je Kniha před ním a on z ní čte, tak ji ani nemůže číst pořádně, přestože všechny hlásky jsou zřejmé. Dokonce ani ti, které posloucháme v mnoha mešitách, neumí náležitě předčítat hadísy Posla صل الله عليه و سلم, nemluvě o schopnosti je správně vysvětlit a uvést důkazy v nich obsažené. Ale ti, co sedí a poslouchají, nutně potřebují toto porozumění Sunny.
Proto je léčbou pro tyto lidi navrátit se do výukových kroužků v mešitách a najít učence, kteří mají znalost různých způsobů čtení Koránu (kirá´át), znalost tedžwídu, znalost fikhu, znalost hadísu a znalost tefsíru, aby mohli tyto lidi učit. Pak, až se někdo z nich stane schopným zvát lidi k islámu, tak může začít. Avšak není možno, aby se sami nazývali "džemá’atu d-da‘wá", přičemž "da‘wá" znamená výzvu k islámu, islámskou osvětu, nebo si říkat „skupina pro šíření Náboženství“, přičemž toto Náboženství islámu musí být správně pochopeno tím kdo zve, aby byl tento schopen ho šířit tak, jak je požadováno. Avšak kdo něco nemá, nemůže to dávat. A to je dobře známá pravda.
Takto tedy vyzýváte k islámu, Ó Džemá’atu d-da’wá? Opravdová a efektivní islámská osvěta vyžaduje učence, kteří jsou schopní, zejména vycházejí-li ze svých zemí do zemí nevíry a špatného vedení, jako je Evropa a Amerika, čelit problémům a pochybám, na které by ani nepomysleli v muslimských zemích, a najít na ně odpověď. Avšak ten, kdo něco nemá to nemůže dát.
Domnívám se, že oni – džemá’atu t-teblígh, pakliže si opravdu přejí šířit Dín[2] islámu, pak nestačí, že jsou studenti, naopak musí být učenci a mudžtehidy, beroucími islámská rozhodnutí z Knihy a Sunny. Proč? Protože vycházejí do zemí, kde jsou zvyky, obyčeje, zvyklosti a problémy jiné než u nás – tak odkud vezmou odpovědi? Nemají žádné odpovědi, naopak si někdo z nich může mylně myslet, že má nějaké vědomosti a proto vydá fetwu – právě jako muslimové v době Proroka صل الله عليه و سلم vydali fetwu zraněnému muži a zabili ho. Odpověděli bez znalostí a zmýlili se, což vedlo k tragické chybě, jak Posel صل الله عليه و سلم pravil v hadísu zaznamenaném Al-Bucharím a Muslimem: "Věru Alláh neodebere vědomosti tím, že by je vybral ze srdcí učenců, ale odebírá vědomosti tak, že vezme učence – až nezůstanou žádní učenci takže lidé jsou nevědomí stejně jako jejich vůdci – a ti jsou dotazováni a posuzují bez vědomostí." Toto se přesně děje v dnešních dnech. Mnoho lidí vydává fetwy bez znalostí a proto sejdou z cesty a svedou z cesty i ostatní. Pro ty, kdo si přejí vyzývat k islámu tedy nestačí být studenty, naopak musí být učenci beroucími rozhodnutí z Knihy a Sunny, jinak nejsou schopní předat poselství islámu, hlavně v oněch vzdálených zemích.
Končím tuto rozmluvu s poznámkou o slavném učenci z Andalúsie, Ibn Rušdovi Al-Málikím. Ten uvedl příklad učenců mudžtehidy[3] a mukallidů[4]. Praví "Příklad mukallida a mudžtehida je příklad osoby, která prodává kožené ponožky a té, která je vyrábí. Tak člověk, který přichází k prodejci kožených ponožek a žádá konkrétní velikost (a možná chce neobvyklou velikost, malou nebo velkou) a nenalezne tuto velikost mezi jeho zbožím, jde k výrobci kožených ponožek a řekne mu, že chce kožené ponožky takové a takové velikosti a tento mu je ušije. Toto je příklad mukallida a toho druhého, mudžtehida."
