POUČENÍ Z BITVY U BEDRU

بسم الله الرحمان الرحيم

 

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme, o pomoc a o správné vedení žádáme. Kdo veden je Alláhem, nebude nikým sveden z cesty a bloudícího nevyvede nikdo, než Alláh. Dosvědčuji, že není božstva kromě Boha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صل الله عليه و سلم je jeho Služebník a Posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Bůh žehnej jemu, jeho rodu, společníkům, pravověrným chalífům a všem jeho následovníkům. Připomínejme si bohabojnost, dodržujme všechny příkazy naší víry a snažme se jít přímo. Alláh dž.š. zjevil nejlepším slovem: Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali! (Álu ‘Imán:102). A nejlepším vedením je Muhammedovo y, jenž pravil: „Nejhorší věcí jsou novoty ve víře a každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni.“
 
A potom, milí bratři a sestry, dnes budeme hovořit o jedné velkolepé události, která požehnala naši ummu během měsíce ramadánu a to je bitva u Bedru. Tato bitva se zařazuje mezi velké Prorokovy صل الله عليه و سلم bitvy, které svedli muslimové s nevěřícími z rodu Kurejšovců. Proběhla 17. ramadánu druhého roku hidžry. V té době muslimové velmi trpěli ze strany Kurejšovců ponižováním, ubližováním a všemožnými represemi. Prorok صل الله عليه و سلم se dozvěděl o karavaně Abú Sufjána bin Harb, která se právě vracela z oblasti aš-Šámu (z historické Velké Sýrie) do Mekky a v ni byly shromáždění výnosy zkonfiskovaného majetku muslimů. Prorok صل الله عليه و سلم přikázal svým přátelům, aby vyjeli proti karavaně. Prorok صل الله عليه و سلم jel s nimi a dohromady jich bylo něco málo přes 300 osob. Nechtěli rozpoutat válku s Kurejšovci, ale jen převzít kořist z karavany na oplátku za zabavený majetek, který museli nechat v Mekce po svém odchodu do Medíny. Abú Sufján se o plánu přepadení karavany dověděl a odklonil karavanu ze své běžné cesty. Současně Mekkánští vyslali dalších 1000 mužů na ochranu karavany. Abú Džehl, jeden z předáků Kurajšovců řekl: „Přísahám, že se nevrátíme, dokud se nedostaneme k Bedru, kde rozložíme ležení, pojíme, popijeme, aby všichni Arabové v okolí věděli, kdo jsme a měli z nás strach.“ Když se Prorok صل الله عليه و سلم dozvěděl o přípravě tažení z Mekky, obrátil se o radu ke svým přátelům. Al-Mikdád ben Amr mluvil za všechny a řekl, když povstal: „Posle Boží, jdi s tím, co ti Bůh přikázal. A přísahám při Bohu, že nebudeme jako synové Izraele, kteří řekli Mojžíšovi: ‚Jdi se svým Bohem a bojujte sami.‘ My“, pokračoval Mikdád, „my budeme bojovat po tvé pravici i po tvé levici. Budeme stát s tebou vpředu i vzadu.
Dnes nebudeme vyprávět o tom jak se odehrála bitva, ale Pomněme několik poučení z této události:
1)      Du‘á (prosba k Bohu). Upřímně vyslovená i myšlená prosba k Bohu je vždy první krok a začátek cesty k vítězství, jak vyprávěl Prorok Boží صل الله عليه و سلم. Na začátku bitvy Prorok y vyslovil prosbu: „Ó Bože, splň mi, cos slíbil.“ A Alláh dostál svého slibu a pomohl muslimům zvítězit.
2)     Optimismus a důvěra ve vítězství Alláha. Když se seřadily bitevní řady a Prorok y se mezi nimi procházel, ukazoval místa, kde budou později ležet padlí Kurajšovští velitelé. Po bitvě se potvrdila Prorokova صل الله عليه و سلم slova a místa, na která ukázal před bitvou se skutečně stala pohřebištěm Prorokem zmíněných velitelů.
3)    Alláh poslal při bitvě anděly, aby muslimům pomohli k vítězství.   To mělo velký vliv na sebevědomí muslimů.
4)      Odvaha přátel Proroka صل الله عليه و سلم. To, co vedlo přátele Proroka  صل الله عليه و سلم bylo buď vítězství nad nepřítelem a tím pádem vítězství Boží, nebo mučednictví, po kterém toužila většina muslimů. Protože v té době muslimové věřili v Alláha opravdovou vírou, vybaveni neomezenou početní převahou. Protože věřící, když vstupují do bitvy, nevstupují do ní sami, ale vstupují do ní spolu se silou svojí víry. A vstupují do ní též s jistotou, že Alláh Nejvyšší je podpoří. Kdykoliv Alláh sešle strach mezi svoje nepřátele, nepomůže jim ani jejich počet, ani jejich výzbroj.
5)     Prorok صل الله عليه و سلم se vždy o všem radil se svými společníky a tím dodržoval Boží příkaz, který vyplývá z Koránu: „… poraď se s nimi v každé záležitosti. A až dospěješ k rozhodnutí, spolehni se na Boha, neboť Bůh miluje ty, kdož na něj se spoléhají.“ (Álu Imrán:159)
 
