TERMÍN ZJEVENÍ A JEHO ÚLOHA

Zjevení je Boží směrnicí lidem, jak žít a obstát na světě tomto a získat úspěch po smrti, které Alláh zjevuje ze své milosti prostřednictvím proroků. Proroctví je pak vyjádřením Boží náklonnosti a darem pro osoby, které vybere pouze Alláh. Proroctví nemůže být dosaženo přáním a chtíčem, marnivostí a úslím, neboť je Boží volbou. Říká Alláh:
وَكَذَلِكَ يَجْتَبِيكَ رَبُّكَ وَيُعَلِّمُكَ مِنْ تَأْوِيلِ الأحَادِيثِ وَيُتِمُّ نِعْمَتَهُ عَلَيْكَ وَعَلَى آلِ يَعْقُوبَ كَمَا أَتَمَّهَا عَلَى أَبَوَيْكَ مِنْ قَبْلُ إِبْرَاهِيمَ وَإِسْحَاقَ إِنَّ رَبَّكَ عَلِيمٌ حَكِيمٌ
A takto si tě Pán tvůj vyvolí a záhady tě vykládat naučí a tak přízeň svou vůči tobě i rodu Jakubovu završí, stejně jako již dříve ji dovršil vůči tvým dvěma předkům, Abrahamovi a Izákovi. Pán tvůj věru vševědoucí je i moudrý.“
(Júsuf:6)
a také:
وَقَالُوا لَوْلا نُزِّلَ هَذَا الْقُرْآنُ عَلَى رَجُلٍ مِنَ الْقَرْيَتَيْنِ عَظِيمٍ
A řekli dále: „Pročpak nebyl seslán tento Korán nějakému muži významnému z obou těchto měst?“
(Zuchruf:31)
Modloslužebníci totiž řekli: „To Zjevení by mělo být sesláno do jednoho z těchto dvou velikých měst, Mekky a Taífu, jednomu z těchto dvou lidí, Welídu ibn Mughírovi a ‘Urwovi ibn Mes‘údu.“ Následující verš je jim odpovědí:
أَهُمْ يَقْسِمُونَ رَحْمَةَ رَبِّكَ نَحْنُ قَسَمْنَا بَيْنَهُمْ مَعِيشَتَهُمْ فِي الْحَيَاةِ الدُّنْيَا وَرَفَعْنَا بَعْضَهُمْ فَوْقَ بَعْضٍ دَرَجَاتٍ لِيَتَّخِذَ بَعْضُهُمْ بَعْضًا سُخْرِيًّا وَرَحْمَةُ رَبِّكَ خَيْرٌ مِمَّا يَجْمَعُونَ
Jsou snad oni těmi, kdož milosrdenství Pána tvého rozdělují? My rozdělujeme mezi ně živobytí jejich v pozemském životě a my povyšujeme jedny nad druhé v hodnostech, aby si jedni druhé brali do služeb. A milosrdenství Pána tvého je lepší než to, co oni hromadí.
(Zuchruf:32)
Odpověď nacházíme také ve verši:
وَمَا كَانَ لِبَشَرٍ أَنْ يُكَلِّمَهُ اللَّهُ إِلا وَحْيًا أَوْ مِنْ وَرَاءِ حِجَابٍ أَوْ يُرْسِلَ رَسُولا فَيُوحِيَ بِإِذْنِهِ مَا يَشَاءُ إِنَّهُ عَلِيٌّ حَكِيمٌ
A není dáno smrtelníku žádnému, aby s ním Bůh rozmlouval, leda prostřednictvím vnuknutí či zpoza clony anebo tak, že vyšle posla, jenž vnuká lidem z dovolení Jeho to, co On chce a On vznešený je a moudrý.
(Šúra:51)
 