Tak kde potom naleznou odpovědi vyžadované v dané zemi? Proto jim silně doporučujeme, pro jejich upřímnost a cit k islámu a touho jej šířit mezi lidmi, aby usilovali o vzdělání. Jiná cesta než tato neexistuje. Potom jim Alláh možná poskytne vědomosti a otevře jim dveře opravdové islámské osvěty. Pokud neposlechnou, pak ten, kdo něco nemá to prostě ostatním dát nemůže.
Naší cestou je, že „nejlepší vedení je vedení Muhammeda صل الله عليه و سلم ." S tímto souhlasí všichni muslimové na celém světě. Nikdo neříká: "Nejlepší vedení je vedení imámů Abú Hanífy, nebo Málika, nebo aš-Šáfi‘ího, nebo Ahmeda". Ale přece jen je všichni mají za vzdělané a výtečné lidi, jejichž cílem bylo následovat Posla صل الله عليه و سلم a jeho cestu.
Proto všichni muslimové, bez ohledu na skupinu nebo směr, souhlasí s tímto základním principem: „Nejlepší vedení je vedení Muhammeda صل الله عليه و سلم". Navzdory této shodě stále dochází k rozporu ohledně způsobu praktikování tohoto principu a učinění z něho každodenní realitu. Zde se rozcházejí a již jsme rozprávěli o tom, co je vědění. Věděním je: "to co je přikázáno Alláhem a Jeho Poslem صل الله عليه و سلم". O této skutečnosti také není sporu.
Avšak v dnešní praxi stěží najdete učence, odpovídajícího na položenou otázku slovy: "Alláh Nejvznešenější praví…" Nebo "Prorok صل الله عليه و سلم pravil…" Namísto toho říkají "ten a ten říká…", a toto NENÍ vědění. Takže to, co je dnes pro muslimy důležité je, aby se spojili na principech, přičemž tyto jsou mezi nimi odsouhlaseny. A aby se jich drželi a neopouštěli je. A my pravíme, "Nejlepší vedení je vedení Muhammeda صل الله عليه و سلم".
Dále také spatřujeme, že jedna osoba se modlí určitým způsobem a jiná odlišným způsobem než další a tak dále, podobně je tomu u abdestu, půstu, pouti atd. Proč? Jaká je příčina? Jedinou příčinou je, že oni NENÁSLEDUJÍ tento jednoduchý princip o nejlepším vedení Muhammeda صل الله عليه و سلم."
Proč tomu tak je? Jelikož učinit tento princip realitou v našem náboženském životě vyžaduje znát to, co Alláh a Jeho Posel صل الله عليه و سلم praví. Konkrétně to, co je od Posla صل الله عليه و سلم autenticky vypravováno a vyhýbat se tomu, co NENÍ od něj صل الله عليه و سلم autentické. Tak kde je tato cesta, tato metoda a aplikace dnes?
Pak se vracíme k otázce a říkáme: "Všechny skupiny mezi muslimy praví „nejlepší vedení je vedení Muhammeda صل الله عليه و سلم", ale džemá’atu t-teblígh a jiní – neuvádíme je konkrétně, neboť tento problém je obecný, mají své přesvědčení stát se jedním jediným – a existují po mnoho let.
Takže - stala se ‘akída[5] jejich členů jednotnou? Stalo se jejich uctívání jednotným? atd.
Dle mého názoru zní odpověď "NE." Neboť mezi nimi najdete následovníky mezhebů hanefí, šáfi’í, málikí a hanbelí, právě jako naleznete takové i mimo tuto skupinu. Proto není rozdíl mezi nimi a ostatními skupinami.
Podobně v rámci džemá’atu t-teblígh najdete lidi, kteří učí v souladu s Knihou a Sunnou, jak jsme již vysvětlili. Avšak nenajdete mezi nimi učence, kteří by je ke Knize a Sunně vedli. Místo toho spoléhají na nějakého učence, který jim vysvětlí, co je v Knize a v Sunně, poněvadž oni věří, že je to Korán a Sunna podle čeho se má jednat.