 
Milí bratři a sestry, nyní se nacházíme právě před začátkem poslední dekády měsíce ramadánu, která je spásou, cestou k požehnání a odměně. Je známo z hadísů, že Posel صل الله عليه و سلم tyto dny trávil jako i’tikáf a že během nich zintenzivňoval své uctívání. Á´iša řekla: Prorok صل الله عليه و سلم v prvních dvaceti dnech ramadánu míchal modlitbu a půst se spánkem a když bylo posledních deset dnů zatáhl oblečení (připravil se na uctívání a zcela se mu oddal). Prorok صل الله عليه و سلم také probouzel svou rodinu aby se modlili a vzpomínali Alláha, dbal na využití těchto požehnaných nocí. V tomto období se nalézá nejvýznamnější noc v celém roce. Bůh řekl: „Vskutku jsme jej seslali v noci Úradku. Víš ty vůbec, co je to noc Úradku? Noc Úradku než tisíc měsíců je lepší, v ní podle Pána svého dovolení andělé a duch sestupují kvůli každému zjevení. A až do východu jitřních červánků je mír v ní.“ (Al-Qadar 1-5) Bůh v ní seslal Korán, je lepší než tisíc nocí, tj. 83 let a čtyři měsíce. V ní sestupují andělé, spousta lidí je zachráněna před peklem a Bůh o jejím významu seslal celou súru. Podle obecně přijatého vyprávění Abú Hurejry Prorok صل الله عليه و سلم řekl: "Kdo konal noční modlitbu během "lejletu l-kadr" s vírou a věrně, jsou mu odpuštěny jeho hříchy." Toto je Nesáího verze. Tato noc, jejíž datum není přesně známo, se dle pramenů sunny nalézá v lichých nocích těchto posledních dnů. Zároveň připomínáme, že se blíží doba sbírání sadakatu l-fitr. Dát ji je povinností. Ibn Abbás cituje slova Posla: „Sadakatu l-fitr čistí půst postícího od prázdných a nestoudných řečí a on je potravou chudých. Kdo jej dá před ‘ídem, bude se to považovat za sadakatu l-fitr a bude to přijato. Kdo jej dá po ‘ídu, to mu bude obyčejnou almužnou.“ Podle Abú Daúda, Ibn Mádže a Hakíma. A nestrácejte naději, vždyť řekl Bůh: Bůh vám již vskutku pomohl u Badru, když jste byli ještě nepatrní. Bojte se Boha, snad Mu budete vděčni. (Álu‘ Imrán:123)
 
Prosíme Všemohoucího, aby od nás přijal naše uctívání, aby nás odměnil a odpustil nám. Prosíme, aby nás zbavil útisku a vrátil nám ztracené postavení a čest. Prosíme, aby podpořil mudžáhidy na všech místech a učinil nynější místa strádání své ummy novými Bedry islámu! Ámín