EVROPSKÉ MUSLIMSKÉ NÁRODY

Evropské muslimy, pomineme-li konvertity k islámu z řad tradičních evropských nemuslimských národů (Češi, Němci…) lze rozdělit do dvou přirozených skupin. První skupinu tvoří tradiční, původní muslimské národy a druhou neevropští přistěhovalci.

Tradiční, "domorodí" evropští muslimové obývají z pochopitelných historických východní polovinu Evropy, především v oblasti Balkánu a na Kavkaze. Patří k evropským typům bílé rasy, jsou světlé pleti, nebo nanejvýše snědí jako obyvatelé Středomoří. Nikterak svým zjevem neupomínají na neevropské muslimy, jako jsou Arabové a Pákistánci. Žijí v Evropě po celá dlouhá staletí, v těsném sousedství s nemuslimy, ze kterého vzešlo jak mnoho vzájemného obohacení, tak bohužel i mnoho konfliktů. Původní evropské muslimské národy patří z hlediska jazyka mezi jižní Slovany, Ilyry, turkické, íránské anebo kavkazské národy. V historii žili v Evropě i muslimové románského původu, ve Španělsku, Itálii a Rumunsku.

Drtivá většina původních evropských muslimů jsou sunnité hanefijského mezhebu. Rozšířeny jsou též tradiční lidové súfistické kulty.

Muslimské národy na Balkáně

Balkánská muslimská společenství se utvářela na základě kontaktů obyvatel jihovýchodního cípu evropského kontinentu s muslimským Východem, zejména v době tureckého záboru od 15. do 19. stol. Turecký vliv zde zanechal celé velké skupiny muslimů, většinou původem z domácího obyvatelstva. Tyto menšiny byli mnohdy ostrakizovány neislamizovanými většinami vlastního etnika a prohlášeny za zrádce. Mnoho z nich zahynulo v nesmyslných etnických čistkách ve druhé polovině 19. stol. a Evropa tak přišla o muslimské Řeky, Rumuny a Srby. Dodnes se zachovala tato muslimská etnika:

1. Albánci. Představují osobitý národ odvozující svůj původ k Ilyrům, současníkům a soupeřům starověkého Řecka a Říma. Jsou nejpůvodnějšími praobyvateli Balkánu. Do svých nynějších sídel v Albánii, Kosovu, Černé Hoře, Makedonii a severním Řecku byli zatlačeni římskou a posléze slovanskou územní expanzí. Hovoří originálním jazykem, jemuž není žádný jiný příbuzný. Dělí se na severní Ghegy a jižní Tosky, 70% jsou muslimové, zbytek připadá na katolíky (především Ghegové) a pravoslavné (především Toskové). Islám přijali postupně v době tureckých výbojů, nikdy nebyli islamizováni nikterak hluboko, novou vírou spíše rozšířili svou bohatou národní kulturu a tradice o další vrstvu. Dodnes se spekuluje o tom, jakou víru vyznávali jejich předkové v době před příchodem Turků. Albánské menšiny žijí i v Turecku a na řeckých ostrovech. Mnoho jich díky vleklé ekonomické krizi v Albánii a etnickým konfliktům v Kosovu odešlo na Západ za lepším životem, zejména do Německa a Itálie.
2. Bosňáci, dříve Muslimové. Jsou jihoslovanským, v podstatě čistě muslimským etnikem, jedním ze tří státotvorných etnik Bosny a Hercegoviny. Na Balkáně se objevili, stejně jako ostatní Slované, okolo 7. stol. kř. éry. Postupně se zbavovali nadvlády okolních národů a nepřijali za svou víru ani katolicizmus, ani pravoslaví, ale tzv. bogomilství, heretické gnostické učení původem z Orientu, které se stává státní církví středověké Bosny, mocného státního útvaru 12.-14. stol., který odolával Byzanci, Srbům, Chorvatům i křižákům a zanikl vlivem vnitřních rozporů. Posléze byl pohlcen Osmanskou říší a jeho obyvatelé islamizováni. Islám přijímali velmi ochotně a masově, díky dřívějším hojným zkušenostem s Orientem. Při odchodu Turků bylo 70% všech obyvatel Bosny muslimy, po několika vlnách vyvražďování a násilného vyhánění zůstalo v Bosně muslimů asi 45%. Potomci Bosňáků vyhnaných z Evropy dodnes tvoří významnou menšinu v Turecku a v Albánii. Dále žijí ještě v Sandžaku (historické území na Srbsko-Černohorském pomezí) a ostrůvkovitě Kosovu a v Makedonii. Po poslední válce v 90. letech 20. století jich také mnoho emigrovalo na Západ.
3. Goranci. Malý národ čítající posledních asi 20 - 40 000 lidí. Jedná se o původní slavofonní muslimy Kosova a přilehlých oblastí jižního Srbska (tzv. Gory). Jejich etnogeneze není jasná. Může se jednat o potomky Bosňáků, spíše však jde o poslední zbytky kdysi početných muslimských Srbů
4. Torbešové. Jsou muslimská menšina hovořící makedonsky, obývají Makedonii a částečně i severní Řecko. Dodnes se vedou spory o tom, jestli jde o místní konvertity, poslovanštělé Turky, Řeky, nebo Albánce. Nejpravděpodobnější je první verze.
5. Pomáci. Jsou muslimové žijící v západním Bulharsku, zejména v Rodopech. Hovoří bulharsky. Název národnosti je odvozen ze slovanského základu znamenajícího "pomáhat, kolaborovat" a byl původně hanlivým označením. I o jejich původ se přou Turci, Bulhaři a Řekové. Nejpravděpodobnější je verze bulharská. Pomáci většinou sami sebe neidentifikují jako samostatný národ.
6. Turci. Jsou etnickou menšinou zbylou z dob osmanské kolonizace. Vyskytují se zejména v Bulharsku a v Řecku. Velmi významným národem jsou na Kypru.
7. V neposlední řadě se k islámu hlásí i nezanedbatelné množství balkánských Romů, zejména v Bosně, Albánii a Makedonii.