Avšak pokud jde o velkou většinu z nich, tak oni nejsou takoví. Důvodem je, že ne všichni z nich mají tuto sjednocující víru. Proto je lze vidět, jak dělají četné věci odlišné od Sunny. Příkladem toho jsou věci, které dělají jen oni a mezi ostatními skupinami jsou pro ně unikátní a charakteristické.
Např. to, co nazývají "churúdž", tj. „vycházení na cestu Boží“ Vycházejí s džemá’a do různých měst a států. Dokonce i do nemuslimských zemí. My jim však vždy připomínáme, že vycházet na cestě Alláha je dobrá věc, jelikož Posel صل الله عليه و سلم pravil "Ten, kdo se vydává na cestu hledaje vědění, Alláh mu usnadní cestu do Ráje."
Avšak pokud věří spolu s námi, že nejlepší vedení je vedení Muhammeda صل الله عليه و سلم, pak se ptáme: „Vycházel on صل الله عليه و سلم a jeho ctnostní společníci po desítkách, aby šířili islámskou osvětu?" (…) A lidé v době Posla صل الله عليه و سلم potřebovali vědění více, protože byli obklopeni nevěřícími. Proto on صل الله عليه و سلم posílal jednoho či několik málo vzdělaných lidí a neposílal s nimi deset nebo dvacet jiných, kteří nevěděli nic. Tito se raději učili od vzdělaných lidí ve svých vlastních zemích.
Jsem si jist, že všichni víte, jak Prorok صل الله عليه و سلم poslal Mu’áze ibn Džebela, nechť je s ním Alláh spokojen, samotného. Abú Músu, nechť je s ním Alláh spokojen, samotného. A podobně ‘Alího, Abú ‘Ubejdu a Dihju atd. – nechť je Alláh spokojen se všemi - všechny po jednom. Nenajdeme, že by jedenkrát ve svém požehnaném životě on صل الله عليه و سلم, poslal spolu s učencem lidi, kteří nebyli vzdělanci, např. do Jemenu. A v Jemenu byl širk a nevíra. Považte, jaká tam byla potřeba v době Posla صل الله عليه و سلم.
Proto říkáme, že základem pro správnou islámskou osvětu je znalost, především pak znalost Knihy a Sunny.
 
Upozornil bych vás na skutečnost, že navzdory tomu, že se džemá‘atu t-teblígh vyskytují kolem nás již po mnoho let, pořád nemají jednotnou a sjednocující ‘akídu, ani jednotné a sjednocující uctívání. Tak co pak budou předávat lidem, když si to ještě nepředali sami? Radíme jim: „Začněte nejprve u sebe a potom ve vašem okolí.“
Co džemá’atu t-teblígh předávají, když se dosud neshodli na ‘akídě? Pokud je mi známo, džemá’atu t-teblígh nepřipisují důležitost věcem věroučným. Vskutku mnozí z nich otevřeně prohlásili: "Nevměšujeme se do věcí věrokuky, neboť ty vyvolávají rozdíly mezi muslimy." Ani se nezajímají o napravení svého uctívání a modliteb, aby je učinili v souladu se Sunnou. Takže ten, kdo něco nemá to nemůže dát druhým.
Přesto zvou k islámu. Ale co je islám? Modlitba! Půst! Zakát! atd.
Pokud přijde tazatel a zeptá se jednoho z takových vyzyvatelů k islámu: "Jak se Posel Alláha صل الله عليه و سلم modlil?" pak ani jediný z jejich obvyklých přívrženců není s to odpovědět. Proč? Protože od začátku, dle jejich prvních principů, oni NEJSOU učení. Nejsou především schopni zajistit, aby se řídili Knihou Alláha a Sunnou Posla صل الله عليه و سلم. Buď bude takový následovník džemá’atu t-teblígh omezen na konkrétní mezheb, nebo následuje konkrétní súfíjský řád.
