JAK DOSÁHNOUT SVORNOSTI MEZI MUSLIMY?

Svornost je Boží příkaz a jeho plnění je Boží milostí, za kterou následuje nesmírná odměna.
 
وَاعْتَصِمُوا بِحَبْلِ اللَّهِ جَمِيعًا وَلا تَفَرَّقُوا وَاذْكُرُوا نِعْمَةَ اللَّهِ عَلَيْكُمْ إِذْ كُنْتُمْ أَعْدَاءً فَأَلَّفَ بَيْنَ قُلُوبِكُمْ فَأَصْبَحْتُمْ بِنِعْمَتِهِ إِخْوَانًا وَكُنْتُمْ عَلَى شَفَا حُفْرَةٍ مِنَ النَّارِ فَأَنْقَذَكُمْ مِنْهَا كَذَلِكَ يُبَيِّنُ اللَّهُ لَكُمْ آيَاتِهِ لَعَلَّكُمْ تَهْتَدُونَ
A přidržujte se provazu Božího všichni společně a nerozdělujte se. Vzpomínejte blahodarů Božích vůči vám. Bývali jste nepřáteli, pak On spojil vaše srdce a stali jste se skrze Jeho blahodar bratry. Bývali jste již na okraji propasti z ohně a On vás z ní spasil. Takto vám Bůh objasňuje Svá znamení, snad budete správně vedeni. (Álu ‘Imrán:103) Provaz Boží je vykladači vysvětlován jako Korán a Sunna či správná věrouka.
Tento verš jedním dechem přikazuje jednotu a v zápětí zakazuje opak jednoty, tj. rozdělování se. Takováto syntagma je použita pro zesílení důležitosti příkazu. Posel Boží, mír a požehnání s ním, říká: „"Věřící ve své lásce, milosrdenství a laskavosti jeden k druhému jsou jako tělo; když jedna část onemocní, celé tělo sdílí malátnost a horečku." Sahíh dle Buchárího. A také říká: „Nijak se po mě nevracejte k nevědomosti, abyste jedni druhým přetínali krky.“ Sahíh podle Muslima.
وَأَلَّفَ بَيْنَ قُلُوبِهِمْ لَوْ أَنْفَقْتَ مَا فِي الأرْضِ جَمِيعًا مَا أَلَّفْتَ بَيْنَ قُلُوبِهِمْ وَلَكِنَّ اللَّهَ أَلَّفَ بَيْنَهُمْ إِنَّهُ عَزِيزٌ حَكِيمٌ
A spojil jejich srdce dohromady. A kdybys dal vše, co je na zemi, nespojil bys jejich srdce dohromady, nýbrž byl to Bůh, kdo je spojil. Věru On je Mocný, Moudrý. (Anfál:63)
Ibn Tejmíja vysvětluje: "Džema'at znamená seskupování, které stojí v opozici k rozdělování, i když se také vedle toho stal termínem označujícím shromažďující se lidi." V hadísu, který Imám Muslim zaznamenal od Abú Hurejry, říká Posel صل الله عليه و سلم říká: "Bůh na vás miluje tři věci a se třemi není spokojen. Je spokojen, že všichni uctíváte jen Jej a nikoho k němu nepřidružujete, že se všichni držíte provazu Božího a nerozdělujete se a že se radíte s tím, komu dal Bůh nad vámi moc. A není spokojen s nepodloženými povídáními, s množstvím otázek a plýtváním majetku."
Abdulláh ibn Omar říká: „I kdybych se přes den postil a probděl noci, aniž bych spal, podělil svůj majetek na cestě Boží, zcela zkrachoval na cestě Boží a zemřel v den, kdy mám zemřít, nemaje v srdci lásku k lidem pokorným Alláhu a zášť proti lidem Alláhu v neposlušným, nic by mi to neprospělo.
Bůh seslal Posla Božího do prostředí, které bylo krajně vzdáleno od správného náboženství. Z lidí, kteří byli nejdále od Jeho přízně, kteří se navzájem vyhlazovali v nesmyslných mezikmenových válkách, které trvaly po celé generace, učinil prostřednictvím Svého Posla, mír a požehnání s ním, bratrské a rovnostářské společenství oddaných věřících. Národ, který podle všeho neodvratně spěl do věčného zatracení, byl obrácen zpět a vydal se na cestu do nejvyšších míst ráje.
Mu’áz ibn Džebel říká: „Slyšel jsem Posla Božího říci: „Říká Alláh Vznešený: „Ti, kteří se budou kvůli Mně milovat, budou mít kazatelny ze světla a jejich postavení se budou udivovat i proroci i mučedníci.“ Podle Tirmízího. Od Abú Hurejry, či od Abú Sa’ída al-Chudrího zaznamenal Tirmízí slova Posla Božího: „Sedm druhů lidí vloží Alláh Vznešený v Soudný Den do stínu svého trůnu, v den, kdy jiného stínu nebude. Spravedlivého vůdce, mladíka, který strávil mladost v pokornosti k Alláhu, člověka, jehož srdce je svázáno s mešitou odkdy z ní vyjde až dokud se do ní vrátí, dvě osoby, které se milovali pouze kvůli Alláhu, kvůli Němu se družily a kvůli Němu se rozešly, člověka, který si v osamění vzpomene na Alláha a rozpláče se, člověka, kterého vyzve k cizoložství urozená a krásná žena a on řekne: „Bojím se Nejvznešenějšího Alláha“ a člověka, který dává milodar tak, že levá ruka neví, co uděluje pravá.
 