Zjevení přichází jedním ze tří způsobů:
1.      Inspirací, tedy že posel bude inspirován něčím, o čemž nepochybuje, že se jedná o Zjevení. Islámský učenec Ibn Džewzí je toho názoru, že slovo wahj vzpomenuté ve verši se vztahuje na zjevení ve snu. Posel صلى الله عليه و سلم řekl: „Duch Svatý mi zjevil, že člověk nezemře, dokud nevyčerpá svou obživu a svůj určený čas. Proto se bojte Alláha a žádáte-li o dobro, žádejte.[1] Sny poslů jsou také skutečným zjevením. Ibráhím, mír s ním, chtěl naplnit Boží příkaz, který mu přišel ve snu, aby zařízl svého syna Isma’íla, jak říká Alláh:
فَلَمَّا بَلَغَ مَعَهُ السَّعْيَ قَالَ يَا بُنَيَّ إِنِّي أَرَى فِي الْمَنَامِ أَنِّي أَذْبَحُكَ فَانْظُرْ مَاذَا تَرَى قَالَ يَا أَبَتِ افْعَلْ مَا تُؤْمَرُ سَتَجِدُنِي إِنْ شَاءَ اللَّهُ مِنَ الصَّابِرِينَ فَلَمَّا أَسْلَمَا وَتَلَّهُ لِلْجَبِينِ وَنَادَيْنَاهُ أَنْ يَا إِبْرَاهِيمُ قَدْ صَدَّقْتَ الرُّؤْيَا إِنَّا كَذَلِكَ نَجْزِي الْمُحْسِنِينَ
A když dospěl do věku, kdy s otcem se mohl podílet na úsilí, řekl Abraham: „Synáčku, viděl jsem ve snu, že tě mám obětovat; uvaž a řekni, jaké mínění máš?“ I odvětil: „Otče můj, učiň, co ti bylo poručeno; a bude-li Bůh chtít, mne věru neochvějným shledáš.“ A když se oba do vůle Boží odevzdali a on položil ho čelem k zemi, zvolali jsme naň: „Abrahame, věru jsi již prokázal, že vidění jsi za pravdu měl - a takto ty, kdož dobré činí, odměňujeme
(Sáffát:102-105).
Od ‘Áiše se traduje hadís: „První, co začalo přicházet Poslu صلى الله عليه و سلم ze Zjevení, byly pravdivé sny a vše, co ve snech vídal, se pak odehrálo ve skutečnosti. Přicházelo to jasně, jako ranní světlo.[2]
2.      Přímým obrácením se Alláha k Poslu صلى الله عليه و سلم, aniž by Ho však tento viděl, stejným způsobem jako již předtím promlouval k Músáu. Říká Alláh:
وَلَمَّا جَاءَ مُوسَى لِمِيقَاتِنَا وَكَلَّمَهُ رَبُّهُ قَالَ رَبِّ أَرِنِي أَنْظُرْ إِلَيْكَ قَالَ لَنْ تَرَانِي وَلَكِنِ انْظُرْ إِلَى الْجَبَلِ فَإِنِ اسْتَقَرَّ مَكَانَهُ فَسَوْفَ تَرَانِي فَلَمَّا تَجَلَّى رَبُّهُ لِلْجَبَلِ جَعَلَهُ دَكًّا وَخَرَّ مُوسَى صَعِقًا فَلَمَّا أَفَاقَ قَالَ سُبْحَانَكَ تُبْتُ إِلَيْكَ وَأَنَا أَوَّلُ الْمُؤْمِنِينَ
A když přišel Mojžíš na schůzku Námi stanovenou a když s ním promluvil Pán jeho, zvolal:;,Pane můj, ukaž se mi, abych Tě mohl spatřit!“ I odpověděl: „Nikdy Mne nespatříš, ale pohleď k této hoře: jestliže zůstane nehybná na místě svém, tedy Mne uvidíš!“ A když pak se Pán jeho zjevil nahoře, obrátil ji v prach a Mojžíš klesl jak bleskem zasažen. A když se vzpamatoval, zvolal: „Sláva Tobě, kajícně jsem se k Tobě obrátil a nyní jsem první z věřících!“
(A’ráf:143)
a také:
فَلَمَّا أَتَاهَا نُودِيَ يَا مُوسَى إِنِّي أَنَا رَبُّكَ فَاخْلَعْ نَعْلَيْكَ إِنَّكَ بِالْوَادِ الْمُقَدَّسِ طُوًى وَأَنَا اخْتَرْتُكَ فَاسْتَمِعْ لِمَا يُوحَى إِنَّنِي أَنَا اللَّهُ لا إِلَهَ إِلا أَنَا فَاعْبُدْنِي وَأَقِمِ الصَّلاةَ لِذِكْرِي
A když přišel k ohni, ozvalo se: „Mojžíši, já vpravdě jsem tvůj Pán; zuj si opánky své, neboť v posvátném údolí Tuwá jsi. A já jsem si tě vyvolil, proto slyš, co vnuknuto ti bude! Já pravdě jsem Bůh a není božstva kromě Mne; uctívej Mne tedy a modlitbu konej, na Mne vzpomínaje!
(TáHá:11-14).
Alláh stejným způsobem hovořil i k Adamovi:
قَالَ يَا آدَمُ أَنْبِئْهُمْ بِأَسْمَائِهِمْ فَلَمَّا أَنْبَأَهُمْ بِأَسْمَائِهِمْ قَالَ أَلَمْ أَقُلْ لَكُمْ إِنِّي أَعْلَمُ غَيْبَ السَّمَاوَاتِ وَالأرْضِ وَأَعْلَمُ مَا تُبْدُونَ وَمَا كُنْتُمْ تَكْتُمُونَ
Pravil: „Adame, sděl jim jména toho všeho!“ A když jim sdělil ta jména, pravil Bůh: „Neřekl jsem vám, že znám nepoznatelné na nebesích i na zemi a že znám dobře i to, co najevo dáváte, i to, co skrýváte?“
(Bekara:33)
Taktéž Alláh mluvil stejným způsobem i s Muhammedem صلى الله عليه و سلم v noci Mi’rádže.
3.      Zjevení, které přichází Poslu صلى الله عليه و سلم přes anděla. Tento anděl je zejména Džibríl, jen velmi řídce se stávalo, že šlo o nějakého jiného anděla. Anděl přicházel se zjevením rovněž třemi způsoby:
a)      Přicházel ve své podobě, v jaké je stvořen a tehdy by Jej Posel صلى الله عليه و سلم viděl. Viděl jej po návratu z Taífu a viděl jej i na Mi’rádži.
b)      Zjevení přicházelo ohlášeno jako zvonění zvonu.
c)      Anděl přicházel v lidské podobě, což se dělo v jeskyni Hírá.
 