A někteří súfisté hovoří otevřeně: "Množství cest k Alláhu je jako množství stvořených bytostí."
Tedy možná tento člověk patří do jednoho z těchto súfíjských řádů, o nichž se učenci shodují, že nic takového neexistovalo v prvních třech generacích po Poslu صل الله عليه و سلم, jejichž výjimečnost byla osvědčena a správnost potvrzena Knihou a Sunnou. A Alláh Sám praví:
وَأَنَّ هَذَا صِرَاطِي مُسْتَقِيمًا فَاتَّبِعُوهُ وَلا تَتَّبِعُوا السُّبُلَ فَتَفَرَّقَ بِكُمْ عَنْ سَبِيلِهِ ذَلِكُمْ وَصَّاكُمْ بِهِ لَعَلَّكُمْ تَتَّقُونَ
"A toto je vskutku stezka Má, jež vede přímo. Kráčejte po ní a nenásledujte cesty jiné, jež by vás vzdálily od cesty Jeho." (An‘ám:153)
A tak pokud sám zakladatel těchto vyzyvatelů k islámu slepě následuje konkrétní mezheb – hanefí nebo šáfi’í nebo jiný; pokud on sám následuje jeden z těchto súfických řádů – tak jaký je ten islám, ke kterému zvou? Pouze modlitba?
Často slyšíme a víme, že mnozí lidé, kteří se nemodlívali se začali modlit – a nepopíráme to. Známe mnoho extrémních súfistů ve všech islámských zemích a hlavně v Sýrii, kde žili po mnoho let, súfíjských šejchů, kteří pohltili majetek a životy lidí a způsobili hlad svých přívrženců, kteří přece také byli lidmi, kteří byli dříve opilci a poté, co se stali jejich přívrženci, se začali modlit. Ale je toto žádoucí? Abychom se podobali příkladu uvedenému Poslem صل الله عليه و سلم: „Příkladem učence, který nejedná podle svého vědění, je lampa, která poskytuje světlo lidem a sebe spálí." Toto přece není žádoucí. Naopak je žádoucí, aby muslim šířil islámskou osvětu a přitom měl určitou znalost svého náboženského systému. A odkud tyto znalosti vezme? Jak jsme uvedli. Buď se sám stane učencem skrze studium Knihy a Sunny, nebo vezme Knihu a Sunnu od toho, kdo učencem je.
Ale neshledáváme to u přívrženců džemá’atu t-teblígh, za celá ta léta, co působí. Podobná situace panuje i u Ichwánu l-Muslimún. Ani ti se nesjednotili ve svém myšlení. Také uvnitř skupiny Ichwán naleznete selefísty, súfisty, přívržence mezhebů a v některých zemích dokonce i ší’ity. A my dobře víme, za dlouhou historii jejich existence, k jakému „islámu“ vlastně zvou.
A vězte, že po uvedení jejich nedostatků, jim radím, aby namísto „churúdž," který nemá opření v praxi Proroka صل الله عليه و سلم a je organizován způsobem, který nemá v islámu žádný základ, tři dny, čtyři dny atd., který neexistoval v prvním a nejlepším období islámu, aby seděli v mešitě a studovali Knihu Alláha, buďto sami, jsou-li z první skupiny a pokud ne, pak od vzdělaných osob, pokud nevědí.
A často slyšíme, že zahajují své přednášky slovy: „Náš úspěch spočívá v následování Sunny." Pěkné. Ale když se zeptáte, "Jaká je Sunna u modlitby, kterou jste právě vykonal?" –tu neví. Imám sedne po modlitbě, otevře "Rijádu s-Salihín" - a jaká je to dobrá kniha – přečte dva nebo tři hadísy a ani je nevysvětlí, ani neobjasní jejich význam, přečte pouze text. Pak lidé odcházejí a nic nevědí. Proč? Poněvadž šejch nic nevysvětlil. Proč? Poněvadž něco nemá, a proto to nemůže poskytnout.