Základem svornosti je pocit náklonnosti, ar. welá´, napříč časem i místem.
Princip welá´ - z ar. „sklonnost, náklonnost“ welája = pomoc přátelství v rodině, osvobození; welj = blízkost welí = záštitník. Terminologicky: pomoc, láska, úcta, považování si, blízký vztah, sounáležitost. Ghazzálí říká: „Náklonnost je plodem dobrého vychování a rozkol je plodem chování špatného. Dobré vychování vyžaduje vzájemnou lásku, vzájemnou blízkost a vzájemnou shodu.“
 
Svornost je charakteristikou správně vedených a nesvornost charakteristikou zbloudilých.
 
إِنَّمَا الْمُؤْمِنُونَ إِخْوَةٌ
Věřící jsou si přece bratry; (Hudžurát:10)
مُحَمَّدٌ رَسُولُ اللَّهِ وَالَّذِينَ مَعَهُ أَشِدَّاءُ عَلَى الْكُفَّارِ رُحَمَاءُ بَيْنَهُمْ
Muhammad je Posel Boží; a ti, kdož jsou s ním, přísní jsou proti nevěřícím, leč milostiví mezi sebou (Feth:29) Ibn Kesír říká: „Vůči dobrým lidem jsou milostiví a něžní.
Imám al-Buchárí zaznamenal od Abdulláha ibn Amr ibnu l-Ás, že Posel صلى الله عليه و سلم řekl: "Muslim je ten, před jehož jazykem a rukou jsou ostatní muslimové uchráněni. Muhádžir je ten, který opustí to, co Alláh zakázal."
Selmán al-Fárisí říká: „Dva bratři, když se potkají, jsou jako dvě ruce když jedna omývá druhou. Nikdy se nesetkají, aniž by se vzájemně neobohatili.
Wásil ibn Attá‘, zakladatel sekty mu’tezila, byl se skupinou muslimů a nalezli fanatickou sektu lidí známých jako cháridžovci. Wásilova družina byla v kritické situaci, tváří v tvář možnému zničení ze strany cháridžovců, kteří zastávali názor, že muslimy nezastávající jejich názory je třeba pobít. Wásil řekl skupině, že situaci vyřeší. Přišli k němu cháridžovci a hrozíce mu se ho zeptali: „Kdo jste ty a tví druhové?“ „Oni jsou modloslužebníci, kteří přišli hledat záštitu, aby mohli poslouchat slovo Boží a poznat Jeho zákony,“ odvětil Wásil. „Dáváme ti naši záštitu,“ odpověděli cháridžovci. Wásil je požádal, aby ho poučili. Oni to vzali podle svých chápání. Potom jim řekl: „Já i ti, kteří jsou se mnou, přijímáme (to co jste nás naučili).“ „Jděte ve společenství jedněch s druhými, protože vy jste naši bratři ve víře,“ řekli na to cháridžovci. „Není na vás, abyste to říkali,“ odpověděl Wásil a recitoval verš:
وَإِنْ أَحَدٌ مِنَ الْمُشْرِكِينَ اسْتَجَارَكَ فَأَجِرْهُ حَتَّى يَسْمَعَ كَلامَ اللَّهِ ثُمَّ أَبْلِغْهُ مَأْمَنَهُ
Požádá-li tě některý z modloslužebníků o ochranu,mu ji poskytni - aby mohl slyšet slovo Boží. Potom jej nech dospět do místa pro něj bezpečného“ (Tewba:6) „Dovolte nám,“ pokračoval Wásil, „abychom dosáhli našeho bezpečného místa.“ „Jak si přejete,“ řekli cháridžovci, pohlížeje přitom jedni na druhé. Wásilovi a jeho skupině bylo tedy dovoleno, aby šli svou cestou a dosáhli svých domů v bezpečí.“ Podle al-Muberrida v al-Kámil fí l-lugha we l-adab.
Svornost je povinnost, proto vše, co k tomu vede, je povinnost a co od toho odvádí, je povinnost nečinit.
 
