VÍRA V BOŽÍ KNIHY

Víra v Boží Knihy, tj. zjevená písma, je třetím z šesti pilířů islámské věrouky, šestice přesvědčení, které definují muslimského věřícího. Znamená víru v Knihy, které Alláh zjevil Svým poslům, mír s nimi všemi, jako podporu pro ně a jako směrnice pro lidstvo ve věcech tohoto i onoho světa. Knihy zjevené lidstvu jsou, skutečně, ohromnou Boží milostí.

Víra v Knihy obnáší pevné přesvědčení, že ony jsou pravdou od Alláha, Jeho slovem, ve kterém se nachází směrnice a světlo. Alláh tyto Knihy zjevuje Svým vybraným poslům jako milost pro Své služebníky, aby jim vyjasnil správnou věrouku, která uspořádá jejich život jak na světě tomto, tak i na onom.

Víra v Knihy zahrnuje všeobecnou i konkrétní jednotlivou víru v tyto Knihy. Obecná víra je v ty Knihy, které Alláh nevzpomenul ani v Koránu a ani je Posel صلى الله عليه وسلم neuvedl v Sunně, avšak zpravil nás, že každý z poslů měl Zjevení:

لَقَدْ أَرْسَلْنَا رُسُلَنَا بِالْبَيِّنَاتِ وَأَنْزَلْنَا مَعَهُمُ الْكِتَابَ وَالْمِيزَانَ لِيَقُومَ النَّاسُ بِالْقِسْطِ
A vyslali jsme již posly s důkazy jasnými a seslali jsme s nimi Písmo a váhu, aby lidé jednali poctivě
(Hadíd:25)
To je důkazem, že každý posel obdržel Zjevení.
Jednotlivě potřebujeme uvěřit v ta Zjevení, nebo Knihy, které jsou vzpomenuty v Koránu a Sunně. Těch je pět:
1.      Tewrát – Tóra. Znamená šarí’u, nebo zákon, který byl zjeven Músáovi (Mojžíšovi), mír s ním. Říká Vznešený:
إِنَّا أَنْزَلْنَا التَّوْرَاةَ فِيهَا هُدًى وَنُورٌ يَحْكُمُ بِهَا النَّبِيُّونَ الَّذِينَ أَسْلَمُوا لِلَّذِينَ هَادُوا وَالرَّبَّانِيُّونَ وَالأحْبَارُ بِمَا اسْتُحْفِظُوا مِنْ كِتَابِ اللَّهِ وَكَانُوا عَلَيْهِ شُهَدَاءَ فَلا تَخْشَوُا النَّاسَوَاخْشَوْنِ وَلا تَشْتَرُوا بِآيَاتِي ثَمَنًا قَلِيلا وَمَنْ لَمْ يَحْكُمْ بِمَا أَنْزَلَ اللَّهُ فَأُولَئِكَ هُمُ الْكَافِرُونَ
A seslali jsme Tóru, v níž je správné vedení i světlo, aby podle ní soudili proroci, kteří se odevzdali do vůle Boží, ty, kdož vyznávají židovství; a aby rabíni a učení rozhodovali podle toho, co jim bylo svěřeno ke střežení z Písma Božího a čeho byli svědky. Nebojte se lidí, nýbrž bojte se Mne a nekupujte za Má znamení věci ceny nicotné! Ti pak, kdož nesoudí podle toho, co seslal Bůh, jsou nevěřící.
(Máida:44)
2.      Zebúr – Žalmy, které byly zjeveny Daúdovi (Davidovi), mír s ním. Řekl Vznešený:
وَلَقَدْ فَضَّلْنَا بَعْضَ النَّبِيِّينَ عَلَى بَعْضٍ وَآتَيْنَا دَاوُدَ زَبُورًا
A věru jsme posly některé nad druhými vyznamenali a Davidovi jsme žaltář dali.
(Isrá´:55)
3.      Indžíl – Evangelium (Zvěst radostná), zjevený Ísáovi (Ježíšovi), mír s ním. Řekl Vznešený:
وَقَفَّيْنَا عَلَى آثَارِهِمْ بِعِيسَى ابْنِ مَرْيَمَ مُصَدِّقًا لِمَا بَيْنَ يَدَيْهِ مِنَ التَّوْرَاةِ وَآتَيْنَاهُ الإنْجِيلَ فِيهِ هُدًى وَنُورٌ وَمُصَدِّقًا لِمَا بَيْنَ يَدَيْهِ مِنَ التَّوْرَاةِ وَهُدًى وَمَوْعِظَةً لِلْمُتَّقِينَ
A vypravili jsme ve stopách jejich Ježíše, syna Mariina, aby potvrdil pravdivost toho, co obsaženo bylo předtím v Tóře, a dali jsme mu evangelium, v němž je správné vedení a světlo, aby potvrdilo pravdivost toho, co bylo předtím v Tóře, a stalo se správným vedením i varováním pro bohabojné.
(Máida:46)
4.      Suhufi Ibráhíme we Músá - Svitky Abrahamovy a Mojžíšovi, mír s nimi oběma. Říká Vznešený:
أَمْ لَمْ يُنَبَّأْ بِمَا فِي صُحُفِ مُوسَى وَإِبْرَاهِيمَ الَّذِي وَفَّى
Či nebylo mu sděleno, co obsahují svitky Mojžíše a Abrahama, jenž byl věrný?
(Nedžm:36-37)
5.      Korán, zjevený poslednímu Božímu poslu, Muhammedovi صلى الله عليه وسلم:
إِنَّا نَحْنُ نَزَّلْنَا الذِّكْرَ وَإِنَّا لَهُ لَحَافِظُونَ
My zajisté připomenutí jsme seslali a dobře je umíme ochránit
(Hidžr:9)
 