Namísto ztrácení času čtením hadíthů, kterým nerozumí, nechť jeden nebo dva z tisíců těchto vyzyvatelů usiluje o vědění. O znalost tefsíru, hadísu, arabského jazyka atd. Pak ať zvou lidi k islámu podle jasného vedení.
K čemu zvou stoupenci džemá’atu t-Teblígh v podobě, jakou známe? K islámu. Pěkné. Tak jaká je věrouka, kterou musí muslim mít? Je to aš’aríjská ‘akída, máturídíjská ‘akída, nebo ‘akída ahlu l-hadís?
Každý z nich jde podle toho, co našel u svého otce, matky, děda – nebo na al-Azharu nebo jiné islámské univerzitě atd. Jinak je jeho mysl zcela prázdná, nemající to ani ono. A co je toho příčinou?
Zaprvé není součástí jejich systému, aby učili svou skupinu věrouce.
Zadruhé není součástí jejich programu učit lidi co je Sunna a co je bid’a – a starý arabský muslimský básník pravil: "Učil jsem se, co je špatné, nikoli pro to samotné, ale abych se tomu vyhnul, neboť ten, kdo nerozezná špatné od dobrého, v to špatné upadne." A tato poetická moudrost je vzata z hadísu od Huzejfy ibnu l-Jemeního, budiž s ním Alláh spokojen, který o sobě řekl: "Lidé se ptávali Alláhova Posla صل الله عليه و سلم na dobré. A já jsem se ptával na špatné ze strachu, že to ke mně přijde …"
A básník pravil: "Se’ad přivedl velbloudy na provázku. „Ó Se’ade, takto se velbloudi nepřivádějí."
Vyzýváte-li k islámu, musíte vědět, co to je. Začínáte s vírou a možná si bratři připomenou hadís o tom, jak neznámý černovlasý muž přišel k Prorokovi صل الله عليه و سلم v zářivě bílém oděvu ... [6]
Víra v Alláha – nikdy jsem neslyšel kteréhokoli z těchto našich bratří vysvětlovat pojem "Víra v Alláha" – o čemž je možno napsat celé svazky. Nám stačí, že šejchu l-islám Ibn Tejmíjja napsal knihu nazvanou "Kitábu l-Imán", tj. Kniha Víry. A též staří muhaddisové[7] jako Ibn Abí Šejba a Abú ‘Ubejd al-Kásim as Sallám psali takové knihy. Všichni psali knihy o imán – o víře.
Co je to "víra v Boha?“ Muslimové věří v Boha, křesťané věří v Boha, židé věří v Boha, zkrátka všichni kromě ateistů věří v Boha. Ale jednotlivé víry v Boha se od sebe vzájemně liší. Takže co je onen ímánu bi lláh (víra v Alláha) který je první podmínkou pro celistvý a správný ímán? Toto téma se u džemá’atu t-teblígh nikdy nestuduje. Tento ímán obsahuje víru v jedinost Alláha samotného, zahrnuje výlučné Boží právo na uctívání – že jedině On je uctíván; zahrnuje Alláhovu jedinečnost v Jeho atributech.
Džemá’atu t-teblígh o tomto vůbec nehovoří. Takže potom, co bratře, je islám, k němuž zvete lidi? A kde pak stojíš v pohledu jeho صل الله عليه و سلم slov: "Modlete se, jak mne vidíte se modlit" a "Berte rituály pouti ode mne, protože já nevím – možná se s vámi nesetkám po tomto roce"?
Potom je naší radou, že několik, nikoli všechny ty tisíce nebo miliony jejich stoupenců, ale desítky nebo stovky z nich, by měli získávat znalost Dín, která je pak bude moci vést k následování Knihy Boží a hadísů Jeho Posla صل الله عليه و سلم.
