O KOŘENECH SLABOSTI VÍRY

 

بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu dž.š., jen Jeho uctíváme, o pomoc a o správné vedení žádáme. Kdo veden je Alláhem, nebude nikým sveden z cesty a bloudícího nevyvede nikdo, než On. Dosvědčuji, že  není božstva kromě Boha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه وسلم je jeho Služebník a Posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Bůh žehnej jemu, jeho rodu, společníkům, pravověrným chalífům a všem jeho následovníkům. Připomínejme si bohabojnost, dodržujme všechny příkazy naší víry a jděme přímo. Alláh dž.š. zjevil nejlepším slovem (ve významu): Vy, kteří jste uvěřili, bojte se Boha skutečnou bohabojností a neumírejte jinak, než jako muslimové (Álu 'Imrán:103). A nejlepším vedením je Muhammedovo  صلى الله عليه وسلم, jenž pravil: „Nejhorší věcí jsou novoty ve víře a každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni.
 
Milí bratři a sestry, dnes budeme navážeme na to, co jsme pověděli minulý týden o známkách slabosti naší víry a dnes budeme hovořit o jejích příčinách. Některé známky slabosti naší víry jsou samy o sobě příčinami, jako líné vykonávání náboženských předpisů, setrvávání v hříchu a lhostejnost k problémům muslimů jsou také jejími příčinami. Lékem na ně je pak protivit se jim a snaha vykonávat to, co je jejich přímým opakem. Lékem na absenci vzpomínky Alláha je zikr a kroužky zikru. Lékem na slabost vazby ke Koránu je četba Koránu, kvůli uctívání Alláha a také, na co se zapomíná, kvůli hledání odpovědí na životní dilemy. Nyní připomeneme další kořeny toho, co způsobuje slabost naší víry:
  1. Prostředí, ve kterém se nacházíme a které je daleko od Boží cesty a Jeho zákona. Odvádí a svádí od poslušnosti a lásky vůči Stvořiteli ke vzdoru a zatvrzelosti vůči Němu. Alláh dž.š. varuje takové lidi slovy: A mezi lidmi je i ten, jenž Bohu slouží jen na okraji; když dostane se mu dobrého, je s tím spokojen, jestliže však je postižen pokušením, tu obrátí se tváří zpět, ztráceje tak tento i onen svět - a to věru je ztráta zjevná. (Hadždž:11) Lékem na život v prostředí temnoty je zapálení institucí a spolků světla v něm. Vyzývám nás všechny, tato mešita je svědkem mezi námi, Alláhem a jeho úmluvou. Přispějme všichni k jejímu oživení.
  2. Kořenem slabosti víry je také špatné okolí, vliv špatných přátel, se kterými se člověk druží, kteří jsou mu blízcí, ke kterým projevuje náklonnost, které si povolává na obranu svých zájmů a od nichž přijímá rady. Sa‘íd al-A’meš říká: „Selef se neptali o někom více, než na tři – na člověka, se kterým se prochází, ke kterému vchází a s kým z lidí se druží nejvíce.“ Abú Hurejra říká: „Posel Boží  صلى الله عليه وسلم řekl: „Každý je sklon víře svého přítele. Nechť si tedy každý z vás dává pozor, koho si drží přítelem.“ Abú Sa’íd al-Chudrí vyprávěl, že slyšel Posla Božího  صلى الله عليه وسلم říci: „Nedruž se s nikým, nežli s věřícím a nechť tvé jídlo nejí jiný, než zbožný.“ Oba hadísy zaznamenali imámové Abú Daúd a Tirmízí a al-Albání je oceňuje jako sahíh.
  3. Slabost víry také pramení z pocitu, že naše vlastní smrt je vzdálenou bodoucností, z pocitu, že na tomto světě budeme takřka věčně. Z pocitu, že si sami sebe neumíme představit za pět minut mrtvého. Alláh praví: Ať kdekoliv budete, smrt vás zastihne, i kdybyste byli ve věžích opevněných. (Nisá´:78) a také: Nic vám neprospěje útěk váš; jestliže utíkáte před smrtí přirozenou či před zabitím, beztak budete užívat světa jen nepatrně. (Ahzáb:16) Tirmizí zaznamenal od Ibn Burejdy a ten od jeho otce, že Posel Boží  صلى الله عليه وسلم se otázal: „Víte, čeho jsou příkladem tento a tento?“ načež hodil dva kamínky, jeden do značné dáli a druhý velmi blízko. Řekli jeho druhové: „Alláh a Posel Jeho nejlépe vědí.“ Odvětil  صلى الله عليه وسلم: „Kámen první (ten daleko) symbolizuje naději v dlouhý život a druhý kámen (ten blízko) symbolizuje hodinu smrti.“ Hadís je hasan.
  4. Posledním jedem, který dusí víru v našich srdcích je přehnaná láska k tomuto světu, k jeho lákadlům a svodům. Především to platí pro majetky a potomstvo. Alláh přikazuje a varuje: Vy, kteří věříte! Nechť vás majetky vaše a děti vaše neodlákají od vzpomínání Boha. A ti, kdož tak učiní, ti věru ztrátu utrpí. (Munáfikún:9) Tirmízí zaznamenává hasan sahíh hadís na autoritu Abú Hurejry, že Prorok  صلى الله عليه وسلم řekl: „Tento svět je vězením pro věřícího a rájem pro nevěřícího.“ Podobně se traduje i od Abdulláha ibn Amra.
 
Muslimové! Uvědomme si, že to nejlepší, co jsme v životě na tomto světě mohli nalézt, jsme již nalezli. Ibn Džerír zaznamenal hadís hasan od Ibn Mes’úda: „Pravil Posel Boží صلى الله عليه و سلم: „Koho si Bůh přeje uvést na správnou cestu, připraví jeho srdce pro islám.“ Zeptali se: „Jsou pro to nějaká znamení, ó Posle Boží?“ „Vyhýbání se tomuto světu, touha po světě onom a příprava na vlastní smrt dříve než tato přijde,“ odpověděl onصلى الله عليه و سلم.“ Oním největším pokladem tohoto světa je stát se příslušníkem ummy Muhammeda صلى الله عليه وسلم, nejlepšího z Božích stvoření. Hledali jsme největší poklad tohoto světa a přece jsme jej stále měli u sebe. Byl to náš islám. Držme se proto Koránu a Sunny a hledejme v tom štěstí a uspokojení. Nachází se totiž právě tam a nikde jinde.Vše, co uděláte ze své víry a pro svou víru je Boží milostí a laskavostí vůči vám samým a Alláhu nijak neuškodí, odvrátíte-li se od své víry a uškodíte tím pouze sobě v den, kdy nebude žádné ochrany a žádného vykoupení. Víra islámu je tu, aby zachránila vás, nikoli ona závisí na vás, bude tu přítomna, dokud Alláh nerozhodne jinak. Stvořitel pravil: A domnívají se, že tobě udělali milost, když přistoupili k islámu. Řekni: „Netvrďte mi, že vaše přistoupení k islámu je nějakou laskavostí vůči mně! Naopak Bůh vám učinil laskavost tím, že vás přivedl k víře - jste-li pravdomluvní!“ (Hudžurát:17) 
 
Alláhumma, posilni naši víru, učiň z nás opravdové oddané muslimy a uveď nás do nejvyšších příček ráje. Ámín!