VÍRA V BOŽÍ POSLY, MÍR S NIMI VŠEMI

 

Víra v posly je nedělitelnou součástí víry (ímánu), na kterou ukazuje Korán, Sunna i idžma‘[1]. Co se týče Koránu, říká Alláh:
إِنَّا أَرْسَلْنَاكَ بِالْحَقِّ بَشِيرًا وَنَذِيرًا وَإِنْ مِنْ أُمَّةٍ إِلا خَلا فِيهَا نَذِيرٌ
A poslali jsme tě s pravdou a jako hlasatele zvěsti radostné i jako varovatele; a není národa jediného, k němuž by nebyl přišel varovatel.
(Fátir:24).
Dále jsou to slova Vznešeného:
وَلِكُلِّ أُمَّةٍ رَسُولٌ فَإِذَا جَاءَ رَسُولُهُمْ قُضِيَ بَيْنَهُمْ بِالْقِسْطِ وَهُمْ لا يُظْلَمُونَ
A národ každý má posla svého; jakmile pak přijde k nim posel jejich, bude mezi nimi spravedlivě rozhodnuto a nebude jim ukřivděno.
(Júnus:47).
Co se týče Sunny, také ona ukazuje na povinnost věřit v posly. Důkazem je známý hadís, kde se Džibríl, mír s ním, ptá Posla صلى الله عليه و سلم na islám, ímán a ihsán.[2] Co se týče idžma‘, všichni se shodují, že poslové přicházeli se Zjeveními. Z důkazů hovořících o povinnosti víry v posly je i hadís, kde se traduje, že Posel صلى الله عليه و سلم říkával, když se v noci probudil: „Pane, Ty jsi pravda, Tvá řeč je pravda, Setkání s Tebou je pravda a poslové jsou pravda.[3] V Koránu je vzpomenuto dvacet pět proroků v súrách:
وَتِلْكَ حُجَّتُنَا آتَيْنَاهَا إِبْرَاهِيمَ عَلَى قَوْمِهِ نَرْفَعُ دَرَجَاتٍ مَنْ نَشَاءُ إِنَّ رَبَّكَ حَكِيمٌ عَلِيمٌوَوَهَبْنَا لَهُ إِسْحَاقَ وَيَعْقُوبَ كُلا هَدَيْنَا وَنُوحًا هَدَيْنَا مِنْ قَبْلُ وَمِنْ ذُرِّيَّتِهِ دَاوُدَ وَسُلَيْمَانَ وَأَيُّوبَ وَيُوسُفَ وَمُوسَى وَهَارُونَ وَكَذَلِكَ نَجْزِي الْمُحْسِنِينَ وَزَكَرِيَّا وَيَحْيَى وَعِيسَى وَإِلْيَاسَ كُلٌّ مِنَ الصَّالِحِينَ وَإِسْمَاعِيلَ وَالْيَسَعَ وَيُونُسَ وَلُوطًا وَكُلا فَضَّلْنَا عَلَى الْعَالَمِينَ وَمِنْ آبَائِهِمْ وَذُرِّيَّاتِهِمْ وَإِخْوَانِهِمْ وَاجْتَبَيْنَاهُمْ وَهَدَيْنَاهُمْ إِلَى صِرَاطٍ مُسْتَقِيمٍ ذَلِكَ هُدَى اللَّهِ يَهْدِي بِهِ مَنْ يَشَاءُ مِنْ عِبَادِهِ وَلَوْ أَشْرَكُوا لَحَبِطَ عَنْهُمْ مَا كَانُوا يَعْمَلُونَ
A toto jsou důkazy Naše, jež dali jsme Abrahamovi proti lidu jeho. My pak povyšujeme na stupních, koho chceme, a Pán tvůj je věru moudrý, vševědoucí. A darovali jsme Abrahamovi Izáka a Jakuba a vedli jsme oba cestou pravou; a již předtím jsme tak vedli Noema a z potomstva jeho Davida, Šalomouna, Jóba, Josefa, Mojžíše a Áróna. A takto My odměňujeme ty, kdož dobré konají. A vedli jsme Zachariáše, Jana, Ježíše a Eliáše - ti všichni patří k bohabojným - a Ismaela, Elišu, Jonáše a Lota a vyznamenali jsme všechny nad lidstvo veškeré a také některé z jejich předků, potomků a bratrů a vyvolili jsme si je a uvedli jsme je na stezku přímou. Hle, toto je vedení Boží, On vede jím, koho chce ze služebníků Svých. Však kdyby byli přidružovali, marné by bylo to, co konali.
(An’ám:83-88)
dále pak verš:
وَإِلَى عَادٍ أَخَاهُمْ هُودًا قَالَ يَا قَوْمِ اعْبُدُوا اللَّهَ مَا لَكُمْ مِنْ إِلَهٍ غَيْرُهُ إِنْ أَنْتُمْ إِلا مُفْتَرُونَ
A poslali jsme k ´Ádovcům bratra jejich Húda, jenž pravil jim: „Lide můj, uctívejte Boha a nemějte božstvo jiné kromě Něho - vždyť vy si jen vymýšlíte.
(Húd:50)
