SEKTA BÁBÍJJA

Tato sekta je zbloudilou odnoží ráfizovských ší’itů směru isná ‘ašaríjja. Její začátky sahají do Íránu k muži jménem Alí Muhammed aš-Šírází, který svou misi začal v roce 1260 po hidžře. Sám sebe nazval branou (ar. al-báb) božské znalosti, načež se sám následně prohlásil za nového proroka.

Z falešných dogmat této sekty je i tvrzení že Šírází překonal dveře a dosáhl spojení s imámem al-Charáfím, jehož příchod ší‘ité očekávají. Poté prohlásil za imáma-mehdího sám sebe. Prohlásil se také rovnou za nového proroka a posla, který přichází k lidstvu s novým zjevením, knihou s názvem al-Beján, která, jak tvrdil, má být lepší než Korán. Poté ještě překročil další mez s tím, že Alláh je přítomen přímo s ním.

Al-Báb a jeho následovníci uspořádali konferenci v poušti Dašt v roce 1264 po hidžře, kde odhalili svou nevíru a jasně ustavili, že náboženství islámu bylo nahrazeno jejich tzv. náboženstvím al-Charáfího. Toto byla otevřená opozice islámu a muslimům v těch nejzákladnějších principech, následovala další ustanovení ohledně bohoslužeb, dědického práva a dalších. 

Učení bábíjje je základem, ze kterého čerpala sekta baháistů.