MOC PATŘÍ BOHU, POSLU صل الله عليه و سلم A VĚŘÍCÍM

بسم الله الرحمان الرحيم

 
Chvála Alláhu, Pánu světů, jen Jeho uctíváme, o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Koho Bůh správně povede, nikdy nesejde z cesty a kdo bloudí, nenalezne jiného vedení než Božího. Dosvědčuji, že není božstva kromě Boha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed y je jeho Služebník a Posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Bůh žehnej jemu, jeho rodině, jeho společníkům, pravověrným chalífům po něm a všem jeho následovníkům. Připomínejme bohabojnost, dodržujme všechny pilíře islámu a jděme přímo. Nejlepším slovem věru je slovo Boží: Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než jako praví muslimové! (Álu ‘Imrán:102). A nejlepším vedením je vedení Muhammeda y, jenž řekl: Nejhorší věcí jsou věci nově vnesené a každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni.
 
A potom, milí bratři a sestry v islámu, přinášíme vám v den páteční radostnou zvěst, navzdory útrapám a neštěstím, která potkávají naši ummu, navzdory neustávajícímu vraždění v Palestině, Iráku, Afghánistánu a mnoha dalších místech. Nechť umma Božího miláčka Muhammeda صل الله عليه و سلم, nejlepší z národů, nepadne! Ona je totiž nejctnostnějším národem lidstva, nositelem osvícení a jediné trvalé civilizace! Byla Bohem vybrána, aby byla svědkem mezi lidmi a byla jí Bohem přiřknuta moc, hrdost a čest. Alláh dž.š. říká (ve významu): Avšak hrdost náleží Bohu a poslu Jeho a věřícím, leč pokrytci to nevědí (Munáfikún:8) Tato hrdost musí být ze své podstaty oprávněná. Mnoho národů prochází ve své historii obdobími úspěchu i neúspěchu. Dnešní umma je v nelichotivé pozici. Vězte, že na každý národ se vztahují Boží příkazy. Muslimské ummě pomůže, když v sobě znovu najde odvahu stát si za tím, v co věří, a prosazovat to. Pomůže jí, když bude přínosná a národy na svou stranu získá jedině tak, když jim bude schopna něco nabídnout. Imám Buchárí zaznamenal od Abú Hurejry: „Řekl Posel Boží صل الله عليه و سلم: „Jsme posledními (na světě tomto) a prvními(v ráji).“ Vzpomeňme příkladu muže, jehož všichni následujeme, Posla Božího صل الله عليه و سلم, kterému ani útisk nepřátel v Mekce, ani jeho osobní tragédie v podobě smrti jeho manželky a syna, ani lákavý úplatek a nabídka vlastního strýce, nezabránily pronést památná slova: „I kdyby mi dali do pravé ruky Slunce a do levé Měsíc, s podmínkou, že se zřeknu této víry, neučinil bych to, dokud nedá Bůh vítězství této víře, nebo dokud nebudu sám zničen.“ Podle Ibn Isháka. Z prohry víry a vítězství nevíry pak mají strach jedině pokrytci, kterým patří nejnižší místa v pekle! Věřící, slyšte příkaz Boží: Ti, kdož si berou nevěřící za záštitníky místo věřících, hledají snad u nich moc? Vždyť moc veškerá patří Bohu. (Nisá´:139) Ibn Kesír vysvětluje tento a další podobné verše: „Tyto mají za cíl, aby se o sílu (moc, hrdost a převahu) žádalo u Boha a aby bylo přijato pouze uctívání Jeho, aby se lidé přidávali k Jeho služebníkům, věřícím, kterým patří vítězství na tomto i na onom světě.“ Avšak muslimská umma byla zastižena nepřipravená, nedbající těchto pokynů. Do jejich srdcí byl vržen strach ze smrti a láska k pozlátkům tohoto světa. Při honbě za krátkodobými cíly a pomíjivými pokušeními přimkli muslimové k modloslužebníkům, kteří roztrhali jejich jednotu a vnesli mezi ně nenávist a nepřátelství. Následovali jejich stopy, až se stali podobnými jim, jak podle obecně přijímaného hadísu předpověděl Posel صل الله عليه و سلم : "Budete následovat ty, kteří byli před vámi. Píď po pídi, loket po lokti, až tak, že kdyby vlezli do ještěří díry, budete je tam následovat." To byl trest za to, že porušili vznešený příkaz přimknutí se k věřícím a odvrhnutí nevíry a nevěřících, jak říká Bůh: Vy, kteří věříte! Neberte si nevěřící za blízké druhy místo věřících! Chcete snad proti sobě dát Bohu oprávnění zjevné? (Nisá:144) Ibn Kesír vysvětluje: „Bůh Svým služebníkům, věřícím, zakazuje brát si nevěřící za záštitníky místo věřících, paktovat se s nimi proti věřícím, přimykat se k nim, prokazovat k nim náklonnost a lásku místo k věřícím a v tom všem jim dát status věřících.“ Ibn Tejmíja v knize "Iqtidá´u s-siráti l-mustaqím" píše: "Bůh určil Muhammedu صل الله عليه و سلم vyjít ve své víře určitým směrem a nařídil mu víru následovat a nikoli následovat tužby těch, kteří neznají. Ti, kteří neznají vešli v to vše, co se víře protiví. Jejich tužby jsou takové, že je ponižují“ Což lze podlézat někomu, kdo je nespravedlivý? Bůh Milosrdný a Shovívavý tu však přináší, jako tolikrát, ulehčení. Abdulláh bin Abú Bekr vypráví „Když vyslal Posel صل الله عليه و سلمy Mu’áza do Jemenu, řekl mu: „Ulehčuj a nepřitěžuj. Rozšiřuj radostné zvěsti a neplaš lidi. Tam přijdeš k Lidem Knihy a oni se tě dotáží, co je klíčem ráje. Odpověz jim:Je jím svědectví, že není božstva kromě Boha Jediného, který nemá společníka.Podle Buchárího. Vznešený zjevil: Bůh vám nezakazuje, abyste byli dobří a spravedliví vůči těm, kdož nebojovali proti vám kvůli náboženství a nevyhnali vás z příbytků vašich, neboť Bůh věru miluje poctivé. Avšak Bůh vám zakazuje brát si za záštitníky ty, kteří proti vám bojovali kvůli náboženství, a ty, kteří vás vyhnali z příbytků vašich, a ty, kteří pomáhali při vašem vyhánění. A ti, kdož se s nimi budou přátelit, jsou nespravedliví! (Mumtahana:9) Tyto verše přímo vystihují podstatu tohoto islámského příkazu – pravidla al-welá´ we l-berá´. Zvolejme tedy hlasem Faraonových kouzelníků, kteří uvěřili zjevení Músáovu, mír s ním, a vzepřeli se tyranovi, který je sváděl od víry: „Nedáme ti přednost před tím, čeho se nám dostalo z jasných důkazů, ani před tím, jenž nás stvořil. Rozhodni to, o čem chceš rozhodovat, avšak můžeš rozhodovat jen o věcech tohoto života pozemského. Uvěřili jsme v Pána svého, aby nám odpustil naše hříchy a kouzelnictví, k němuž jsi nás ty donutil. A Bůh je lepší a trvalejší! (TáHá:72-73) Těm, kteří jsou poslušni příkazu Božího a následují Jeho posly, mír s nimi všemi, i Pečeť všech proroků صل الله عليه و سلم, je přislíbeno vítězství, ať již budou příkoří, kterých se jim od nepřátel dostane, sebevětší. Slib Boží zní jednoznačně: Kdo si přeje moci . . . vždyť jedině Bohu náleží moc veškerá; k Němu stoupají slova dobrá a On skutek zbožný k sobě pozvedá. Pro ty, kdož úklady zlé chystají, připraven je trest přísný a úklady jich se vniveč obrátí. (Fátir:10) Kdo je přednější dostát svého slibu, nežli Bůh Spravedlivý, Jediný, který nemá společníka?
 