a potom:
وَإِلَى عَادٍ أَخَاهُمْ هُودًا قَالَ يَا قَوْمِ اعْبُدُوا اللَّهَ مَا لَكُمْ مِنْ إِلَهٍ غَيْرُهُ أَفَلا تَتَّقُونَ
A vyslali jsme k Adovcům bratra jejich Húda, který řekl: „Lide můj, uctívejte Boha a nemějte žádné božstvo jiné kromě Něho - což nebudete bohabojní?“
(A’ráf:65),
dále pak:
وَإِلَى ثَمُودَ أَخَاهُمْ صَالِحًا قَالَ يَا قَوْمِ اعْبُدُوا اللَّهَ مَا لَكُمْ مِنْ إِلَهٍ غَيْرُهُ هُوَ أَنْشَأَكُمْ مِنَ الأرْضِ وَاسْتَعْمَرَكُمْ فِيهَا فَاسْتَغْفِرُوهُ ثُمَّ تُوبُوا إِلَيْهِ إِنَّ رَبِّي قَرِيبٌ مُجِيبٌ
A k Thamúdovcům jsme vyslali bratra jejich Sáliha, jenž pravil jim: „Lide můj, uctívejte Boha a nemějte božstvo jiné kromě Něho; On dal vám vzejít ze země a usídlil vás na ní. O odpuštění Jej proste a pokání čiňte, neb Pán můj blízký je a popřeje sluchu prosícím.“
(Húd:61),
 následně:
وَإِلَى ثَمُودَ أَخَاهُمْ صَالِحًا قَالَ يَا قَوْمِ اعْبُدُوا اللَّهَ مَا لَكُمْ مِنْ إِلَهٍ غَيْرُهُ قَدْ جَاءَتْكُمْ بَيِّنَةٌ مِنْ رَبِّكُمْ هَذِهِ نَاقَةُ اللَّهِ لَكُمْ آيَةً فَذَرُوهَا تَأْكُلْ فِي أَرْضِ اللَّهِ وَلا تَمَسُّوهَا بِسُوءٍ فَيَأْخُذَكُمْ عَذَابٌ أَلِيمٌوَاذْكُرُوا إِذْ جَعَلَكُمْ خُلَفَاءَ مِنْ بَعْدِ عَادٍ وَبَوَّأَكُمْ فِي الأرْضِ تَتَّخِذُونَ مِنْ سُهُولِهَا قُصُورًا وَتَنْحِتُونَ الْجِبَالَ بُيُوتًا فَاذْكُرُوا آلاءَ اللَّهِ وَلا تَعْثَوْا فِي الأرْضِ مُفْسِدِينَ قَالَ الْمَلأ الَّذِينَ اسْتَكْبَرُوا مِنْ قَوْمِهِ لِلَّذِينَ اسْتُضْعِفُوا لِمَنْ آمَنَ مِنْهُمْ أَتَعْلَمُونَ أَنَّ صَالِحًا مُرْسَلٌ مِنْ رَبِّهِ قَالُوا إِنَّا بِمَا أُرْسِلَ بِهِ مُؤْمِنُونَ قَالَ الَّذِينَ اسْتَكْبَرُوا إِنَّا بِالَّذِي آمَنْتُمْ بِهِ كَافِرُونَ فَعَقَرُوا النَّاقَةَ وَعَتَوْا عَنْ أَمْرِ رَبِّهِمْ وَقَالُوا يَا صَالِحُ ائْتِنَا بِمَا تَعِدُنَا إِنْ كُنْتَ مِنَ الْمُرْسَلِينَ فَأَخَذَتْهُمُ الرَّجْفَةُ فَأَصْبَحُوا فِي دَارِهِمْ جَاثِمِينَ فَتَوَلَّى عَنْهُمْ وَقَالَ يَا قَوْمِ لَقَدْ أَبْلَغْتُكُمْ رِسَالَةَ رَبِّي وَنَصَحْتُ لَكُمْ وَلَكِنْ لا تُحِبُّونَ النَّاصِحِينَ وَلُوطًا إِذْ قَالَ لِقَوْمِهِ أَتَأْتُونَ الْفَاحِشَةَ مَا سَبَقَكُمْ بِهَا مِنْ أَحَدٍ مِنَ الْعَالَمِينَ إِنَّكُمْ لَتَأْتُونَ الرِّجَالَ شَهْوَةً مِنْ دُونِ النِّسَاءِ بَلْ أَنْتُمْ قَوْمٌ مُسْرِفُونَ وَمَا كَانَ جَوَابَ قَوْمِهِ إِلا أَنْ قَالُوا أَخْرِجُوهُمْ مِنْ قَرْيَتِكُمْ إِنَّهُمْ أُنَاسٌ يَتَطَهَّرُونَ فَأَنْجَيْنَاهُ وَأَهْلَهُ إِلا امْرَأَتَهُ كَانَتْ مِنَ الْغَابِرِينَ وَأَمْطَرْنَا عَلَيْهِمْ مَطَرًا فَانْظُرْ كَيْفَ كَانَ عَاقِبَةُ الْمُجْرِمِينَوَإِلَى مَدْيَنَ أَخَاهُمْ شُعَيْبًا قَالَ يَا قَوْمِ اعْبُدُوا اللَّهَ مَا لَكُمْ مِنْ إِلَهٍ غَيْرُهُ قَدْ جَاءَتْكُمْ بَيِّنَةٌ مِنْ رَبِّكُمْ فَأَوْفُوا الْكَيْلَ وَالْمِيزَانَ وَلا تَبْخَسُوا النَّاسَ أَشْيَاءَهُمْ وَلا تُفْسِدُوا فِي الأرْضِ بَعْدَ إِصْلاحِهَا ذَلِكُمْ خَيْرٌ لَكُمْ إِنْ كُنْتُمْ مُؤْمِنِينَ
