VZTAH ISLÁMU K TÁLIBÁNU A AL-KÁ'IDA

Otázka: Jaký je vztah islámu a Talibanu (nebo Al Kaidy apod.)?
 
Odpověď:
Jako první je třeba říci, že je velký rozdíl mezi islámskými organizacemi, které prosazují islámský (nebo dle svého názoru islámský) způsob vlády a řízení na daném území na straně jedné a mezi organizacemi, které chtějí toto ustavovat ozbrojenou cestou, krveprolitím a šířením teroru a strachu, což je šarí’atsky naprosto nepřijatelné.
Kam spadá ta která skupina, či organizace, je třeba posuzovat přísně individuálně podle důkazů z Koránu a Sunny, s přihlédnutím k dobovým a místním okolnostem, které tu kterou politickou formaci utvářely.
Al-Ká’ida a jí podobné regionální bojůvky jsou zločineckou, teroristickou organizací, která nemá s islámem ani islámským způsobem boje proti útočníkům a odporu proti okupaci pranic společného. Její ideologií je zúžený pohled na věc, černobílé vidění světa, násilí a násilné donucování druhých k přijetí vlastních stanovisek a přesvědčení. Jsou to lidé, kteří si uzurpovali právo vynášet soudy nad muslimy, jsou-li opravdu muslimy. Začali považovat muslimy za nevěřící na základě hříchů, které tito spáchali, což je zcela neislámské. Proto jsou naprosto odsouzeníhodnou sektou.
Tálibán naproti tomu vznikl z žáru a chaosu afghánské občanské války a postupně se stal nejsilnější politickou frakcí v Afghánistánu. Podařilo se mu sjednotit navzájem znepřátelené strany, vytvořit široce akceptovanou platformu dalšího vývoje státu, prakticky ukončit léta chaosu a bojů a stabilizovat většinu rozlohy země pod jediné centrální, jakž takž fungující mocenské centrum. Tím zabránili mnoha zbytečným krveprolitím. Dokonce znovu vytvořili státní úřad pro přikazování vhodného a zakazování zavrženíhodného, instituci známou z nejslavnějších dob islámu, která ve středoasijském prostoru takřka stovky let nepůsobila. Tento institut měl dohlížet na prosazování islámských norem v praxi, mezi státem a občany i mezi občany navzájem. Tato instituce nese největší podíl na pádu produkce opia v Afghánistánu v 90. letech. To vše jsou nepochybné a měřitelné úspěchy. Zůstává však také celá řada zcela nepochopitelných ustanovení, které Tálibán zavedl, jako je např. zákaz vzdělávání pro ženy, nebo nedostupnost lékařské péče pro ženy. To jsou věci, které vznikají infiltrací místních tradic do toho, co je místní společenství zvyklé přijímat jako islámské a také následek špatného pochopení některých islámských norem a jejich následného uvedení do praxe chybným způsobem. Další chybou Tálibánu byl jejich nejasný a neucelený program zahraniční politiky.

Tedy to jednání Tálibánu a podobných skupin, pro které můžeme nalézt opření v Koránu a Sunně přijímáme a podporujeme, zatímco to jejich jednání, které se Zjevení protiví, zavrhujeme a odmítáme.