Všechny tyto Knihy obsahují výzvu k přísnému, úplnému jednobožství (tewhíd), víře a uctívání jediného boha. Říká Vznešený:
وَمَا أَرْسَلْنَا مِنْ قَبْلِكَ مِنْ رَسُولٍ إِلا نُوحِي إِلَيْهِ أَنَّهُ لا إِلَهَ إِلا أَنَا فَاعْبُدُونِ
A nevyslali jsme před tebou žádného posla, abychom mu nebyli vnukli: „Není božstva kromě Mne; uctívejte Mne tedy!“
(Anbijá:25).
Tewrát obsahuje předpisy (ahkám), říká Vznešený:
وَكَتَبْنَا عَلَيْهِمْ فِيهَا أَنَّ النَّفْسَ بِالنَّفْسِ وَالْعَيْنَ بِالْعَيْنِ وَالأنْفَ بِالأنْفِ وَالأذُنَ بِالأذُنِ وَالسِّنَّ بِالسِّنِّ وَالْجُرُوحَ قِصَاصٌ فَمَنْ تَصَدَّقَ بِهِ فَهُوَ كَفَّارَةٌ لَهُ وَمَنْ لَمْ يَحْكُمْ بِمَا أَنْزَلَ اللَّهُ فَأُولَئِكَ هُمُ الظَّالِمُونَ
A předepsali jsme jim v Tóře: duši za duši, oko za oko, nos za nos, ucho za ucho, zub za zub a za zranění mstu. A kdo místo toho dá almužnu, bude to pro něj vykoupením z hříchů. Ti pak, kdo nesoudí podle toho, co seslal Bůh, ti věru jsou nespravedliví. (Máida:45)
V Tewrátu je zákaz požívat cokoli, co má drápy a kopyta, byl jim tehdy zakázán i lůj. V Indžílu přišlo ulehčení pro Syny Izraele a proto jim některé věci byly dovoleny:
وَمُصَدِّقًا لِمَا بَيْنَ يَدَيَّ مِنَ التَّوْرَاةِ وَلأحِلَّ لَكُمْ بَعْضَ الَّذِي حُرِّمَ عَلَيْكُمْ وَجِئْتُكُمْ بِآيَةٍ مِنْ رَبِّكُمْ فَاتَّقُوا اللَّهَ وَأَطِيعُونِ
A přišel jsem, abych potvrdil pravdivost toho, čeho se vám dostalo přede mnou z Tóry, a aby vám byla dovolena část z toho, co vám bylo zakázáno. A přicházím k vám se znamením od Pána vašeho - bojte se Boha a poslouchejte mne!
(Álu ‘Imrán:50).
V Tewrátu a rovněž v Indžílu přichází radostná zvěst o Poslu Muhammedovi صلى الله عليه وسلم.
 
Cílem zjevení všech nebeských Knih bylo, aby byl uctíván pouze toliko Bůh a aby k Němu nebyl připisován společník účastný v uctívání, aby tyto Knihy byly vedením na tomto světě ke štěstí a Boží spokojenosti a veškerému dobru a aby byly duchovním světlem, které oživí lidské duše.
 
Víra v obsah těchto Knih
Co se Koránu týče, není pochyb o tom, že vše, co obsahuje, je pravda. Kdokoli bude pochybovat o autentičnosti Koránu, je nevěřící. Vznešený, hovoříce o Koránu, říká: 
إِنَّ الَّذِينَ كَفَرُوا بِالذِّكْرِ لَمَّا جَاءَهُمْ وَإِنَّهُ لَكِتَابٌ عَزِيزٌ لا يَأْتِيهِ الْبَاطِلُ مِنْ بَيْنِ يَدَيْهِ وَلا مِنْ خَلْفِهِ تَنْزِيلٌ مِنْ حَكِيمٍ حَمِيدٍ
On zná ty, kdož nevěří v připomenutí, když přijde k nim, přestože je to Písmo vzácnéa nic falešného se doň ni zpředu ni zezadu nedostane, vždyť seslání od moudrého, chvályhodného to je!
(Fussilet:41-42)
a dále:
إِنَّا نَحْنُ نَزَّلْنَا الذِّكْرَ وَإِنَّا لَهُ لَحَافِظُونَ
My zajisté připomenutí jsme seslali a dobře je umíme ochránit
(Hidžr:9)
Co se týče obsahu předešlých Knih, ten může být trojího druhu:
a)     V Koránu nebo autentické sunně existuje něco, co jej potvrzuje. V tomto případě je povinnost v takový obsah věřit.
b)     Korán nebo Sunna popírá něco z obsahu, anebo ho činí lživým. V tomto případě jsme povinni takový obsah odvrhnout a věřit v to, že se jedná o věc, která byla do některé z Knih dodána později. Sem patří obviňování poslů, mír a požehnání s nimi všemi, ze strany židů, že hřešili a cizoložili[1].
c)     Zvěsti, o kterých neexistuje ani v Koránu a ani v Sunně text, který by je potvrzoval, nebo popíral. To nebudeme považovat ani za pravdu, ani za lež - tj. zdržíme se posuzovat pravdivost takových zkazek.
 
Jak tedy budeme postupovat ohledně předpisů obsažených v těchto Knihách?
I to je pro národy, kterým byla zjevena daná Kniha, co se týče této ummy, její příslušníci jsou povinni praktikovat pouze to, co jim je předepsáno v Koránu.
 