1. Odvržení zášti proti komukoli z muslimů.
وَالَّذِينَ جَاءُوا مِنْ بَعْدِهِمْ يَقُولُونَ رَبَّنَا اغْفِرْ لَنَا وَلإخْوَانِنَا الَّذِينَ سَبَقُونَا بِالإيمَانِ وَلا تَجْعَلْ فِي قُلُوبِنَا غِلا لِلَّذِينَ آمَنُوا رَبَّنَا إِنَّكَ رَءُوفٌ رَحِيمٌ
A ti, kdož přišli po nich, hovoří: „Pane náš, odpusť nám i bratřím našim, kteří nás předešli ve víře; a nevkládej do srdcí našich zášť proti těm, kdož před námi uvěřili (Hašr:10)
Verš je zjeven o muhádžirech a ansárech. Al-Wáhidí uvádí celkem tři důvody seslání: 1. od Jezída al-Assam, že sahába chtěli rozdělit medínské pozemky mezi muhádžiry a ansáry rovným dílem, ale Posel jim poručil sdílet plody této země společně. To uvádí i Kurtúbí. 2. Abú Hurejra vzpomíná událost, kdy jeden chudý člověk z „ashábu s-suffá´“ byl přijat u jednoho Medíňana, jehož rodina měla jídlo jen pro sebe. Muž přikázal ženě uspat děti, aby neplakaly hlady a přinést pohoštění pro bratra. Když jídlo přinesla, zhasla svíce. Oba předstírali, že s hostem jedí. Druhý den pravil Posel: „Obyvatelé nebes se udivují vašemu konání.“ Podle Buchárího i Muslima. 3. Ibn Ishák zaznamenal na autoritu Abdulláha ibn Omara, že jistému muži ze sahába byla darována ovčí hlava a dotyčný řekl: „Můj bratr ten a ten potřebuje více než já.“ Načež hlava putovala přes sedm domácností, vždy se stejným výsledkem, až se vrátila k onomu prvnímu.
Abú Hurejra vypráví od Posla: „Střežte se závisti, neboť ta pojídá dobré činy, jako oheň spaluje dřevo.“ Podle Abú Dawúda.
Zubejr říká, že Posel pravil: „A mezi vás se vmezeřila nemoc, která byla již u národů před vámi. Závist a nenávist. Nenávist je ta, která seče a holí. Neříkám, že holí vlasy, nýbrž, že holí víru.“ Podle Bezzára.
 
