POUČENÍ Z PŮSTU

Islám je všezahrnujícím a dokonalým světonázorem, vírou, kterou Alláh uzákonil pro všechny světy a kterou jedinou přijímá. O tom, že není jen obřadem pro mešitu, ale celistvým způsobem přemýšlení a žití, se nyní přesvědčíme na příkladu půstu. Půst není jen asketickým zdržením se jídla, pití a pohlavního styku, ale také měsíčním cvičištěm návyků potřebných každému jedinci v běžných dnech jeho života, přinášejících mu užitek jak na světě tomto, tak i na onom.

V tomto textu se zamyslíme nad několika poučeními, která z půstu plynou a která jsou s ním svázána. Jsou to aspekty, bez kterých není věřící člověk úspěšným a mnohé z nich jsou i moudra a dobrodiní, kvůli kterým Alláh půst svým služebníkům předepsal.

1. Vazba mezi morálkou a obřadem.
Islámský zákon zná pojem uctívání (ar. ‘ibáda) a rezolutně tvrdí, že není cesty k Alláhu, ani přiblížení se k Němu cestou, kterou si Alláh nepřeje. A všechny cesty, které si přeje, jsou zcela popsány a dopodrobna vysvětleny prorockou misí Posla Božího صلى الله عليه و سلم. Není v nich změna a proto v jejich rámci platí presumpce zákazu, tj. vše je zakázáno, nenajde-li se právoplatný šarí’atský důkaz, že je to povoleno. Islám zná pojem zákonného uctívání (ar. ‘ibádetu ´š-še‘áiríjja), tj. obřadu, jako je právě třeba půst a uctívání skrze vzájemný vztah (ar. ‘ibádetu ´l-te‘ámulíjja), který se kryje s pojmem morálky. Mezi nimi existuje přímá vazba a neuctívá svého Pána správně ten, u kterého je narušen jeho vztah k ostatním. Proto také říká Posel Boží: „Kdo nezanechá lži a činnosti dle ní či urážek druhých, Alláh od něho nepotřebuje, aby se zdržoval jídla a pití.“ Zaznamenal Buchárí na autoritu Abú Hurejry. Tedy každý postící se, kte`rý si přeje, aby jeho půst byl přijat, zanechá spolu s jídlem, pitím a pohlavním stykem také všeho zakázaného z činů jazyka, mysli i údů. Takto nás půst rovněž učí i krásné morálce a příkladnému chování, dokonce i když budeme napadáni a uráženi, nabádá nás ramadánský závazek k tomu, abychom oplatili lepším a nesnížili se na roveň toho, kdo na nás takto sprostě útočí. Abú Hurejra v jiném Buchárího podání uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم na slovní útoky a urážky během půstu odpovídal slovy o tom, že se postí.

2. Zvětšení bohabojnosti
Alláh v Koránu praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا كُتِبَ عَلَيْكُمُ الصِّيَامُ كَمَا كُتِبَ عَلَى الَّذِينَ مِنْ قَبْلِكُمْ لَعَلَّكُمْ تَتَّقُونَ
Vy, kteří věříte, předepsán vám jest půst, tak jako byl již předepsán těm, kdož před vámi byli - snad budete bohabojní! (Bekara:183) A podstata termínu bohabojnost (ar. takwá) není ani tak pocit strachu a bázně, jako spíše vytrvalá snaha a pocit nutnosti vystříhat se všeho špatného, co je Alláhu nemilé a co On odsuzuje z hříchů a činů neposlušnosti. Pramení rovným dílem z lásky k Němu, ze snahy zavděčit se Mu a získat odměnu a také ze snahy nerozhněvat Ho a zachránit se před Jeho trestem. Postící se sám sebe oddaluje od jídla, pití a pohlavního styku, což jsou v zásadě povolené věci, které navíc k lidskému životu nepochybně patří. Tímto sám sebe cvičí na to, jak se vystříhat činů zlých, nepotřebných a škodlivých jak v Ramadánu, tak i mimo něj.

3. Příležitost k pokání, nápravě sebe sama a novému začátku
O důležitosti pokání a upřímného návratu není potřeba věřícímu člověku nic říkat. Ramadán, měsíc, kdy se otevírají brány ráje, zavírají brány pekla a šejtáni jsou pevně spoutáni řetězy, je ideální příležitostí jak se zamyslet nad svými chybami a otočit ve svém životě na novou, bílou stránku. Začít od znova a lépe, čistěji. Kdy jindy, než během měsíce, kdy je každý dobrovolný dobrý čin odměněn jako povinný a každý povinný jako sedmdesát povinných v jinou dobu? Kdy jindy je to snadnější? Kdo kdy byl v prostředí, kde žijí muslimové,všímá si, jak Ramadán na muslimy působí a jak jeho příchod vnímá i ten nejzatvrzelejší hříšník, který v sobě jindy těžko nalézá byť i špetku smyslu pro víru a islámský život. Kuřáci přestávají kouřit alespoň přes den, lidé, kteří pijí alkohol, se jej najednou zdrží a ženy, které se neoblékají islámsky, změní alespoň přechodně svůj šatník a přidávají se k večerním modlitbám teráwíh.

4. Vědomí stálé přítomnosti dozoru Všemohoucího Alláha
Půst je snad jediný způsob uctívání Alláha, tvrdí mnozí islámští učenci, kde není možno ukazovat svou zbožnost před jinými lidmi a předvádět se před nimi. Člověk přece může lidem říci, že se postí, ale ve skutečnosti se nepostí. Kdo ho uvidí, když se zamkne doma a zatáhne rolety v oknech? V momentu, kdy jej nikdo nevidí, se postící se člověk zdržuje od toho, co půst porušuje, jedině skrze vědomí, že jej Alláh vidí, i když jej nevidí ostatní lidé.