Pokud jde o ono vycházení - nikdo by neměl takto vycházet, vyjma učence – jak dokazuje vedení Posla صل الله عليه و سلم. Co se týče šíření islámského náboženství, každá osoba předává to, co ví, ale zde se nejedná o uspořádanou formu, tedy aby lidé z Ammánu opouštěli své rodiny a děti a jezdili do Evropy a Ameriky. Nechť zůstanou doma a učí se Božímu náboženství tam, jako to dělali Společníci Proroka صل الله عليه و سلم. Znovu opakujeme, „Nejlepší vedení je vedení Muhammeda صل الله عليه و سلم."
Kdo jsou ti, kteří nejlépe pochopili toto pravidlo? Bezpochyby Společníci Proroka صل الله عليه و سلم, pak ti, kdo přišli po nich a potom ti, kdo přišli po nich. Čtrnáct století od jejich doby uplynulo. Cokoli pak můžeme říci o změně doby a metod atd., my jsme nyní v patnáctém století hidžry a nikdy za těchto 1400 let skupiny učenců necestovaly po stovkách tímto způsobem, napříč zeměmi, aby poskytovali islámskou osvětu. Proč to nedělali? Pročež učenci praví: "A každé dobro je v následování těch, kdo přišli dříve a každé zlo leží v inovacích pozdějších lidí."
Nikdo se nebude dohadovat o šíření islámské osvěty, ale problém spočívá v metodě islámské osvěty a způsobech, jak je poskytována, co je do ní zaváděno a nebylo zvykem v době Proroka صل الله عليه و سلم. A že ten, kdo má vědění vychází. Proč vychází? Aby se učil! Bratři, zůstaňte ve svých domovech, v sousední mešitě, seďte tam a učte se od učenců.
<PŘERUŠENÍ> někým z posluchačů, ptajícího se na to, co je špatného na vycházení do mešit a navštěvování muslimů v zahraníčí.
Ó drahý bratře, kéž v tobě Alláh nalezne zalíbení – toto NENÍ předmětem naší debaty – nezatahuj nás do témat, které se nevztahují k tomu, v čem je problém… Říkám, že na tom není nic špatného, ale ta mešita poblíž tebe je lepší, také pro tvou rodinu, tvoje sousedy atd. Tak koho budeš vyzývat? Naučil si svou rodinu správné ‘akídě? A naučil si je, jak se Prorok صل الله عليه و سلم správně modlíval? Džemá’atu t-Teblígh se to neučí, ani nevyučují, jak se Prorok صل الله عليه و سلم modlíval, konal hadž atd. Takže ty, jako člen džemá’atu t-teblígh, naučil jsi tomu, co je povinností, svoji rodinu, s níž žiješ? Tito lidé jsou ti nejbližší. Takže ty je necháš o samotě a jedeš do jiného města a ptáš se mě co je na tom špatného? Říkám, špatného nic, ale začni u sebe a potom u těch, kdo jsou ti nejblíže. Neopouštěj svou zemi, jezdíce sem a tam, pokud jsi ten, kdo nemá, co by dal.
My v Sýrii máme příklad, který uvádí: "Byl jeden Kurd nadšený pro islám, ale věděl o něm velice málo. Jednoho dne na cestě potkal žida a řekl mu: „Staň se muslimem nebo tě zabiju!“ Onen žid odpověděl: „Stanu se tedy muslimem – co mám říct?“ Pravil Kurd: „Při Alláhu, já nevím!“
K jakému prospěchu je potom takové nadšení? Ten muž ani neví, co by onomu židovi o islámu řekl. Tudíž pravíme, před tímto nadšením seďte a učte se, co je islám a pak to teprve šiřte mezi lidi nejlepším způsobem. A toto stačí pro ukázku nedostatků džemá’atu t-teblígh. A nepřejeme si zacházet dále do podrobností, jelikož by si to vyžadovalo prozkoumat dějiny tohoto hnutí a z toho je správné a co ne. Ale je zcela zřejmé, že tento "churúdž" ve skupinách těch, kdo stěží něco o islámu vědí, neobstojí.
