PŘÍPRAVA NA RAMADÁN

 

بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Koho Alláh správně povede, nebude nikým sveden z cesty a kdo bloudí, nenalezne jiného vedení než Božího. Dosvědčuji, že není božstva kromě Boha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammad صل الله عليه و سلم je jeho Služebník a Posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Bůh žehná jemu, jeho rodině, jeho společníkům, pravověrným chalífům po něm a všem lidem, kteří následují jeho cestu až do soudného dne. Připomínejme si, abychom byli co nejvíce bohabojní a abychom dodržovali všechny pilíře islámu a snažili se jít po přímé a správné cestě. Připomínejme si slova Nejvyššího: Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než jako muslimové! (Álu Imrán:102)

A potom, milí bratři a sestry, vězte, že tento život je jen klamné užívání. A pobývání zde na tomto světě, kde jsme konfrontováni s tolikým zlem, s pokušeními a hříchem, obzvláště v této zbloudilé společnosti, je pro víru a pro srdce věřícího jako jed. Protijedem na zlo a nesoulad během celého roku je měsíc ramadán, který se k nám kvapem blíží a který již všichni toužebně očekáváme. Alláh řekl: „Postním měsícem je měsíc ramadán, v němž Korán byl seslán jako vedení správné pro lidi a jako vysvětlení tohoto vedení i jako spásné rozlišení.“ (Bakara:185)
Posel Boží صل الله عليه و سلم sděloval radostnou zprávu o jeho příchodu slovy: Přichází k vám měsíc ramadán, měsíc požehnání, obdaří vás v něm Alláh milosrdenstvím a smazáním hříchů a vyslyšením proseb. Dívá se na vaše soupeření a pyšní se s vámi před anděly. Ukažte Alláhu, jak jste dobří, neboť ubožák je ten, jemuž se nedostalo milosrdenství Božího.“ A také řekl صل الله عليه و سلم: "Když nastane první noc ramadánu, otevírají se brány ráje a ani jediná zavřena nezůstane. A budou zavřeny brány pekla a ani jediná nezůstane otevřena, budou připoutáni šejtáni a bude zvoláno: Ty, kdož hledáš dobro, přijdi a ty, kdož hledáš zlo vzdal se. Alláh vykoupí každé noci z pekla někoho ze svých služebníků." Vyprávěl Salmán al-Fárisí, že Prorok صل الله عليه و سلم  v posledním dnu ša‘bánu řekl: „Ó lidé! Přichází k vám velmi významný měsíc, v něm je i jedna noc lepší než tisíc měsíců. Alláh učinil povinným v těchto dnech půst, noční modlitby v něm dobrovolnými. Ten kdo v ramadánu vykoná povinnost, má odměnu jako za sedmdesát takových v jiný den. Je to měsíc trpělivosti a ta má za odměnu ráj. Je to měsíc, v němž se umnožuje živobytí. Kdo v něm dá najíst postícímu se, tomu budou odpuštěny hříchy a ten bude vykoupen z pekla. Dostane stejnou odměnu jako postící se, aniž by zní něco chybělo.“ Řekli: „Posle Boží, ne všichni mají na to, aby nakrmili postícího.