 
2. Zanechání násilí a vzájemných rozbrojů, stejně jako zahlazování třecích ploch již vzniklých
Muslim zaznamenal na autoritu Džábira ibn Abdulláha, že Posel řekl: „Střežte se násilí, protože násilí bude tmou v Den Soudu. A vyvarujte se lakomosti, protože lakomost zničila ty, kteří byli před vámi. Vehnala je v prolévání krve a povolování zakázaného.
وَإِنْ طَائِفَتَانِ مِنَ الْمُؤْمِنِينَ اقْتَتَلُوا فَأَصْلِحُوا بَيْنَهُمَا فَإِنْ بَغَتْ إِحْدَاهُمَا عَلَى الأخْرَى فَقَاتِلُوا الَّتِي تَبْغِي حَتَّى تَفِيءَ إِلَى أَمْرِ اللَّهِ فَإِنْ فَاءَتْ فَأَصْلِحُوا بَيْنَهُمَا بِالْعَدْلِ وَأَقْسِطُوا إِنَّ اللَّهَ يُحِبُّ الْمُقْسِطِينَ
Bojují-li mezi sebou dvě skupiny věřících, usmiřte je! A činí-li jedna skupina z těch dvou bezpráví druhé, bojujte proti těm, kdo činí bezpráví, dokud se před rozkazem Božím neskloní! A když se skloní, usmiřte obě strany spravedlivě a buďte nestranní, neboť Bůh věru miluje ty, kdož jsou nestranní! (Hudžurát:9)
Důvodem seslání je urážka od Abdulláha ibn Ubejje, že mu vadí smrad osla Božího Proroka. Načež mu bylo řečeno: „I prorokův osel voní lépe než ty!“ To vyvolalo bitku palmovými listy a obuví mezi pokrytci a ansáry. Na to Alláh zjevil tento verš. Podle Buchárího a Muslima. Bejhekí zaznamenává na autoritu Abú Hurejry hasan hadís: „Abú Hurejro, máš povinnost se chovat dobře.“ Načež se jej Abú Hurejra zeptal, co se tím myslí. „Udržuj vztah s tím, kdo jej s tebou spřetrhal, odpusť tomu, kdo ti ukřivdil a dej tomu, kdo ti nedal.
Abú Hurejra vypráví, že Prorok صلى الله عليه و سلم zmínil deset práv muslima vůči muslimovi: „1. pozdravit ho, když se s ním setkáš; 2. odpovědět mu, když tě vyzve; 3. popřát mu Boží milost, když kýchne; 4. navštívit jej, když onemocní; 5. přijít mu na dženázu, když zemře; 6. splnit svůj slib vůči němu; 7. poradit mu, když tě o to požádá; 8. chránit jej, i když o tom ani neví; 9. milovat pro něj to co pro sebe miluješ; 10. nenávidět, aby jej potkalo to, co bys nepřál sobě.“ Obecně přijímaný. V Ibn Mádžově verzi se specifikuje rada slovy „když je přítomen i když je nepřítomen“ Podle jiného obecně přijímaného hadísu na autoritu Beráa zmínil Prorok صلى الله عليه و سلم ještě: „splnění přísahy a pomoc tomu, komu byla učiněna křivda.“
 
 
3. Zakázán je jakýkoli slovní útok na muslima, kdy se nemůže bránit – pomluva i kleveta
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لا يَسْخَرْ قَومٌ مِنْ قَوْمٍ عَسَى أَنْ يَكُونُوا خَيْرًا مِنْهُمْ وَلا نِسَاءٌ مِنْ نِسَاءٍ عَسَى أَنْ يَكُنَّ خَيْرًا مِنْهُنَّ وَلا تَلْمِزُوا أَنْفُسَكُمْ وَلا تَنَابَزُوا بِالألْقَابِ بِئْسَ الاسْمُ الْفُسُوقُ بَعْدَ الإيمَانِ وَمَنْ لَمْ يَتُبْ فَأُولَئِكَ هُمُ الظَّالِمُونَ
Vy, kteří věříte! Nechť neposmívají se jedni lidé druhým, možná že tito jsou lepší než oni! A nechť jedny ženy se neposmívají druhým, možná že tyto jsou lepší než ony! Neurážejte se vzájemně a nenazývejte se přezdívkami! A jak hnusný je název „hanebník“ poté, co byla přijata víra! A ti, kdož se nebudou kát, jsou věru nespravedliví! (Hudžurát:11)
Kurtúbí uvádí jako důvod seslání narážku Sábita ibn Kajs aš-Šimás vůči jinému muži, který mu nechtěl uvolnit místo. Urážka se týkala jeho matky. Co se žen týče, verš byl zjeven ohledně manželek Proroka, které se posmívaly Umm Selemě,protože byla menší postavy. Druhým důvodem je stížnost Safíjji bint Hubejj, která byla židovského původu, Prorokovi, že se jí ostatní ženy posmívají, že je židovka, dcera židů. Posel Boží jí řekl: „Tak jsi jim měla odpovědět: „Můj otec je Hárún, můj strýc je Músá a můj manžel je Muhammed.“ Co se týče přezdívek, Medíňané se v době nevědomosti titulovali množstvím přízvisek, ale některá byla urážlivá. To se traduje od Abú Dawúda.
 