A vyslali jsme k Thamúdovcům bratra jejich Sáliha, který řekl: „Lide můj, uctívejte Boha a nemějte žádného božstva jiného kromě Něho! A nyní již přišel k vám jasný důkaz od Pána vašeho: tato velbloudice Boží je pro vás znamením - nechte ji pásti na zemi Boží, nečiňte jí nic zlého, aby vás nepostihl trest bolestný! Pomněte, že On vás nástupci po Ádovcích učinil a že vás usídlil v zemi, na jejíchž pláních si hrady stavíte a v horách příbytky své si vytesáváte. Pomněte dobrodiní Božího a nešiřte po zemi pohoršení! I řekli velmoži, ti, kdož pyšní byli z lidu jeho, těm, kdo utištění byli, to je těm, kdo z nich uvěřili: „Víte určitě, že Sálih je poslem Pána svého?“ Odpověděli: „My věru věříme v to, s čím seslán byl.“ Řekli ti, kdož pyšní byli: „My však nevěříme v to, v co vy věříte.“ A ochromili velbloudici a vzepřeli se tak rozkazu Pána svého řkouce: „Sálihu, předveď nyní to, číms nám hrozil, jsi-li jedním z poslů Božích!“   A postihlo je zemětřesení a nazítří ráno leželi v domech svých tvářemi k zemi. I odvrátil se od nich Sálih a pravil: „Lide můj, předal jsem vám poselství Pána svého a udělil jsem vám dobrou radu, ale vy zřejmě nemilujete rádce.“ A hle, pravil Lot lidu svému: „Zdaž budete se oddávat nemravnosti, jíž před vámi se žádný na světě tomto nedopustil? Vždyť vy z vášně své k mužům vcházíte místo k ženám! Vy věru jste lid, jenž všechnu míru překračuje!“ A bylo odpovědí národa jeho jedině to, že řekli: „Vyžeňte je z města svého, neboť to jsou lidé, kteří o čistotu usilují!“ A zachránili jsme jej i rodinu jeho kromě ženy jeho, jež byla s těmi, kdož se omeškali. A seslali jsme na ně déšť - a pohleď, jaký byl konec provinilců! A vyslali jsme k Madjanovcům bratra jejich Šu´ajba a pravil jim: „Lide můj, uctívejte Boha a nemějte žádného božstva jiného kromě Něho! A již přišel k vám důkaz jasný od Pána vašeho. Dávejte správné míry a váhy, nezkracujte lidi v majetcích jejich a nešiřte pohoršení na zemi poté, co stala se na ní náprava - a věru to bude pro vás lepší, jste-li věřící!
(A’ráf:73-85)
dále:
وَإِلَى مَدْيَنَ أَخَاهُمْ شُعَيْبًا قَالَ يَا قَوْمِ اعْبُدُوا اللَّهَ مَا لَكُمْ مِنْ إِلَهٍ غَيْرُهُ وَلا تَنْقُصُوا الْمِكْيَالَ وَالْمِيزَانَ إِنِّي أَرَاكُمْ بِخَيْرٍ وَإِنِّي أَخَافُ عَلَيْكُمْ عَذَابَ يَوْمٍ مُحِيطٍ
A k Madjanovcům jsme vyslali bratra jejich Šu´ajba a on pravil jim: „Lide můj, uctívejte Boha a nemějte božstvo vedle Něho. A nedávejte špatné míry a váhy! Já vidím, že v blahobytu si žijete, však obávám se pro vás trestu dne, jenž vše obklopí.
(Húd:84)
a také:
إِنَّ اللَّهَ اصْطَفَى آدَمَ وَنُوحًا وَآلَ إِبْرَاهِيمَ وَآلَ عِمْرَانَ عَلَى الْعَالَمِينَ
Bůh vskutku vyvolil Adama, Noa, rod Abrahamův i rod Imránův nad lidstvo veškeré
(Álu ‘Imrán:33) 
a nakonec verše:
وَإِسْمَاعِيلَ وَإِدْرِيسَ وَذَا الْكِفْلِ كُلٌّ مِنَ الصَّابِرِينَ
A zmiň se o Ismaelovi, Idrísovi a Dhú l-Kiflovi - a ti všichni byli trpěliví,
(Anbijá´:85)
 a
مُحَمَّدٌ رَسُولُ اللَّهِ
Muhammad je posel Boží
(Feth:29)
Tito proroci jsou: Ádem (Adam), Núh (Noe), Idrís (Henoch), Sálih, Ibráhím (Abrahám), Húd, Lút (Lot), Júnus (Jonáš), Isma’íl (Izmael), Ishák (Izák), Ja’kúb (Jákob), Júsuf (Josef Egyptský), Ajjúb (Jób), Šu’ajb, Músá (Mojžíš), Hárún (Áron), Eljesa (Eliša), Zú l-Kifl, Daúd (David), Zekeríjá´ (Zachariáš), Sulejmán (Šalamoun), Iljás (Eliáš), Jahjá (Jan Křtitel), Ísá (Ježíš) a Muhammed, mír a požehnání s nimi všemi.
 