Milí bratři a sestry. Bůh hovoří o duši: Kdo ji očistí, ten jistě vydělá, a kdo ji zanedbá, ten jistě prodělá. (Šems:9-10) Hleďte si svých duší a činů. Očistěte je, napravte své úmysly, konejte zbožné skutky a usilujte na cestě Boží. Nezapomeňte na varování Posla Božího صل الله عليه و سلم, jenž pravil: "Pokud se budete zabývat obchodováním, chytíte se ocasů krav, spokojíte se s rolničením a opustíte džihád, Bůh vás uvrhne do ponížení a nezbaví vás jej dokud se nenavrátíte ke své víře."  Podle Abú Dawúda. Nebuďte těmi, komu je určena Boží výtka: Nejhoršími tvary před Bohem jsou věru hluší a němí, kteří neuvažují rozumně. (Anfál:22) Buďte pevní a přísní vůči nevěřícím a milující vůči věřícím. Nenechte se zlomit a ponížit, protože vám to nepřísluší. Nebojte se falešných božstev a ideologií, nýbrž se jim postavte, jako to učinil prorok Ibráhím, mír s ním: Jak bych se bál toho, co k Němu přidružujete, když vy sami se nebojíte přidružovat k Bohu to, k čemu vám On neseslal žádné oprávnění? Která z obou těchto stran má větší nárok na bezpečí, odpovězte, víte-li! (An’ám:81) Džábir bin Abdulláh vypráví: „Slyšel jsem, jak se jeden člověk ptá v den Uhudu Posla صل الله عليه و سلم:Řekni mi, kde budu, budu-li zabit?“ „V ráji,“ odpověděl Posel y. Slyše to, onen muž zahodil datle, které držel v ruce a vycválal do boje, kde se bil, dokud nebyl zabit.“ Muslimové, buďte jako tito vaši ctnostní předkové! Arabové a nearabové, slíbili jste věrnost Bohu a Jeho Poslu صل الله عليه و سلم! Slíbili jste, že budete bojovat na cestě boží vším, co můžete dát ze svých psychických, intelektuálních, materiálních i fyzických sil, celým svým úsilím. Můžeme být hrdi na to, že jsme muslimové, pokud se to na nás bude odrážet. Musíme přikazovat vhodné a zakazovat zavrženíhodné, být připravení, soběstační, disponovat lidskou, intelektuální převahou. Být nositeli světla a pokroku a nebránit se svobodnému přemýšlení. Pokud to zanedbáme, neuškodíme islámu, pouze sami sobě. Pomněte slov Božích: A každý národ má svou lhůtu danou, a když se lhůta jeho dovrší, nemůže ji odložit ani uspíšit ni o hodinu jedinou. (A’ráf:34)
 
Alláhumma, podpoř naše bratry bojující na cestě Boží! Přijmi jejich mučedníky! Pane, učiň nás národem vhodným tvých slíbených poct a vítězství. Ámín!