I zde tedy existují tři případy:
 
a)     Na tyto předpisy ukazuje Korán a Sunna. V tomto případě jsme povinni vykonat tyto příkazy, jako např. půst, protože je znám i u nich:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا كُتِبَ عَلَيْكُمُ الصِّيَامُ كَمَا كُتِبَ عَلَى الَّذِينَ مِنْ قَبْلِكُمْ
Vy, kteří věříte, předepsán vám jest půst, tak jako byl již předepsán těm, kdož před vámi byli
(Bekara:183)
b)    V naší šarí’i existují nařízení, která jsou opačná k nařízením předešlých Knih. V tomto případě jsme povinni předpisy dřívějších Knih odvrhnout.
c)     Předpisy, pro které ani v Koránu, ani v Sunně neexistuje potvrzující, nebo vyvracející text. Těchto předpisů se zdržíme.
 
Lidé se rozcházejí v pohledu na Boží Zjevení. Můžeme definovat tři základní přístupy:
 
a)      Ti, kteří zcela odmítli Boží Zjevení. To jsou nepřátelé této víry: nevěřící, modloslužebníci a filozofové. Mezi ně můžeme umístit i komunisty a sekularisty.
b)     Ti, kteří věří ve všechny Knihy a Zjevení, to jsou následovníci Islámu, kteří uznávají všechna Zjevení, se kterými přicházeli poslové.
c)      Ti, kteří věří jen v některé Knihy, zatímco v jiné nevěří. To jsou židé a křesťané. Židé kvůli své zaujatosti a rasizmu věří pouze v Tewrát, neboli Tóru a neuznávají tedy jako zjevení ani Korán, ani Indžíl. Křesťané věří v Bibli, Svatou knihu, která obsahuje Starý a Nový zákon, neboli Tewrát a Indžíl.
-         Starý zákon obsahuje zkazky o tom, jak začalo stvoření, zvěsti o lidstvu a jeho prvních časech, předešlých poselstvích, historii a vládě židů a radostnou zvěst o příchodu Mesíha (Mesiáše) Isáa, mír s ním.
-         Nový zákon obsahuje čtyři evangelia: Evangelium podle Marka, Matouše, Lukáše a Jana a potom Listy, jejichž počet je 23. Čtrnáct z nich napsal Pavel z Tarsu, nebo jsou mu připisovány. Vlastním jménem se nazýval Saul, byl židem, který se nečekaně, poté co byl nejhorším nepřítelem Ísáových učedníků, stal vyslancem a misionářem křesťanství. Úmyslně pokřivil Boží víru a učinil z ní víru modloslužebníků, když do ní vnesl tři inovace: Tvrdil, že Mesiáš, neboli Ísá je Bůh, že byl ukřižován, aby vykoupil lidstvo ze hříchu a že jeho poselství bylo určeno všem lidem.
 
 Šarí'atský soud ohledně čtení předešlých zjevených Knih a učení se jim
 
Sunna nařizuje, že čtení těchto Knih je zakázáno. Důvodem je jejich pokřivenost a to, že zažily odchylky. Imám Ahmed ibn Hanbel, Bůh mu buď milostiv, zaznamenal, že Omar ibn al-Chattáb jednou přinesl stránku Tóry a začal ji číst Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم. Tehdy tvář Posla Božího صلى الله عليه وسلم začala měnit barvu a tak někdo z ashábů strčil do Omara a on list odhodil. Začal říkat: „Spokojeni jsme s Alláhem jakožto Pánem, Islámem jakožto vírou a s Muhammedem jakožto Poslem“ a opakoval to tak dlouho, dokud z Poslovy صلى الله عليه وسلم tváře nezmizel hněv. Potom řekl Posel صلى الله عليه وسلم Při Tom, v jehož ruce je můj život, je-li Músá v otázce, on by mne musel následovat.[2] Islámští učenci vyjímají pouze jedinou situaci – a to je tehdy, když se chce jejich vyučováním ukázat na jejich deformovanost, blud a nevíru.
Vznešený Alláh nás zpravuje, že učencům Lidu Knihy bylo svěřeno střežení Zjevení a že oni byli první, kdo se tomuto závazku zpronevěřil. Prodávali Boží verše a znamení za něco, čehož hodnota je mnohem menší. Alláh o tom řekl:
وَإِنَّ مِنْهُمْ لَفَرِيقًا يَلْوُونَ أَلْسِنَتَهُمْ بِالْكِتَابِ لِتَحْسَبُوهُ مِنَ الْكِتَابِ وَمَا هُوَ مِنَ الْكِتَابِ وَيَقُولُونَ هُوَ مِنْ عِنْدِ اللَّهِ وَمَا هُوَ مِنْ عِنْدِ اللَّهِ وَيَقُولُونَ عَلَى اللَّهِ الْكَذِبَ وَهُمْ يَعْلَمُونَ
A mezi nimi je vskutku skupina, jež překrucuje jazyky svými Písmo, abyste to pokládali za Písmo, ačkoliv to Písmo není, a říkají: „Toto přichází od Boha!“, a přitom to vůbec není od Boha. A pronášejí tak vědomě o Bohu lež.
(Álu ‘Imrán:78)
 
Existuje celá řada důkazů podporujících tvrzení, že předešlé knihy byly pokřiveny, deformovány a zničeny:
1)      Originální exempláře těchto Knih se poztrácely, takže dnes již v rukou lidí existují jen překlady a mnohonásobné opisy[3].
2)      V těchto Knihách byla Boží slova smíšena se slovy lidí, kteří je vykládali a hovořili o historii a životopise poslů.
3)      Historicko-kritickou cestou nelze prokázat vazbu ani jediné z těchto Knih na posla, kterému se připisuje[4].
4)      Jeden z důkazů pokřivenosti těchto Knih je i existence rozličných exemplářů, které se v obsahu podstatně odlišují od sebe navzájem.[5]
5)      Jeden z nevyvratitelných důkazů pokřivenosti např. Bible je i to, že obsahuje nesprávná uvěření a špatné představy o Alláhu a Jeho ctěných poslech.
 
