ČIŠTĚNÍ DUŠE

بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, Pánu světů, jen Jeho uctíváme, jen Jeho o pomoc a o vedení přímou stezkou žádáme. Koho Alláh vede, nebude nikým uveden v blud a kdo bloudí, nenalezne jiného vedení než Božího. Dosvědčuji, že není božstva kromě Boha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صل الله عليه و سنلم je jeho Služebník a Posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Bůh žehná jemu, jeho rodině, jeho společníkům, pravověrným chalífům po něm a všem jeho následovníkům. Připomínejme si bohabojnost, dodržování všech příkazů islámu a snažme se jít přímou a správnou cestou. Pán náš nařídil slovem nejlepším: Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než jako muslimové! (Álu‘Imán:102). Nejlepším vedením je vedení Muhammeda صل الله عليه و سنلم, jenž řekl: „Nejhorší věcí jsou věci nově vnesené a každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni.

A potom, milí bratři a sestry, dnes bychom rádi vzpomenuli důležitost jednoho z příkazů naší víry. Jde také o cestu, kterou by se měl každý Boží služebník ubírat – čištění lidské nefs (tj. duše, ego, psýcha). Úsilí o čistotu duše je jedním ze znaků víry, je příkazem, podmínkou úspěchu jak na světě tomto tak i na onom. Alláh dž.š. o něm hovoří (ve významu): Při duši a při tom, kdo dal jí vyrovnanost a vdechl jí hříšnost i bohabojnost! Kdo ji očistí, ten jistě vydělá, a kdo ji zanedbá, ten jistě prodělá. (Šems:7-10) Ibn Kesír vysvětluje slova: „při duši a při tom, kdo dal jí vyrovnanost“, tedy při Tom, Který ji stvořil čistou, správnou a úplnou a Který učinil člověka souladným a odpovídajícím. Imám Muslim uvádí následující slova Posla  صل الله عليه و سنلم: „Alláh dž.š. říká: „Já jsem Své služebníky stvořil na pravé víře a později k nim přišli šejtáni a odvrátili je od víry jejich.Alláh zde přísahá sebou samým a vším, co vzpomenul. Slovavdechl jí hříšnost i bohabojnosttj. ukázal jí cestu dobra i zla a objasnil jí, co má hodnotu a co ne.Kdo ji očistí, ten jistě uspěje, a kdo ji zanedbá, ten jistě prodělá“, tedy, kdo očistí svou duši pokorností k Bohu, ten uspěje. Ibn Abí Hátim zaznamenal, že Ibn Abbás vyprávěl: „Slyšel jsem Posla  صل الله عليه و سنلم ve vztahu ke slovům kdo ji očistí, ten jistě uspěje“ říci:Uspěje ten, jehož duši Bůh očistí.“ A když při recitaci Koránu dospěl  صل الله عليه و سنلم k tomuto verši, prosíval Alláha následující prosbou: „Ó Bože, daruj mé duši bohabojnost, věru Tys její záštitník a strážce. Ty věru nejlépe očistíš.“ Věz, že duši Alláh neočistí, dokud ji neočistí skrze poslušnost a pokornost Alláhu ten, jehož je. Tedy její očištění je odměna za její pokoru, jak říká Alláh: Co týče se toho, jenž rozdával a Boha se bál a za pravdivou nejkrásnější odměnu pokládal, tomu usnadníme přístup ke snadnému. (Lejl:5-7) A buď si také jist, že očištění duše a její ochrana před špínou tužeb a zkaženosti je podmínkou úspěchu na světě onom, důvodem konečného vítězství člověka, jeho vstupu do zahrad ráje a věčného užívání v něm: Však ten, jenž postavení Pána svého se bál a duši svou před vášní spasil, ten věru v zahradě rajské svůj bude mít azyl. (Názi’át:40-41)

Milí bratři a sestry, jmenujme několik postupů očišťování duše: 1. vyčištění duše od všeho zlého a negativního, jako je modloslužebnictví, malověrnost, pokrytectví, lež pýcha, závist, zbabělost, zhýralost a prostopášnost. Zanechání všeho, co rozvrací příkladný vztah k Alláhu i k jeho služebníkům 2. Naplnění duše tím dobrým a pozitivním jako je tewhíd, bohabojnost, upřímnost, obětavost, opravdovost, pokora. Chrabrost, cudnost, píle, trpělivost a skromnost. Před Alláhem i před Jeho stvořeními. 3. Otevřenost sebekritice a věčná nespokojenost se sebou samým. Držet se daleko od sebechvály: Nepovažujte tedy sebe za očištěné! (Nadžm:32) 4. Prosba o odpuštění. Alláh řekl: a ty, kteří potom, co spáchali hanebnost či sami sobě ukřivdili, vzpomínají Boha a prosí Jej za odpuštění hříchů svých - neboť kdo jiný může hříchy odpustit než Bůh - a kteří nesetrvávají vědomě v tom, co provedli. (Álu‘ Imrán:135) On sešle na vás nebe deštěm hojným a rozmnoží vám majetky i syny a připraví pro vás zahrady a řeky. Co je vám, že nedoufáte ve velkomyslnost Boží? (Núh:12-13) Od Šedáda bin Aws se tradují slova Posla  صل الله عليه و سنلم: „Ó Bože, Tys Pánem mým. Není božstva kromě Tebe, Tys stvořil mne a já jsem služebníkem Tvým. Já dodržím k čemu jsem se Ti zavázal i co slíbil jsem Ti, dokud budu mít sil. Utíkám se k Tobě před zlem, jež spáchal jsem, uznávám milosrdenství mé Tebou prokázané a přiznávám vinu svou. Tak odpusť mi, vždyť věru nikdo nemůže odpustit viny kromě Tebe. Kdo tohle pronese ráno a potom přes den umře, bude z obyvatel ráje. A kdo ji pronese večer a následující noc zemře, je z lidu ráje.“ Zaznamenal imám Buchárí. Učenci pojmenovali tuto prosbu jako sajídu l-istigfár - tj. "mistr odpuštění".

Prosíme Alláha, který vyslyší každou prosbu, aby vyčistil naše duše od zla a naplnil je pokorou a bohabojností! Pane, smiluj se nad námi a odpusť nám i našim blízkým, Tys věru Odpouštějící, Slitovný! Ámín