NÁBOŽENSKÁ A NENÁBOŽENSKÁ ZNALOST

Otázka: V mnoha islámských publikacích nacházíme pod pojmem znalost jen texty týkající se znalosti náboženské. Jak je to ovšem se znalostí světskou? Vybízí Korán a Sunna také k hledání světské znalosti?

Odpověď

بسم الله الرحمان الرحيم

Chvála Alláhu, požehnání a mír Poslu Jeho.

Předně děkujeme za podnětný dotaz.

Znalost, na kterou se odkazuje v pramenných textech islámu je celkově znalostí bez ohraničení významu. Některé verše a hadísy se vztahují k znalosti základní, jiné k náboženské znalosti a další k poznání jako takovému. Uvedeme vždy jen několik příkladů, podobných lze nalůézt spoustu.

Do první kategorie patří např. hadís "Chtít se vzdělávat je povinnosti každého muslima a muslimky."[1]

O náboženské znalosti hovoří např. hadís: Kdož se vydal cestou hledáni vědy, toho Bůh povede cestou k ráji. Andělé kladou svá křídla k spokojenosti hledače znalosti. A pro učené žádají o odpuštění všichni, kdož jsou v nebesích nebo na zemi i ryba ve vodě. A přednost učeného před zbožným, je jako přednost měsíce před ostatními planetami. V pravdě, učení jsou dědici proroků. A po prorocích nedědí dinár nebo dirham. Ale dědí znalost. A kdož z toho (znalosti) bere, tak bere hojné štěstí.[2]
a koránský verš: Věřící nechť se nevypravují všichni najednou; proč by se z každé skupiny nemohl vypravit jeden oddíl, aby se lidé z něho poučili o náboženství a aby po návratu mohli varovat svůj lid - snad budou se mít na pozoru!(Tewba:122)
Jinde se má na mysli neohraničená znalost. Jako např.

Když člověk zemře, přestávají mu všechny dobré činy, kromě tří: pokud po sobě zanechal trvající almužnu, nebo znalost, která je jiným k užitku, nebo dobré dítě, které se za něj modlí.[3]

Kdo naučí někoho nějaké znalosti, tomu se dostane odměny za všechny, kteří podle ní budou postupovat. A jim se z jejich odměny nic nezmenší.[4]

Jejich význam není ohraničen, tj. nevztahuje se apriori anebo pouze na náboženskou znalost.

Pokud pohlédneme na výše vzpomenuté hadísy, na jejich text, shledáme v tom jistou logičnost. Proč by muslim neměl být odměněn za vynález zlepšujícího postupu, který jeho bližním ušetří čas, práci a energii? Když jim posléze třeba i vyzbyde čas pro studium znalosti zjevené?!

to dokazuje též koránský verš, hovořící v doslovném významu o přípravě k boji a ve významu analogickém o úsilí k soběstačnosti muslimů ve všech oblastech lidské činnosti, aby nebyli nijak vázáni a odkázáni na milost a nemilost modloslužebníků. Jde o verš, který říká (ve významu): Připravte tedy proti nim všechno, co schopni jste postavit ze síly a oddílů jezdeckých, abyste zastrašili nepřátele Boží i nepřátele své a jiné mimo ně, které ještě neznáte, ale které Bůh dobře zná. A cokoliv vydáte na cestě Boží, bude vám plně nahrazeno a nebude vám ukřivděno. (Tawba:60)
A Bůh nejlépe zná.

[1] hadís vypráví Abú Hurejra a zaznamenali ho Muslim, Ibn Mádža a v jiném podání i Ibn Huzejma

[2] hadís vypráví Sehl ibn Mu'áz ibn Anas a zaznamenal ho Ibn Mádža

[3] vyprávěl Anas, zaznamenal Tabarání, hadís č. 9

[4] podle podání Tirmizího, hadís č. 2606