Pátou Knihou je Korán Svatý, poslední Zjevení, zjevené poslednímu z poslů a proroků, Muhammedovi صلى الله عليه وسلم. Jeho zjevování trvalo plných 23 let a Korán je pečetí všech zjevení. Islámská šarí’a, obsažená v Koránu ruší všechny předchozí šarí’e a zákony, říká Alláh:
وَقُرْآنًا فَرَقْنَاهُ لِتَقْرَأَهُ عَلَى النَّاسِ عَلَى مُكْثٍ وَنَزَّلْنَاهُ تَنْزِيلا
A Korán jsme rozdělili, abys jej přednášel lidem pozvolna, a seslali jsme jej sesláním opakovaným.
(Isrá´:106)
 
 Jak věřit v Korán?
 
1.      Jsme povinni věřit, že Korán je přímou řečí Alláha Vznešeného, že jej On skutečně vyslovil, způsobem, který je hoden Jeho dokonalosti. Říká Alláh:
وَإِنْ أَحَدٌ مِنَ الْمُشْرِكِينَ اسْتَجَارَكَ فَأَجِرْهُ حَتَّى يَسْمَعَ كَلامَ اللَّهِ ثُمَّ أَبْلِغْهُ مَأْمَنَهُ ذَلِكَ بِأَنَّهُمْ قَوْمٌ لا يَعْلَمُونَ
Požádá-li tě některý z modloslužebníků o ochranu,mu ji poskytni - aby mohl slyšet slovo Boží.
(Tewba:6)
2.      Věříme, že Korán je poslední Zjevení od Alláha a že je pečetí všech předešlých Zjevení, stejně jako je Muhammed صلى الله عليه وسلم pečetí všech poslů a proroků.
3.      Věříme, že Alláh v Koránu zjevil podstatu islámského učení a že je v něm shromážděno to, co bylo rozděleno v předchozích Knihách.
4.      Věříme, že je v Koránu obsažen věčný Zákon, neboli Šarí’a, která platí a odpovídá pro všechny lidi, všechny následující doby a všechna místa, která přináší štěstí na obou světech. Alláh říká:
نَزَّلَ عَلَيْكَ الْكِتَابَ بِالْحَقِّ مُصَدِّقًا لِمَا بَيْنَ يَدَيْهِ وَأَنْزَلَ التَّوْرَاةَ وَالإنْجِيلَ
On seslal ti Písmo s pravdou, potvrzující pravdivost dřívějšího, a On seslal i Tóru a Evangelium
(Álu ‘Imrán:3).
Tímto veršem je učiněna úplnou víra Islámu a této víře nic nechybí. Korán je všeobjímající Zákon, dokonalý a kompletní. Je povinností praktikovat ho a soudit podle něj ve všech sférách života. A kdokoli potom odmítne Korán jako směr a Zákon, stává se nevěřícím. Proto hříchem a nevírou je také hledat nějaký jiný zákon mimo zákona Koránu.
5.      Věříme, že Korán je lékem na všechny nemoci, duchovní, duševní i tělesné. Alláh říká:
وَنُنَزِّلُ مِنَ الْقُرْآنِ مَا هُوَ شِفَاءٌ وَرَحْمَةٌ لِلْمُؤْمِنِينَ وَلا يَزِيدُ الظَّالِمِينَ إِلا خَسَارًا
A sesíláme v Koránu to, co lékem je i milosrdenstvím pro věřící, však nespravedlivým to jen ztrátu zvětšuje.
(Isrá´:82).[6]
Avšak není každý schopen se jím léčit a léčit jím druhé. Je nezbytné, aby byly splněny některé podmínky a byly odkloněny některé překážky. Neexistuje jediná choroba, aniž by Korán neukázal na její příčinu, lék a záštitu před ní.
6.      Korán je objasněním všeho toho, co je potřebné člověku a všeho toho, na čem závisí jeho štěstí jak na světě tomto, tak i onom. Alláh říká:
وَنَزَّلْنَا عَلَيْكَ الْكِتَابَ تِبْيَانًا لِكُلِّ شَيْءٍ وَهُدًى وَرَحْمَةً وَبُشْرَى لِلْمُسْلِمِينَ
A seslali jsme ti Písmo, jež objasněním je všeho, vedením, milosrdenstvím i zvěstí radostnou pro ty, kdož do vůle Boží se odevzdali.
(Nahl:89)
7.      Věříme, že Korán je zázrak (mu’džiza) jak výrazem, tak i významem. Jeho zázraky jsou četné, obsahuje nejrůznější znalosti, zprávy a zkazky o předešlých poslech a jejich národech. Byl výzvou nejvýřečnějším arabským básníkům a nikdo nemohl přijít s ničím podobným Koránu a ani do Soudného Dne nepřijde. Říká Alláh:
قُلْ لَئِنِ اجْتَمَعَتِ الإنْسُ وَالْجِنُّ عَلَى أَنْ يَأْتُوا بِمِثْلِ هَذَا الْقُرْآنِ لا يَأْتُونَ بِمِثْلِهِ وَلَوْ كَانَ بَعْضُهُمْ لِبَعْضٍ ظَهِيرًا
Rci: „I kdyby se lidé a džinové spojili, aby něco podobného Koránu tomuto vytvořili, nebyli by schopni přijít s něčím podobným, byť by si vzájemně byli pomocníky.“
(Isrá´:88)
8.      Věříme, že jsme povinni vykonávat koránská nařízení a klonit se jeho zákazů, povolovat to, co Korán povolil a zakazovat to, co Korán učinil zakázaným. Je třeba vzít si poučení z příkladů, které Korán uvádí, aby nám jeho vyprávění byla poukou a my zůstali v jeho hranicích.
9.      Věříme, že Korán je jediným zdrojem, který je originální a zachovalý beze změn, bedlivě střežený v hrudích i psaných řádcích, mutewátir[7] ve významu i výrazu. Kategoricky tvrdíme, že Korán pochází od Vznešeného Alláha a On si vzal za povinnost chránit jej.
 
