CO ŘÍKALI SPRÁVNÍ PŘEDKOVÉ O SLEPÉM NÁSLEDOVÁNÍ AUTORIT BEZ DŮKAZU?

بسم الله الرحمان الرحيم

Vůdce vykladačů Koránu ‘Abdulláh ibn ‘Abbás, Bůh s ním budiž spokojen, řekl:Já se bojím, že na vás začne padat kamení. Říkám: „Alláh řekl“ a vy říkáte: „Abú Bakr a Omar řekli“.  Zaznamenal Ibn Kesír, Bůh mu budiž milostiv.

Imám Abú Hanífa, Bůh mu budiž milostiv, řekl: ”Ignorujte má slova, pokud říkám něco, co není v souhlasnosti s Boží Knihou, nebo s Prorokovým صل الله عليه و سلم hadísem. ”[1] Podle imáma Fuláního, Bůh mu budiž milostiv. 
 
Imám Málik bin Anas, Bůh mu budiž milostiv, řekl: „Věru já jsem smrtelníkem. Já někdy chybuji a někdy postupuji správně. Podívejte se kvůli tomu na mé názory. Jsou-li v souhlasu s Knihou a se Sunnou – přijměte je! Pokud nesouhlasí s Knihou a Sunnou – pak je ponechejte.“ [2]Podle imáma ‘Abdulbarra, Bůh mu budiž milostiv.
 
 Imám Šáfi’í, Bůh mu budiž milostiv, řekl: ”Pokud vidíte v mých spisech něco, co odporuje Božímu Poslu صل الله عليه و سلم a jeho Sunně, potom mluvte se sunnou Posla صل الله عليه و سلم a opusťte to, co jsem řekl já.“ [3] Podle Imáma an-Nawawího a ostatních, Bůh budiž milostiv ke všem.
 
Imám Ahmed bin Hanbel, Bůh mu budiž milostiv, řekl: „Jak je zvláštní, že jeden národ, který zná řetězec vypravěčů a věrohodnost nějakého hadísu, tak jako tak následuje Sufjána es-Sawrího, i když říká Bůh: Neberte výzvu posla k vám tak, jako by to byla výzva jednoho z vás k druhému! Bůh zná dobře ty z vás, kteří se potajmu okrádají. Nechť se mají na pozoru ti, kdož se vzpouzejí Jeho rozkazu, aby je nepostihla zkouška či trest bolestný. (An-Núr:63)“ „Víte-li, co je pokušení? To je modloslužebnictví. Vzdalování se od jeho  صل الله عليه و سلم slov může mít za následek, že zbloudění vejde do srdce a to se tím způsobem stane zničeným.“[4]
 
Imám Ibnu l-Qajjím, Bůh mu budiž milostiv, řekl o zakázaných druzích teklídu (slepého následování, slepé nápodoby):
”Skládají se ze tří druhů:
-         když se zcela odvrátíme od toho, co zjevil Bůh a místo toho se spokojíme se slepým následováním našich předků.
-         když slepě následujeme někoho, o kom nevíme, jestli se může přejímat znalost od této osoby.
-         Když se slepě následuje nějaké osoby i potom, co bylo jasně dokázáno, že její názory odporují důkazům.” [5]
 
 
Učedníci velkých imámů nikdy nenásledovali slepě své učitele. Je pro to dost důkazů a jedním z nich jsou jistí žáci imáma Abú Hanífy – Abú Júsuf, Ja’qúb a Abú Muhammed aš-Šejbání, Bůh budiž milostiv ke všem. Jejich názory z jedné třetiny odporovali názorům hanefíjské právní školy. Dalším příkladem imám al-Balchí, Bůh mu budiž milostiv, který byl žákem Abú Muhammeda a otrokem Abú Júsufovým. Zvedal ruce před i po rukú‘, na rozdíl od této trojice imámů (Abú Hanífa, Abú Júsuf a Abú Muhammed), kteří pro to neznali důkazy. Ačkoliv tito imámové nezvedali ruce v modlitbě před a po rukú‘, nezabránil tento fakt al-Balchímu, aby následoval sunnu Božího Posla صل الله عليه و سلم.
 
Imám al-Muzání, nechť je mu Bůh milostiv, se podstatně lišil svými názory od svého učitele aš-Šáfi’ího. Něco takového existuje mezi Lidem Sunny i dnes. Je známo, že imám al-Albání, Bůh mu budiž milostiv, nepovažoval za nutné, aby žena zakrývala svou tvář a své ruce, zatímco jeho žák Muhammed bin Džamíl Zajnú, Bůh ho ochraňuj, je názoru opačného.
 
Buď jak buď, veškeré rozdíly mezi těmito imámy jsou pouze ve fiqhu a v ničem více. Všichni zastupují stejnou věrouku (‘aqída) a metodiku (menhedž), od nejranějších, jako byli Abú Hanífa a al-Awzá’í do dnešních, jako byli Ibn Báz a al-Albání, Bůh budiž ke všem milostiv. Všichni imámové jsou pouze lidé. Někdy chybují a někdy postupují zcela správně. Proto rozdíly mezi nimi nemohou rozštěpit jeden národ a rozdělit jej na sekty s tím, že každý z nich bude slepě následovat některého určitého imáma. Pouze jeden jediný imám byl uchráněn chyb, a to byl Muhammed صل الله عليه و سلم.
 

 


[1] Iqázu l-Himam str.50
[2] Džámi‘u Bajáni l-‘Ilm 2/32
[3] al-Madžmú‘ 1/63
[4] Vyprávěl Ibn Batta v al-Ibánatu l-Kubrá, 97. Viz také al-Masá`il 3/1355 od Abdulláha bin Ahmad bin Hanbala
[5] I’lámu l-muwaqqi‘ín 2/188