CHALÍFA ALÍ SE SOUDÍ S ŽIDEM

Dějepisci uvádějí, že Alí bin Abí Tálib ztratil svůj štít, když vytáhl do boje proti Mu’áwíjovi.
Po skončení válečného tažení, když se vrátil do Kúfy, nalezl štít u jednoho žida, který jej prodával na tržnici.
 
Řekl mu Alí: „Tento štít je můj, žide. Ani jsem jej neprodal,ani nedaroval.
Žid řekl: „Tento štít je můj, je v mé ruce.“
Budeme se soudit před islámským soudcem,“ namítl Alí.
 
Pak přišel k soudci Šurejhovi a sedl si k němu ze strany. Žid se posadil před Šurejha.
Šurejh se obrátil k Alímu: „Vládce věřících!
a Alí odpověděl: „Ano. A říkám, že ten štít, který žid drží v ruce, je ve skutečnosti můj štít, neprodal jsem jej, ani jsem jej nedaroval.
Šurejh se obrátil k židovi a řekl: „A co říkáš ty?
„V mé ruce je můj štít,“ odpověděl žid.
Šurejh se znovu zeptal: „A máš důkaz, vládce věřících?
Ano,“ opáčil Alí. „Kunbur a Hasan mi mohou dosvědčit, že štít je můj.
Šurejh oponoval: „Ale svědectví synů pro svého otce není povoleno.
Alí řekl: „Což člověk, který bude obyvatelem ráje, nemůže svědčit? Slyšel jsem Posla Božího, mír a požehnání Boží s ním, říci: „Hasan a Husejn jsou předáky mladíků v ráji.
Žid na to řekl: „Jeho soudce rozsoudil v můj prospěch! Jeho vlastní soudce rozsoudil proti němu! Dosvědčuji, že není božstva kromě Boha a že Muhammed je Boží Posel. A dosvědčuji, že je to skutečně tvůj štít. V noci ti vypadl a já jsem jej vzal.“
 
Později tento žid bojoval v Alího vojsku proti cháridžovcům v Nehrewánu a tam také padl.
 
 
(Podle Abú Nu’ejm v al-Hilja a Sujútího v Džámi’u s-saghír.)