Proč se Alláh nezavázal ochránit také ostatní zjevení?
 
Předchozí zákony jsou dočasného charakteru a byly zjeveny pouze určitému národu, na rozdíl od Koránu, který je pečetí všech ostatních předešlých zákonů. V ochraně Koránu před pokřivením je veliká moudrost, aby on zůstal důkazem proti lidem až do Dne Soudu.
 
Přednosti Koránu
 
Korán jako poslední Boží Zjevení se vyznačuje nad ostatní v následujících ohledech:
 
 
1.       Alláh vzal sám na Sebe závazek, že jej ochrání před pokřivením:
إِنَّا نَحْنُ نَزَّلْنَا الذِّكْرَ وَإِنَّا لَهُ لَحَافِظُونَ
My zajisté připomenutí jsme seslali a dobře je umíme ochránit
(Hidžr:9)
2.      Zůstane do Soudného Dne jakožto Zákon a směr pro celé lidstvo a Alláh ho před samý Soudný Den zdvihne ze Země, tak jako pošle vítr, který usmrtí všechny věřící a na Zemi nezůstane nikdo, kdo ví o Alláhu.
3.      Korán v sobě obsahuje mnohé skryté, nepoznatelné (ghajb) věci, které se odehrály a které se odehrají – od stvoření Adama, mír s ním, zkazek o prorocích a jejich národech, z těch, které se ještě neodehrály, je např. vzkříšení, shromáždění před Alláhem v Den Shromáždění a skládání účtu, události Dne Soudu a zvěsti o Ráji a Pekle.
4.      Vznešený Alláh vyzval všechny lidi, aby se všemi možnými způsoby pokusili učinit něco podobného Koránu, zejména pak básníky z arabských kmenů:
قُلْ لَئِنِ اجْتَمَعَتِ الإنْسُ وَالْجِنُّ عَلَى أَنْ يَأْتُوا بِمِثْلِ هَذَا الْقُرْآنِ لا يَأْتُونَ بِمِثْلِهِ وَلَوْ كَانَ بَعْضُهُمْ لِبَعْضٍ ظَهِيرًا
Rci: „I kdyby se lidé a džinové spojili, aby něco podobného Koránu tomuto vytvořili, nebyli by schopni přijít s něčím podobným, byť by si vzájemně byli pomocníky.“
(Isrá´:88)
 
 Co je všem zjevením společné a co je naopak odlišné?
 
Všechna Zjevení mají několik společných rysů:
 
1)      Jednotný původ. Všechny Knihy pocházejí od Vznešeného Alláha:
الم اللَّهُ لا إِلَهَ إِلا هُوَ الْحَيُّ الْقَيُّومُ نَزَّلَ عَلَيْكَ الْكِتَابَ بِالْحَقِّ مُصَدِّقًا لِمَا بَيْنَ يَدَيْهِ وَأَنْزَلَ التَّوْرَاةَ وَالإنْجِيلَ مِنْ قَبْلُ هُدًى لِلنَّاسِ وَأَنْزَلَ الْفُرْقَانَ إِنَّ الَّذِينَ كَفَرُوا بِآيَاتِ اللَّهِ لَهُمْ عَذَابٌ شَدِيدٌ وَاللَّهُ عَزِيزٌ ذُو انْتِقَامٍ
Alif lám mím! Bůh - není božstva kromě Něho - je živý stále trvající. On seslal ti Písmo s pravdou, potvrzující pravdivost dřívějšího, a On seslal i Tóru a Evangelium již předtím jako správné vedení pro lidi a seslal spásné rozlišeni. Zajisté ty, kdož ve znamení Boží nevěří, očekává trest strašný, neboť Bůh věru mocný je a pán pomsty.
(Álu ‘Imrán:1-4).
2)      Jednotný cíl. Všechny Knihy vyzývají k uctívání Jediného Boha, který nemá společníka:
وَلَقَدْ بَعَثْنَا فِي كُلِّ أُمَّةٍ رَسُولا أَنِ اعْبُدُوا اللَّهَ وَاجْتَنِبُوا الطَّاغُوتَ
A vyslali jsme již k národu každému posla, aby hlásal: „Boha uctívejte a Tághútovi se vyhýbejte!“
(Nahl:36).
3)      Věroučné otázky, jako je víra v ghajb (skryté, nepoznatelné): ve vzkříšení a Soudný Den.
4)      Obecná pravidla, jako je otázka odměny a trestu, že člověk bude zodpovídat za své činy a že nikdo nebude nosit cizí hříchy.
5)      Spravedlnost. Všichni proroci vyzývali ke spravedlnosti:
لَقَدْ أَرْسَلْنَا رُسُلَنَا بِالْبَيِّنَاتِ وَأَنْزَلْنَا مَعَهُمُ الْكِتَابَ وَالْمِيزَانَ لِيَقُومَ النَّاسُ بِالْقِسْطِ
vyslali jsme již posly s důkazy jasnými a seslali jsme s nimi Písmo a váhu, aby lidé jednali poctivě
(Hadíd:25).
6)      Boj proti pohoršení a zkaženosti. Všechna Zjevení bojují proti těmto negativnostem, jako je pokřivenost ve víře, morálce, přírodních vlastnostech a nepřátelství mezi lidmi.
7)      Výzva k příkladnému chování: k cudnosti, úctě, trpělivosti, jemnosti a odpuštění.
8)      Bohoslužby a obřady, jako jsou modlitby a půst, co se týče modliteb a náboženské daně, důkazem je verš:
وَأَوْحَيْنَا إِلَيْهِمْ فِعْلَ الْخَيْرَاتِ وَإِقَامَ الصَّلاةِ وَإِيتَاءَ الزَّكَاةِ
vnukli jsme jim konání dobrého, dodržování modlitby a rozdáváni almužny
(Anbijá´:73),
co se týče půstu:
آمَنُوا كُتِبَ عَلَيْكُمُ الصِّيَامُ كَمَا كُتِبَ عَلَى الَّذِينَ مِنْ قَبْلِكُمْ
předepsán vám jest půst, tak jako byl již předepsán těm, kdož před vámi byli
(Bekara:183)
a co se týče pouti:
وَأَذِّنْ فِي النَّاسِ بِالْحَجِّ يَأْتُوكَ رِجَالا وَعَلَى كُلِّ ضَامِرٍ يَأْتِينَ مِنْ كُلِّ فَجٍّ عَمِيقٍ
A vyzývej lidi ke konání pouti, a nechť k tobě přijdou pěšky anebo jedouce na všelikých velbloudech rychlých, přicházejíce ze všech rozsedlin hlubokých[8]
(Hadždž:27)
 
