SMYSL MRAVNOSTI

 

بسم الله الرحمن الرحي
Chvála Alláhu, mír a požehnání Poslu Jeho.
 
A potom, Alláh dž.š. říká (ve významu): A uctívejte Boha a nepřidružujte k Němu ničeho, k rodičům se chovejte nejlépe, i k příbuzným, sirotkům, chudým ať již blízkým, nebo cizím, k těm, kteří se k vám přidržili, k pocestným a k těm, kterým vládne vaše pravice. Věru Bůh nemiluje pyšné a vychloubačné (Nisá´:36)
Tento verš přikazuje dobré, vlídné a laskavé chování vůči rodičům, dále příbuzným a pak i všeobecně vůči všem lidem dobré vůle.
Posel Boží صل الله هليه وسلم radil Mu’ázu ibn Džebelovi:Boj se Boha (ar. itaki ´lláh) kdekoliv jsi a učiň za každým, hříchem dobrý čin , který jej smyje a chovej se k lidem příkladným chováním. Podle Tirmízího.
V hadísu od Abú Dardá Prorok صل الله هليه وسلم praví: V soudný den nebude na miskách vah nic těžšího než dobré chování. A vznešený Bůh opovrhuje tím, kdo vysloví nestoudná slova.“  Podle Tirmízího.
Od Džábira se tradují slova Posla Božího صل الله هليه وسلم: Nejdražším a mně nejbližším v Soudný Den bude ten z vás, kdo bude mít nejlepší morálku. A nejvzdálenějším ode mne a nejnenáviděnějšími budou v Soudný Den planě mluvící, vychloubavci a rozvratníci.“ Zeptali se: „Planě mluvící i vychloubavci jsou nám známí, kdo jsou ale rozvratníci?“ „To jsou domýšliví,“ odpověděl on, mír s ním.“ Zaznamenal Tirmízí.
Tirmizí také zaznamenal od Abú Hurejry, že Posel Boží صل الله هليه وسلم, když byl tázán na to, co uvede nejvíce lidí do ráje, odpověděl:Bohabojnost a dobré chování.A když byl tázán, co je nejvíce přivede do pekla, odpověděl: „Ústa a pohlaví.
Ibn Mubárek říká: „Dobré chování je úsměv na tváři, pomoc lidem, nikdy neublížit a přenést se přes jejich chyby.
 
Apel na dobré chování je nedělitelnou součástí Božího poselství a není specifický jen pro poselství Koránu, nýbrž byl obsažen i v předešlých zjeveních a je charakteristickým rysem následování pravdy. Důkazem jsou Boží slova: A již jsme uzavřeli smlouvu se syny Izraele, hovoříce: „Nebudete uctívat nikoho, než Boha, budete rodičům nejlepší chování prokazovat, jakož i příbuzným a sirotkům, chudým a mluvit budete k lidem krásně. A budete dodržovat modlitbu a dávat zekát.“ (Bekara:83)
 
Tyto verše jsou také důkazem toho, že správná víra a správné uctívání na straně jedné a mravnost na straně druhé spolu úzce souvisí. Jsou to spojené nádoby a jedno bez druhého nemůže. Správné chování se totiž skládá ze vztahu k Bohu a ze vztahu k lidem. Kdo je dobrý a mravný, ale nedodržuje své závazky vůči Bohu, neuspěje, jeho mravnost není úplná a hřeší proti Bohu. Kdo naopak vytrvale uctívá Boha a je hrubý, nečestný, nespolehlivý a zákeřný, nejenže postrádá mravnost vůči lidem a svým chováním je odrazuje od cesty pravdy a víry, ale jeho uctívání od něj není přijato.
Bezzár zaznamenal hadís kudsí: „Já věru skutečně přijímám modlitbu člověka, který se jí koří Mojí Velikosti – kdo se nepovyšuje nad Má stvoření, kdo nesetrvává v nepokornosti vůči Mě, kdo den tráví zikrem, kdo je milostiv vůči sirotám, pocestným, vdovám i lidem v nesnázích.
O půstu říká Posel صل الله هليه وسلم: „Půst je štítem, pokud se neprorazí.“ Někdo se zeptal: „Čím se prorazí?“„Lhaním nebo pomluvami,“ odpověděl on صل الله عليه و سلم.. Zaznamenal Taberání na autoritu Abú Hurejry.
A o mravnosti říká Posel: „Dobrým chováním dosáhne téhož, jako by se postil celý den a modlil celou noc.“ Sahíh dle Abú Daúda.
 
