PŘIKAZOVAT VHODNÉ A ODVRACET OD ZAVRŽENÍHODNÉHO

 

بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu dž.š., jen Jeho uctíváme, o pomoc a o správné vedení žádáme. Kdo veden je Alláhem, nebude nikým sveden z cesty a bloudícího nevyvede nikdo, než On. Dosvědčuji, že  není božstva kromě Boha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صل    الله عليه وسلم je jeho Služebník a Posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Bůh žehnej jemu, jeho rodu, společníkům, pravověrným chalífům a všem jeho následovníkům. Připomínejme si bohabojnost, dodržujme všechny příkazy naší víry a jděme přímo. Alláh dž.š. zjevil nejlepším slovem (ve významu): Vy, kteří jste uvěřli, bojte se Boha skutečnou bohabojností a neumírejte jinak, než jako muslimové (Álu 'Imrán:103). A nejlepším vedením je Muhammedovo صل الله عليه وسلم, jenž pravil: „Nejhorší věcí jsou novoty ve víře a každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni.
 
A potom, milí bratři a sestry v islámu, Alláh učinil islám jediným přijatým náboženstvím u Něj a zlíbilo se mu dát nám islám jako náboženství. A zvolil pro nás obě svědectví, modlitbu, zekát, půst a hadždž jako pět povinností islámu. Kdo se jich drží, toho soud je v rukou Božích. A existuje ještě jedna povinnost, jeden z pilířů, na kterých islám spočívá a který určuje upřímnost víry jednotlivce – imperativ přikazování dobra a zakazování zla, ve shodě s Božími slovy (ve významu): A budiž z vás národ vyzývajících k dobru, přikazující uznalé a odvracející od špatného. A to jsou ti, kteří uspějí. (Álu ‘Imrán: 104). Alláh dž.š. také chválí muslimy: Vy jste nejlepším národem, jenž z lidí kdy vzešel. Přikazujete uznalé a odvracíte od špatného a věříte v Boha.  (Álu ‘Imrán: 110) a dále koří pokrytce: Pokrytci, muži i ženy, patří jedni k druhým: přikazují zavrženíhodné a zakazují vhodné a zavírají ruce své. Zapomněli na Boha a také On na ně zapomněl, neboť pokrytci jsou věru rozvratníci. (Tewba:67). Imám al-Kurtúbí ve svém tefsíru říká: „Alláh v přikazování dobra a zakazování zla položil podstatu rozdílu mezi věřícími a pokrytci.“ Přikazování vhodného a zakazování zavrženíhodného je také charakteristikou, kterou Alláh v Koránu používá pro označení Svých vyvolených a blízkých, stejně jako např. modlitbu, zekát, milosrdenství a spravedlnost, jako ve verších: Věřící muži a věřící ženy jsou si vzájemně přáteli a přikazují vhodné a zakazují zavrženíhodné (Tewba:71) a také: Kající se, uctívající, chválící, oslavující, sklánějící se, poklekající, přikazující vhodné a zakazující zavrženíhodné, dodržující ustanovení Boží . . . Oznam věřícím zvěst radostnou! (Tewba:112) Takto rovněž charakterizuje následovníky Proroka صل الله عليه وسلم: a těm, kdož následují posla, proroka negramotného, jehož shledají oznámeného jim v Tóře a Evangeliu, přikazujícího jim vhodné a odvracejícího od zavrženíhodného, dovolujícího pokrmy výtečné a zakazujícího jim škodlivé a snímajícího z nich tíživé povinnosti a pouta, jež je tíží. A věru ti, kdož v něj uvěří a podpoří jej a budou následovat světlo, jež bylo s ním sesláno, ti budou blažení!“ (A’ráf:157) Moudrý Lukmán toto nařídil svému synu ihned po modlitbě: Synáčku, dodržuj modlitbu, přikazuj vhodné a zakazuj zavrženíhodné! (Lukmán:17) Posel Boží صل الله عليه وسلم řekl: „Kdokoli vyzývá k Cestě, bude mít odměny, jako všichni ti, kteří ho budou následovat a jim se z jejich odměny nic neubere. Kdokoli vyzývá k bludu, bude mít hříchu, jako všichni ti, kteří jej v tom následovali a i jim se jejich hřích nezmenší.“ Zaznamenal Muslim na autoritu Abú Hurejry. Huzejfa vyprávěl, že Posel صل الله عليه وسلم řekl: „Budete nařizovat dobro a odvracet od zla, nebo Alláh zajisté dá nad vámi zavládnout těm nejhorším z vás, nebo na vás sešle trest a vy se k Němu budete obracet, leč On vás nevyslyší.“ Hasan dle Tirmízího. Hákim zaznamenává sahíh hadís na autoritu Džábira: „Předáky šehídů jsoiu Hamza bin Abdulmuttalib a pak člověk, který přišel k nespravedlivému vůdci, přikazoval vhodné a zakazoval zavrženíhodné a byl za to zabit.“ Nabízí se otázka, má-li člověk přestat přikazovat dobro a zakazovat zlo, pakliže sám ono dobro nečiní a onoho zla se dopouští? Učenci se v odpovědi na tuto otázku rozdělili a správný názor je ten, který použil imám Ibn Kesír. Přikazovat dobro a zakazovat zlo je povinnost, vystříhat se hříchu je povinnost a spěchat k dobru je také povinností. A nesplnění jedné povinnosti není překážkou pro plnění povinnosti jiné, nýbrž toliko argumentem proti danému člověku. Se‘íd ibnu l-Džubejr říká: „Kdyby člověk nařizoval dobro a neodvracel od zla, dokud nebude všechno toto dobro činit a dokud se nevyvaruje všeho toho zla, pak by skutečně nikdo dobro nenařizoval a nikdo od zla neodvracel.“ A není pochyb, že stav takového člověka je odsouzeníhodný, neboť nejlepším vyzyvatelem ke zlu je islámská autorita špatných mravů. Alláh s.w.t. říká: Vy, kteří věříte! Proč říkáte to, co nečiníte? Bůh velice nenávidí, že říkáte něco, co neděláte, (Saff:2-3) Ibn Kajjím říká: „Zlí učenci sedí před branami ráje a vyzývají k němu svými slovy, ale svými činy lidi od ráje odpuzují. Kdykoli je pak jejich slova vyzvou: „Vejděte do ráje!“ jejich činy říkají: „Neposlouchejte je, veřejně jsou vůdci a potají jsou vzbouřenci a zbojníky.
 