“ Prorok صل الله عليه و سلم odvětil: „Alláh takto odmění i toho, kdo dá postícímu i líznout mléka či jednu datli či doušek vody. A kdo postícího napojí, tomu Alláh dá napít z mé nádrže, po níž žízeň mít nebude, až se dostane do ráje. Je to měsíc jehož začátkem je milosrdenství, střed odpuštění a jeho konec vykoupení z pekla. Hodně pracujte na čtyřech vlastnostech, dvěmi uspokojíte Alláha a bez dvou se neobejdete. Ty dvě, které uspokojí Alláha, jsou šeháda a prosba o odpuštění. A ty dvě, bez kterých se neobejdeme je prosba Alláhu o ráj a o záchranu před peklem."
Bratři a sestry! Uvítejme tedy ramadán s čistým a dobrým úmyslem, s radostí a ne s nespokojeností, neboť to z činů pokrytců. Neberme půst jako břemeno, protože cílem Božího zákona je lidem ulehčit. Buďme spokojeni, že, naším je božstvem Alláh jediný , naším prorokem Muhammed a naším náboženstvím islám, jediné správné a přijaté náboženství. Ukažme, že jsme hodni Božího daru a dobrodiní v ramadánu a že svou víru v ramadán nezrazujeme. Před takovou zradou nás varuje náš Pán: Vy, kteří věříte! Nezrazujte Boha ani posla, vždyť byste zradili vědomě důvěru, která je vám dána.(Anfál:27)
Měsíc ramadán není časem lenosti, obžerství, užívání si, ale časem střídmosti, uctívání a aktivity! Připravme se a začněme pracovat na tom, co nám pomůže v budoucnu!
1. Z těchto úkonů je nejvýznamnější ramadánský půst. Je jedním z pilířů víry, je povinný pro každého právně způsobilého člověka a kdo jeho povinnost odmítá, odpadl od islámu. Půst v sobě zahrnuje výchovu k sebekázni, k soucitu, ke vzájemnosti. Alláh učinil půst přímluvou a důvodem vstupu Jeho služebníka do ráje, jak je známo ze sunny Posla Božíhoصل الله عليه و سلم.
2. Dále je to praktikování suhúru, tedy jídla před začátkem půstu před raní modlitbou, protože v suhúru je požehnání. Též praktikování iftáru a prosba před ním, neboť prosba postícího je přijata. Přerušujte půst společně. Protože kdo dá najíst postícímu, získá i jeho odměnu, aniž by byla postícímu se zmenšena. Zvěte na iftár jeden druhého, budujte vzájemně vřelé a přátelské vztahy s bratry ve víře.
3. Zajímejte se o problémy druhých, pomáhejte je řešit a usmiřujte znepřátelené strany. Pomáhejte druhým, dávejte milodary, pomáhejte v mešitě.
4. Konat noční modlitby a hlavně modlitby teráwíh s imámem v mešitě, též podle svých možností modlit se v poslední části noci. Vzpomínat Alláha. Číst Korán, učit se jej nazpaměť, praktikovat jej. Učit se ze sunny a z vědomostí o Boží víře a uvést do praxe, co jsme se naučili. Pracovat na sebezdokonalení.
5. Dát si nějaké předsevzetí, jako např. víc se věnovat službě své víře, komunitě muslimů ve svém městě, být vzorem a reprezentantem islámu pro nemuslimské okolí, pomáhat v mešitě s úklidem, s přípravou iftárů a zajišťováním programu, s pomocí komunitě. To je povinností vždy a nejen o ramadánu. Kdy je však vhodnější doba a klima proto abychom začli? Kdy než v měsíci, kdy je každý dobrý čin násoben sedmdesátkrát?