Víra v posly a proroky zahnuje následující:
1.      Bůh je vyvolil a vybral, aby byli věrozvěsty a posly, ze Své moudrosti vůči Svým služebníkům, aby je uvedli na to, co jim bude k užitku jak na tomto tak i na onom světě.
2.      To jsou lidé s nejdokonalejší a nejcelistvější morálkou, znalostí a činem.
3.      Jsou zcela čisti lži, podvádění, klamání a skrývání pravdy. Bůh je poslal jako vedení lidstvu a bylo by nesmyslné, aby z jejich strany došlo ke lži, nebo podvodu, protože pak by byli pramenem neštěstí a bludu, nikoli pramenem vedení.
4.      Poslové jsou uchráněni velkých hříchů, od malých hříchů v těch případech, které se netýkají zjevení, chráněni nejsou. Avšak i vedle toho se okamžitě kají ze svých malých hříchů. Příkladem toho je Núh, když se mu utopil syn. Jeho otcovská láska ho uvedla do toho, aby začal prosit svého Pána, aby jeho syna zachránil, ačkoli byl nevěřící, pročež ho Bůh ukořil. Posléze se Núh kál a prosil Alláha, aby mu odpustil, protože Jej prosil o to, v čem on sám nemá žádnou znalost.
5.      Víra v to, že své poselství přenesli a předali v celistvosti, bez nedostatků a slabin. Bůh je nevzal k Sobě, dokud svůj úkol dokonale nesplnili a nezanechali důkazy proti svým národům. Bůh říká:
رُسُلا مُبَشِّرِينَ وَمُنْذِرِينَ لِئَلا يَكُونَ لِلنَّاسِ عَلَى اللَّهِ حُجَّةٌ بَعْدَ الرُّسُلِ وَكَانَ اللَّهُ عَزِيزًا حَكِيمًا
poslům, hlasatelům zvěsti radostné i varovatelům, aby lidé po jejich příchodu neměli výmluvy právoplatné proti Bohu. A Bůh je mocný, moudrý.
(Nisá´:165)
 