Toto dobré chování je přikázáno vůči všem věřícím. Vždyť Alláh je popsal slovy:laskaví mezi sebou. (Feth:29) Podle obecně přijatého hadísu od Abdulláha ibn Amra Posel Boží صل الله عليه و سلم řekl: „Skutečným muslimem je ten, od jehož jazyka a rukou jsou ostatní muslimové v bezpečí. A pravým muhádžirem je ten, který opustí vše, co je zakázáno.
 
Je přikázáno vůči těm nemuslimům, kteří nechovají k muslimům nepřátelství:Bůh vám nezakazuje, abyste byli dobří a spravedliví vůči těm, kdož nebojovali proti vám kvůli náboženství a nevyhnali vás z příbytků vašich, neboť Bůh věru miluje poctivé. (Mumtahana:8) protože: A chtěl-li by Bůh, pak by je navedl aby s vámi bojovali. Pokud by se vás stranili, nebojovali s vámi a nabídli vám mír, pak Bůh pro vás neučinil cesty proti nim. (Nisá´:90)
 
A i s nepřáteli, kteří bojují s muslimy a zabíjejí je, je nutno zacházet spravedlivě a fér: Avšak pokud přestanou, ne budiž pak žádného nepřátelství, kromě vůči křivdícím. (Bekara:193)
 
Důvodem jsou Boží slova: Dobré a špatné skutky si nejsou rovné; odplácej tím, co lepší je, a hle, ten, mezi nímž a tebou bylo nepřátelství, se stane jakoby přítelem horoucím. (Fussilet:34) Ibn Kesír říká: „Oplatíš-li dobrem zlo, které ti bylo učiněno, toto dobro ho navede, aby ti podal ruku a on se tak stane tvým přítelem a přejde na tvou stranu.“ Ibn Abbás říká: „On přikázal věřícím ovládat hněv, být jemným k neznalým a oplácet zlo dobrem. Když to učiní, Alláh je spasil před všemi šejtány a přetvoří jejich nepřítele v přítele na jejich straně.
 
Alláh zjevil o Poslu Božím صل الله هليه وسلم: vždyť vskutku charakter tvůj je vznešený. (Kalem:4) A věru máte nyní v poslu Božím příklad překrásný (Ahzáb:21)
Imám Málik zaznamenal v Muwettá‘ od Posla صل الله هليه وسلم: „Jsem poslán, abych dovedl mravnost k dokonalosti.
Matka věřících ‘Áiša vypovídá: „Posel Boží صل الله هليه وسلم nebyl rozvraceč, ani nestoudník, ani nevykřikoval po trzích. Neoplácel zlo zlem, nýbrž odpouštěl a byl velkodušný.“ Jindy odpověděla: „Jeho povahou byl Korán.“
 
Vzkazuji všem muslimům, kteří šíří špatný obraz islámu skrze způsoby, jakými se chovají a jak jednají s lidmi, od hrubosti, nafoukanosti a povýšenectví, až po zločinnost jako krádeže a prodej narkotik, aby si uvědomili, jak jsou daleko od příkazu islámu a nakolik škodí islámské výzvě.
Kdokoli se ponoří do studia historických letopisů, spatří, že islám rozhodně nebyl šířen mečem, jak se jeho nepřátelé snaží a snažili nalhat celému světu. Naopak, existují celé rozlehlé části světa, kde dnes žijí muslimové, ale tyto části nikdy nebyly dobyty silou – Indonésie, jihoasijské ostrovy, východní Afrika, Čína. Všude se islám šířil zejména díky muslimským obchodníkům, jejichž způsoby místním lidem učarovaly. I tam, kde známe historické bitvy mezi panovníky místních obyvatel a příchozích muslimů, nacházíme údaje, potvrzující přítomnost muslimů dávno, desítky i stovky let před získáním těchto území a jejich přičleněním k chalífátu – taková je celá severní Afrika, Indie, střední Asie a původní muslimské oblasti Evropy.
Ibn Hibbán zaznamenal, že jeden žid něco prodal Poslu Božímu صل الله هليه وسلم s odloženou platbou dohodnutou na později. Pak si přišel pro svůj dluh ještě předtím, než vypršel čas. „Ještě nevypršel stanovený čas, opáčil mu Prorok صل الله هليه وسلم. Žid mu řekl: „Vy, potomkové Abdu l-Muttaliba, všichni protahujete a odkládáte placení dluhů.“ Ashábové se rozhněvali, avšak Prorok je zadržel. Obrátil se k židovi nejlepším způsobem a žid pak řekl: „Všechny znaky poselství, jak je znám popsány v tóře, jsem na něm zaznamenal, kromě jedné. A to bylo, že čím tvrději se na něj člověk obrátí, tím je milejší. V to jsem se chtěl ujistit.“ Tehdy ten žid přijal islám.