CHÁRIDŽOVCI

Slovo chawáridž je termínem označujícím nejstarší heretickou sektu v dějinách muslimské ummy. Je odvozeno od slovního základu s významem "odejít, opustit." Název má původ buďto v Prorokově صل الله عليه و سلم výroku týkajícímu se této sekty, že: " Přijdou lidé, a vaše modlitba bude ničím proti jejich modlitbám, váš půst bude ničím proti jejich půstu. Avšak budou odcházet (ar. kořen "ch-r-dž") z islámu rychleji než šíp vystřelený z luku. Oni jsou psy pekla, proto se jich střežte."[1]

Jiným původem tohoto názvu může být fakt, že odešli (ar. kořen "ch-r-dž") armádu čtvrtého pravověrného chalífy 'Alího v klíčové bitvě a prohlásili jej za nevěřícího.

 

Abú ‘Umáma vyprávěl, že Prorok صل الله عليه و سلم o nich předpověděl: „Jsou nejhorší z těch kdo zemřou, a jak vznešená osoba bude jimi zabita.[2]

Posel صل الله عليه و سلم také řekl: „Kdybych k nim přišel, vyhladil bych je, tak jak byl vyhlazen ‘Ád[3]"[4]

 
Soudobý učenec Sálih al-Fewzán o nich napsal:
"Jsou těmi, kdo konali povstání proti Osmánově vládě, díky čemuž byl i sám Osmán, nechť je s nim Bůh spokojen, zavražděn. V době vlády vůdce věřících ‘Alího, nechť je s nim Bůh spokojen, jejich zlo ještě vzrostlo, vzdálili se od ‘Alího a vykonali nad ním tekfír[5] stejně jako nad mnohými sahába[6], a to pouze proto, že se neshodli s jejich přístupem k víře.
Také jsou vrahy ‘Alího a az-Zubejra.
Každého, kdo se neshodl s jejich pochopením víry prohlásili za nevěřícího[7]. Nevěřícím je dle nich i ten, kdo konal těžké hříchy. Takto učinili jeho krev a majetek povoleným[8].[9]
‘Alí bin Abí Tálib k nim poslal svého bratrance ‘Abdulláha bin ‘Abbáse, nazývaného Habru l-umma[10] a Terdžumánu l-Kur´án[11]. Ten s nimi debatoval a kolem šesti tisíc z nich se navrátilo k islámu a vzdálilo od neislámské ideologie cháridžovců. Proti zbytku z nich tehdy chalífa ‘Alí spolu s ostatními sahába začal proti nim bojovat, aby uchránil ummu od jejich zla a falší.
Chalífa ‘Alí bin Abí Tálib proti nim bojoval v bitvě u Nehrewánu a hodně z nich pobil.
Není známo že by cháridžovci vůbec kdy bojovali s nemuslimy. Zabíjeli pouze muslimy. Přesně tak, jak o nich předpověděl Posel صل الله عليه و سلم:
Oni zabíjeji lid islámu, a nevěřící ponechávají na pokoji."[12]
Cháridžovci touží po rozděleni džemá‘a (společenství) muslimů, přinášejí vzpouru a považuji každého muslima, který koná velké hříchy, např. cizoložství, krádež nebo pití alkoholu za káfira. O ahlu s-Sunna we l-džemá’a, následujících cestu Proroka صل الله عليه و سلم říkají, že jsou to muslimové nedokonalé víry a hříšníci.
Naproti tomu ahlu s-sunna we l-džemá’a na sebe pohlížejí jako na věřící skrze svou víru a jako na hříšníky skrze své hříchy, jelikož nemohou opustit islám skrze nic jiného, než přidružování k Alláhu nebo skrze jiné činy, o kterých je známo, že jsou v rozporu z islámem. Jde-li však o hříchy menši než je přidružování, dle jejich názoru neruší islám člověka i kdyby to byly velké hříchy.
Alláh řekl:

إِنَّ اللَّهَ لا يَغْفِرُ أَنْ يُشْرَكَ بِهِ وَيَغْفِرُ مَا دُونَ ذَلِكَ

"Opravdu, Alláh neodpustí těm, kteří k Němu přidružují, ale odpustí, komu chce cokoli menší toho."
(an-Nisá': 48)
Ale stanovisko chawáridž je, že buď popírají platnost islámu člověka, který se dopustí velkého hříchu, připisují mu nevíru a věčný pobyt v Ohni[13], nebo jeho nevíru považují za nevíru činu a nepopírají jeho islám[14]. Rovněž ho však odsuzují k věčnému zatracení.
 
Islámský učenec Ibn Tejmíjja o nich řekl:
Chawáridž jsou těmi, kdo zakázanou krev činí dovolenou. Považuji muslimy za nevěřící jen na základě jejich hříchu. Považuji všechny vůdce muslimů za nevěřící a vzývají k revoltě, rebelii a bezprávnému prolévání krve.[15]
 
Ibn Tejmíjja také řekl:
Stanovisko muslimů vůči nim se ustálilo na tom, že neuznávali cháridžovce za takové odpadlíky, jako ty, proti nimž bojoval as-Siddik. Je to zachováno v autentických hadisech, jako v podání Abú Umámy, zaznamenaném at-Tirmízím a jinými: „Jsou nejhorší z těch, kdo zemřou, a jak vznešená osoba je jimi zabita."[16] Tzn. škodí více muslimům než jiní lidé, není nikdo kdo by škodil muslimům více než oni, dokonce ani židé a křesťane. Snaží se zabít každého muslima, který se neshodne z jejich přístupem. Legalizují krev muslimů, jejich majetek a zabiti jejich dětí, prohlašují je za nevěřící. Považuji to vše za formu uctívaní skrze svou ignoranci a bid‘a, skrze něž opustili Islám."
 
V dnešní době jsou historičtí cháridžovci nepatrnou a okrajovou sektou několika tisíců lidí v Ománu a pouštích severní Afriky. Avšak některé ideje cháridžovců, zejména idea tekfíru, tj. prohlašování muslimů za nevěřící a jejich následné vraždění, je užívaná a rozšířená zejména mezi různými fanatickými a extrémistickými skupinami, které se nezřídka uchylují k terorizmu.

 



[1] Viz Musned Ibn Abí Awfá, Zilálu l-Džennetu fí techrídži ahádísi s-sitta.

[2] Hadís je autentický podle al-Albáního, který jej uvádí v Sahih Sunen at-Tirmízí, č. 2398.

[3] Národ proroka Húda, mír s ním, který byl vzpomenut v Koránu. Alláh jej zničil za jejich zlo.

 
 
[4] Podle al-Buchárího i Muslima.
[5] Tj. označili samotného chalífu ‘Alího za nevěřícího.
[6] Tj.druhy Posla صل الله عليه و سلم.
[7] Podle charakteristického rysu jejich učení, tedy toho, že prohlašují muslimy za nevěřící, se jim také někdy říká tekfíríje, tj. tekfírovci.
[8] Tj. plně legalizovali zabíjení svých oponentů, loupeže a konfiskace jejich majetku.
[9] Viz Lemhatu ‘ani l-firáki d-Dálla, str. 35-42.
[10] Tj. štěstí ummy.
[11] Tj.tlumočník, vysvětlovatel Koránu.
[12] Zaznamenali Ahmed, al-Buchárí, Muslim, an-Nesá´í, Abú Dáúd a at-Tajálisí.
[13] To jsou tzv. ibádíjští chawáridž.
[14] Tito popírači Božího odpuštění se nazývají harúríja.
[15] Minhádžu s-sunna, 5/248.
[16] Viz výše.