Víra v Boží posly a proroky je nedělitelnou součástí víry a kdo věří v Boha a nevěří v posly a proroky, ten je nevěřící, dokonce je nevěřící i ten, kdo neuvěří pouze v jednoho posla, vzpomenutého jmenovitě v Koránu, nebo Sunně. Také on je mimo rámec islámu. Bůh zjevil:
أَفَغَيْرَ دِينِ اللَّهِ يَبْغُونَ وَلَهُ أَسْلَمَ مَنْ فِي السَّمَاوَاتِ وَالأرْضِ طَوْعًا وَكَرْهًا وَإِلَيْهِ يُرْجَعُونَقُلْ آمَنَّا بِاللَّهِ وَمَا أُنْزِلَ عَلَيْنَا وَمَا أُنْزِلَ عَلَى إِبْرَاهِيمَ وَإِسْمَاعِيلَ وَإِسْحَاقَ وَيَعْقُوبَ وَالأسْبَاطِ وَمَا أُوتِيَ مُوسَى وَعِيسَى وَالنَّبِيُّونَ مِنْ رَبِّهِمْ لا نُفَرِّقُ بَيْنَ أَحَدٍ مِنْهُمْ وَنَحْنُ لَهُ مُسْلِمُونَ
Což si mohou přát jiné náboženství než náboženství Boží, když již se do vůle Jeho odevzdalo - chtě nechtě - vše, co na nebesích je i na zemi, a když vše se k Němu navrátí? Rci: „Uvěřili jsme v Boha i v to, co seslal nám a co seslal Abrahamovi, Ismaelovi, Izákovi, Jakubovi a kmenům, i v to, co bylo dáno Mojžíšovi a Ježíšovi a prorokům[4] od Pána jejich. My nečiníme rozdíl mezi nimi a do vůle Jeho jsme odevzdáni.“
(Álu ‘Imrán:83-84)
Podle toho jsou křesťané, židé a vůbec všichni, kteří neuvěřili v poselství Muhammeda صلى الله عليه و سلم, nevěřícícmi.
 