$¨BàáÏÿù=tƒ`ÏB@Aöqs%žwÎ)Ïm÷ƒy‰s9ë=‹Ï%u‘Ó‰ŠÏGtã
Neprojde z řeči slovo jediné, aniž je vedle něho připraven dohlížitel. (Káf:18)
Abú Hurejra uvádí v hadísu podle Buchárího, že Posel Boží, mír a požehnání s ním, řekl: „Alláh praví: „Věru vyřkne Můj služebník slovo, aniž si bude vědom jeho následků a kvůli tomu bude uvržen do pekelného ohně dále než na vzdálenost mezi východem a západem.“
Newewí říká: „když se vysmíváme, jak někdo vypadá či mluvíme o jeho nepříznivých vlastnostech říkáním např.: „je slepý/á“, „kulhá“, „je plešatý“, „je krátký/á“, „je vysoký/á“, „je černoch/černoška“, „je žlutý/á“, „je příliš hubený/á“, „je příliš silný/á“.... V náboženských vlastnostech to je, když říkáte např.: „je hříšník/hříšnice“, „je zloděj/ka“, „je zrádce/zrádkyně“, „je utlačovatel/ka“, „nemodlí se“, „modlí se velmi rychle“, „nechová se dobře ke svým rodičům“, „neplatí řádně zekát „... Co do světských záležitostí, pak je to, když říkáme např.: „nemá dobré chování/způsoby“, „nemyslí si, že má nad ním kdokoli právo“, „hodně mluví“...“
 
4. Zakázáno je i ponížit muslima a přistupovat k němu s despektem.
Před Poslem Božím byl trestán člověk, který pil alkohol a pak se k tomu vrátil. Někdo ze sahába řekl: „Alláh jej proklel, ještě více pil.“ Posel Boží řekl: „Nepomáhej šejtánu proti svému bratru.“ Zaznamenal Buchárí na autoritu Abú Hurejry.
Ibn Mes’úd cituje delší hadís od Proroka, kde mimo jiné řekl: „Při Tom, vedle Něhož jiného božstva není, někdo z vás bude konat činy obyvatel ráje, dokud mezi ním a rájem nebude vzdálenost jednoho lokte, ale předběhne jej to, co je předepsáno a začne činit skutky obyvatel ohně, dokud mezi ním a ohněm nebude vzdálenost pouhého lokte, ale předejde jej to, co je předepsáno a bude konat skutky obyvatel ráje, až do něj vejde.“ Obecně přijímaný.
Abú Bekr říká: „Nikdy neponižuj žádného muslima, protože ten, kdo je ponížen v očích lidí, je v očích Božích velikým.
Abdulláh ibn Omar říká, že Posel pravil: „Kdo bude sebe považovat za většího než druzí lidé, bude chodit nadutě a drze, ten potká Alláha a Alláh se na něj bude hněvat.“ Sahíh dle Ahmeda.
 