Potřebuje lidstvo a lidský rozum zjevení?
Někteří tvrdí, že nemají potřebu za Zjevením a posly a že je pro ně dostačující rozum, který jim Bůh daroval. Proto je vidíme vymýšlet zákony mimo Božského Zákona a vidíme je, jak povolují a zakazují na základě svého omezeného rozumu. Což vedle Božského Zákona, který přišel od Všemohoucího a Všeznajícího Alláha, existuje nutná potřeba jiného zákona? To je jen varování. Takoví se vyskytují bohužel i mezi muslimy. Zastánci jejich názoru jsou i filozofové jako Ibn al-Arabí, al-Farábí nebo Ibn Tufajl, tvrdící, že je zbytečné sesílat posly a že sám rozum je dostačují. Proto můžeme shledat, že rozum má moc rozpoznat škodlivé a užitečné. Člověk rozpozná škodlivé od užitečného, jako např. ví, že tabák a alkohol je škodlivý. Avšak i zvířata znají, co je škodlivé. Když gazela spatří lva, uteče. Rozum nemůže dosáhnout některých věcí a proto Alláh sesílá posly.
 
Existují věci, které jsou mimo lidské chápání, např.:
1.      Věci užitečné pro člověka, ale ten je svým omezeným rozumem nemůže obsáhnout. Jak by rozum mohl např. obsáhnout Boží přívlastky a vlastnosti, odkud by se mohl dobrat detailům a jednotlivostem šarí’y, detailům a jednotlivostem onoho světa.
2.      Lidský rozum dokáže pochopit pojem dobra a zla pouze povrchně, relativně a všeobecně. Nikoli detailně a jednotlivě. Rozum může pochopit, že pravda je dobro, ale není sto zvláště pro každý čin, nebo úkon říci, je-li spravedlivý nebo nespravedlivý.
3.      Někdy je rozum v koncích, nebo na vážkách, jde-li o nějaký čin, který v sobě zahrnuje i užitek i škodu, nevědě, je-li větší užitek, nebo škoda.


 



[1] Zaznamenal Ibn Hibbán.
[2] Podle Buchárího a Muslima.