Nevíra v byť i jediného proroka či posla je nevírou v ně všechny
 
Říká Alláh:
كَذَّبَتْ قَوْمُ نُوحٍ الْمُرْسَلِينَ
A také lid Noemův posly za lháře prohlásil,
(Šu’ará:105)
a také
كَذَّبَتْ عَادٌ الْمُرْسَلِينَ
Rovněž ´Ádovci posly za lháře prohlásili,
(Šu’ará:123).
A též říká:
كَذَّبَتْ ثَمُودُ الْمُرْسَلِينَ
A také Thamúdovci posly za lháře prohlásili,
(Šu’ará:141)
Je známo, že ke každému z těchto národů přišel pouze jeden prorok, ale jsou pokládáni, jakoby prohlašovali za lež všechny proroky, protože nevíra v jediného proroka je nevírou ve všechny. Je tomu tak proto, že všechny posílal Alláh a každý z nich oznamoval příchod následujícího posla, či proroka. Tyto tři verše jsou důkazem, že nevíra v jediného posla je nevírou v posly všechny. Uvedeme ještě další důkaz. Tím jsou slova Vznešeného:
إِنَّ الَّذِينَ يَكْفُرُونَ بِاللَّهِ وَرُسُلِهِ وَيُرِيدُونَ أَنْ يُفَرِّقُوا بَيْنَ اللَّهِ وَرُسُلِهِ وَيَقُولُونَ نُؤْمِنُ بِبَعْضٍ وَنَكْفُرُ بِبَعْضٍ وَيُرِيدُونَ أَنْ يَتَّخِذُوا بَيْنَ ذَلِكَ سَبِيلا أُولَئِكَ هُمُ الْكَافِرُونَ حَقًّا وَأَعْتَدْنَا لِلْكَافِرِينَ عَذَابًا مُهِينًا
Ti, kdož nevěří v Boha a posly Jeho a chtějí oddělit Boha od poslů Jeho, říkají: „Věříme v jednu část a v jinou nevěříme,“ a chtěli by se ubírat cestou mezitím.A takoví jsou vpravdě nevěřící! A pro nevěřící jsme připravili trest ponižující. (Nisá¨:150-151)

 

Rozdíl mezi termínem resúl - posel a nebí - prorok

 

Na rozdílný význam obou termínů ukazuje také hadís, ve kterém se uvádí počet poslů a počet proroků. V tomto hadísu je Posel Boží صلى الله عليه و سلم tázán Abú Zarrem na počet poslů a proroků, mír s nimi všemi, a odpovídá: „Sto dvacet tisíc, z toho tři stovky poslů" Podle Ahmeda a Ibn Hibbána, hadís je sahíh. Druhý důkaz podává Vznešený Alláh v některých verších, když vzpomíná posly a zároveň i proroky. Např.:
وَمَا أَرْسَلْنَا مِنْ قَبْلِكَ مِنْ رَسُولٍ وَلا نَبِيٍّ إِلا إِذَا تَمَنَّى أَلْقَى الشَّيْطَانُ فِي أُمْنِيَّتِهِ فَيَنْسَخُ اللَّهُ مَا يُلْقِي الشَّيْطَانُ ثُمَّ يُحْكِمُ اللَّهُ آيَاتِهِ وَاللَّهُ عَلِيمٌ حَكِيمٌ
Nevyslali jsme před tebou posla ani proroka, aby satan nebyl podvrhl do přání jeho něco nevhodného, avšak Bůh zruší to, co satan podvrhne, a potom Bůh potvrdí Svá znamení - a Bůh vševědoucí je i moudrý.
(Hadždž:52)
To, co je známo od učenců je, že posel je širší pojem než prorok a tento názor je nejsprávnější. Podle toho je posel ten, komu je zjevena nová šarí’a a prorok ten, který je seslán, aby potvrdil Zákon posla, který byl před ním, jako např. Jahjá, mír ním. Podle této definice byli Sulejmán, Zekeríjá, Jahjá a další, mír s nimi, proroky.
 