Zjevení se od sebe navzájem liší v zákonech. Proto se šarí’a Muhammedova صلى الله عليه وسلم odlišuje od šarí’e Músáa nebo Ísáa, mír s nimi oběma. Alláh řekl:
وَأَنْزَلْنَا إِلَيْكَ الْكِتَابَ بِالْحَقِّ مُصَدِّقًا لِمَا بَيْنَ يَدَيْهِ مِنَ الْكِتَابِ وَمُهَيْمِنًا عَلَيْهِ فَاحْكُمْ بَيْنَهُمْ بِمَا أَنْزَلَ اللَّهُ وَلا تَتَّبِعْ أَهْوَاءَهُمْ عَمَّا جَاءَكَ مِنَ الْحَقِّ لِكُلٍّ جَعَلْنَا مِنْكُمْ شِرْعَةً وَمِنْهَاجًا وَلَوْ شَاءَ اللَّهُ لَجَعَلَكُمْ أُمَّةً وَاحِدَةً وَلَكِنْ لِيَبْلُوَكُمْ فِي مَا آتَاكُمْ فَاسْتَبِقُوا الْخَيْرَاتِ إِلَى اللَّهِ مَرْجِعُكُمْ جَمِيعًا فَيُنَبِّئُكُمْ بِمَا كُنْتُمْ فِيهِ تَخْتَلِفُونَ
I tobě jsme seslali Písmo s pravdou, aby potvrdilo pravdivost toho, co už před ním bylo zde z Písma, a bylo jeho ochranou. A rozsuzuj mezi nimi podle toho, co seslal Bůh, a nenásleduj jejich učení scestná, vzdaluje se tak od toho, čeho se ti z pravdy dostalo. A každému z vás jsme určili pravidla a dráhu vyšlapanou. Kdyby byl Bůh chtěl, byl by vás věru učinil národem jediným, avšak neučinil tak proto, aby vás vyzkoušel tím, co vám dal. Předstihujte se vzájemně v konání dobrých skutků! K Bohu se uskuteční návrat vás všech, a On vás poučí o tom, o čem jste byli v rozporu.
(Máida:48).
To ovšem neznamená, že se zákony liší v celistvosti, protože pokud dobře uvážíme, shledáme, že se v základních otázkách shodují. Liší se od sebe pouze v jednotlivých detailech, jako je počet modliteb, jejich dílů a podmínek, výška náboženské daně, místa obřadů atd. To je jiné od zákona k zákonu. Alláh některé věci v jednom zákoně zakáže, zatímco v jiném je povolí, kvůli určité moudrosti, kterou jen On sám zná. Lidé ji znát nemusejí.
Např. půst. Ten byl v předchozím zákoně nařízen, ale bylo předepsáno, aby postící půst přerušil po západu slunce. Bylo dovoleno jídlo a pití, stejně jako obcování s manželkami až do úsvitu, ovšem pod podmínkou, že se nebude spát. Pokud by postící zaspal, bylo by mu to této noci zakázáno, až do západu slunce následujícího dne. Alláh to této ummě usnadnil a povolil přerušování půstu od západu slunce až do úsvitu, bez ohledu na to, jestli usneme, nebo ne. Důkazem je koránský verš, kde Bůh říká: 
أُحِلَّ لَكُمْ لَيْلَةَ الصِّيَامِ الرَّفَثُ إِلَى نِسَائِكُمْ هُنَّ لِبَاسٌ لَكُمْ وَأَنْتُمْ لِبَاسٌ لَهُنَّ عَلِمَ اللَّهُ أَنَّكُمْ كُنْتُمْ تَخْتَانُونَ أَنْفُسَكُمْ فَتَابَ عَلَيْكُمْ وَعَفَا عَنْكُمْ فَالآنَ بَاشِرُوهُنَّ وَابْتَغُوا مَا كَتَبَ اللَّهُ لَكُمْ وَكُلُوا وَاشْرَبُوا حَتَّى يَتَبَيَّنَ لَكُمُ الْخَيْطُ الأبْيَضُ مِنَ الْخَيْطِ الأسْوَدِ مِنَ الْفَجْرِ ثُمَّ أَتِمُّوا الصِّيَامَ إِلَى اللَّيْلِ وَلا تُبَاشِرُوهُنَّ وَأَنْتُمْ عَاكِفُونَ فِي الْمَسَاجِدِ تِلْكَ حُدُودُ اللَّهِ فَلاتَقْرَبُوهَا كَذَلِكَ يُبَيِّنُ اللَّهُ آيَاتِهِ لِلنَّاسِ لَعَلَّهُمْ يَتَّقُونَ
Jest vám dovoleno přiblížit se v noci postní k manželkám svým - ony jsou pro vás oděvem a vy jste oděvem pro ně. Bůh poznal, že křivdíte sami sobě, avšak obrátil se k vám a odpustil vám. Nyní tedy souložte s nimi a usilujte o to, co Bůh vám předepsal. Jezte a pijte až do chvíle, kdy od sebe rozeznáte bílou a černou nit na úsvitu, potom dodržujte plný půst až do noci.
(Bekara:187)
Druhým příkladem je pokrývání intimních míst při koupání. Synům Izraele – židům, nebylo nařízeno zahalovat své intimní partie při společné koupeli a této ummě to nařízeno je. Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl: „Synové Izraele se koupali nazí. Jedni se dívali na druhé a Músá se koupal sám.[9].
Třetím příkladem jsou zakázané věci. Příkladem je, že Alláh dovolil Adamu, mír s ním, provdat své dcery za své syny a pak se to stalo zakázaným. Rovněž bylo dovoleno, aby se člověk ve stejnou dobu oženil se dvěma sestrami, jako to učinil Jakub, mír s ním, který se oženil se svými dvěma sestřenicemi z matčiny strany – Lejjou a Ráchel a pak to bylo následně v Tewrátu zakázáno. Z věcí, které Alláh židům zakázal, se uvádí:
وَعَلَى الَّذِينَ هَادُوا حَرَّمْنَا كُلَّ ذِي ظُفُرٍ وَمِنَ الْبَقَرِ وَالْغَنَمِ حَرَّمْنَا عَلَيْهِمْ شُحُومَهُمَا إِلا مَا حَمَلَتْ ظُهُورُهُمَا أَوِ الْحَوَايَا أَوْ مَا اخْتَلَطَ بِعَظْمٍ ذَلِكَ جَزَيْنَاهُمْ بِبَغْيِهِمْ وَإِنَّا لَصَادِقُونَ
Těm, kdož vyznávají víru židovskou, jsme zakázali všechna zvířata mající drápy; a ze skotu a ovcí jsme jim zakázali tuk kromě toho, jejž mají v hřbetech či ve vnitřnostech nebo jenž smíšen je s kostmi
(An’ám:146).
Poté Ísá, mír s ním, v Indžílu některé z těchto dříve zakázaných věcí povolil a nakonec šarí’a Muhammeda صلى الله عليه وسلم  povolila veškeré dobré věci a zakázala všechny odporné a nevhodné.
 
