JAK ODLIŠIT ISLÁM OD PSEUDO-ISLÁMU

Otázka: Jak může běžný muslim, např. rolník, vědět, že následuje pravý islám, který mu interpretují imámové?
Odpověď:
Islám klade velký důraz na znalosti a vzdělání. Tím, že četba Koránu je také prostředkem k uctívání Alláha, jsou věřící muslimové nepřímo nuceni bojovat s negramotností. Z hlediska islámských náboženských nauk je odlišena znalost povinná pro každého věřícího muslima a muslimku a pak také znalost, která je povinná pro muslimskou komunitu jako celek. Pokud by tato komunita v sobě nenalezla dostatek kvalifikovaných odborníků na tyto záležitosti, hřích pak padá na každého jejího člena.
Do základního souhrnu islámských nauk, do sféry, se kterou musí být důvěrně obeznámen patří především následující:
1.      Korán je přímé slovo Boží. Sunna je jeho vysvětlením a uvedením do praxe Božím Poslem. Sunna není přímé slovo Boží, ale vznikla z Boží inspirace a je tak součástí Muhammedova Zjevení. Korán a Sunna jsou naprosto nejvyšší a neomylnou autoritou od doby svého vzniku až do soudného dne. V Koránu a Sunně se neudála žádná historicky prokazatelná změna. Pozn.: Z pojmu Sunna zde záměrně vyřazuji ta podání, která nelze historicky spolehlivě přiřadit k Prorokovi, případně ta, která mu byla lživě připsána.
2.      Jakýkoli člověk po smrti Proroka Muhammeda صلى الله عليه وسلم se může buď mýlit, nebo mít pravdu a to platí i o imámech.
Tj. každý člověk, včetně posledního nejobyčejnějšího rolníka má nejen právo, ale i povinnost uvažovat nad slovy imámů, kteří mu prezentují islámské nauky, nakolik jsou tato jejich slova v souladu s Koránem a Sunnou, o kterých víme, že vznikly bez omylu a o kterých je historicky prokázáno, že do nich žádný omyl nebyl vnesen ani záměrně, ani nedbalostí. Také má povinnost poskytnout sám sobě co nejdokonalejší průpravu, aby si sám dokázal v takové situaci poradit.
Tedy islám ze své podstaty naprosto odsuzuje slepé následování kteréhokoli učence, aniž tento předloží svůj důkaz k vyhodnocení. Vybízí k následování Alláha a jeho Posla: Věřícími jsou pouze ti, kdož uvěřili v Boha a posla Jeho… (Hudžurát:15, výklad významu) Ani slepé následování náboženských autorit, ani vznik kléru, který by kategoricky a monopolně určoval jediný myslitelný výklad náboženských pramenů nemá v islámu oporu. Korán stanovuje: A vzali si učence své a mnichy své za pány vedle Boha a stejně tak i Mesiáše, syna Mariina, ačkoliv jim bylo přikázáno uctívat toliko Boha jediného. A není božstva kromě Něho, jenž slávou Svou povznesen je nad ty, kdož jsou k Němu přidružováni! (Tewba:31, výklad významu) Uctívání v tomto verši, které, je-li přiřazeno mnichům a učencům, namísto Alláha a je odsouzeno jako jedna z mnoha tváří modlářství, spočívá v určování toho, co je zakázáno a toho, co je povoleno, tedy ve verši jde o slepé následování náboženských autorit namísto následování Zjevení. Toto pojetí dokumentují i Prorokova صلى الله عليه وسلم slova zachovaná ve vícero navzájem drobně odlišných podání: „Bojím se o vás v pokušení zbožného neznalce a zkaženého učence.
Úloha učenců v islámu je především osvětová, přejímají úkol vysvětlovat a objasňovat lidem Zjevení. Budou hříšní, pokud toho zneužijí pro pokřivení zjevení ve svůj prospěch, nebo podle svého chtíče. Stejně tak budou hříšní i ostatní, pokud jejich provinění neodhalí pro svou vlastní lhostejnost a pohodlnost. Obě skupiny, křivitelé Boží víry i ti, kteří je v jejich dezinterpretacích křivě následovali, mají svůj díl viny a tím i trestu za toto provinění. Alláh pak ubezpečuje v Koránu (ve významu): My pak neukládáme duši břemeno žádné nad její síly. (An’ám:152)