5. Zákaz špehování a podezření
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اجْتَنِبُوا كَثِيرًا مِنَ الظَّنِّ إِنَّ بَعْضَ الظَّنِّ إِثْمٌ وَلا تَجَسَّسُوا وَلا يَغْتَبْ بَعْضُكُمْ بَعْضًا أَيُحِبُّ أَحَدُكُمْ أَنْ يَأْكُلَ لَحْمَ أَخِيهِ مَيْتًا فَكَرِهْتُمُوهُ وَاتَّقُوا اللَّهَ إِنَّ اللَّهَ تَوَّابٌ رَحِيمٌ
Vy, kteří věříte! Střezte se přílišného podezřívání druhých, vždyť některá podezření jsou hříchem! Nevyzvídejte a nepomlouvejte se vzájemně! Což si někdo z vás přeje jíst maso bratra svého mrtvého - vždyť by vám to bylo odporné! Buďte bohabojní, neboť Bůh věru je blahovolný ke kajícníku a slitovný. (Hudžurát:12)
Ibn Mádža zaznamenal hasan hadís na autoritu Abdulláha ibn Abbáse: „Kdo skryje hanbu svého bratra muslima, Alláh skryje jeho hanbu v Den Soudu. Kdo odkryje a rozšiřuje hanbu svého bratra muslima, toho hanbu Alláh v Soudný Den vynese na povrch a zahanbí ho kvůli tomu, který je v jeho vlastním domě.
 
Buchárí zaznamenal, že Posel Boží pravil: „Nejhoršími lidmi budou v Soudný Den ti lidé, kterým se lid vyhýbal a zanechával je v osamění ze strachu před jejich potížemi a křivdami, které způsobují.“ Také Prorok صلى الله عليه و سلم řekl: "Kdo odmítne útok na čest svého bratra Bůh ho odmítne vydat Ohni pekelnému v Den Soudu." Zaznamenal Tirmízí od Abú Dardá. Právem muslima je také nevyzvídat o něm, nepovyšovat se nad něj, nepomlouvat ho a nemstít se mu. Ibn Abí Awfá říká, že Prorok صلى الله عليه و سلم byl skromný a nad nikoho z muslimů se nevytahoval, nebyl drzý, a nepovažoval se za natolik důležitého aby nechodíval s chudými a lidmi bez domova a neplnil jim jejich přání. Podle Nesáího.
 
6. Příkaz skromnosti
ادْعُ إِلَى سَبِيلِ رَبِّكَ بِالْحِكْمَةِ وَالْمَوْعِظَةِ الْحَسَنَةِ وَجَادِلْهُمْ بِالَّتِي هِيَ أَحْسَنُ إِنَّ رَبَّكَ هُوَ أَعْلَمُ بِمَنْ ضَلَّ عَنْ سَبِيلِهِ وَهُوَ أَعْلَمُ بِالْمُهْتَدِينَ
Vzývej k cestě Pána svého moudrostí i projevem nejkrásnějším a spoř se s nimi nejkrásnějším způsobem. Věru Pán tvůj je Nejznalejším o tom, kdo zbloudil z Jeho cesty a On je Nejznalejší i o správně vedených. (Nِahl:125)
Tento verš přikazuje Prorokovi, jakým způsobem má vyzývat k islámu a radit. Přistupovat mile, přátelsky, jemně, krásnými slovy, která přitahují pozornost. Ibn Hazm al-Andalúsí říká: „Když poskytuješ radu, čiň to o samotě a jemnými slovy. Nepřipisuj nikomu jinému výtku vůči tomu, ke komu se obracíš, abys nepřenášel cizí slova. Bude-li tvá rada hrubá, pak svede a bude odmítnuta, namísto, aby získala.“
Omar ibnu l-Chattáb říká: „Zajisté, poníží-li služebník sám sebe kvůli Alláhu, Vznešený Alláh jej skrze svou moudrost povýší a bude mu řečeno: „Pozvedni hlavu, Alláh tě povýší!“ A on sebe považuje za bezvýznamného, ale v očích lidí je urozeným.“
Anas ibn Málik říká: „Zajisté mi Alláh zjevil, abyste navzájem vůči sobě byli skromní a pokorní a nekřivdili jedni druhým.“ Abú Dardá říká: „Tři jsou znaky neznalosti. Sebeláska, množství slov, které se dotyčného netýčou a zakazovat něco a sám to dělat.“ Abú Lejs as-Samarkandí uvádí Prorokovu radu ‘Áiše: „‘Áišo, komu bude dána jemnost a pozornost, tomu je dáno dobro tohoto i onoho světa. A komu bude zkrácena jemnost a pozornost, tomu je zkrácena i část dobra na tomto i na onom světě.“ Ibn Mádža zaznamenal na autoritu Abú Hurejry sahíh hadís od Proroka: „Alláh je Jemný, miluje jemnost a dává za ni odměnu, kterou nedává za tvrdost.“ Abú Hurejra říká, že Posel Boží řekl: „Milodar nezmenšuje majetek. Alláh nezvětší odpuštění služebníka jinak, nežli s hrdostí. A nikdo se kvůli Alláhu neponíží, aniž by jej Alláh neučinil vznešeným.“ Fudajl Ibn Ijjád říká: „Skromnost je, když přijmeš pravdu i od největšího neznalce.“
Hasan al-Basrí říká: „Skromnost je, když vyjdeš ze svého domu a každého z muslimů budeš považovat za lepšího, nežli sebe.“ Omar říká: „Byli jsme před islámem nejponíženějším národem, až nás Alláh skrze islám povýšil. A kdykoli budeme hledat hrdost jinde, nežli v islámu, Alláh nás poníží.
 