 

Sekty zbloudilé v otázce víry v Knihy

 
1)                 Židé. Zcela popírají Korán a nevěří, že se jedná o Boží Zjevení. Tímto způsobem popírají i všechny ostatní nebeská Zjevení.
2)                 Křesťané – rovněž popírají Korán jako Boží Zjevení.
3)                 Ráfidíje, neboli ší’ité. Tvrdí, že Korán je nedostatečný a pokřivený a že disponují devíti desetinami správného Koránu. Také věří, že s kompletním Koránem se objeví očekávaný mehdí v posledním čase tohoto světa (áchir-e zemán). Také nesprávně vykládají Korán tím, že tvrdí, že znají jeho skrytý význam.
4)                 Bábíje a beháíje[10]. Tvrdí, že Korán je zrušen a že islámská šarí’a je zrušena šarí’ou, kterou přinesl Bábá a Behá.
5)                 Tídžáníje[11]. Mají nesprávné stanovisko vůči Koránu a považují své modlitby (jako modlitba el-fatih) a vzpomínání Alláha za lepší než Korán. Říkají, že odříkat salátu l-fátih jedenkrát je lepší než přečíst Korán šest tisíckrát.
6)                 Extrémní súfisté. Tvrdí, že disponují skrytou znalostí, která je jim zjevována a že nemají potřebu za Koránem. Za pramen šarí’y považují sny, vnuknutí, mystická odkrytí a nikoli Korán a Sunnu.
7)                 Nusajríje[12], Drúzové a ostatní bátiníjské[13] sekty. Nesprávně vykládají Korán a tvrdí, že existuje skrytá znalost Koránu. Někteří tvrdí, že islám je zrušen - a to je otevřená nevíra.
8)                 Zákonodárci dnešní doby, kteří zcela zanechali islámské šarí’e – Božího Zákona a zaměnili jej svými špinavými idejemi, tvrdíce, že šarí’a neodpovídá současné době a nesplňuje její potřeby.
 