Milí bratři a sestry, Alláh Nejvznešenější říká (ve významu): A tak jsme z vás učinili národ prostřední, abyste byli svědky o lidech a aby Posel byl svědkem o vás. (Bekara:143) a také: A bojte se pokušení, jež nepostihuje výlučně jen ty, kdož z vás jsou nespravedliví! A vězte, že Bůh je strašný ve svém trestání! (Anfál:25) Ibn Abbás vypráví, že Posel Boží صل الله عليه وسلم řekl: „Nikdy se nezastavuj u člověka, kterého nespravedlivě zabíjejí, protože se Boží prokletí spouští na ty, kteří jsou okolo něj a nebrání ho. Ani se nikdy nezastavuj u osoby, která bezprávně ubližuje druhým, protože se Boží prokletí spouští na ty, kteří jsou okolo ní a nebrání jí v tom.“ Hasan dle Bejhekího. Ibn Abbás říká: „Alláh zakázal věřícím přítomnost jakéhokoli zla mezi nimi, jinak je zlo obklopí všechny.“ Nenávidět zlo jen srdcem je nejslabší víra podle sahíh hadísu na autoritu Ibn Mes’úda, který uvádí Muslim. Alí bin Abú Tálib říká: „První džihád, ve kterém budete přemoženi, je džihád rukama, pak džihád jazyky a nakonec džihád srdci. Když srdce neschvaluje to, co je dobré a neodsuzuje to, co je zlé, je zatvrzelé a vše staví naopak.“ Zapomenutí na tento vznešený princip přikazování dobra a zakazování zla je důvodem zkázy. Věčným mementem nám všem budiž Prorokova odpověď na Zejnebinu otázku: „Budeme zničeni, ač mezi námi budou i dobří?“ „Ano, bude-li mnoho zkaženosti,“ odpověděl jí tehdy Prorok صل الله عليه وسلم. Podle Muslima. Huzejfa říká: „Živou mrtvolou je ten, který neodsuzuje zlo ani svou rukou, ani svým jazykem, ani svým srdcem.“ Jen skrze něj je Boží pomoc a záchrana, dle slov Nejvyššího: On pomůže těm, kteří - když jsme je upevnili na zemi - dodržují modlitbu a dávají almužnu a nařizují vhodné a zakazují zavrženíhodné. (Hadždž:41) Pracujme tedy na přikazování vhodného a zavrženíhodného v prvé řadě u nás samých, abychom mi sami byli vzorem, zlepšujme stav morálky a zbožnosti v rámci své rodiny i muslimské komunity a snažme se předat pravdy islámu i těm, kterým se Božího poselství v čisté a nepokřivené formě ještě nedostalo.
 

 

Alláhumma, upevni naše paty na Tvé Zjevené Pravdě a Cestě. Učiň z nás pevné, neochvějné, pokorné a spravedlivé a nedej nám zhynout skrze naši slabost, lhostejnost. Pane, odstraň z našich srdcí pokrytectví a učiň nás vznešenými a respektovanými na světě tomto a zachráněnými a odměněnými v životě po smrti. Ámín!