7. Ostatní rady
 
Od Mikdáma ibn Ma’ádi Jekríba zaznamenal Tirmízí slova Proroka: „Kdokoli z vás miluje svého bratra ve víře, nechť mu to také řekne.“¨ Někdo řekl Muhammedu ibn Wási’ovi: „Miluji tě ve jménu Božím!“ On odpověděl: „Miluje tě i Ten, kvůli komu miluješ ty mě.
 
Tirmízí zaznamenal hasan hadís na autoritu Jezída ibn Nu’áma ad-Dábího: „Pokud se někdo chce s někým sbratřit, nechť se jej ptá na jméno jeho otce a na to, kdo je on. To prohloubí lásku.
Omar říká: „Když někdo z vás ucítí lásku ke svému bratru, nechť se jej drží. Ale to se často nestává.“
Mudžáhid říká: „Ti, kteří se milují ve jménu drahého Alláha, když se setkají a usmějí se jeden na druhého, z těch spadají hříchy jako listí opadá ze stromu na podzim a na zemi seschne.“
Fudajl ibn Ijjád: „Pohlédnout s láskou a milostí do tváře svému bratru je uctíváním“
 
Bejhekí zaznamenal od Abú Hurejry slova Proroka: „Obdarovávejte se, budete se milovat.“ Hasan.
 
Alí říká: „Nejhorší přátelé jsou ti, kteří tě neustále zaneprazdňují, něco od tebe vyžadují a dožadují se tvé pozornosti.“ ‘
Áiša říká: „Věřící je bratr věřícímu, nevyužívá jej a nehněvá se na něj.“ 
 
Ibn Hazm říká: „A přátelé se získávají jemností, soucitem, trpělivostí, oddaností, velkodušností, společenskostí, poctivostí, jejich krásnou obranou, učeností a ostatními chvályhodnými vlastnostmi.“
 
Ibn Abbás říká: „Zbožný prosí Alláha za špatného a špatný za zbožného. Když zbožný pohlédne na jiného zbožného, řekne: „Alláhu, požehnej mu v tom, co jsi mu udělil z dobra upevni jej v tom, abychom z toho i my měli užitek.“ A když pohlédne zbožná na špatného, řekne: „Alláhu, uveď jej na správnou cestu, obdař jej pokáním a odpusť mu jeho hříchy.
 
Rabí‘ ibn Husejm říká: „Lidé jsou dvojího druhu: věřící – tomu nezavazej a ignorant – k tomu se tedy nechovej jako ignorant.
 

Pravil Posel صلى الله عليه و سلم : " Nevejdete do ráje, dokud zcela neuvěříte. A zcela neuvěříte, dokud se nebudete vzájemně milovat. A mám vám ukázat, co učiní, abyste se vzájemně milovali? Pozdrav míru." Podle Buchárího od Abú Hurejry.