5. Vědomí nekončící šance na nápravu
Není pochyb o tom, že situace muslimů dnes je velmi špatná, ať už budeme hovořit o síle jejich víry, vlivu na běh světového dění, či budeme vzpomínat jejich vzdělanost, hospodářskou, či politickou sílu. Ale z každé krize existuje východisko. Arabové před příchodem Proroka صلى الله عليه و سلم byli snad nejponíženějším národem světa, nic neznamenali, nikdo je neznal a letopisy velmocí té doby je popisují jen těmi nejhoršími přívlastky. Díky objevení se nové víry a žízně prvních muslimů za ní se z nejhoršího národa stal národ, který byl v čele všech národů ve všech oblastech lidské činnosti. A již víme, co umí Ramadán udělat třeba s muslimem, který pije alkohol, nebo muslimkou, která nechodí islámsky oblečena.

6. Poselství soucitu
Posel Boží صلى الله عليه و سلم učil a přikazoval smilovat se k těm na zemi, aby se Ten, Který dlí nad nebesy, smiloval k nám. Užíváme si rozkoší a blahobytu, které se většině lidí nedostává. Když postící se končí zvečera svůj půst, cítí alespoň lehce hlad a je potěšen tím, že může po západu slunce půst přerušit a najíst se. To učí soucitu s těmi, kteří hladoví po celý rok ne proto, že by si oblíbili dobrovolný půst ale proto, že jednoduše nemají co jíst. Proto Alláh ramadánem obměkčuje lidská srdce a otvírá ruce, které zůstávají mimo tento měsíc lakomstvím sevřeny. A vnáší na jazyky lidí, kteří jsou jinak lhostejní a nevděčný slova chvály a vděku, že mají čím svůj půst přerušit, mají kde se pomodlit své modlitby a kde po nich složit své hlavy ke spánku.

7. Preciznost a úplné odevzdání se Alláhu
Půst je rozpracovaný a detailní způsob uctívání začínající úsvitem a končící západem slunce. Podle shody všech islámských učenců by ten postící se, který jen jedinou minutu před prokazatelným západem slunce pozřel byť i jedinou kapičku vody, znaje že slunce ještě nezašlo, zkazil svůj půst. Postící vyčkává hlas muezína zrána, aby započal s půstem a vyčkává jej i zvečera, aby půst přerušil, na minutu přesně, každý den v ramadánu, vystříhává se všeho, co by půstu uškodilo a porušilo jej, tedy toho, co by jej oddálilo od nesmírné odměny, která s půstem přichází. Kdy je více člověk hoden přístupu opravdových věřících ke své víře, který je na mnoha místech v Koránu popsán slovy: „Slyšeli jsme a uposlechli jsme.“

7. Trpělivost a výdrž
Postící se člověk se zřekl toho, co je pro něj lákavé, přirozené, po čem jeho ego prahne – po jídle, pití a uspokojení pohlavního pudu. Vše to jsou věci, které jsou mu stanoveným způsobem mimo čas půstu normálně a zákonně dovoleny. Všude okolo sebe může vidět a cítit chutné pokrmy a lahodné nápoje, včetně těch, které je zvyklý v době, kdy se nepostí, běžně konzumovat. Ale zdržuje se jich, je trpělivý vůči pocitům hladu, žízně a chtíče, aby nepřišel o odměnu půstu. Vytrvává stále ve stavu půstu, bojuje sám se sebou a sám sebe překonává. Půst dovádí člověka k pochopení toho, jak málo věcí je zakázaných a kolik toho je povoleno. Na každou lidskou tužbu lze najít uspokojení, které je v souladu se šarí’ou a neexistuje žádná lidská vášeň, kterou by Alláh do lidského nitra vložil, aniž by jí nedal zákonný průchod. Na každé zlo a hřích existuje přijatelná, lepší alternativa, zdravější pro jedince i společnost. Vyhýbáním se zakázanému člověk o nic v životě nepřichází. Ti, kteří pracují s lidmi trpícími závislostmi udávají, že člověk průměrně silné vůle potřebuje až dvacet dní na to, aby své zlozvyky nahradil nějakým jiným, užitečným chováním. Pakliže uspěje po dvacet po sobě jdoucích dní zdržet se prostředku své závislosti, je na dobré cestě zbavit se jí. Jakmile jednou jedinkrát poleví, musí začít od znova. Ramadán trvá 29, nebo 30 dní, což je dostatečně dlouhá doba.

8. Zásadovost, dodržování principů a síla neslevit z nich
Zajímavé také je, že správnost ramadánského půstu je podmíněna úmyslem, vzatým vždy před začátkem každého dne měsíce ramadánu. V tomto rozhodnutí je pak postící se nucen vytrvat po celý den. Pakliže si usmyslí, že půst přeruší, pak podle správnějšího názoru je jeho půst rušen i bez toho, aniž by cokoli snědl, nebo vypil. Člověk, který v tomto během celého měsíce vytrvá, je cvičen v tom být zásadový, rozhodný a schopný si svá rozhodnutí obhájit a vytrvat na nich i nadále. A to je velmi pozitivní přístup pro výstavbu a rozvoj lidské osobnosti.

Toto jsou jen některé ze skrytých tajů, které s sebou přináší půst a náboženský zápal tohoto vznešeného měsíce. Je na nás, jednotlivých muslimech, abychom je nevyhradili jen pro jeden ze dvanácti lunárních měsíců roku, ale abychom je aplikovali do svého života i poté, co svůj povinný půst svátečně přerušíme a ukončíme.

Prosíme Alláha Vznešeného, aby nám v tom pomohl. Ámín.