Muslimové východní Evropy a Kavkazu

Velký počet rozmanitých muslimských národů a etnik obývá země bývalého Sovětského svazu a evropskou část Ruska. Islám přijímali od Turků a Tatarů nejdříve od 14. a nejpozději do 18. stol. Země Zakavkazska (Ázerbajdžán, Arménie) byly konfrontovány s islámem prakticky již záhy po vzniku chalífátu (9.stol.) V osmanských službách se dostávali i dále na západ, na Balkán a na Krym (zejména Čerkesové a arménští konvertité k islámu).

Východoevropské a kavkazské muslimy velmi negativně poznamenala expanzivní a imperialistická politika carského Ruska. Byli vyháněni, vyvražďováni a vystaveni násilnému porušťování, minimálně od 17. století. Těžce na ně dolehly také stalinské čistky a násilné přesídlování národů. Mnoho z nich hledá dodnes svou ztracenou kulturní identitu a někteří za ni i bojují se zbraněmi v rukou. Vzhledem k velkému množství především kavkazských etnik uvádím dále jen přehled sestavený na základě jazyků.

1. Tataři. Jsou největším východoevropským muslimským národem, hovoří jazykem podobným turečtině. Ostrůvkovitě obývají Polsko, Litvu, Bělorusko, Ukrajinu a Rusko. Největší tatarské enklávy jsou na Krymu a v Povolží. Historicky přímo navazují na potomky středoasijských dobyvatel, vytvořili své státy v čele s vládci - chány, kteří dlouhou dobu soupeřili zejména s Rusy a Ukrajinci a konkurovali jim.
2. Ostatní turkické národy: především muslimští Baškirové, dále jen povrchně islamizovaní Nogajci, potomci stepních kočovníků z Asie, dnes sídlí ve stepích v podhůří Kavkazu. Kavkazským muslimským národem směsného íránsko-turkického původu jsou Kumykové v Dagestánu.

3. Čečenci a Ingušové. Představují nejosobitější a nejpůvodnější kavkazské národy, první zmínky o nich najdeme již v raně středověkých arménských a byzantských kronikách. Hovoří starobylými a izolovanými jazyky, dodnes přežívá silná kmenová struktura společnosti, v počtu asi 2 milionů obývají severní Kavkaz. Islamizovali se pozvolna a po velmi dlouhou dobu. Tento proces byl ukončen až někdy v 17.-18.stol. Od prvních ruských výbojů na severní Kavkaz v době Ivana Hrozného v 16. stol. s přestávkami až dodnes vedou ozbrojenou válku za nezávislost na Rusku.

4. Dagestánci. Souhrné označení pro asi 2 miliony obyvatel severovýchodního Kavkazu při Kaspickém moři. Zahrnují asi třicet různých etnik hovořících kavkazskými jazyky.
5. Abcházové, Adžarové, Čerkesové a Adygejci, severokavkazská islamizovaná etnika, blízká Gruzíncům. Necelý milion jich obývá Rusko, Gruzii, Arménii, Irák a Turecko.