MANŽELSTVÍ NA DOBU URČITOU

Otázka: Jaký je islámsko-právní názor na tzv. manželství na dobu určitou (ar. an-nikáhu l-mut‘a)?
 
Odpověď:
 
Všechna chvála Alláhu.
 
Manželství na dobu určitou znamená, že se muž ožení se ženou, ať už muslimkou, nebo příslušnicí Lidu Knihy a zároveň specifikuje, jak dlouho toto manželství bude trvat, např. pět dní, dva měsíce, půl roku, nebo několik let. Začátek i konec manželství je tedy takto specifikován a ženě je zaplacen malý mehr (obvěnění) s tím, že po uplynutí této doby žena ze sňatku automaticky vystupuje.
 
Tento druh sňatku byl Prorokem صلى الله عليه وسلم povolen po dobu rovných tří dnů po osvojení Mekky a pak byl zakázán jednou pro vždy až do Dne Soudu.[1]
 
Manželka je Alláhem v Koránu popsána jako osoba, se kterou muž žije dlouhodobě, což při mut’a nelze. Důkazem je verš:
وَعَاشِرُوهُنَّ بِالْمَعْرُوفِ
A soužívejte s nimi podle uznalého!
(Nisá´:19)
 
Manželka je někdo, se kterým muž udržuje dlouhodobý vztah, jak je zmíněno ve verši:
إِلا عَلَى أَزْوَاجِهِمْ أوْ مَا مَلَكَتْ أَيْمَانُهُمْ
Jen pro manželky své či ty, kterým zavládly vaše pravice
(Mu´minún:6)
Formulace „ty, kterým zavládly vaše pravice“ se vztahuje na otrokyně. Podle šarí’e není otrokyně legitimní manželkou, protože vztah mezi otrokem a pánem je limitovaný.
 
Manželka je osoba, která dědí po svém manželu, případně její manžel dědí po ní. Alláh říká:
وَلَكُمْ نِصْفُ مَا تَرَكَ أَزْوَاجُكُمْ
Vám náleží polovina z toho , co zůstavily manželky vaše …
(Nisá´:12)
Žena v mut’a manželství nic nedědí, protože nemůže trávit se svým manželem delší dobu.
 
Vzhledem k těmto argumentům islám pokládá manželství na dobu určitou za nelegitimní svazek a spáchání skutkové podstaty aktu cizoložství, i kdyby s podmínkami oba, tj. muž i žena, souhlasili a i kdyby takový svazek trval delší dobu, řádově roky a i kdyby byl ženě řádně vyplacen mehr.
 
Neexistuje žádný věrohodný důkaz, že by taková praktika vůbec kdy byla povolena, kromě onoho krátkého, epizodálního období po osvojení Mekky. Důvodem tohoto speciálního povolení byl fakt, že v té době mnoho lidí čerstvě přijalo islám a existoval strach, že by mohli od víry odpadnout, protože byli z pohanských časů zvyklí hojně cizoložit. Poté, když tyto tři dny uplynuly, dostala tato praktika status zákazu, který potrvá až do Dne soudu. 
 
Autor: Abdulláh ibn Abdurrahmán ibn Džibrín
Zdroj: Lu´ĺu´ al-Mekín min Fetawá´i Fadíla.


[1] Sahíh Muslim, hadís č. 1402.