Počet poslů a proroků je velký. Boží moudrostí je, že poslal každému národu varovatele a celému světu posledního Posla Muhammeda صلى الله عليه و سلم. Skrze Svou nezměrnou spravedlnost a milost netrestal jedinou bytost, dřív než by proti ní zanechal důkaz. Alláh řekl:
مَنِ اهْتَدَى فَإِنَّمَا يَهْتَدِي لِنَفْسِهِ وَمَنْ ضَلَّ فَإِنَّمَا يَضِلُّ عَلَيْهَا وَلا تَزِرُ وَازِرَةٌ وِزْرَ أُخْرَى وَمَا كُنَّا مُعَذِّبِينَ حَتَّى نَبْعَثَ رَسُولا
Kdo po cestě správné se ubírá, sám pro sebe tak činí, však kdo bloudí, ten jen proti sobě tak činí. A žádná duše nákladem obtěžkaná neponese břímě jiného a nepotrestali jsme nikoho dříve, než byl námi vyslán posel.
(Isrá´:15)
إِنَّا أَرْسَلْنَاكَ بِالْحَقِّ بَشِيرًا وَنَذِيرًا وَإِنْ مِنْ أُمَّةٍ إِلا خَلا فِيهَا نَذِيرٌ
Jestliže tě prohlašují za lháře, tedy již ti, co byli před nimi, prohlašovali posly své za lháře, i když přišli k nim s důkazy jasnými a Písmy i Knihou osvícenou.
(Fátir:24)
 
Traduje se od Abú Zarra, že řekl: „Posle Boží, kolik bylo poslů? A on odpověděl: „Velká skupina, tři sta deset a několik.“ Ve vyprávění Abú Umámy se traduje, že Abú Zarr řekl: „Posle Boží, kolik bylo proroků? „Sto čtyřiadvacet ticíc. Z toho velká skupina poslů, jich je tři sta patnáct." Hadís je sahíh, zaznamenává ho Ahmed.
Čtveřice poslů byli Arabové, to jsou: Húd, Sálih, Šu’ajb a Muhammed صلى الله عليه و سلم. To je zaznamenáno v Sahíhu Ibn Hibbánově.



[1] Tj. kvalifikovaný konsenzus.
[2] Hadís zaznamenali Buchárí a Muslim od Omar bin al-Chattába: Když jsme jednoho dne seděli u Posla Božího صلى الله عليه و سلم přišel k nám jakýsi muž v bělostném oděvu, černočerných vlasů, na němž nebylo vidět žádné známky, že by byl na cestě, ale nikdo z nás ho neznal. Usedl k Prorokovi, opřel se svými koleny o jeho kolena, položil mu dlaně na stehna a řekl: Muhammade, pouč mne o islámu. A Posel Boží pravil: „Islám je, abys vyznával, že není božstva kromě Boha a že Muhammad je Posel boží, abys konal modlitbu, dával almužnu (zakat), držel půst v ramadánu a vykonal pouť k Domu, dostává-li se ti k tomu prostředků. Řekl: Pravdu díš. Podivili jsme se, že se ho vyptává a pak potvrzuje, že je to pravda. Řekl: Pouč mne o víře (imán). Pravil: Abys věřil v Boha, jeho anděly, jeho Písma, jeho posly, v Soudný den a abys věřil v předurčený Osud, dobrý i zlý. Řekl: Pravdu díš. Řekl: Pouč mne o správném konání (ihsán). Pravil: Abys uctíval Boha, jako bys ho viděl, a nevidíš-li ho, on vidí tebe. Řekl: A pouč mne o Hodině. Pravil: Dotázaný o ní není znalejší než tázající se. Řekl: Pouč mne tedy o jejích znameních. Pravil: Až otrokyně porodí svou paní, až spatříš bosé a nahé bídné pastevce ovcí stavět honosné budovy.  On pak odešel a já tam dlouho zůstal. Poté pravil: Víš-li, Omare, kdo se to vyptával? Řekl jsem: Alláh a Jeho Posel to vědí nejlépe. Pravil: To byl Džibríl, jenž k vám přišel, aby vás poučil o věcech vašeho náboženství. Toto je verze Muslimova.
[3] Podle Buchárího.
[4] Tento výraz zde má všeobecnou, ničím neohraničenou platnost.