<PŘERUŠENÍ>: Toto obvinění, které činíte, když říkáte, že se nemodlí podle způsobu Proroka صل الله عليه و سلم 
Bratře, toto není obvinění. Je to cosi, co spatřujeme. 
Tedy, jak jsem vám řekl, pokud nalezneme některé mezi džemá’atu t-teblígh, kterak se modlí v souladu se Sunnou, tak tato Sunna nepřišla od nich, ale zvenčí. Takže v tomto případě jste jako osoba uvedená v Koránu v příběhu o proroku Júsufovi a ženě faraónova velkovezíra:
وَشَهِدَ شَاهِدٌ مِنْ أَهْلِهَا إِنْ كَانَ قَمِيصُهُ قُدَّ مِنْ قُبُلٍ فَصَدَقَتْ وَهُوَ مِنَ الْكَاذِبِينَ
"…A dosvědčil pak svědek z rodiny její: „Je-li košile roztržena vpředu, tedy ona pravdu dí a on ze lhářů je jedním. "(Jusúf:26)
Chvála Alláhu. A modlíte se podle knihy Salátu s-Saláti n-Nebí صل الله عليه و سلم – proč se nemodlíte podle knihy vyprodukované přímo džemá’atu t-teblígh? Protože oni takovou knihu nevyprodukovali. Pak - se vracíme k tomu, co je nejdůležitější – k ‘akídě. Tedy říkáte, že je viníme z nepřipisování důležitosti ‘akídě? Tedy, oni sami to jasně prohlašují – nezvou k ‘akídě, ani ke Knize a Sunně – každý se drží svého mezhebu…
Já pravím, dokud chtějí džemá’atu t-teblígh šířit islám a jsou pro to nadšení, pak Sunna musí přicházet od nich a nikoli být přebírána od jiných uskupení. Já znám tyto lidi ze Sýrie, ze sezení s nimi. A znám je i tady ... takže nejsem nevědomý, co se jich týče, abych je obviňoval, jak říkáte. Spíše vy obviňujete mne – leč já hovořím na základě znalostí…
Stručně, k džemá’atu t-teblígh – jsme vděční za jejich nadšení, ale ne za způsob, jakým ho projevují. Toto nadšení musí být doprovázeno věděním, kterým je, jak bylo uvedeno, to, co Alláh a Jeho Posel صل الله عليه و سلم říkají. Tento hadís je autentický. Je mezi stoupenci džemá’atu t-teblígh nějaký učenec, který je schopen dokázat, že tento hadís je slabý? Takže může pak disponovat správným vedením ve svém náboženství? Takoví mezi nimi nejsou do dnešního dne. Proč? Jelikož jejich cesta se rozchází se správnou cestou:

وَأَنَّ هَذَا صِرَاطِي مُسْتَقِيمًا فَاتَّبِعُوهُ وَلا تَتَّبِعُوا السُّبُلَ فَتَفَرَّقَ بِكُمْ عَنْ سَبِيلِهِ ذَلِكُمْ وَصَّاكُمْ بِهِ لَعَلَّكُمْ تَتَّقُونَ
"A toto je vskutku stezka Má, jež vede přímo. Kráčejte po ní a nenásledujte cesty jiné, jež by vás vzdálily od cesty Jeho." (An‘ám:153)

 

Překlad: Petra HAISAM

Kontrola a úprava záznamu diskuze: Alí VĚTROVEC


[1] Dosl. „vycházka“ – v pracovním jazyce skupiny Džemá’atu t-Teblígh návštěva určité mešity ve světě mimo svůj domovský okrsek, vždy několik dní v měsíci a rozbití „základního tábora“ zde, přičemž se členové skupiny vydávají do okolí této mešity a šíří islámskou osvětu.
[2] Náboženství, věrouku, obřad a způsob života.
[3] Samostatně usuzujících.
[4] Slepě následujících.
[5] Věrouka.
[6] Tímto mužem je sám Džibríl. Tázal se Posla صل الله عليه و سلم, co je víra, co je islám a co je dobrota.
[7] Učenci v hadísech.