MUSLIMSKÉ NÁRODY A KULTURY SVĚTA

Na světě žije téměř jeden a půl miliardy muslimů. Uvážíme-li, že Zemi obývá přes šest miliard lidí, zjistíme, že asi každý čtvrtý z nás je muslim. Země s nejsilnější muslimskou populací světa je Indonésie, kde muslimové tvoří 87% většinu z jejích necelých 230 milionů obyvatel. Mezi další země s většinou, nebo velmi výraznou a významnou muslimskou menšinou (nad 30%) patří Afghánistán, Albánie, Alžírsko, Ázerbajdžán, Bahrajn, Bangladéš, Bosna a Hercegovina, Brunej, Burkina Faso, Čad, Čečensko (sice doposud součást Ruska, ale zaslouží si být vzhledem ke svému významu jmenováno samostatně), Džibuti, Egypt, Eritrea, Etiopie, Gambie, Guinea, Irák, Írán, Jemen, Jordánsko, Katar, Kazachstán, Kyrgyzstán, Komorské ostrovy, Kosovo, Kuvajt, Libanon, Lybie, Maledivy, Malajsie, Mali, Maroko, Mauritanie, Niger, Nigérie Omán, Pákistán, Palestina, Saúdská Arábie, Senegal, Siera Leone, Somálsko, Spojené Arabské Emiráty, Súdán, Sýrie, Tádžikistán, Tunisko, Turkmenistán, Turecko a Uzbekistán. Některé muslimské národy jako Berbeři a Kurdové žijí na území několika států a vlastní státy nemají.

Navzdory obvyklým představám nepředstavují Arabové většinu muslimů. Pouze asi každý pátý muslim je Arab, jen v Indii, kde tvoří muslimové menšinu, je jich více než všech Arabů dohromady. Navíc mezi Araby je významná křesťanská menšina, asi 20%.

Nicméně arabština je jazykem Koránu a Sunny, liturgickým a modlitebním jazykem islámu a pojítkem všech muslimů na světě. Ve všech muslimských jazycích existují slovní výpůjčky z arabštiny, zejména ve slovní zásobě náboženského, kulturního, uměleckého a vědeckého charakteru, dané jejich společnou minulostí.

Ani kulturně netvoří muslimové jednotnou masu. Na základě jazyka, kulturního dědictví hmotného a duchovního, lze rozlišit několik kulturních okruhů, a to:

a) Arabsko - berberský kulturní okruh. Sem spadají arabské země severní Afriky a Arabského poloostrova. Většinovým jazykem je arabština. Arabština patří do rodiny jazyků semito-hamitských, stejně jako berberština, se kterou se lze setkat v severní Africe. Přirozeně lze tento region muslimského světa rozlišit na tzv. mašrik - arabský východ - arabské země od Egypta na východ a b) maghrib - arabský západ, země od Egypta na západ. Zde jsou značně silným živlem i původní obyvatelé - Berbeři (zejména Maroko a Alžírsko-Kabýlie). Egypt je velmi svéráznou arabskou zemí, má však spíše blíže k arabskému východu než západu. Speciální arabskou zemí je Súdán, kde se mísí vlivy africké s arabskými. Nábožensky je drtivá většina obyvatel sunnitů, všech mezhebů (viz mezheb, šarí'a, idžtihád). Šíitští Arabové žijí v Jemenu, Libanonu a v Iráku.

b) Turecký kulturní okruh. Sem patří Turecko, bývalé středoasijské sovětské republiky a izolované komunity dále na západ, o nichž si povíme v části o evropských muslimech. Turkotatarské národy jsou většinou sunnité. Ještě sem spadají tzv. Čahár-e ajmak, afghánské etnikum turecko-mongolského původu, vyznávající šíizmus a hovořící persky (zachovávají však přímý odkaz na svou tatarskou identitu, prohlašují se potomky Tamerlána a Čingischána). Většina příslušníků turkotatarských národů hovoří turecky, nebo blízce příbuznými jazyky tatarštinou, uzbečtinou, turkmenštinou a kyrgyzštinou, nebo o něco vzdálenější kazaštinou a ujgurštinou (jazyk v tzv. čínském Turkestánu). Všechny tyto jazyky patří do rodiny jazyků altajských a jsou tedy vzdáleně příbuzné např. mongolštině a jazykům domorodých obyvatel Sibiře. Nábožensky jsou sunnité hanefijského, nebo hanbelijského mezhebu.

c) Balkánský kulturní okruh. Má velmi blízko k tureckému, neboť Turci zde byli zprostředkovateli islámské výzvy. Sem patří muslimové na Balkáně, budeme o nich podrobněji hovořit v kapitole o evropských muslimech.

d) Kavkazský kulturní okruh. Rovněž blízký tureckému, ze stejného důvodu jako na Balkáně. Patří sem původní obyvatelé Kavkazu. Budeme o nich mluvit v části o evropských muslimech.

e) Perský (íránský) kulturní okruh. Patří sem obyvatelé Íránu - kde je perská identita velmi úzce svázána se šíitským ráfizijským náboženstvím, dále Kurdové, Afghánci a Tádžikové, kteří jsou sunnité mezhebů hanefijského, šáfi'ijského a hanbelijského. Zde používané jazyky patří do íránské větve rodiny indoevropských jazyků. Speciálním případem je zde Ázerbajdžán, jehož obyvatelé sice hovoří jazykem velmi blízkým turečtině, ale vyznávají šíizmus a i kulturně mají blíže k Peršanům.

f) Indický okruh. Zahrnuje Indii, Pákistán, Bangladéš a souostroví v indickém oceáně - Maledivy a Komory. Díky odvěkému sousedství a častým kontaktům se tento kulturní okruh blíží íránskému. Hovoří se zde jazyky indické větve indoevropských jazyků. Tyto jsou příbuzné íránským jazykům a paradoxně také jazykům slovanským a vzdáleněji i ostatním jazykům Evropy. Nemají nic společného ani s arabštinou ani s turečtinou. V jižní Indii a na jihoasijských ostrovech se lze setkat ještě s dalšími, naprosto odlišnými jazyky, a to s jazyky drávidskými. Nábožensky jsou většinou sunnité hanefijského a šáfi'ijského, řidčeni hanbelijského ritu, vysoký je i podíl šíitských sekt.

g) Malajský okruh. V současnosti nejlidnatější část islámského světa, spolu s indickou oblastí. Zahrnuje Malajsii, Filipíny a Indonésii. Hovoří indonésko-malajsky, nebo příbuznými jazyky z austronéské jazykové rodiny. Nábožensky jsou sunnité šáfi'ijského mezhebu.

h) Čínský okruh. Zahrnuje neturecké muslimy v Číně. Jsou rozmístěni ve středu a na severu země, v okolí řeky Chuang-Che. Jsou sunnité hanefijského ritu.

i) Africký okruh. Rozmanitý kulturní okruh černých muslimů ze subsaharské Afriky. Mnoho z nich žije v nejchudších zemích světa na hranicích savan a Sahary - tzv. Sahel (např. Súdán, Mali, Niger). Vysoké procento muslimů žije také v západní Africe, kolem Guinejského zálivu a ve východní Africe na pobřeží indického oceánu (Zanzibar, Tanzanie, Keňa). Všichni afričtí muslimové jsou sunnité, v západní Africe málikijského mezhebu, Súdánci a lidé z tzv. afrického rohu (Somálsko, Džibuti, Eritrea…) zastávají mezheb šáfi'ijský.