Je tedy dovoleno následovat Tewrát a Indžíl po zjevení Koránu?
Na základě toho, co jsme vzpomenuli výše, není nikomu dovoleno následovat Tewrát a Indžíl poté, co byl zjeven Korán, protože veškerá Zjevení jsou derogována Koránem a byla zjevena určitým národům v určitém čase. Proto přicházíme k závěru, že následovat Tewrát a Indžíl je zakázáno, kromě v těch situacích, které Korán potvrdil. Důkazem jsou slova Božího Posla صلى الله عليه وسلم: „Kdokoli z této ummy (zde se myslí umma vyzývaných, tj. celé lidstvo) o mně slyší, ať žid, či křesťan, a zemře, aniž by uvěřil v to, s čím jsem přišel, bude z obyvatel ohně.[14]
 
 

Plody víry v Knihy zjevené Všemohoucím Alláhem

 
1)                 Poznání, že Alláh se stará o Své služebníky, takže jim sesílá Knihy, které jsou jim směrnicemi, milostí a pramenem štěstí jak na světě tomto tak i na onom.
2)                 Poznání Boží moudrosti, takže Alláh každému národu předepisuje to, co mu odpovídá a co odpovídá okolnostem, v jakých žije.
3)                 Směřování správnou cestou, kterou nám načrtla tato Zjevení, protože jedině tato cesta vede k Boží spokojenosti. Zvětšení vděku a díku Alláhu Vznešenému za tato velká dobrodiní (tj. Zjevení)


[1] Jako tvrzení, že dcery Lotovy, mír s ním, svého otce opily a pak s ním obcovaly, že David, mír s ním, zatoužil po Chetitce Batšebě a tak úkladně poslal jejího manžla – svého vojevůdce do první bojové linie, kde padl atd. Viz příslušné pasáže Starého Zákona.
[2] Musned Ahmed.
[3] Příkladem může být původní verze Evangelia. Mateřským jazykem Ježíše, mír s ním, byl semitský jazyk nazývaný aramejština. Aramejský originál Evangelia dnes neexistuje. Nejstarším je verze psaná obecnou řečtinou, která byla posléze přeložena do hebrejštiny a pak do ostatních jazyků.
[4] Např. studie Starého Zákona ukazují, že byl postupně sepisován po dobu asi tisíce pěti set let. Co se týče např. Pentateuchu připisovanému Mojžíšovi, analýzou textu dospíváme k závěru, že se zde jedná o čtyři různé, navzájem se překrývající prameny z různé doby, které se liší např. způsobem oslovování Boha (nejst. Elohim, následně JHVH-Jahve atd.).
[5] Uvádějí příběh, který jiné verze opomíjejí. Např. známý příběh s památným údajně Ježíšovým, mír s ním, výrokem „kdo jsi bez viny, hoď první kamenem“ uvádí jen nejmladší evangelium podle Jana. V jiných případech, např. v příběhu o ukřižování, se postoje vůči Ježíši, mír s ním, u dvou ukřižovaných společníků po jeho pravici a po jeho levici liší od evangelia k evangeliu.
[6] Aby však tento lék fungoval, vyžaduje jak po léčiteli, tak i po léčeném určité nároky, jako důvěru v něj apod. Viz např. Ibn Kajjím: Medicína Proroka صلى الله عليه وسلم.
[7] Znamená tradovaný cestou tewátur. To je v nauce o hadísu takový způsob ústního podání, kdy je zpráva v každé generační vrstvě vyprávěna tolika na sobě vzájemně nezávislými tradenty, že není možné, aby šlo o domluvenou mystifikaci. Někteří učenci hadísu tento počet stanovili na minimálně desítku tradentů.
[8] Příkaz je určen Ibráhímovi, mír s ním, viz předešlý verš.
[9] Podle Buchárího a Muslima, od Abú Hurejry.
[10] Sekta původem z Íránu, její učení je na Západě známo jako baháizmus. Založil ji Mírzá Alí Muhammed Šírází (žil v letech 1266-1235. hidžry, tj. 1819-1850. kř éry) jako odštěpenecké hnutí jiné sekty, nazývané šejchíja. Odsouzen byl k smrti a tento rozsudek byl vykonán roku 1266 h. poté, co se jeho učení rozšířilo a poté, co začal Mírzá vyznávat ideu o úplné inkarnaci Boží Bytosti do jeho vlastní (jako tzv. Beháulláh). Jeho učedník Abbás Efendi, známý též jako Abdul Beháí, navštěvoval Švýcarsko a byl přítomen mnoha sionistickým kongresům, mj. v 1911 kř. éry. Mezi Araby chtěl vybudovat pátou kolonu, aby tak posílil sionistické bojůvky. S velkými poctami přivítal i anglického generála Allenbyho při jeho návštěvě v okupované Palestině. Velká Británie mu dokonce udělila titul sira. Baháizmus neuznává vzkříšení, zúčtování v Den Soudu, Ráj, ani Peklo. Zahalování žen pokládají za zakázaný akt. Povolují dočasný manželský svazek (tzv. mut’a – manželství na dobu určitou). Zastávají ideu společného vlastnictví žen a majetku. Neuznávají Muhammeda صلى الله عليه وسلم jako posledního posla, ani neuznávají pouť do Mekky, kterou nahrazují poutí do palestinského města Akky, kde leží hrob Mírzy Beháulláha. Jejich modlitba se sestává z devíti modlitebních cyklů, které se modlí třikrát denně a jednotlivě. Zakazují ozbrojený boj byť i v sebeobraně.
[11] Jsou blízcí jiné sektě, kadjáníjím (neboli ahmadíjím), následovníkům lžiproroka Britské Indie 19. století, Mírzá Ghulám Ahmeda Kádjáního.
[12] Syrská sekta známá také jako alawité. Připisují božství Muhammedovi صلى الله عليه وسلم, Alímu a Selmánu al-Fárisímu.
[13] Od bátin – skrytý, ukrytý. Kvůli jejich falešnému přesvědčení, že Korán obsahuje skryté významy dostupné jen určitým vrstvám lidí
[14] Sahíh Muslim, Kniha víry, hadís č. 153