Milí bratři a sestry! Mějme na paměti v čem spočívá, podle sunny Posla Božího صل الله عليه و سلم půst. Abú Hurejra vypráví v sahíh hadísu podle Taberáního, že Posel Boží صل الله عليه و سلم pravil:„Půst je štítem, pokud se neprorazí.“ Někdo se zeptal: „Čím se prorazí?“„Lhaním nebo pomluvami,“ odpověděl on صل الله عليه و سلم.V jiném sahíh hadísu podle Ibn Mádže od téhož, stojí: „Někteří postící mají z půstu jen hlad a někteří modlící se noční modlitbu z ní mají pouze bdění.“ Vidíme, že hodně z nás se zdržuje jídla, pití a pohlavní touhy, avšak stále ještě zrazuje půst. Je spousta zdržujících se, avšak jen velmi málo postících. Nyní vzpomeneme, čeho se máme v požehnaných ramadánských dnech vyvarovat především. Většinou jde o věci, které jsou zakázány i mimo ramadán, tím spíše lze těžko chápat drzost některých lidí, kteří se jich dopouštějí i v tomto výjimečném měsíci:
- Vyvarujme se především pomluvy a obcházení lidí, abychom mezi ně rozšířili sváry a neshody, neboť to je jeden z velkých hříchů. Alláh řekl: Neposlouchej žádného křivopřísežníka hnusného, klevetníka s pomluvami obcházejícího, dobrému se na odpor stavějícího, nepřítele hříšného, (Kalam. 10-13) Posel Boží, mír a požehnání s ním řekl: „Kdo nezanechá lži a křivého svědectví a podpláceného svědectví, Bůh nemá potřebu, aby takový člověk zanechal jídla a pití.“ Pomluvou jsou jakékoliv poznámky na adresu druhého, které by nerad slyšel. Pokud je to pravda, pak jde o pomluvu, a pokud ne, pak mu velmi křivdíš a ubližuješ.
- Nadávat a nehezky, neslušně a sprostě mluvit. Alláh řekl: „Vy, kteří věříte! Nechť neposmívají se jedni lidé druhým, možná že tito jsou lepší než oni! A nechť jedny ženy se neposmívají druhým, možná že tyto jsou lepší než ony! Neurážejte se vzájemně a nenazývejte se přezdívkami!“ (Hudžurát:11) Vyhněte se též bezduchému klábosení a debatám.
- Po hříších jazyka následují hříchy zraku - nedovolený pohled na zakázané, ať už na ulici, nebo v televizi, na videu, v kině, nebo na fotografie na internetu, v časopisech či tzv. „umělecké“. Tento zakázaný pohled je cizoložstvím oka a otráveným šípem vstřeleným do srdce věřícího. Dále hříchy sluchu – poslouchání pomluv, prázdného tlachání a bezduchých diskuzí. Oddávání se poslechu všemožných písniček a muziky, vymývající člověku mozek a špinící jeho srdce, kde pak již nezbývá místo pro hlas Koránu. Alláh řekl: „Mezi lidmi je i jeden, jenž bez jakéhokoliv vědění zábavné povídání nakupuje, aby tak svedl lidi z cesty Boží, z níž posměšky si tropí - a to jsou ti, kteří se trestu zahanbujícího dočkají“ (Lukmán:6)
- Přehánění v jídle a pití tak, že výdaje na stravu během ramadánu jsou větší než jindy, kvůli velikému množství pokrmů, které pak bohužel končí v odpadcích. A Alláh o tom říká: „A dávej příbuznému po právu, a také chuďasovi a po cestě Boží jdoucímu, však nerozhazuj rozhazováním, vždyť marnotratní jsou bratři satanovi a satan byl vůči Pánu svému nevděčný.“ (Isrá´:26-27) a „Jezte a pijte, avšak nepřehánějte, vždyť On nemiluje ty, kdož přehánějí.“ (A’ráf:31)
- Chodit pozdě spát, nečiníce nic užitečného, protože je to ztráta času a ztráta požehnání. Nebo z lenosti prospat několik hodin během dopoledne, neplníce své povinnosti s výmluvou, že držím půst. Tím spíše pobývat po večerech a nocích ve všemožných klubech a dalších zahálečných příbytcích šejtána.
Bratře a sestro! Konej pokání, dokud je ještě čas a zanechej výmluv jako možná, potom, ještě, neboť smrt přichází bez varování. Podle hadísu: „Alláh každé noci napřahuje ruce k pokání, dokud nenastane ráno a až do večera, dokud slunce nevyjde ze západu.“ A nebuďme těmi, kterých se týká hadís, že Posel Boží صل الله عليه و سلم na minbar a řekl třikrát za sebou: Ámín, ámín, ámín. Zeptali se ho. „Posle Boží, vyšel jsi na minbar a řekl jsi třikrát po sobě ámín.“ „Džibríl přišel ke mně a řekl: Běda tomu, jenž se dožil ramadánu a nebylo mu odpuštěno a vstoupil do pekla. A Džibríl mi přikázal říci ámín, tak jsem řekl ámín.

Prosíme Všemohoucího Alláha, který vyslyší každou prosbu, aby nám dal dočkat se požehnaného měsíce ramadánu a získat z něj všechno dobro, které přináší. Prosíme za své rodiny, za toto shromáždění. Prosíme za všechny naše bratry a sestry na světě. I za ty, kteří nemohou mít tak klidný ramadán jako my, protože prchají ze svých zemí, bojují, trpí a strádají. Prosíme Boha, aby pozdvihl ummu islámu, aby nám dal vítězství nad našimi nepřáteli a osvobodil islámské země od cizích uchvatitelů. Prosíme Boha, aby nám odpustil naše hříchy, přijal naše uctívání a uvedl nás do zahrad Ráje. Ámín.